Rozsáhlý britský dokumentární cyklus o rozhodujících momentech největšího ozbrojeného konfliktu XX. století

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Bitva o Rýn probíhala od září 1944 do dubna 1945. Rýn tvořil na západě Německa přirozenou linii obrany. Bylo jasné, že pokud se Spojencům podaří tento vodní tok překročit, vojenská situace Třetí říše se stane neudržitelnou.

Neslavný začátek u Arnhemu

Operace Market Garden, britský plán zaútočit na okupované Nizozemsko a zmocnit se mostu přes řeku Rýn u Arnhemu, byla naplánována na 17. září 1944. Protože ale britští plánovači podcenili množství zásob, které operace vyžadovala, byli nuceni doporučit generálu Eisenhowerovi, aby ofenzivu o týden odložil. Německý odpor však každým dnem vzrůstal a jakékoli prodlení by znamenalo silnější německou obranu a vyšší ztráty Spojenců.

Klikněte pro větší obrázek Pro usnadnění operace zahájilo 16. září spojenecké letectvo těžké bombardování oblasti plánovaného výsadku. Samotný vzdušný výsadek začal následujícího rána. Kvůli nedostatku transportních letadel musely být výsadkové jednotky shazovány ve vlnách, ačkoli to oslabovalo dopad útoku. První vlna kluzáků a téměř 20 tisíc výsadkářů přistála na třech hlavních zónách. Hlavní cíl operace, most přes řeku Rýn u Arnhemu, měla zajistit britská 1. výsadková divize. Ačkoliv tím riskovala ztrátu momentu překvapení, kvůli obavám z těžké protiletecké palby seskočila 13 km za městem. Sestřeleno bylo sice jen několik letadel, avšak ve ztracených kluzácích byly téměř všechny vyzbrojené džípy. Navíc jednotka narazila na tankovou divizi SS a dostala se pod těžkou palbu. Do Arnemu se dostalo pouhých 500 výsadkářů z 2. výsadkového praporu. Obsadili severní část mostu přes Rýn, ale části 10. tankové divize SS jim zabránily řeku překročit. Prapor byl odříznut. Němcům podařilo zastavit i druhou vlnu výsadkářů, která byla shozena u Oosterbecku, a polskou parabrigádu, jež seskočila na jih od Rýnu a měla se spojit s Brity. Britské jednotky hájící severní část mostu u Arnhemu se 21. září po ztrátě poloviny svých mužů vzdaly. O čtyři dny později 2000 mužů 1. výsadkové divize ustoupilo zpět přes řeku Rýn a přenechalo Arnhem Němcům.

Ačkoli operace Market Garden nesplnila svůj hlavní úkol dobýt most přes řeku Rýn, na jiných místech dosáhla jistého úspěchu. Po tvrdých bojích a navzdory urputným německým protiútokům byl dobyt například most přes řeku Waal.

Strategické Cáchy a Antverpy

Klikněte pro větší obrázek Po nezdaru operace Market Garden bylo Spojencům jasné, že válku do konce roku 1944 nevyhrají. Velení se muselo rozhodnout, zda se na zimu zakopat a vytvořit obranné pozice, anebo pokračovat v útocích. Nakonec se rozhodli zahájit alespoň omezenou ofenzivu, aby se fronta posunula až k Siegfriedově linii. Jednotky německé 15. armády a hustá minová pole jim však blokovaly přístup k přístavu v Antverpách, který spojenci potřebovali. V říjnu Kanaďané vyčistili severní pobřeží pevniny, ale trvalo další dva týdny, než dosáhli města Goes a zabezpečili poloostrov Woensdrecht, na němž Němci byli odříznuti. 1. listopadu zničilo Britské královské letectvo walcherenské hráze, načež kanadská 1. armáda zahájila velkou vyloďovací operaci. Teprve poté, co po týdnu urputných bojů padl Walcheren do rukou Spojenců, mohly začít práce na odminování ústí řeky Šeldy.

Na Cáchy postupující americká 1. a 9. armáda mezitím na začátku října vstoupila do Hürtgenského lesa. Nikdo by zprvu nepředpokládal, že se postup změní v jednu z hlavních a nejkrvavějších bitev, jakou kdy američtí vojáci svedli. Zde Američané zjistili, že se německá 1. výsadková armáda silně opevnila v každém městě a vesnici podél jejich trasy. Západní val navíc vedl přímo středem hustého lesa a jeho obrana byla značně zesílena.

Cáchy, hlavní cíl spojenců, padly 21. října. Bylo to první německé město dobyté Spojenci. Bitva v Hürtgenském lese ale pokračovala další tři týdny. Boj o jeho vyčištění stál Američany 35 tisíc mrtvých a zraněných a proměnil několik divizí v trosky. Koncem listopadu začal útok na Siegfriedovu linii a hned v prvním prosincovém týdnu, navzdory tvrdému německému odporu, začali američtí vojáci a obrněná technika proudit prolomenými německými pozicemi. Bylo také odminováno ústí řeky Šeldy a do Antverp vpluly první spojenecké obchodní lodě. Začátkem prosince už přístav zvládl překládku více než 10 tisíc tun zásob denně a množství se rychle zvyšovalo. Spojenecké armády tak mohly být plně zásobeny a připraveny na velkou ofenzivu proti Německu začátkem nového roku.

Na základě vypracovaných plánů dospěli Spojenci k názoru, že všechny překážky lze překonat. Bylo jim však jasné, že se Němci budou urputně bránit. Hitler a nejvyšší důstojníci Wehrmachtu totiž plánovali zahájení velké protiofenzivy proti Spojencům už od poloviny září 1944. Zabránit zásobování spojeneckých armád, rozpoltit spojenecké síly, oslabit morálku vojáků a přinutit jejich velení k vyjednávání mělo obsazení Antverp. Hitler sem soustředil nejlepší zbývající síly na západě: 240 tisíc mužů ve 28 divizích a 1200 tanků a samohybných děl. Ofenziva začala 16. prosince ráno palbou 900 německých děl. Po hodině prorazily tři německé armády americkou frontovou linii, jež tehdy vedla na západě podél řek Roer, Our a Saar a v jižní Belgii lemovala Ardeny. Právě přes tuto kopcovitou a místy hustě zalesněnou oblast chtěl Hitler postoupit směrem k mostům přes řeku Meuse a do Antverp. Pro spojenecké velitele byla německá ofenziva obrovským překvapením. Nevěřili, že by Hitler vsadil své poslední síly do tak riskantní akce. Zmatek jen prohloubily německé speciální jednotky v amerických uniformách.

Klikněte pro větší obrázek Spojenci se vzpamatovávali z prvního šoku, který jim prudký útok způsobil. Eisenhower se okamžitě pokusil situaci v Ardenách stabilizovat. Ačkoli to některé americké generály rozčílilo, odebral velení americké 1. a 9. armády Bradleymu a předal ho Montgomerymu. V době, kdy Montgomery posiloval spojeneckou obranu na severu, provedla Pattonova 3. armáda rychlý obrat a vpadla Němcům do boku z jihu. Němci, ochromeni nedostatkem paliva, se zastavili u Dinant. Spojenci nyní začali útočníky vytlačovat zpět proti směru postupu a do konce ledna zatlačily Němce zpět do jejich původních pozic. V boji, který se stal známým jako bitva v Ardenách, utrpěly Spojenci ztráty čítající téměř 90 tisíc mrtvých, zraněných nebo zajatých; téměř všichni byli Američané. Němci ztratili 120 tisíc mužů, bylo zničeno 600 německých tanků a velké množství těžkých zbraní všech druhů.

Postup na Rýn

Pro další postup na Rýn vypracovala každá skupina armád svůj vlastní plán. Montgomeryho 21. plánovala dva údery – operace Veritable a Grenade – načasované na 8. únor 1945. Oba směry zahrnovaly útoky hustě zalesněnou oblastí zvanou Říšský les. Spojenci však netušili, že Němci oblast přímo ve směru ofenzivy silně opevnili. Navíc jim nahrávalo, že začínal tát sníh, záplavy a bahno značně snižovaly mobilitu. Při Veritable nakonec Kanaďané a Britové dobyli města Cleve a Goch a zajistili západní břeh Rýna od Emmerichu až k německému městu Wesel. Grenade měla začít ve stejnou dobu, Němci však otevřeli přehrady na řece Roer a většinu oblasti zaplavili. Hladina řeky Roer klesla teprve po dvou týdnech, až pak mohli Američané postoupit. Na předměstí Kolína vstoupili5. března a museli zde vzdorovat mimořádně silnému německému odporu. Trvalo dva dny, než se Kolín vzdal.

Na jihu začala 12. skupina armád dvojsměrný postup k řece. Operace Lumberjack vedla pohořím Eifel směrem na Koblenz. 7. března se části pravého křídla armády dostaly k Rýnu poblíž Remagenu. Když 9. obrněná divize projížděla městem, přepokládala, že železniční most přes Rýn vyhodili Němci do povětří. Nálože však selhaly. S tím, že se zmocní nedotčeného mostu přes Rýn, američtí velitelé Bradley a Eisenhower nepočítali. Bradley poslal nejbližší jednotky k mostu, aby se co nejrychleji dostaly přes řeku, a ženisté začali okamžitě budovat další dva pontonové mosty výše proti proudu. Na konci prvního dne bylo předmostí na východní straně Rýna plné amerických vojáků a vybavení. Pro Němce byla ztráta mostu u Remagenu nečekanou ránou. Nepřítel překročil strategickou přírodní překážku téměř bez boje. Vrchní velitel Wehrmachtu na západě, polní maršál von Rundstedt byl odvolán a důstojníci, kterým se most nepodařilo odpálit, byli zastřeleni. Hitler byl rozhodnutý most zničit a poprvé a naposled využil rakety V2 jako taktické zbraně. Útok ale neuspěl a rozsáhlé spojenecké ofenzivě od Rýna na východ už nemohlo nic zabránit.

Klikněte pro větší obrázek Montgomeryho skupina armád plánovala mohutný obojživelný výsadek s krycím názvem Operace Plunder. K útoku přepravili po souši vyloďovací čluny a nashromáždili 250 tisíc tun zásob. Se třemi armádami v plné síle a pěti tisíci děly chtěl Montgomery obsadit dostatečně veliké předmostí na Rýnu a pak ihned udeřit hluboko do nitra Německa. Operace Plunder měla být posílena mohutným útokem výsadkářů se 3 tisíci letadel a kluzáků. V noci na 23. března zaútočily bombardéry Lancaster na Wesel, ležící na druhé straně Rýna přímo naproti místu, kde byla připravena Montgomeryho 21 skupina armád. Po intenzivní dělostřelecké palbě začali Spojenci s výsadkem. Chráněni hustou kouřovou clonou pokračovali celou noc. I když německá protivzdušná obrana způsobila těžké ztráty, výsadkovým jednotkám se dařilo postupovat a brzy se spojily s pozemními jednotkami k útoku na samotný Wesel. Německá 1. výsadková armáda kladla tvrdý odpor, ale 25. března poslední obránci ustoupili nebo byli zajati. Během tří dnů bylo předmostí 40 km hluboké a 40 km široké. Pak už Montgomeryho muži stáli na prahu Porúří, odkud mohli snadno obsadit průmyslové centrum Německa. Koncem března 1945 byl východní břeh řeky Rýn řetězem spojeneckých předmostí.

Dobyté srdce německého průmyslu

Německá skupina armád B posilovala oblast Porúří celé týdny. Ačkoli mnoho průmyslových závodů ještě fungovalo, Spojenci cíleným bombardováním železnic, mostů a viaduktů Porúří téměř odřízli od zbytku Německa. Protože pro Hitlera byla oblast stále životně důležitá pro obranu Říše, začala se měnit v pevnost. Přímo uvnitř Porúří si velitelství zřídil velitel skupiny armád B polní maršál Model, disponující 15. armádou, 5. tankovou armádou a dalšími formacemi čítajícími více než 200 tisíc mužů. Příkaz zněl – bojovat až do úplného konce.

Plán Spojenců spočíval v obklíčení mohutné koncentrace německých sil v oblasti Porúří dvěma hlubokými výpady. 28. března vyrazilo sedm armád ze svých předmostí na Rýnu a napadlo německou obranu. Zatímco americká 1. a 9. armáda obklíčí Porúří, některé z jejich útvarů postoupí až k Labi. Ovšem žádná spojenecká jednotka nesměla překročit řeku. Území na východ od Labe mělo být ponecháno Sovětům. Když se otevřela ofenziva a britská 2. armáda postupovala na severovýchod, americká 9. armáda po její pravé straně zaútočila na německou skupinu armád B a obkličovala Porúří. Ve stejnou dobu 3. armáda, navzdory zuřivému německému odporu, obsadila Frankfurt a setkala se s 1. armádou u Giessenu

V oblasti Porúří, širokém 50 a dlouhém 110 km, byla poslední velká koncentrace německých sil na západě. Náhlý příjezd bojových formací SS z nitra Porúří a jejich zuřivý protiútok opět připravil spojeneckým velitelům horké chvilky. Bradley, místo aby držel Porúří s minimem sil, se rozhodl obklíčené německé armády rozbít. Výsledkem byly téměř 3 týdny těžkých akcí. Některá města se vzdala hned, jinde se v rozvalinách vybombardovaných továren a ulic bojovalo fanaticky až do konce. Přesto výsledek bitvy o Porúří nebyl nikdy zpochybněn. Když byl 18. dubna německý odpor konečně zlomen, bylo zajato 317 tisíc německých vojáků spolu s 25 generály a jedním admirálem.

Klikněte pro větší obrázek Na bašty odporu narážely spojenecké síly až do úplného konce války. Postupu Spojenců nitrem Německa ale už nemohlo nic zabránit. Spojenecké síly se hnaly na východ vstříc Rudé armádě, která se přibližovala k Labi. Existovalo reálné nebezpečí náhodných střetů mezi jednotkami předvojů. Aby tento risk snížili, vyměnili si Američané a Sověti styčné důstojníky a vypracovali speciální poznávací signály. 25. dubna 1945 se Rudá armáda a Západní vojska konečně setkaly na Labi poblíž města Torgau.

Když Západní spojenci ničili poslední bašty německého odporu na své straně Labe, Rudá armáda začala útok na Berlín. Hitler a jeho následovníci se ukrývali v bunkru hluboko pod budovou říšského kancléřství. Nad jejich hlavami se Berlín měnil v hromady sutin. Německé jednotky však kladly fanatický odpor až do konce. 2. května 1945 se říšské hlavní město vzdalo. V jeho troskách ležely tisíce mrtvých - sovětští vojáci, němečtí vojáci a němečtí civilisté. Dva dny před pádem Berlína spáchal Adolf Hitler ve svém bunkru sebevraždu. Němečtí vojáci tušili, jaký osud je čeká, proto se rozhodli probít na západ a vzdát se americkým nebo britským silám. Aby německé formace na západě získaly čas pro ustupující jednotky na východě, pokračovaly v marném boji. 4. května 1945 se německé síly v severní Evropě vzdaly polnímu maršálovi Montgomerymu. 7. května podepsalo Německo v Remeši protokol o kapitulaci. Eisenhower prohlásil, že mise spojeneckých sil byla splněna. Nacistické Německo bylo zničeno a po téměř šesti letech válka v Evropě skončila.

Originální názevBattlefield SSN 2 / Battle of the Rhine - Part 2
Stopáž58 minut
Rok výroby 1996
 )D( ST 4:3
ŽánrDokument