Všimněte si, ekonomičtí liberálové vidí neradi státní zásahy do hospodářství, odsuzují centrální plánování a tzv. přerozdělování, ale přitom míří k řízenému hospodářství v celé Evropě. Kongingenty, limity, vnucování, schvalování, odvetné akce. Oni cestou volného trhu a soutěže nechají vyzrát hospodářskou moc až do jakési nevolené vlády, kterou už nikdo nebude moci odvolat. Je to stejné, jako když se v demokratických volbách dostane k moci totalitní strana, a tím demokracie končí.

S nasazením života letěl jsem z Hamburku do Prahy. K obvyklému leteckému pohoštění patří nápoj, vybral jsem si bílé víno. Podali mi je v bílé lahvi, bylo to kalifornské víno, proti čemuž vůbec už musí náš člověk být, ale ono bylo i plněno do těch lahví v Kalifornii. Ty lahve vážily víc, než jejich obsah. A tento zbytečný náklad, jistě jeden z mnoha takových na světě, prodíral se atmosférou nebo oceánem přes půlku zeměkoule. Kdo toto potřebuje, krom lidí, kteří na tom vydělávají? Což ale pro nás není žádný důvod! Zrušte zisky z blbostí a jsme zachráněni. Ze všech stran se dovídáme o zrychlující se zkáze všeho přírodního na zemi, ledovce nevyjímaje. Lidé, kteří to objevují, však nemají žádnou moc udělat proti tomu něco.

Vracel jsem se do Prahy v době, kdy se sem slétaly světoví mozkové, aby mluvily o škodlivých projevech tzv. globalizace. Nač se také prodíraly atmosférou, když se ani nerozhodly pro něco? Pomalu, ale zřetelně, vzniká v Evropě vědomí odpovědnosti za mír, jež se už zorganizovalo v rozhodovací sbory lidí, takže můžeme i sestavit ozbrojenou dozorčí a trestní sílu. To se však týká jen činů válečných.

Ale konec našeho života nastane asi jinak, že si budeme zvykat na všechno čím dál horší a pitomější. Není totiž ozbrojeného názoru, který by to zakázal. Dvě deci kalifornského vína ve výšce 6 km nad Německem, to je příklad trestuhodného nesmyslu. Ta drzost, nevzdělanost, chamtivost, prodejnost, rozežranost a nevkus, všechno. Prorokuju, protože to vím, že přijde doba, kdy sbor chytřejších Evropanů napíše seznam zdánlivě nevinných věcí, jež se už nebudou smět dělat. A vyjde zákon, že se každá země má snažit uživit se sama, z toho, co se v ní rodí, a vyměňovat se bude jen, co je životně nutné. Nebudeme dovážet pšenici z Maďarska, máme-li dost své, a bude-li snad proto chleba u nás o něco dražší, ať je, alespoň nezbudou peníze na dvě deci kalifornského. Ty to můžeš nazvat – poslední hlupák v Javorníku, který ještě dělá zemědělství.

Stopáž9 minut
Rok výroby 2003
 ST 4:3
ŽánrDokument