Televizní portrét významné osobnosti u příležitosti 90. narozenin

Před 100 lety se narodil ve slezské vsi Porubě, dnes ostravské čtvrti, Ilja Hurník (*25. 11. 1922 – †7. 9. 2013). Pro svou mnohostrannost bývá označován jako typ renesančního, "erasmovského" tvůrce. Již v roce 1933 vyšly jeho první klavírní skladby. Od té doby pokračoval jeho vývoj plynule, bez slohových zlomů. V roce 1938 musela jeho rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Ztrátu domova kompenzovalo to, že se stal žákem legendárních učitelů, Vítězslava Nováka v kompozici a prof. Viléma Kurze v klavírní hře.

Jeho práce všech oborů se vyznačují vytříbenou formou, sdělností, šarmem, noblesním humorem, životním kladem. Vrcholem kompoziční tvorby jsou jeho opery na vlastní libreto, kde spojil invenci hudební s literární, Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Esop a Maryka na slezské lidové texty. Jako pianista vynikl v interpretaci skladeb Debussyho (v nichž vedle impresionistické barevnosti vyzvedl jeho kresebnost, upevnil rytmus a formu) a Janáčka, jemuž věnoval i teoretické práce. Koncertoval spolu s Pavlem Štěpánem, pak se svou ženou Janou v klavírním duu. Jeho "Čtyřruční hra", obsahující techniku, estetiku a psychologii tohoto oboru, speciální cvičení a etudy, je prvním dílem tohoto druhu vůbec. Spolu s Petrem Ebenem sepsal českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. Projekt Umění poslouchat hudbu se stal základním dílem v oboru hudební pedagogiky.

K jeho tvorbě kompoziční a pianistické se přiřadila i rozsáhlá tvorba slovesná. Jsou to povídkové sbírky, eseje, paměti, rozhlasové hry, libreta k jeho operám, popularizační pořady rozhlasové a televizní, četba pro děti. Odkaz Ilji Hurníka je úctyhodný a nedocenitelný, stejně jako velká služba, kterou vykonal pro upevňování hudebnosti u dalších generací, včetně těch nadcházejících.

Napište nám