Krátce k Maryšce

Maryška je příběh o lásce, té nejdůležitější její podobě. Nejdůležitější, protože jde o cit, který všechny další vztahy v životě ovlivňuje a v mnohém určuje - o lásce mezi matkou a dcerou, o hledání blízkosti.

Život matky-samoživitelky Maryšky a jediné dcery Blaženy, určila a těžce poznamenala neúplnost rodiny, sociální situace, doba i prostředí. Vstupujeme do příběhu v době, kdy je nezbytné zajistit základní životní podmínky a péči o stárnoucí Maryšku. V malém bytě se s větší či menší ochotou sejde několik lidí. Jsou to lidé, kteří mají své životy, své naděje, své rodiny a vazby, krom dcery Blaženy, nejsou s Maryškou v příbuzenském poměru, nejsou to ani přátelé, snad nejspíš se o nich dá říct - známí. Přesto, lidé nejbližší, a jak si dobře uvědomují- "jediní". V těsném a dusivém prostředí pukají staré bolesti a výčitky Blaženy. Derou se živelně ven, přes všechna pravidla slušného chování, zábrany Ale nemůžeme jednoznačně odsoudit dceřino chování. Dávná křivda na matce zplodila provinění a chyby ve výchově dcery. Tak bolest a ublížení je předáváno dál a těžko dohledat začátku

Křik a výčitky jsou tady projevy bolesti. Vulgarita je květem života, který byl k matce i dceři něžný jako bodlák. Odvrácené pohledy, ironie a provokace jsou ve vztahu matky s dcerou jen další (třebaže nevědomou, nevyřčenou) snahou o přiblížení se. Za slzami a křikem dcery a matčiným zatvrzelým odmítáním, je ale veliká, třebaže paradoxní a snad i nelogická, touha a potřeba milovat jedna druhou, najít k sobě cestu, pochopit Ti "šťastnější" přítomní, neuměle a nepříliš úspěšně pomáhají. Ale i z jejich ochoty pomoci "bližnímu svému" prosvítá prázdnota a okoralost. Mládí, naděje a radostné očekávání nového života, tak jak je představuje jedna ze tří hlavních ženských hrdinek - Gábina, je tak blízké konci lidského života, jako je blízký vztah Maryšky - chůvy a Gábiny.

Příběh je smyšlený, třebaže Maryška skutečně byla.

Sabina Remundová

Ukázka ze scénáře (6. až 9. obraz) - MS Word 38,5 kB