Tereza Brdečková pro nás ve svém cyklu Ještě jsem tady zachytila hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa (2000). Režie Z. Tyc

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Kam zmizela jedna z nejpopulárnějších postav osmašedesátého? Proč se vzdělaný a zkušený politik neuplatnil ani jako poradce? Profesorovi Eduardovi Goldstückerovi je osmdesát sedm let (ročník 1913) a bohužel na jeho životním příběhu by se dala definovat tragedie vzdělance dvacátého století.

Goldstücker se narodil na Slovensku v židovské rodině, v pubertě se ocitl v ortodoxním prostředí, ale židovství brzy odvrhl a vyměnil za komunistickou ideologii. Odešel do Prahy studovat germanistiku, později žil se ženou v Anglii, kde studoval na Oxfordu, současně pracuje v exilové vládě a jako diplomat. Po válce se vrátil do Prahy jen na chvíli, působil jako diplomat ve Švédsku a v Izraeli. Jeho víra v rodnou stranu je neotřesitelná, přestože byl odchován německou buržoazní literaturou a zejména Franzem Kafkou. Ostatně Kafkově vizi byl právě on vystaven tváří v tvář, když byl v roce 1951 zatčen a strávil noc před rozsudkem v jistotě, že dostane trest smrti. Nakonec to bylo "jen" doživotí. Ale ani to ho nevyléčilo z komunistického přesvědčení. Časem se stává čelným reformátorem strany, předsedou svazu spisovatelů. Po sovětské invazi znovu odchází do Británie, kde až do penze vyučuje literaturu. Dnes žije v malém bytě v Praze na Barrandově. Levicové přesvědčení si ponechal, ač si je plně vědom, co komunismus způsobil. Ostatně on sám je nejenom jeho aktérem, ale i obětí.

Stopáž28 minut
Rok výroby 2000
 ST 4:3
ŽánrMagazín