Portrét kultovního básníka, symbolu svobody a modernosti. Francouzský dokument

Jeho rodina milovala umění. Dědeček byl sběratelem. Jean Cocteau (1889–1963) vyrůstal uprostřed Ingresových a Delacroixových obrazů, ve společnosti řeckých a římských byst. Otec s matkou chodili často do Opery a Comédie Francaise. Jean ve svých "Vzpomínkách" vypráví, jak matka odcházela do divadla ve famózní červené róbě. Často proto snil o divadle a už tehdy se mu v hlavě uhnízdil nápad, že jednoho dne možná sám přijde s vlastními vizemi. Jeho otec Georges byl vášnivý malíř, ale především se musel starat o rodinu. Umřel, když jeho synovi bylo deset let. Ve skutečnosti se dodnes přesně neví, proč to provedl. Jednoho dne si totiž vpálil kulku do hlavy v jejich bydlišti v Rue la Bruyére. Zřejmě to poznamenalo Jeanův život i dílo. Už zůstal navždy sužovaný obavou, že nebude milován. A to se jako červená nit táhne celým jeho životem. Ve škole se příšerně nudil. Jako mnoho nadaných dětí měl pocit, že tam jenom ztrácí čas. Navštěvuje lyceum Petit a Grand Condorcet. Stěžuje si na hrozné hodiny a na průměrnost. Až do chvíle, kdy se setkává se studentem Dargelosem. V kvintě jím byl doslova fascinován! Vůči ostatním se choval nadřazeně. Cocteau ho považoval i za velice krásného. Nevíme, zda byl Dargelos opravdu takový, jakého jej tehdy popsal. Ale Cocteau ho tak viděl. Představoval jeho ideál, plný opovážlivosti a vzpurnosti. Vzpírat se zavedeným pořádkům bude pro Cocteaua po dvou neúspěšných pokusech o odmaturování a útěku do Marseille znamenat cestu k poezii. Díky podpoře v té době slavného divadelního herce Edouarda de Maxe se osmnáctiletý básník postupně stává miláčkem elegantní Paříže.

Napište nám