Stál jsem před úkolem vypravit se s ústřední čtveřicí detektivů do nového, odlišného světa, říká režisér Viktor Tauš.

Jaké to pro režiséra je, vstoupit do volného cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, když minisérii před Vámi i po Vás režíruje, se svým typicky autorským přístupem, Jan Hřebejk? Budete se od jeho pojetí hodně lišit?

Byla to pro mě radost. Jednotlivé minisérie cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice jsou totiž vyprávěny na platformě rozdílných žánrů. Stál jsem před úkolem vypravit se s ústřední čtveřicí detektivů, které tak šťastně obsadil Honza Hřebejk, do nového, odlišného světa.

Modré stíny jsou vizuálně velmi osobité. Mohl byste divákům přiblížit, proč jste s kameramanem Martinem Doubou uchýlili k tomuto pojetí?

Vizualita je do značné míry intuitivní a obtížně se pojmenovává. Nejprve jsme si definovali svět, ve kterém se příběh Modrých stínů odehrává. Je to svět korupce personifikovaný majestátní, velkoryse rekonstruovanou architekturou, která je středobodem vyšetřované korupční aféry. Komponovali jsme proto především tuto architekturu, nikoli postavy, aby tak vynikl jejich vztah. Lidé a jejich osudy jsou na jejím pozadí jaksi nahodilí. Vztah architektury a člověka, který v ní žije, mě dojímá. Věřím, že vypovídá o stavu společnosti. Detektivové jsou v takto definovaném světě konfrontováni s nepřítelem, který je podstatně silnější než oni. Skrze konfrontaci se obnažuje jejich zranitelnost.

Klikněte pro větší obrázek Rozhodli jsme se proto pracovat se širokými objektivy, díky kterým jsme mohli být těsně u tváře herce a vnímat každý jeho drobný pohyb. Taková práce vytváří na herce extrémní tlak. Investovali jsme proto hodně času do nalezení lokací, které nám umožní točit s přírodním světlem. Díky tomu jsme hercům mohli věnovat veškerý čas.

U sequelů se většinou setkáváme s pravidlem, že vše je větší, delší a vyhrocenější. Je tomu tak i v tomto případě?

To platí především u celovečerních blockbusterů, které recyklují syžet předchozího filmu a přidávají na atrakcích. V případě minisérií to snad platí na globálním trhu, kde kreativní tým s úspěchem série získává pro její další sezónu více kontroly. Detektivové od Nejsvětější Trojice jsou jiný případ. Jde o adaptaci knižních předloh, jejichž originalita mimo jiné spočívá v jejich rozdílnosti. S oblíbenými postavami se tak můžete vypravit do rozdílných světů, častokrát dokonce na platformě jiného žánru. Každá série je jedinečná.

Kdybyste měl Modré stíny zařadit žánrově, řekl byste, že jde, stejně jako v Případu pro exorcistu, o čistou detektivku?

Klikněte pro větší obrázek Případ pro exorcistu byl klasickou detektivkou. Každý díl jeden podezřelý, jedna falešná stopa. V Modrých stínech drama vychází z nemožnosti usvědčení pachatele a tlaku, kterému je v důsledku této konfrontace vystaveno soukromí detektivů. Z podstaty textu tedy jde o thriller. V tomto případě ještě možná s přívlastkem „politický”.

Modré stíny jsou Váš první projekt pro televizi. Co Vás na předloze zaujalo natolik, že jste se rozhodl ji natočit a zasahoval jste nějakým způsobem i do samotných scenáristických prací?

S nabídkou režie Modrých stínů mě oslovil jejich scenárista Petr Jarchovský, se kterým jsem předtím spolupracoval na filmu Klauni. Scénář vycházel ze silné předlohy, Petr mu věnoval hodně péče a já byl příběhem velmi zasažen. S Petrem jsme přeskupili dělení epizod, rozvíjeli jsme charaktery některých postav… Charakterizoval bych to spíš jako utahování a osvojování si, než přepisování.

V každém snímku s vyšetřovací skupinou je důležitá chemie mezi partnery a často také jejich protichůdné postoje. Jaký element jste do party detektivů vnesl Vy sám?

Klikněte pro větší obrázek Příběh Modrých stínů vyžadoval zabývat se povahou detektivů v situaci, kdy je ohroženo jejich soukromí. Případ Modrých stínů není dalším případem, je to osobní věc. V charakterech postav, které s herci vytvořil Honza Hřebejk, jsme pod tlakem příběhu objevovali křehkost, zranitelnost, ale také oddanou soudržnost. Tuto jejich tvář vnímám jako svůj nejvýraznější příspěvek.

Netrpí režisér u takto rozpracované série, jejíž další pokračování se již chystají, touhou udělat alespoň jednou něco nečekaného, co samotné autory překvapí?

Myslím, že autory překvapilo věcí hned několik… Skutečnost, že Marie Výrová v Modrých stínech nosí sukně, byla překvapením pro všechny. Je to teď nejen ostrá, ale taky křehká, pěkná holka. Přináší to sebou vnitřní konflikt, který Klára Melíšková vzala do hry…