Rozhovor s producentem a tvůrcem námětu

Kdy vás napadlo, že natočíte film o Filipovi Topolovi?

Nápad pustit se do filmu přišel sám od sebe. Ten konec nastal tak rychle a nečekaně. Uprostřed věty. Měl jsem pocit, že nebylo vše řečeno, nemohl jsem se smířit s tak nenadálým koncem. Ani nevím, jak to přišlo, a najednou jsem v tom byl ponořen.

Strávil jsem s Filipem Topolem a Psími vojáky kus života. Hráli jinak, než všechny kapely světa. Nepodobali se vůbec ničemu na světě. Ani hudbou, ani životem. Staral jsem se o ně, a o jejich koncerty 16 let. Viděl jsem desítky koncertů. Odnášel jsem si vždy silné zážitky a emoce. Nyní, s odstupem času, po dvouleté práci na filmu, mi znovu dochází, čeho neuvěřitelného jsem byl svědkem. Je mi líto, že už žádný koncert nezažiju. Věřím, že film divákům, stejně jako mně, vrátí ty vzácné okamžiky, kdy byl Filip s námi.

Jak velkou roli v tom hrál fakt, že jste jednu dobu zastupoval kapelu Psí vojáci?

S celou kapelou jsme se znali z pódií už z osmdesátých let. Už jsme doma a Psí vojáci se potkávali velice často. Od roku 1996 jsem Psím vojákům dělal manažera. Náš vztah nebyl nikdy obchodní, ba naopak, byli jsme v první řadě přátelé. Nikdy jsme neměli ani žádnou smlouvu, vše fungovalo tak nějak samozřejmě. Skutečnost, že jsem se obklopil profesionálním týmem a zkušenými tvůrci, v kombinaci s mým vhledem snad byla využita ku prospěchu filmu.

Jaký byl váš vztah s Filipem Topolem?

Filip uměl být hodně otevřený, ale taky hodně uzavřený. Přes jeho auru se k němu těžko pronikalo. Držel si okolí často v odstupu. Těžko se mu někdy odporovalo. Ale vždycky jsme všechno zvládli.

Je něco, co vás při tvorbě filmu samotného překvapilo? Zjistil jste o Filipovi něco, co jste do té doby nevěděl?

Spousta věcí by překvapila i jeho nejbližší. Třeba vztah s Lucií. Moc se s ní neukazoval na veřejnosti. Já jsem shodou okolností měl za ženu Luciinu sestru. Tady jsem ale váhal, kam až se můžu pustit. Lucie s Filipem byla v období vznikání alba Sakramiláčku a řada věcí je o ní, dokonce název alba Sakramiláčku je její výraz. Pak se objevila Sylvie a Filip album věnoval Sylvii. Sylvie nám také vyprávěla o Koncertu pro nemocný klavír, jak to s Filipem nazvali, který Filip uspořádal v Montrealu. Víc neprozradím, protože se o něm mluví ve filmu. Zachovaly se totiž záběry z toho koncertu.

Ve filmu jsou i nikdy nezveřejněné rozhovory a záběry. Z jakých zdrojů a archivů jste je pro film získávali?

Hodně zdrojů jsme našli v archivech České televize. A důležité bylo osobní nasazení a pátrání všude možně v soukromých archivech. Prošli jsme tisíce fotografií, ale třeba taky zápisy o výslechu na StB.

Rozhovory