Příběhy obrácení

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 16  
Sdílet
| Poslat odkaz

Peter

PeterKlavírista a příležitostný herec. Pochází ze Slovenska, ale už dlouho žije v Praze. Jeho otec je více méně nepraktikující žid, svobodný umělec, který hodně cestuje. Jeho maminka je nábožensky spíše vlahá, i když pochází ze silně katolicky založené rodiny. Pro rozhodnutí ke konverzi byl pro Petera velice důležitý příchod do Prahy a svoboda, kterou to s sebou přineslo – jak sám říká, na Slovensku by se židem asi nestal. Skutečnost, že je po otci z poloviny židem mu situaci dost usnadňuje, je členem židovské obce, což mu mimo jiné umožňuje i bezplatné košer stravování v jídelně Obce.

„Pro mne bylo účinkování v dokumentu možností ukázat něco víc z praktického judaismu 21. století převážně sekulárním divákům ČT. I když si sám nepřipadám jako vzor praktikujícího judaisty, v sérii příběhů jsou ukázány problémy všedního života. Divák určitě ocení hodně vtipu a humoru, který v pořadu nebude chybět.“

Manuela

ManuelaVstoupila do hnutí Hare Krišna asi před dvěma lety. Vždycky byla otevřená různým alternativám, ale v Boha nevěřila. Než poznala učení Hare Krišna, žila nespoutaným životem – asi hůř, než většina mladých lidí. Všechno se změnilo, když ji na ulici oslovil oddaný mnich a věnoval jí knížku s učením tohoto hnutí. Rozjela se do Trutnova na hudební festival, kde se s oddanými seznámila o něco víc, a po pár měsících měla jasno. Hnutí a učení Hare Krišna chtěla zasvětit život. Žije v Praze a loni maturovala na Waldorfském lyceu s humanitním zaměřením.

„Proč jsem do natáčení šla? Zrovna nebyl nikdo, kdo by se toho ujal kromě mě. Doufala jsem, že se mi podaří co nejupřímněji a srozumitelně prezentovat hnutí Šríly Prabhupády. Ačkoliv je to také o mne, nechtěla jsem si to při natáčení připouštět. Výsledek dokumentu je pozitivní, za což jsem ráda. Do poslední chvíle jsme nevěděli, co z toho vznikne. Myslím, že ten lidský rozměr je tam zvýrazněn tím, že když se nám něco nepovedlo, tak to autoři také rádi natočili. Protože jsem měla trému, stávalo se to často.

Na začátku, když je člověk úplně nový, je zvídavý, má spoustu očekávání a takové hodně idealistické představy. Po pár letech člověk zdomácní, už pro něj není vše tak nové, ale zase dokáže mnohem více do hloubky vychutnávat vědomí Krišny s tím, jak dělá duchovní pokrok. Líbí se mi toto přirovnání – když se narodí dítě, je malé a spapá maximálně pár lžiček přesnídávky. Ale když roste, sní toho víc a víc a nakonec dokáže vychutnávat velké hostiny o mnoha chodech.“

Aiša

AišaPochází z nábožensky i kulturně smíšené rodiny. Zatímco maminka Slovenka nikdy k žádnému náboženství neinklinovala, tatínek Chorvat je praktikující křesťan. Dodnes nese její rozhodnutí stát se muslimkou velmi těžko. Než ji s islámem seznámila její teta, která k němu konvertovala kvůli manželovi, znala jej jen z médií. Čím víc se s tímto náboženstvím sbližovala, tím víc poznávala, že jsou muslimové hluboce věřící lidé, kteří vůbec neodpovídají svému obrazu v médiích.

Daniel

DanielJe od narození upoután kvůli dětské obrně na invalidní vozík. V současné době dokončuje Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor psychologie a divadelní věda. Zatímco jeho prarodiče jsou věřící, rodiče jsou ateisté. K Bohu ho přivedla právě babička, která s ním o něm dlouze rozmlouvala. Za moment konverze ale považuje zážitek v katedrále v Olomouci. Mezi jeho záliby patří hlavně četba, umění, film a divadlo, které sám hraje. Objevil se například v hlavní roli absolventské inscenace Gilgameš.

„Díky dokumentu jsem si mohl uvědomit, kde všude, bez ohledu na vyznání, životní styl a názory, lidská víra nechává své stopy. Celé natáčení by se možná dalo pojmout jako detektivka, v níž jsem byl jedním ze svědků. Pátrání po víře v našich životech bylo někdy náročné, když se ztratila před kamerou v záplavě slov a rituálů, aby pak vykoukla z pár zdánlivě obyčejných setkání a momentů.“

Kateřina a Karolína

Kateřina a KarolínaPocházejí z Opavy z nábožensky smíšené rodiny. Maminka je ateistka, která dává od všeho církevního ruce pryč, tatínek pochází z katolické rodiny. Právě on se v nich v dětství snažil zapálit zájem o Boha, mělo to ale spíš opačný efekt. Od sboru postupně pod vlivem adolescentního puzení utekly ke světským „neřestem“. Zlom nastal, když se na táboře náhodou seznámily se skupinou lidí, hlásících se k Církvi adventistů sedmého dne. Tuto událost popisují jako „životní facku“, následné účasti na shromážděních v nich vyvolaly pocity, které prožívají i popisují jako obrácení. Maminkou je jejich konverze přijímána spíš neutrálně, vztahy se po roce a půl hádek a stresu už uklidnily.

„Hodně lidí má zkreslený pohled na věřící lidi a na Pána Boha. Chtěly jsme ukázat nejenom to, že i věřící lidé jsou plní humoru, ale že i ta nejinteligentnější bytost na světě má smysl pro humor a dokáže se smát. Ukázat, že víra nám dává radost, klid, lásku a naději. Že Pán Bůh není pouze vzdálený, ale žije v nás… A taky to, že má Pán Bůh cit pro krásu a my jsme pádný důkaz.

Naše očekávání tento dokument splnil. Je zde vidět lidská tvář ‚svatoušků‘, ale jedna věc nás mrzí, a to že je opravdu hodně těžké zachytit živou víru člověka, a tak zde nejsou okamžiky našich prožitků s Pánem Bohem, ale spíš takový ‚běžný život křesťana‘. Víra je taková houpačka. Jednou nahoře, jednou dole. Člověk poznává nové situace, poznatky a novou povahu Pána Boha. Není možné se neměnit.“

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2014 – ST  AD  HD
Žánr: Dokument