Osudy Karla Balíka představil v knize Balada o pilotovi jeho zeť Jiří Stránský
Příběh Karla Balíka začal Jiří Stránský poodhalovat v komunistickém lágru Bytíz. Tehdy sebou všude nosil fotku své budoucí ženy Jitky. Jednou se vracel ze šichty a bachaři dělali prohlídku. Fotku proto musel zmačkat a strčit do pusy. Spolu s ním šacovali i jistého Františka, pilota RAF, na Bytízu jich pracovalo hodně. František bydlel s Jiřím Stránským na jedné cimře, takže mu neušlo, že se posléze Jiří snaží fotku zase narovnat. Tehdy se na vyfotografovanou tvář zahleděl a řekl, že mu připomíná jedno dítě. Na to Jiří pronesl, že jde o dceru letce z Anglie, který v březnu roku 1946 zahynul. František vykřikl, přivolal další a ti všichni v Jitce poznali dceru Karla Balíka, se kterým létali v Anglii.
Život Jiřímu Stránskému postavil do cesty mnoho překážek, ale také mnoho osudových okamžiků a setkání, které dokázal zúročit ve své tvorbě. Následující historka krásně ilustruje jeho neuvěřitelný život:
19. srpna roku 1960 si Jiří Stránský bral za ženu Jitku Balíkovou. Tři měsíce po jeho propuštění z vězení… Přijíždí Tatra 603, z ní vystupuje taxikář a jde vyzvednou snoubence, Stránského nastávající tchýni a dva svědky. Při čekání si povšimne obrazu letce Karla Balíka. Chvíli si jej prohlíží a potom řekne: „To je přece Karel!“ Všichni jsou překvapeni a diví se, odkud může tento taxikář malbu znát? „Nejenže jsem ho znal, ten obraz jsem maloval!“… Ukázalo se, že taxikář býval navigátorem ve službách RAF.
