Ondřej Sokol
režisér, herec, scénárista
Kolik času uplynulo od první myšlenky na film, první napsané věty budoucího scénáře, po jeho premiéru?
Myslím, že to byla docela dlouhá doba. Snad čtyři pět let. Nejsem scénárista, mám před tímhle řemeslem respekt, a tak bylo potřeba se scénáři věnovat víc, než když ho píše nadaný autor. Na divadle se hodně věnuju autorům jako je Martin McDonagh nebo David Mamet, a u nich mě až dojímá, jak jsou jejich scénáře dobře napsané.
Jak psaní probíhalo, když jste na něm pracovali tři a trvalo tak dlouho?
Nejdříve jsme napsali první verzi. Pak jsme ji nechali nějakou dobu uležet a teprve potom jsme se do toho pustili znova. A myslím, že jsem při téhle práci docela uplatnil i svoje režijní řemeslo. Díval jsem se pak na to totiž jako na cizí text, režijně ho připomínkoval a teprve potom jsme znovu psali. Když se dnes ohlédnete, byla to výhoda, nebo spíš nevýhoda, když jste se podílel téměř na všem od scénáře přes obsazení, hraní, režii, až po střih, hudbu a další věci?
Krásno je autorský film, takže to byla jednoznačně výhoda, lépe řečeno to takhle prostě muselo být. Nebyl to nějaký cizí scénář, bylo to něco osobního, něco, co jsme chtěli říct. Podobně pracuje třeba i Woody Allen, taky si všechno píše, režíruje a ještě v tom hraje. Byla to prostě taková výhodná nutnost.
Co pro vás ze všech těchto profesí bylo nejtěžší?
Asi střih. Nejtěžší totiž bylo zbavit se těch věcí, které se tam prostě nevešly. Vím, kolik to stálo energie, toho vymýšlení, práce, a že ty záběry byly dobré. Ale bylo jich prostě moc…
Přemýšlel jste o hercích dlouho, nebo jste měl jasno už při psaní scénáře?
Stejně jako u všech scénářů, které jsem psal předtím, jsem o hercích dopředu nechtěl přemýšlet. Pak by herci totiž neměli před sebou nějaký úkol, ale něco, co jim bylo napsáno na míru a oni to odehrají tak, jak jsou zvyklí, podle osvědčených receptů.
Jak se vám s herci spolupracovalo? Kdo vás opravdu bavil, zaujal, překvapil?
Vlastně mě překvapili všichni. Třeba Karel Roden, když přišel s tikem, který tu roli „udělal“. To je důležité, ta fantazie kolem té postavy, to, co vlastně není ani ve scénáři, ale herci o tom vědí, jsou tak na sebe napojení a neříkají jenom repliky, které mají předepsané.
Jaké máte zpětné vazby, jak se lidem kolem vás film líbí?
První reakce začaly přicházet až tak tři čtyři dny po prvním promítání. Což je dobře, protože se jim to v hlavě muselo rozležet. A byly pozitivní, od příbuzných, od mých blízkých, většina mi jich řekla, že mají pocit, že je to pro ně ojedinělé, že to není běžná věc, kterou vídají denně. Ten film nekončí tím, že se lidem všechno vysvětlí, zodpoví se všechny otázky. Naopak, otázky zůstávají. Takže kvíz začíná teprve ve chvíli, kdy jdou z kina. Oni vlastně ani nevědí, jestli se jim to líbilo, ale zůstane v nich hluboký zážitek. A o to jde.
Proč by měli diváci na Krásno přijít?
Protože tenhle film je jiný. Doufám, že budou překvapení, že je osloví jinak, než čekali. Chtěl bych, aby to nebyl jen další film v řadě, na kterém byli, ale aby to byla taková zážitková turistika…