Predrag Bjelac: „Být zločinec? Ne. To by byla nuda. Ale biják to bude dobrej.“

Co to je za film? Až vyrostu, budu klokanem?

Je to komedie z roku 2003. Má role je tam poměrně malá, ale lidé se do ní nějak zamilovali. Píše se o ní, že je to kultovní role v kultovním snímku. Baron je drobný lupič, který vypráví historky, jako Baron Prášil. Mladí lidé mě kvůli této roli stále zastavují v Bělehradě na ulici a chtějí se se mnou vyfotit. Tedy s Baronem, samozřejmě.

Snad vás budou po premiérách filmů Gangster Ka zastavovat na ulici i lidi v Praze.

Uvidíme. Hraju tam albánského gaunera Dardana, a jak to tak vypadá, bude to asi moje další nejoblíbenější role.

Umíte velmi dobře česky. Jak dlouho jste se náš jazyk učil?

Už tady žiju přes dvacet let. Navíc moje prababička byla Češka. I proto jsem velmi rychle začátkem devadesátých let dostal v Česku trvalý pobyt. Moje prababička se jmenovala Anna Novotny. Já jsem přišel do Čech hned, jak začala válka na Balkáně v roce 1992.

Vy jste národností Srb, nebo Černohorec?

Ne. Já jsem Jugoslávec. Už to sice neexistuje. Ale mám důvod to říkat. Táta byl Srb z Chorvatska. Matka je Chorvatka z Bosny. Já jsem se narodil v Srbsku v Bělehradě. Tam jsem prožil půlku života. Ale za půl roku se stanu Čechem. Právě teď jdu podat všechny podklady na úřady. Udělal jsem test i zkoušky z češtiny.

Jak se vám natáčela Gangster Ka s týmem režiséra Jana Pachla?

Hynek Čermák a Predrag BjelacS Honzou jsem netočil poprvé. A doufám, že ani naposledy. On je mladý a přitom neuvěřitelně klidný a vyrovnaný režisér. Vytváří kolem sebe pohodovou atmosféru. Už když jsem studoval, tak jsem snil o tom, že budu mít svého režiséra. Na celý život. Tak snad to bude Honza. Natáčení bylo fajn. Jen to trvalo dlouho. Bylo to rozložené skoro do pěti měsíců. Takže mohu říct, že kus toho Dardana s sebou pořád nesu, i kdybych nechtěl. Hodně mě to ovlivnilo. Zrovna jsme se o tom bavili s přítelkyní. Říkala mi, že jsem chvílemi doma nebyl Pedjou, jak mi říkají, ale filmovým Dardanem.

Propadl jste roli?

Já to tak hraji. Víte, já jsem studoval fakultu dramatických umění v Bělehradě. A rok jsem strávil na institutu herectví v USA. A tam jsem se učil hrát podle Stanislavského metody. Jde o to, se psychologicky vcítit do role. Musíte se identifikovat s postavou. K tomu člověk potřebuje podmínky a pochopení štábu. A musím říct, že nejlepší podmínky jsme měli při natáčení na Kanárských ostrovech. I když tam byly jisté potíže s organizací a logistikou, tak fakticky jsme tam byli jenom kvůli tomu natáčení, takže člověk měl čas se víc soustředit na svou roli. Podle mých zkušeností je nejlepší, když herec točí někde daleko od domova. Minulý rok jsem dělal nějaký film v Bukurešti. Seznámil jsem se tam s hercem Sam Neilem z Nového Zélandu. To je ten, co hrál doktora v Jurském parku. A ten mi to říkal taky. Prostě se nevracíš z natáčení rovnou domů. Takže jsi stále na place, tělem i duší jsi pořád ve filmu.

Jaké to je hrát zločince?

Predrag BjelacI když jsem zločince hrál, tak jsem se jako zločinec necítil. Ta role byla tak napsaná, že to nebyla čistokrevná role hajzla. Dardan žil v nějakých podmínkách a musel přežít. Být pravou rukou gaunera, byla jeho práce. Ale fakticky byl daleko menší zločinec, než naše hlavní postava Radim Kraviec. Dardan je málokdy exekutor, tedy ten, kdo zabíjí. Pro Dardana to dělá někdo jiný. Já jsem ho hrál spíše jako kamaráda Kraviece, než rovnocenného zločince. On někdy vidí víc než Káčko. Chvílemi ho chce dokonce upozornit, že dělá něco špatně, že to přehnal. Ale Káčko je takový blázen, že se mu vlastně nedá nic říct a nějak ho napravit.

Ale v jednom momentu je tam scéna, kdy jednoho člověka zabijete.

To je pravda. Ale kdybychom to teď točili znovu, tak bych prosazoval, aby Dardan přímo nevraždil. Aby byla ta postava víc jednoznačná. Ale ano. Můj Dardan je zločinec. On nepřišel ke Káčkovi z univerzity. Ale všimněte si pak ve filmu drobného detailu. Dardan třeba vůbec nekouří. Ani jednou ho tam neuvidíte s cigaretou v puse. Bylo by to samozřejmě nejjednodušší: jsi zločinec, tak máš v puse cigaretu.

Ve filmu je vaše postava dost tajuplná. Jen jednou je tam zmínka, že jste býval válečný zločinec.

Ano. Než jsem se jakoby dostal ke Káčkovi, tak jsem byl ve válce na Balkáně. Mimochodem. To jméno, které jsme mu pak ve filmu dali, jsem vymyslel během natáčení na place. Všichni ho znají jako Dardana, ale pak se lidi dozvědí, že je to Černohorec Vesko Perovič.

Proč zrovna tohle jméno?

Predrag BjelacPodle mé přítelkyně. Ona se jmenuje Marie Perovič a je z Černé Hory. Ona je jinak režisérka. Ale nakonec ta minulost Dardana zůstane stejně tajemná. Nikdo se nedozví, co dělal a proč utekl do Čech.

To je zajímavé. Válka na Balkáně končila někdy v devadesátých letech a právě tehdy začíná Dardanův život v Česku po boku Káčka. Hledal jste někde nějakou inspiraci pro svou roli?

Mám známého… Nemůžu říct, že je to přítel, ale má podobný osud jako Dardan. Byl ve válce v Jugoslávii a nejspíš i zabíjel. Byl nějakou dobu v Maďarsku a pak se usadil v Česku. On je vlastně žijící důkaz, že je to všechno možné.

Takže skoro realita?

Téměř. Ale náš film není dokument. Jak správně podotýká režisér Pachl: „Gangster Ka není dokument, ale je to film, který vám velmi věrohodně ukáže mechanismus zločinu.“.

Chtěl byste být v reálném životě pravá ruka Krejčíře?

Predrag BjelacNe. V žádném případě. To by byla nuda. Myslím, že žít takovýhle život, je jeden velký nesmysl. Mám v této souvislosti jeden postřeh z natáčení. Byli jsme v jedné luxusní vile za Prahou. Natáčeli se tam scény z Káčkova domova. Byla to nádherná vila. Ale představte si, že v tom domě nebyla žádná knížka. V obýváku, kde jsme točili nejvíc, byla jen fototapeta knihovny. Ten barák byl přitom originál, žádná vila na pronajímání. A mě najednou napadlo, že život takových lidí je jedna velká fototapeta.

Ve filmu se několikrát objeví scéna, jak si děláte espreso. A nazýváte to tam „dojč“. Co to je?

Tak to vysvětlím. Vzniklo to takhle. Moje přítelkyně Marie je uměleckou ředitelkou televizního festivalu v černohorském Baru. A Marie v roce 2013 pozvala na festival i tvůrce seriálu Cirkus Bukowsky. Přijel tam i režisér Honza Pachl. A narazil tam právě na to kafe. Dojč opravdu vymysleli Černohorci. Je to dlouhý preso s mlékem. Ale protože jsou líní, aby říkali: dej mi jedno dlouhé presso s teplým mlékem, tak oni vymysleli, že se to bude jmenovat jen dojč. A to se strašně líbilo Honzovi, tak to dal i do scénáře.

To jste nám teď udělal chuť na kafe. A jak byste navnadil diváky na film? Kdybyste je měl pozvat do kina, co byste řekl?

Ať jdou. Bude to stát za to. Netváříme se, že děláme velké umění. Ale pěknej biják to bude. Takže pojďte na dobrej biják.

Všechny koprodukční filmy České televize