S Martinem Dejdarem za krásnou přírodou i historickými památkami (2002). Připravil D. Záruba

Začali jsme naši další trasu na toulavém kole na Kvildském potoce, a od něj logicky vede cesta do Kvildy, nejvýše položené horské obce u nás. Je ve výšce 1062 metrů mořem. V 19. století se obec pyšnila dílnou, v níž se malovalo na sklo, říkalo se tomu podmalba. Dnes je Kvilda, jak se o ní píše v průvodcích, ideálním východiskem pro cyklovýlety, a tak toho využijme a pojeďme z Kvildy po Šumavské magistrále. Na mnoha místech kolem ní můžeme pozorovat typické krajinné prvky Šumavy. Nejprve to jsou slatě, jak se místně říká rašeliništím. Hned na prvních kilometrech jedeme kolem Jezerní a pak Tetřevské slatě. Roste na nich řada chráněných rostlin, žijících v symbióze s rašeliništi: klikva, šicha černá, borovice blatka a někde i bříza nízká, vysoká do jednoho metru.

Po pěti kilometrech projedeme Filipovou hutí, což je pro změnu nejvýše položená osada u nás, a hned si můžeme všimnout zbytků Zlaté stezky, nejstarší spojnice Bavorska s Čechami.

Mírným spádem nás magistrála dovede do Modravy. Hned nás upoutá, že je tam nějak moc potoků, a tak se ani nedivíme, že Modrava vznikla jako rybářská obec před necelými třemi sty lety. A z těch potoků se právě v Modravě stává Vydra, jedna z nejkrásnějších řek u nás. Na výjezdu z Modravy stojí Klostermannova chata, kterou postavil Klub českých turistů v roce 1924. Jedeme kolem koryta Vydry k Antýglu, a když se občas podíváme vzhůru, do korun šumavských velikánů, není těžké si představit, že se tu v minulosti zpracovávalo rezonanční dřevo na výrobu hudebních nástrojů.

Podél Vchynicko-tetovského kanálu snadno dojedeme do Antýglu, staré obce, v níž kdysi stál takzvaný královácký nebo též královský dvorec. Dnes z něj zbyla jen původní zvonička, vše ostatní bylo přestavěno v roce 1964. V Antýglu doporučujeme prohlídku naučné stezky, vedoucí přírodní památkou - Povydřím. Mohutné peřeje, velký spád a zejména na jaře množství vody z tajícího sněhu, to vše připomíná divoké horské řeky, jak je známe třeba z Alp.

Asi 10 kilometrů po Šumavské magistrále je příjemných, téměř stále jedeme mimo civilizaci, a pořád v Národním parku Šumava. Ten byl vyhlášen v roce 1991 uvnitř Chráněné krajinné oblasti Šumava, která tak dnes představuje jakousi vnější ochrannou zónu. Národní park má rozlohu 68 520 hektarů. Snad stojí za připomenutí, že všechna místa v bývalém hraničním pásmu byla 40 let nepřístupná. Klub českých turistů za 12 let udělal spoustu záslužné práce a vyznačil kilometry staronových turistických cest. Mimochodem, naše přehledné značení obdivuje celý svět.

V Prášilech se můžeme občerstvit, obec po oněch čtyřiceti letech prožívá turistický boom. Je tu nové informační středisko, chata Klubu českých turistů, nové penziony. Kdysi zde v létě často pobýval Josef Váchal, ještě před ním tu byla továrna na ruční papír, a někdy v první polovině 18. století tu prvních pár domů dalo dohromady osadu sklářů a dřevařů. V Prášilech, ležících jen tři kilometry od hranice s Německem, máme na výběr několik tras. Ta nejpohodlnější vede dále po Šumavské magistrále.

Cesta pokračuje do Železné Rudy, která je dnes patrně nejznámějším rekreačním střediskem Šumavy - v zimě i v létě. Horské letovisko v průsmyku na staré obchodní cestě má návštěvníkům co nabídnout. Ctitelé barokní architektury jistě zaujme pohled na kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy, postavený na půdorysu šesticípé hvězdy s cibulovitou bání. Končíme u nádherných šumavských jezer - Černého a Čertova.

Profil trasy
Stopáž14 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3
ŽánrDokument