Jan Prušinovský o seriálu

Je to několik let zpátky, kdy Miroslav Krobot v Dejvickém divadle prohlásil, že poslední, co jeho divadelní soubor ještě nezkusil, je sitkom. Díky seriálu Okresní přebor mě s Dejvickým divadlem pojí relativně úzká vazba. Opakovaně pracuji s některými herci z Dejvic, a proto bylo přirozené, že jsem se pro tento úkol s Miroslavem spojil.

Můj názor na žánr sitkom je všeobecně známý. Naší kultuře tato forma není příliš vlastní, český jazyk nemá tak přesný – diktující – jazyk, kterým oplývá angličtina, a síla kvalitního českého humoru netkví ve slovních hříčkách. Síla českého humoru vždy stála v dobře situovaném pohledu na komplexní postavy a jejich naturel. Ty nejlepší české komediální postavy nejsou v pravé podstatě čisté karikatury, vždy je v nich ještě něco navíc, něco hmatatelného, něco konkrétního. To si s čistým sitkomem příliš netyká.

S Miroslavem jsme se na tomto velmi brzo shodli. Ještě společně s Petrem Kolečkem jsme se záhy dopracovali k jednoduchému námětu z prostředí průměrného (tři hvězdy) hotelu, jehož ambicí je být nadprůměrný (čtyři hvězdy). Tento hotel jsme zalidnili postavami, které vycházely jak z našich představ, tak i v tom, v jakých rolích bychom rádi herce z Dejvického divadla chtěli vidět.

Zároveň jsme se pokoušeli ten čistý sitkomový žánr po svém rozetřít. Naší ambicí bylo prostý epizodický tvar půlhodinových sitkomů lépe prostavět, pospojovat a dát některým postavám prostor, aby se vyvíjely. Právě proto, že jsme klasickou sitkomovou strukturu v zásadě ignorovali (stejně jsem to udělal ve svém předchozím seriálu Okresní přebor), jsme si jistou primitivní epiku mohli dovolit.

Vznikl soubor dvanácti epizod, které se samozřejmě dají sledovat odděleně, protože vždy vyprávíme situačně. Zároveň vývoj a příběhy jednotlivých postav epizody spojují do velmi jednoduchého epického celku.

Protože celý seriál je postaven na výkonech herců z Dejvického divadla, rozhodli jsme tento rys co nejvíce akcentovat. Prvním výrazným akcentem bylo, že se Miroslav Krobot rozhodl seriál se mnou spolurežírovat. Jeho největší ambicí bylo, aby výsledek stylově odpovídal tomu, na co je zvyklé dejvické publikum. Druhým výrazným akcentem bylo zařazení klasických divadelních zkoušek přímo do plánu natáčení. Celý seriál se předem zkoušel několik týdnů před samotným natáčením v Dejvickém divadle a poté se dále zkoušelo v pauzách mezi jednotlivými natáčecími turnusy přímo v kulisách hotelu v České televizi.

Prakticky se dá celé dílo představit jako kolektivní záležitost. S Miroslavem jsme se nijak nedělili o režijní kompetence a naopak jsme se ve všech aspektech režie pokoušeli doplňovat a nějak se vzájemně motivovat. Prostě jsme se ráno posadili vedle sebe na židličky a začali se bavit. Herci díky danému konceptu měli možnost do samotného procesu od počátku zasahovat a bylo to od nich dokonce vyžadováno.

V tomto smyslu považuji Čtvrtou hvězdu za výrazný počin, který se svým tvůrčím konceptem vymyká standardním postupům v televizní tvorbě. O jeho kvalitách však ať rozhodnou diváci sami.

Rozhovor s režisérem Janem Prušinovským

Rozhovor s režisérem Janem Prušinovským

Režisér Jan Prušinovský hostem pořadu Události v kulktuře