Naše planeta z ptačí perspektivy i přímo z kamer umístěných na jejich těle! Nevídaná a úchvatná podívaná v dokumentu z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Dnes začínáme na jižním konci Afriky. Ptačí pohled na Stolovou horu u Kapského města nic nenapovídá o přípravách, k nimž dochází v moři daleko od zdejšího břehu. Pod mořskými vlnami začíná velké shromáždění. Někteří ptáci o tomto tajemství však moc dobře vědí. Terejové jihoafričtí, inteligentní a zvědaví ptáci, kteří skvěle spolupracují. Nad okolním mořem se rozptýlily malé skupinky, aby pátraly po signálech, které jsou předzvěstí této velké události. Pozorně sledují keporkaky, protože i oni mají stejný cíl. Delfíni jsou ale ještě lepšími spojenci. Oba živočišné druhy úzce spolupracují. Terejové jsou delfíními zvědy na obloze. Všechny zajímá jen jedno: gigantické hejno sardinek.

Terej jihoafrický

Klikněte pro větší obrázekPod mořskými vlnami daleko od břehu Kapského města začíná velké shromáždění. Skupinky inteligentních a zvědavých terejů jihoafrických se rozptylují nad okolím a pozorně sledují delfíny, své spojence, jimž dělají zvědy na obloze. Usilovně pátrají po hejnu sardinek. Když ho terej zahlédne, prudce se vrhne na mořskou hladinu, čímž dá signál ostatním, že jsou u cíle. Ten se ovšem nachází 20 metrů pod mořskou hladinou. Pomoci tak musejí delfíni, které sem ptáci přilákali. Ti útočí na sardinky zespodu a ženou hejno blíž k hladině, kde už se terejům loví mnohem snadněji. Při každém ponoru si však terejové zahrávají se smrtí. Taková vřava totiž láká také žraloky, kteří by dokázali spolknout i několik terejů najednou.

Sup africký a sup kapucín

Supi v africkém vnitrozemí mají dokonalé znalosti o tvorech žijících dole na zemi. Tito vychytralí mrchožrouti se vznášejí na obloze celé hodiny, sledují pohyb všech zvířat a pronikavým zrakem pátrají po známkách, které by je mohly přivést k potravě. Jejich ostrý zrak dokáže odhalit každou maličkost.

Klikněte pro větší obrázekSupi putovat nikdy nepřestanou. Široká křídla jim umožňují celé hodiny plachtit ve vzduchu a pátrat po uhynulých nebo umírajících zvířatech. Aby let byl co nejdokonalejší, upravují k tomu supi úhel křídel, roztahují letky, aby snížili aerodynamický odpor, a ocas používají jako kormidlo. Efektivitu letu supovi pomáhají zvyšovat stoupavé proudy vzduchu, jev, který se v tomto horkém klimatu vyskytuje velice často. Vzniká, když slunce rozpálí zem a teplý vzduch stoupá vzhůru tak prudce, že může vzniknout prašný vír. Stoupavé proudy vzduchu nejsou obvykle vidět, supi ale vědí, kde je hledat. Používají je jako jakési rychlovýtahy, které je vynesou do výšky. Když proud jeden z nich najde, ostatní se k němu hned připojí, aby se také nechali zadarmo vynést vzhůru. Pomocí plachtění od jednoho stoupavého proudu ke druhému dokáže sup propátrat stovky kilometrů čtverečních, aniž by vynaložil nějaké větší úsilí.

Klesání na zem probíhá ve spirálách, a to zpravidla na místě, kde supi vypozorují ležící zdechlinu. Přistání mezi stromy není s dvouapůlmetrovým rozpětím křídel nic jednoduchého, navíc supi kroužící ve spirále lákají také lvy. K jejich nelibosti jsou menší supi kapucíni vybaveni lepším nástrojem pro zpracování kořisti. Jenže když si zahráváte se lvy, je v sázce hodně, a pro supy je to už riziko povolání.

Podél Velké příkopové propadliny se rozprostírají rozsáhlé travnaté porosty, kde supi stoupají až do výšky neuvěřitelných 11 kilometrů, odkud mohou kdykoli, když zahlédnou nějakou potravu, klesnout dolů. Nejoblíbenější oblastí těchto mrchožroutů jsou pláně národního parku Serengeti – dějiště největší pozemní poutě savců na světě, kterou každoročně absolvuje 1,5 milionů pakoňů. Supi provázející stádo jsou odborníky na jejich zvyky – zvláště na signály, které slibují potravu. Tisíce pakoňů musejí překonat nebezpečné vody řeky Grumetti, což se nemůže obejít bez obětí. To supi dobře vědí. Grumetti je místem, kde je obvykle tolik potravy, že vystačí pro všechny. Stačí počkat, potrava přijde sama.

Na svou šanci ale čekají i krokodýli nilští a lvi. Zatímco krokodýli nilští zde názorně předvádějí své lovecké schopnosti, supi vyčkávají. Po několika úspěšných útocích jsou krokodýli přecpaní a na místě zbývá dost mršin pro ostatní. Na lva si supi občas troufnou i s odvážnější taktikou: po špičkách ho sup za jeho zády obejde a snaží se ho přivést k nepříčetnosti. Nakonec přilétnou posily a brzy jich tu jsou celé zástupy. V horkém slunci je to souboj, kdo vydrží déle. Odhánění supů je pro lvy jako plácání komárů plácačkou na mouchy. Lvi se ovšem nechají snadno rozčílit a brzy dojdou k závěru, že za to úsilí to nestojí.

Racek jižní

Klikněte pro větší obrázekCape Point na jižním cípu Afriky je domovem dalšího ptáka, který se každý den potkává s nebezpečnými predátory. Racci jižní možná nemají charisma supů, své společníky ale velice dobře znají. Kousek pevniny, výstižně pojmenovaný Lachtaní ostrov, je domovem pro 10 tisíc lachtanů jihoafrických. Byla by to ideální kořist, kdyby byli rackové jejich lovci. Přesto si pečlivým studiem jejich chování dokázali tito neškodní ptáci udělat z masa ploutvonožců hlavní součást svého jídelníčku. Zaměří se na nejmladší jedince, čekají, až se odváží vydat na otevřené moře, a potom hledají někoho, kdo by jim připravil oběd. Mistrně to dokáže žralok bílý, na jehož loveckou techniku jsou racci odborníky. V průběhu lovecké sezóny dochází v okolí Lachtaního ostrova k více než třiceti útokům denně.

Orel jasnohlasý

Ideálním místem k založení hnízdiště je pro orla oblast Viktoriiných vodopádů. Když se vody řeky Zambezi řítí dolů do rokle, vzniká zde silný stoupavý proud, pro plachtící ptáky doslova nebeský dar. Je tu sice vlhko a drsná příroda, tyto podmínky ale orlové milují. Kromě rozpoznání vzestupných proudů orli umějí vyhodnotit krajinu podle toho, jak působí na vzdušné masy. Díky tomu mohou plachtit s minimálním úsilím a mohou se v klidu soustředit na hledání potravy.

Klikněte pro větší obrázekTohoto inteligentního, samotářského dravce najdete nad každou vodní plochou na jih od Sahary. Je to spíše menší, zato však velice hbitý dravec. Živí se hlavně rybami, ale snadnější kořistí jsou drobní plameňáci. Přestože si potravu obvykle loví sám, zdechlinou nikdy nepohrdne. Orli jasnohlasí vědí, že paviáni loví v tlupách a obvykle po nich zůstanou nějaké zbytky. Ze vzduchu mají ten nejlepší přehled. Když paviáni zaútočí ze všech stran, plameňáci nemají moc šancí uniknout.

Plameňák malý

Plameňáky mnozí lidé považují za nejkrásnější a nejelegantnější ptáky Afriky, a to přitom tráví celý svůj život na nepříliš vábných místech. Brodí se v žíravých alkalických jezerech, kde se daří řasám, kterými se živí. Získávají je filtrováním silně zásadité vody přes lamely svého zobáku. Řasy jim neposkytují jen potravu, ale i karoteny, červená barviva, která jim dodávají jejich nádherné zbarvení.

Klikněte pro větší obrázekObsah řas ve vodě se během ročních období mění, plameňáci proto neustále hledají to nejlepší jezero. Nejznámější vodní plochou s plameňáky je jezero Nakuru, ležící kousek na jih od rovníku, přestože jeho bývalá sláva je dnes z velké části pryč. Zhoršující se kvalita vody totiž vede ke snížení obsahu řas v jezeře a hladoví plameňáci musejí hledat štěstí jinde. Jedním z takových míst je jezero Bogoria, ležící uprostřed Keni. Dnes je zde největší koncentrace plameňáků na světě, někdy se jich na tomto jezeře shromáždí až 2 miliony. Mezi zdejšími horkými prameny a gejzíry našli plameňáci svou zemi zaslíbenou. Jsou tu všechny druhy řas, které jsou součástí jejich jídelníčku.

Avšak nejen lovením řas jsou tito ptáci zaměstnáni. Jedním z nejkrásnějších výjevů v ptačím světě vůbec je synchronizovaný tanec plameňáků. Zrcadlové opakování pohybů zásnubního tance je projevem náklonnosti a součástí vytváření vztahů, které vydrží celý život. K promenádě se rychle připojují stovky dalších, věnují se mu ale pouze tehdy, když jsou všichni v dobré kondici a opravdu šťastní. Pro plameňáky je toto jezero vytouženým cílem jejich putování.

Vlaštovka obecná a čáp bílý

Klikněte pro větší obrázekVe vnitrozemí Jihoafrické republiky se každý večer odehrává zcela jiné přírodní představení. Asi 3 miliony vlaštovek obecných hřaduje v rákosí, odkud se vydávají na cestu dlouhou 9500 kilometrů na svá hnízdiště ve střední a severní Evropě, jednu z nejnebezpečnějších a nejdelších cest na této planetě. Pro tah jsou dobře vybavené. Jen málokterý živočich dokáže překonat jejich akrobatické schopnosti. Dokonce se dokážou napít, aniž by musely zpomalit. Aerodynamický tvar těla a dlouhá, zašpičatělá křídla a vidlicovitý ocas jim umožňují snadno manévrovat. Během putování mohou vlaštovky nabrat sílu lovem čerstvě vylíhlých pakomárů. Budou ji potřebovat, protože musí zdolat Saharu, poušť velkou jako Spojené státy, a spoléhat se na oázy, bez nichž by tuto cestu nemohly přežít.

Na obloze se k vlaštovkám připojí tisíce čápů bílých, aby se i oni dostali včas do svých evropských hnízdišť. Zatímco ale vlaštovky budou celou tu dobu mávat křídly, čápi budou využívat stoupavé proudy teplého vzduchu. Za dobrých podmínek dokážou urazit 500 kilometrů bez vynaložení takřka jakéhokoli úsilí, ovšem jen když svítí slunce. Nemají také velké rezervy, a proto se musejí časteji zastavovat, aby se nakrmili. Nejlepší možnost k chytání hmyzu, kterým se po cestě krmí, jim poskytuje otevřená savana. Čápi bílí oproti vlaštovkám volí delší, zato však bezpečnější cestu, při níž sledují životodárné vody Nilu. Úplně se vyhýbají Sahaře, a když to jde, i Středozemnímu moři. Nad ním totiž nevznikají žádné proudy stoupajícího vzduchu a čápům proto hrozí nebezpečí. Kdyby se koncem křídla dotkli hladiny, spadnou do vody a utonou.

Originální názevEarthflight
Stopáž53 minut
Rok výroby 2011
 )D( ST
ŽánrDokument