Pro vznik unikátního projektu byly zásadní neobyčejné vztahy, které se vytvořily mezi lidmi a ptáky. Zveme vás do filmařského zákulisí. Závěr cyklu z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Šestidílný cyklus Na ptačích křídlech je nevídanou výpravou do říše ptactva. Natáčení trvalo čtyři roky a sledovalo více než stovku ptačích druhů ve čtyřiceti zemích šesti kontinentů. Abych autoři mohli zachytit svět tak, jak jej vidí sami ptáci, museli použít ty nejmodernější prostředky. Podařilo se jim občas natočit i chování, které dosud nikdo nezaznamenal. A podívali se zcela nově na některé podivuhodné události v životě volně žijících zvířat.

Na projektu, který měl natočit putování ptáků přes všechny kontinenty, se podílely stovky nadšenců. Díky novým technologiím a filmařským technikám se podařilo zachytit život ptáků tak, jako nikomu předtím. Každá část našeho natáčení byla zaměřena na nějaké zajímavé chování volně žijících ptáků.

Často se podařilo zaznamenat přírodní divy, které nikdo předtím nenatočil, nebo známé skutečnosti z nového pohledu. Ptáci neustále překvapovali svou vynalézavostí, inteligencí a oddaností. Ukázali obtíže, které musejí překonávat, stejně jako chvíle triumfu.

Francie a Británie – husy divoké a bernešky bělolící

Klikněte pro větší obrázekFrancouz Christian Moullec je vášnivým milovníkem ptáků, který se během natáčení pokoušel vychovat vlastní hejno hus. Během prvních dvou let svého života se housata domnívala, že je jejich matkou, slepě mu slepě důvěřovala a všude ho následovala. Mohl za to proces zvaný imprinting, který probíhá u mnoha druhů ptáků od prvních okamžiků po vylíhnutí: už několik hodin po narození housata Christiana následovala všude, kam se pohnul.

Jeho hlavním cílem bylo natočit z ultralehkého letadla své svěřenkyně, jak absolvují dlouhou cestu divokých hus. Důležité bylo, aby si ptáci zvykli, že se v jeho blízkosti mohou cítit bezpečně. Při tréninku si Christian vypomáhal slunečníkem, který měl simulovat křídla ultralightu, a motorovou pilou, která napodobovala chod motoru letadla. Housata nejdříve motor vyděsil, ale Christianova postava a jeho uklidňování je nakonec přesvědčilo, že není čeho se bát. Nejprve se mladé husy naučily za ultralightem běhat a později i létat.

Cesta divokých hus vede také přes Londýn, kde je nejhustší letecká doprava na světě. Produkci trvalo celé 2 roky, než k přeletu nad městem dostala povolení. Ten ovšem mohl proběhnout pouze jako součást letecké přehlídky v přesně stanovený čas. Pro přehlídkové piloty to je snadná záležitost, ptáci ale potřebují dokonalé povětrnostní podmínky, proto úspěch nebyl dopředu nijak zaručen. K místu startu byly husy dopraveny teprve krátce před začátkem. Natáčet a zároveň řídit ultralight není vůbec snadné, přesto Christian s husami společně vytvořili sevřenou formaci.

Klikněte pro větší obrázekNáročné bylo také pořízení záběrů přeletu skotského Edinburghu, který leží na trase tahu tisíců bernešek bělolících. V okolí totiž v této době musela být odkloněna všechna letecká doprava. Místo vzletu leží 8 km od města. Desetiminutový let vedl nad Arthurovým sedlem – podél slavné hory tyčící se nad městem. Výkon bernešek byla dokonalost sama – na ultralight už byly zvyklé natolik, že jim to připadalo naprosto přirozené.

USA – husy sněžné

Dalším pěstounem hus, tentokrát sněžných, je americký kameraman Neil Rettig. I jeho husy se musely naučit vytrvalému, plynulému letu a také jak tvořit a udržovat dokonalou letovou formaci, což zabralo 7 měsíců. Při cvičebních lekcích letěly dokonce v takové blízkosti Neila, že nebylo možné je zabírat, aniž by nebyla vidět loď.

Podle plánu měly husy během letu minout proslulé panorama Manhattanu, a napodobit tak tisíce svých divokých příbuzných, které tuto cestu absolvují každý rok. Nikdy předtím tyto husy neletěly tak daleko od domova, byly už ale natolik zkušenými letci, že ani nepotřebovali moc povzbudit, aby vzlétli. Jedna husa byla dokonce vycvičena tak, aby nosila na hřbetě miniaturní kameru, se kterou zachytila záběry, které do té doby ještě žádný člověk nespatřil.

Aljaška – orli

Klikněte pro větší obrázekNa druhém konci světa, na Aljašce, se jiný filmový štáb vydal za medvědy. Skupina měla v plánu natočit orly, jak jim kradou ryby. Medvědi přesně vědí, kdy nastane tah lososů, a včas se začali shromažďovat na břehu. Ještě než se tak stalo, museli si zvyknout na přítomnost štábu a pohyby kamerového jeřábu. Potom, jako na zavolanou, přilétal jeden orel za druhým. Podobně jako v jiných případech ptáci přesně vědí, kdy má nastat ta pravá chvíle.

Filmový štáb musel pracovat rychle – naštěstí medvědy teď mnohem více zajímali lososi než lidé. A také orli dělali přesně to, co se od nich očekávalo – kradli velké kusy tučného lososího masa přímo před čenichy medvědů.

Jihoafrická republika - supi

K docílení efektu, že kamera letí mezi ptáky, byla použita řada různých technických prostředků. V Jihoafrické republice například kroužil mezi hejny supů muž na paraglidingovém padáku. Paraglidisté využívají stejné stoupavé proudy vzduchu jako ptáci, což natáčení usnadňovalo.

Klikněte pro větší obrázekAle našel se ještě další způsob – vyrobení repliky supa v životní velikosti. Modelář Malcolm Beard strávil její výrobou několik set hodin. Vybaven byl dálkově řízenou otáčivou a naklápěcí kamerou, díky níž se mohlo filmovat ve všech směrech. Záběry kamera posílá dolů na zem v reálném čase, což režiséru Robovi Pilleymu umožňuje ovládat ji podle potřeby. A supové byli tímto podivným ptákem, který s nimi kroužil v teplém proudu, přímo nadšeni.

Řadu výjimečných záběrů natočil také vycvičený sup s kamerou. Supi obvykle potřebují ke vzlétnutí do výšky dobré povětrnostní podmínky. Tento se však naučil startovat z ultralightu, a to až tehdy, když dosáhne té výšky kolem 500 metrů. Výcvik probíhal na malém letišti nedaleko Ženevy. Stoupavé proudy v Africe jsou však mnohem silnější než v Evropě, z čehož se vyklubal zádrhel: silný vítr supa odnesl pryč. Záběry ze supovy kamery ukazovaly, že je v pořádku a v bezpečí. Bylo však třeba chvíli pátrat.

Keňa – plameňáci

Plameňáci na keňském jezeře Bogoria v Africe představovali pro filmový štáb další tvrdý oříšek. Volně žijící plameňáci patří k nejplašším ptákům na světě a k natáčení v jejich obrovských hejnech bylo zapotřebí několik zamaskovaných kamer a maximální utajení. Tajnou zbraní byl také futuristický, dálkově řízený motorový model. Miniaturní listy rotorů mu umožňují letět velmi tiše a díky nezvyklému tvaru se nepodobá žádnému dravci, kterého ptáci ve svém životě viděli. Když vznikaly letecké snímky největšího shromáždění plameňáků na jezeře za posledních 20 let, ptáci si jej ani nevšimnou.

Toto však byla pouze jedna z mnoha částí dlouhé epizody věnované jezeru Bogoria – na její zkompletování bylo nutné vyhradit 100 natáčecích dní.

Peru – ara arakanga

Klikněte pro větší obrázekUprostřed Amazonie s natáčením pomáhala skupina nadšenců, která si vytvořila vztah s jiným druhem ptáků: Felix a Bon-Bon, správci rezervace ve vnitrozemí Peru, necelý rok před natáčením uměle odchovali v rámci záchranného programu skupinu papoušků druhu ara arakanga.

Umí je dokonce přivolat, ačkoli už nějakou dobu žijí volně v přírodě. Všude je spousta ovoce, takže ptáci nemají hlad. Felix jim ale může nabídnout něco, co ve volné přírodě nemají - pořádné podrbání, které si nenechali ujít ani po šesti měsících života v divokém hejnu. Pořízení všech detailních záběrů trvalo celé 4 týdny.

Turecko – čápi

Turecký Istanbul je branou pro obrovské množství ptáků, táhnoucích z Afriky a Asie do Evropy. Štáb nejvíce zajímá druh, jehož zástupci sem přilétají po statisících – čápi bílí. Aby byla včas odhalena blížící se hejna, byla na několika místech podél tažných tras vytvořena síť ornitologů. Přesto může být přílet ptáků zcela nečekaný. Silný vítr je někdy nutí vystoupat do takové výšky, že jsou sotva viditelní. Po týdnu naplněném falešnými poplachy se čápi náhle objevili.

Nejdříve musí vzlétnout ultralight, který sledoval hejno nad předměstskými čtvrtěmi, potom vrtulník se speciálním stabilizátorem kamery. V Istanbulu je čekala část štábu, která zůstala na zemi, a pořizovala další záběry velkolepého tahu ptáků. Přílet čápů do Istanbulu byl impozantní ukázkou vytrvalosti a stal se vhodným začátkem dílu věnovaného Evropě.

Originální názevEarthflight
Stopáž52 minut
Rok výroby 2011
 )D( ST
ŽánrDokument