Já, Olga Hepnarová

10. července 1973 se v Praze odehrála děsivá událost, jaká nemá v historii české kriminalistiky obdoby. Do lidí na chodníku u tramvajové zastávky vjelo nákladní auto a kromě řady zraněných usmrtilo celkem osm lidí. Za volantem seděla dvaadvacetiletá Olga Hepnarová, která příchozímu příslušníkovi Veřejné bezpečnosti řekla, že to udělala schválně. Případ otřásl celou zemí. Vyšetřovatelé brzy vyloučili politické pozadí tohoto – dnešními slovy – teroristického útoku. Ukázalo se, že mladá vražedkyně jednala sama za sebe...

Film scenáristů a režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy se snaží – bez morálního hodnocení samotné pachatelky nebo jejího okolí a především bez lacině bulvárního zjednodušení – proniknout do pocitů Olgy Hepnarové a pokouší se tak poodhalit, co ji k hrůznému činu vedlo. Autoři se v maximální míře drží faktů. Vycházejí z dobových dokumentů, ze vzpomínek svědků i z dopisů Hepnarové. Příběh poslední popravené ženy v Česku se díky mimořádně poctivému autorskému přístupu k tématu stal jedním z nejzajímavějších českých filmů roku 2016. Do titulní role tvůrci obsadili polskou herečku Michalinu Olszańskou.

Případ Olgy Hepnarové našel umělecké zpracování mimo jiné též v představení Divadla Na zábradlí Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho autorů Jana Mikuláška a Dory Viceníkové, podrobně se mu věnuje i kniha Romana Cílka Oprátka za osm mrtvých.