Richard Hammond nás zavede do letecké továrny, kde vzniká jeden z nejmodernějších dopravních strojů světa. Americký dokumentární cyklus

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Airbus A380, známý též jako superjumbo, je největší dopravní letoun na světě vybavený tou nejmodernější technikou. Za svou existenci však vděčí objevům a vynálezům, které by s ním asi málokdo spojoval. Letecké konstruktéry inspirovala například raketa z 19. století, starý mongolský luk, majestátní let orla nebo docela obyčejná hustilka.

Kratší než obvykle

Klikněte pro větší obrázek Rozměry letadla jsou skutečně ohromující. S délkou 73 metrů a výškou 24 metrů pojme až 853 pasažérů, což je o 35 procent víc, než zvládne jeho nejvážnější konkurent. Pozoruhodná je také plocha jeho křídel. Jejich rozpětí je bezmála 80 metrů. Díky nim se od země odlepí i kolos se vzletovou hmotnosti 560 tun. Při zachování tradiční konstrukce by však byla ještě delší a A380 by se pak na většinu světových letišť nevešel.

Maximální velikost letadel určují mezinárodní předpisy, aby se zabránilo kolizím při pojíždění. Křídla obřího letounu proto musejí být kratší, ale zároveň musejí vytvářet dostatečný vztlak, aby se stroj udržel ve vzduchu. Konstruktéři Airbusu nalezli inspiraci na obloze v rozlehlé říši dravců, u orla stepního. Ten za letu naklání letky na koncích křídel. Aby získal maximální vztlak, ohýbá je vzhůru do téměř svislé polohy. Krajní letky používá jako vinglety. Usměrňuje tak proudění vzduchu a dlouhá křídla vůbec nepotřebuje. Tento princip, který poprvé odhalil letecký inženýr Richard Whitcomb v 70. letech minulého století, sehrál zásadní roli při vývoji Airbusu.

Inspirace Mongolskem

Klikněte pro větší obrázek Jakmile byl vyřešen jeden problém, ihned se objevil další. V osobní letecké dopravě se počítá každý kilogram navíc, protože nadbytečná hmotnost zvyšuje spotřebu drahého paliva. Vnější potah letadla musí být tedy co nejlehčí. Otázkou proto bylo, jak snížit jeho hmotnost na minimum, aniž by to ohrozilo jeho pevnost. Inspiraci našli konstruktéři v dávné historii. Když se ve 12. století mongolský vládce Čingischán rozhodl dobýt svět, k uskutečnění svých plánů potřeboval krátký luk, ze kterého by mohli střílet jezdci na koních.

Kombinací buvolí rohoviny a jeleních šlach tehdy vznikl materiál složený z více surovin, takzvaný kompozit. Podobně jsou vyrobeny také části vnějšího potahu Airbusu. Potřebnou houževnatost dodává lehčený hliník, pevnost zajišťuje sklo. Ovšem v podobě vláken, která je možné tkát jako textilie. V další fázi se k nim přidá tekutá pryskyřice, po zaschnutí se vlákna slepí k sobě a vznikne sklo v nejpevnější podobě: skelný laminát.

Zbraň, která zachraňuje

Klikněte pro větší obrázek Horní východy Airbusu jsou téměř 8 metrů nad zemí, takže cestující mají v případě nouze výrazně delší cestu k záchraně. Podle předpisů musí všem pasažérům stačit k opuštění stroje pouhých 8 ze 16 východů. Mají na to ale jen 90 sekund, to je hranice přežití v případě požáru. A380 má proto největší záchranné skluzy na světě. Musejí se nafouknout za pouhých 6 sekund, aby první cestující zbytečně neblokovali nouzové východy. Způsob, jak toho dosáhnout, najdeme paradoxně v principu zařízení určeného k zabíjení.

Raketové střely z 19. století měly jednoduchou konstrukci a byly poháněny střelným prachem. Přesností zrovna nevynikaly, zato však produkovaly velké množství plynu. Raketový pohon napouštění skluzů urychlí, ale ne dostatečně. Dalším potřebným zařízením je ejektor, což je v podstatě velký trychtýř. Díky kombinovanému řešení se obří skluzy nafouknou za pouhé 4 sekundy, tedy o 2 vteřiny rychleji, než stanoví limit. Při evakuačním cvičení opustilo všech 853 osob letadlo s dostatečnou rezervou za 78 sekund.

Bezpečně na zem

Klikněte pro větší obrázek Na závěr každého letu nastává chvíle, kterou mnozí cestující očekávají s jistými obavami. Je to okamžik, kdy obrovská kola dosednou na betonovou plochu. Největší dopravní letadlo může mít při přistání hmotnost 386 tun. Hladký návrat zajišťuje důmyslné technické zařízení. Podvozek obřího stroje funguje na stejném principu jako doplněk výbavy každého cyklisty. Každý pár kol je osazen masivním tlumičem. Zdánlivě složité technické zařízení je vlastně jen válec s pístem uvnitř. Jako obří pumpička na kolo, která však není plněna vzduchem, ale olejem.

Za konstrukci křídel tedy Airbus A380 vděčí matce přírodě. Lehký, a přitom pevný potah trupu by neexistoval nebýt génia mongolských bojovníků. Podvozek funguje na stejném principu jako doplněk výbavy každého cyklisty. A nástroj určený k zabíjení dnes zachraňuje životy cestujících jenom díky lidské vynalézavosti. I tak může vzniknout zázrak moderní techniky.

Originální názevRichard Hammond's: Engineering Connections
Stopáž50 minut
Rok výroby 2011
 ST
ŽánrDokument