S Peterem Brookem o divadle a herectví metodou chůze po „visutém laně“.

Slavný britský divadelní a filmový režisér, dodnes umělecky aktivní Peter Brook je ročník 1925.

"Během mnohých divadelních představení dojde k okamžiku, kdy se oprostíte od běžných starostí. Najednou jste volní. A ten zážitek je spojený s neobyčejným pocitem štěstí. Byla by to nádhera, kdyby něco podobného mohli prožívat i lidé mimo divadelní prkna. Už jenom pro ten pocit... Ale to už bychom asi chtěli příliš. Hercům je však dopřáno, aby to zažívali. Byť jen občas na prchavý okamžik, v omezeném magickém prostoru jeviště. I proto v improvizaci neexistuje žádný rozdíl mezi komikou a tragikou."

"Tvůrčí umělecká práce mě musí těšit a naplňovat mě. V tom spočívá radost z herectví. Uspokojení z toho, že jste součástí nějaké skupiny lidí, jimž můžete naslouchat, a můžete je pozorovat. Jen na jevišti poznáte ten úžasný proud energie mezi jevištěm a hledištěm, ve kterém se můžete doslova koupat jako v nějakém obrovském bazénu naplněném štěstím."

"Rovnováha je něco, co je nutné neustále obnovovat. Vždycky musí existovat rovnováha mezi chutí zamířit přímo k cíli a nutností mít všechno pod kontrolou. Podobné pocity mají i sportovci, kteří používají helmy, jako například automobiloví závodníci nebo sjezdaři. Neustále balancují na ostří nože, symbolizovaném v našem divadelním případě visutým lanem..."

Napište nám