O kauze
Patrick Coffey, americký odborník a školitel práce s polygrafem (tzv. detektorem lži): „Zapamatujte si: Pravda je jednoduchá. To lži jsou složité… Těchto mužů jsem se ptal, zda způsobili jakékoliv zranění, které by vedlo ke smrti Ľudmily Cervanové. Prošli tímto testem. Každý z nich samostatně. Nemůžete znásilnit někoho, koho jste nikdy nepotkali.“
Andrej Bán, novinář: „Kauza Cervanová je v první řadě o obludnosti normalizačního systému, je to anatomie justiční svévole, která přechází od totality k svobodě, podobně jako kontinuita osob v samotné slovenské justici. To oni vytvářejí pomyslnou zeď, která nepropouští nové vážné důkazy či indicie, které by zpochybňovali oficiální verzi činu.“
Miloš Kocúr, odsouzený: „Mě zatkli na druhý den po oslavě mojí promoce. Bylo to brzo ráno. Vzali mě do vazby a dva dny mě intenzivně vyslýchali. Unaveného a bez přítomnosti advokáta. Po celou dobu mě neustále přesvědčovali, že oni vědí, že jsme kupovali nějaké víno, že jsme byli na nějaké diskotéce, unesli jsme nějakou holku, potom jsme ji znásilnili, opakovali to tolikrát, že mi to připadalo jako nějaký scénář, který jsem už znal nazpaměť. Byl jsem vystrašený, unavený, psychicky na dně, a když už jsem nemohl dál, tak jsem jim všechny tyhle nesmysly napovídal na magnetofonovou pásku. Myslel jsem si, že přijde advokát a omyl se vyšetří. Nevyšetřilo se nic. Nikdo mě nechtěl poslouchat. Měl jsem svědky, s nimiž jsem byl v té době úplně někde jinde, na jiném místě, ale ty nikdy nepředvolali na soud. Bylo to jedno. Chtěli mít viníky. Tak vzniklo přiznání, které se se mnou táhne po celý život.“
Viera Zimáková, svědkyně: „…Vyšetřovatelé navodili takovou atmosféru, že to vypadalo, jako by už měli dopředu něco vykonstruované a potřebují tam jen dosadit nějakou osobu, která by jim to měla potvrdit – ano, byla jsem tam s těmito lidmi. Hrozné bylo už jen to, kam mě zavezli. Samá pavučiny, pobíhaly tam myši, a ty hrozné turecké záchody… Další událost byla pro mne závažným psychickým momentem – vzali mě od dítěte, které jsem kojila. To dítě nebylo zvyklé na nic jiného než na moje mateřské mléko a dva dny pilo jen čaj. Strašně jsem se bála, co s ní bude. Potom mě opět zavřeli do cely předběžného zadržení, tak vznikla moje další výpověď…“