Egon L. Tobiáš, scenárista
Jak jste přišel na téma této originální romance?
Romance pro teenagery se z toho původního námětu stala vlastně až během psaní, původně to měla být spíše fantasy pro děti.
Chodil jste na natáčení a zasahoval do podoby scénáře během natáčení?
Od natáčení mě režisér Petr Oukropec držel raději dál, zřejmě se obával, že bych ho zbytečně znervózňoval. A to bych určitě i dělal.
A jak tedy probíhala spolupráce s režisérem Petrem Oukropcem na scénáři?
Prvních šest verzí scénáře jsme se dohadovali, o čem ten film bude, mezi sedmou a třináctou verzí už Petr silně pochyboval, jestli nějaký film vůbec natočíme, ale jinak šlo všechno skvěle…
Snímek se odehrává v dobře zvolených lokacích, podílel jste se i vy na jejich výběru společně s Petrem Oukropcem?
Lokace vybíral Petr s kameramanem a myslím, že se nad tím dost potrápili. O to vtipnější mi pak přišlo, když jsem zjistil, že skoro půlku filmu točili dvě ulice od mého bytu.
Film vypráví o skupině parkouristů, v čem vás tato komunita lidí fascinovala, že jste ji rozhodl ukázat ve scénáři? A jak se vám podařilo se štábem do této alternativní komunity lidí proniknout?
Parkour jsme zvolili zpočátku hlavně pro jeho vizuální atraktivitu. Pustil jsem si pár klipů na YouTube a při psaní jsme si představovali, jak to asi v takové komunitě funguje. Když parkouristy později Petr Oukropec kontaktoval a scénář jim dal přečíst, dost nás překvapilo, že se tomu nevysmáli. Samozřejmě tam našli pár faux pas, ale jinak to celkem vzali.
Jste významným dramatikem, ale debutantem na poli filmové scenáristiky. Jak jste vnímal natáčení a vznik filmu?
Jak jsem již uvedl výše, u samotného natáčení jsem nebyl a myslím, že je to dobře. Z prací pro divadla i pro televizi jsem byl zvyklý na všelijaká omezení a očekával je i u filmu. Petr Oukropec mi na to řekl něco ve smyslu: „Vůbec se neomezuj, když tam budeš chtít mít bitvu u Waterloo a bude pro náš příběh důležitá, tak jí natočíme.“
Tématy v tomto snímku jsou: generační konflikt (rodiče a revoltující děti) a iracionální snový svět dětí, jak tuto linku vnímáte vy osobně jako rodič?
Ono je to vlastně prosté. Když byla dcerka mladší napsal jsem pro ní dvě televizní pohádky. Na scénáři Ani ve snu! jsem začal pracovat, když byla v pubertě, takže jsem psal o tom, co se kolem reálně dělo. Dcera se tedy nepohybovala mezi parkouristy, ale spíš mezi bikery a sprejery, ale pár naprosto konkrétních odkazů by se ve filmu našlo.
Jak jste spokojen s výslednou filmovou podobou?
Po zhlédnutí hrubého střihu jsem chvíli uvažoval o změně jména, ale finální podoba mě nadchla. Teprve zde jsem si uvědomil, jak důležité jsou všechny ty ostatní profese vyjmenované v titulcích, které jsem dosud ignoroval.