Jak odkaz velkého alžbětinského dramatika provázel vývoj českého divadla?

Před 400 lety zemřel pro mnohé největší světový dramatik William Shakespeare. Dílo tohoto autora se stalo české veřejnosti důvěrně známé až v druhé polovině devatenáctého století, kdy se začalo trvale usazovat na repertoáru pražských scén a v řadě ohledů přispělo i dobovým obrozeneckým náladám. České divadlo zůstávalo Shakespearovi věrné i v následujících obdobích a tento dramatik u nás nebyl nikdy považován za tvůrce, jehož náměty či jazyk patří hluboké minulosti. Nesmrtelná díla byla znovu a znovu oživována v nových překladech a především osobitých přístupech inscenátorů. Shakespeare oslovoval jak předválečné avantgardní tvůrce, tak silnou generaci divadelních tvůrců šedesátých let - v čele s Otomarem Krejčou, který tak nezapomenutelně ztvárnil tragédii Romeo a Julie. Ani v posledním období zájem neupadá - naopak v počtech repríz neměla představení Shakespearových her na přelomu tisíciletí mezi uváděnými autory konkurenta a každoročně se k alžbětinskému dramatikovi vracejí statisíce diváků.

V dokumentárním snímku režiséra Petra Palouše nám osud Shakespearových děl na českých jevištích blíže představí výpovědi předních teatrologů, divadelních tvůrců, herců a překladatelů. A díky ukázkám z archivu si rovněž připomeneme legendární inscenační úspěchy, které dokázaly nahlédnout důvěrně známé hry novou a výsostně tvůrčí perspektivou.

Napište nám