Fenomén Underground

Na východ od ráje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2  
Sdílet
| Poslat odkaz

Zdeněk „Krepindl“ Fikar

Klikněte pro větší obrázekOrganizátor akcí, zajišťovatel koncertů neoficiálních skupin, filmař a příležitostný výtvarník, sběratel desek a vydavatel Zdeněk „Krepindl“ Fikar se narodil v roce 1958 v Hradci Králové, ve čtvrti Věkoše. V dětství se potloukal po předměstích, navštěvoval malířský kroužek, od roku 1968 chodil celé tři roky do Junáka (= skauta) až do jeho zákazu, vyjížděl na kolech po lesích a písácích za město, cvičil judo za Spartak HK. V patnácti mu byla zjištěna srdeční vada, proto byl později, v době odvodů zproštěn vojenské služby. V roce 1974 začal studovat Střední průmyslovou školu stavební, obor pozemní stavby.

Od poloviny 70. let docházel do slavné hradecké hospody Stoletá rodiny Fišerovy a v podstatě byl jedním ze zakladatelů výjimečné tradice této knajpy, jako azylu mániček, později punkerů a dalších „podivných bytostí“. Sám pochopitelně háro nosil, ale autocenzurně (než byl ve třeťáku školou donucen) se ostříhal k maturitě přijímačkám na VŠ. Po maturitě na střední v roce 1978 začal studovat fakultu architektury ČVUT Praha, Dejvice. Dnes to spokojeně komentuje: „To byl silný ročník – 134 spolužáků, papírově kádrově spolehlivých, ve skutečnosti však převážně nikoliv. A k mému překvapení i s velkým počtem mániček a punkerů.“ Hned v prvních měsících studií v metropoli ho ohromila pražská alternativní scéna při Jazzové sekci – proto také do JS vstoupil. Okamžitě začal chodit do jejího krčského „domečku“ pro jí vydávané Jazz bulletiny, knihy a nahrávky. Zároveň často zavítal i na černé burzy vinylových desek, a na studentských kolejích se zase dostával ke kvalitní světové (i exilové) literatuře. Tyto všechny věci okamžitě o víkendech distribuoval přátelům ve Stoleté a přes další kontakty i do podhůří Orlických hor. Díky studiu na VŠ navázal i dlouholetá přátelství s lidmi ze severočeských Teplic.

V roce 1981 kupodivu získal devizový příslib: „Jeli jsme ve dvojici vlakem do Štrasburku a pak dále stopem do Normandie a přes Dover do Británie. V Londýně byla podstatná návštěva Lycea a koncertu The Hawkwind, včetně new wave předkapely Nicka Turnera. Ještě mnohem silnějším stopařským zážitkem ale byli lidé na cestě – anglický, velšský, bretaňský a francouzský venkov. V Mnichově jsem zakoupil LP ‚Eskimo‘ od The Residents, které po návratu obletělo Hradec ale i strahovské koleje.“ Od těch dob spolu-zásoboval nahrávkami a deskami nejen hradecké máničky, ale také okruh mladých novovlnných kapel, které vznikly po „zážehu“ Pražským výběrem. Na úrodnou půdu dopadlo především dovezení nahrávek Extempore – ‚Milá 4 Viselců‘ a ‚Velkoměsto‘ -, amerických The Residents a Pere Ubu.

„Hradec měl ale jiný a silnější zásobitelský zdroj,“ dodává Fikar. „Loutkové divadlo Drak pánů Krofty a Vyšohlída vyjíždělo hrát na Západ. Jiří Vyšohlíd dovážel techniku a desky s jazzem a jazz-rockem, jejich kulisáci vozili rovnou exilovou literaturu. Otec Vyšohlíd učil syna Petra hrát sóla od McLaughlina. S kulisákem Draku Pavlem Merlíkem a jeho bratry jsme se potkávali na chalupách ve Zdobnici v Orlických horách.“ Tam také přišel ke své přezdívce. „Označení ‚Krepindl‘ používal místní sudetský Němec Helmut Feichtieger pro lesáky ve zdobnické hospodě k upřesnění ‚odkud je ten vlasatej?‘ podle příjmení hradeckého dědečka. Na chaloupce se také odehrála řada mejdanů a setkání, včetně návštěv z Prahy, Teplic, Hradce ale i dalších kamarádů z podhůří, hlavně hippies z ‚Kostlivce‘ nad Orlicí, party kolem Luboše Čaprňky Lercha a Kubíčka Rudolfa, dobrušských punkerů Pavla Krále a Standy Voborníka z pozdější Nátěrové Hmoty. Též skýtala i sportovní vyžití – turismus a běžkování. Na Silvestra 1981 v Dobrém u Deštného jsem pak měl jistý podíl na společném novovlnném hraní mladičkých VVB (Vyšohlíd, Vrána, Bendik) s třebechovickou kapelou Jablečné Pyré.“

Klikněte pro větší obrázekOd roku 1981 se Fikar s Mirkem Rádlem podílel na natáčení i výrobě „post-surrealistického“ super8mm filmu Vladimíra Bílka „Představení“ (agro-inženýr a novinář Vladimír Bílek je bratrem bubeníka legendárních hradeckých Spektrum). Ve filmu mimo „kontesky“ Yvony Bělíkové hraje v komparsu celá řada „planktonu“ tehdejší Stoleté hospody. V roce 1982 byl účasten na tehdy dvou nejvýznamnějších, vpravdě podzemních akcích, které se konaly v roce 1982 v obci Bukovina u Černilova, přičemž lidé ze Stoleté měli na její organizaci výrazný podíl. Na akcích zahrály například Elektrickej šok (pozdější Záře), Čertovy soustružníci, VVB a další. Festival také podnítil vznik hradecké, čistě undergroundové kapely Hudební hluch (Slaďák, Bivoj a spol.).

Aby učinil srovnání s předchozím výjezdem na Západ, přihlásil se Krepindl v létě 1982 na studentskou brigádu do SSSR. S mladými architekty z Kuby, NDR, Bulharska a s domácími Litevci stavěl chodníky na sídlišti ve Vilniusu. A Litevci se neostýchali vyprávět, jaké křivdy spojené s vraždami jejich rodinám bolševici napáchali. Bráno z tohoto pohledu mu došlo, jak jsou dodnes „česká bebíčka“ poněkud nepoměrná. Zde také poprvé v originále shlédnul Tarkovského „Stalker“, což byl zážitek o to silnější pro amatérského filmaře. Po návratu domů pak pod vlivem světových galerií (Tate London a Ermitage Leningrad) namaloval Krepindl čtyři oleje na sololitové desky (vlastní cykly Politikové a Ideologové) a rozdal je přátelům. Osudy děl jsou nejasné – jeden olej byl prokazatelně zcizen ve Zdobnici, ostatní tři jsou pravděpodobně již zničeny.

V tom čase také díky jemu došlo k propojení kontaktů a legendárnímu společnému hraní hradeckého Elektrického Šoku s teplickými FPB a s pražskými OZW v prosinci 1982 ve Stránčicích u Prahy. Následující pokus o společné hraní v Suché u Teplic počátkem roku 1983 již ale vypátrala VB a na místě zrušila. Počátkem 1983 se (bez Fikarovy spolupráce) ale „pod rouškou“ klubu SSM a poslechovek Miloše Čuříka povedlo uspořádat novovlnný večer v „Prádelně“ na Slezském předměstí, kam s místními (VVB, Elektrickej Šok, Čertovi Soustružníci, Rezavej Hever) přijeli zahrát ze Žďáru Atomová Mihule, z Brna Depres Unikum (spříznění prý s Odvážnými Bobříky) a pražští OZW. Také „Jazzovej“ Vladimír Kroul (Bílý Světlo) bydlel jeden čas roku 1983 tajně u Krepindla na koleji na Strahově.

Právě tom roce Fikar odpromoval a předjednal si práci v hradeckém Stavoprojektu, Stoletou navštěvoval nadále a jelikož se navíc jeho postava „šedé eminence“ v zajišťování koncertů pochybným kapelám a propojování „závadové“ mládeže z různých oblastí, stávala čím dál víc známější, začali se o něj zajímat i státní orgáni. Největší „průser“ se duu Černá + Fikar povedlo vyprodukovat v srpnu 1984 v Lochenicích u Smiřic. Sál vyjednala Lída „Lydie“ Černá (sestra jeho spolužáka Mirka Černého) s Petrem Starým a Krepindl zajistil kapely. Odehrály hradecké party Záře, Arbeiter (crazy nazi punk Milana Jošta) a na pódium nastoupili Frou-Frou (Petr Kumandžas, Karel Malík a spol. v barevných punčocháčích). V tom okamžiku do sálu vtrhly krajské jednotky VB s podporou StB, zdokumentovaly a vyfotily veškeré účastníky a následně je perzekuovaly. Nedostalo se na kapelu Hever (mezistupeň Emise a Aku-Aku z Teplic) ani na skalickou Prasečí Farmu. Lídu na hodinu vyhodili z místa učitelky v Jaroměři. Fikar byl trestním příkazem za „pořádání akcí porušujících veřejný pořádek“(„byla zde propagována západní kultura“) odsouzen k pokutě 3000 Kč (v případě nezaplacení na 2 měsíce odnětí svobody) a na rok zbaven pasu. Během vyšetřování Lochenic se rozhodl „uklidit“ do Prahy. Pomohli mu spolužáci architekti a v projektovém podniku Drupos se seznámil mimo jiné s Davidem Vávrou.

Klikněte pro větší obrázekPo roce 1985 už Krepindl nemusel nic popostrkovat ani organizovat, protože fungovalo široké společenství kapel mezi Hradcem a Pardubicemi, s partami ze Skalice, Hořic, Nového Bydžova, Třebechovic. Akce jely jedna za druhou. Hlavně v Hrádku u Nechanic, což měli pod palcem často Hořičáci a Bydžováci Hosté přijížděli z větších dálav, mimo jiné i Hrabošův Našrot z Havlíčkova Brodu nebo boleslavský Debustrol.

Fikar nadále do HK dovážel například Lidové noviny, občas i nějakou kopii Vokna, motal se kolem spřátelených aktivit Pražské Pětky. Vedle pravidelného fotbálku se Sklepovskými Sršáni se v okruhu Davida Vávry a bratří Kafků účastnil zpracování prvních dvou čísel dandystického časopisu Quašňák (např. recenze skupiny Vltava Beat). Dále, díky kontaktům s industrialistickým podzemím dejvické „Sračkárny“ se seznámil i s lidmi z kapel typu Střední Evropa, Tondou Hlávkou a podobně. V roce 1986 byl Fikar v Lublani ohromen koncertem drsných jugo kapel (např. Miladojka Youneed) a amerických Swans. S Davidem Urbanem a Janem Meissnerem poté společné vydali tištěnou brožuru právě o skupině Swans. Současně byl Fikar aktivní na zakládajících schůzkách nových architektonických organizací, Obce architektů a přípravě založení komory architektů, které svolával architekt Jan Masák (dle tehdejších instrukcí iniciace občanské společnosti Charty 77).

Psal se rok 1988, kdy se na Chmelnici pořádal kompilát představení „MimoKřečVpředSklep Chmelový“, v souboru „Evropa se rodí v nás“ spolu s Lenkou Vychodilovou, Davidem Vávrou, Jirkou Kárníkem, Mojmírem Puklem, Honzou Duspěvou a Zdeňkem Buchalem, dotyčný deklamoval jakési verše a mlátil do plechovek a podílel se na upálení Eiffelovy věže. Pro tuto akci pak Fikar s Kárníkem namalovali podvrh – obraz plagiát stylu Jaroslava Róny – s tématem bitvy o Ještěd. Podobných vystoupení bylo několik, také s Petrem Fejkem a jeho „industriálně konceptuálními fériemi“ (pomoc s hlukovými nahrávkami).

V té době u Fikara v bytě ve Vršovicích vznikaly i první „beaty“, které kladenský vojín na propustce Petr Vyšohlíd zadával do své drum-machine a ze kterých poté vzešel projekt druhé české rapové kapely„Piráti. Nahrávka i první koncerty proběhly v 1989, ale zbytečně dlouho ležely v archívu ostravské agentury NAR. Bohužel nahrávku se zpožděním až po letech vydali brněnští Indies Records. Díky Pirátům se ale družba s Pardubicemi dostala na počátku 90. let do nové konjunktury a proběhlo několik akcí s projekty Mojmíra Papeže a tehdy ještě pardubickým (původně hradeckým) Liborem Krejcarem a jeho Timers of Flowers, na kterých hrávaly i starší undergroundy obou měst, Záře, Houpací Křeslo, Oscar Band a Rozmazané Děti. V roli formálního producenta se Fikar ocitl v následujících projektech Petra Vyšohlída u prvních dvou CD Meat-House Chicago I.R.A. a jediného 2CD post-undergroundového polo-automatu MAO. Článek připravený Krepindlem pro Čaroděje Blumfelda o obou kapelách vyšel ve Voknu cca roku 1993.

Jinak v rámci své profese se v devadesátých letech Fikar pokoušel o vlastní architektonické práce. V osobním životě zažil nějaké vztahy a šrámy z nich, v půli dekády se oženil s Marcelou Nogovou, z čehož svazku se narodily dvě děti: v roce 1995 syn Jirka (Kleofáš) a v roce 1998 Jana (Kryšpína).

V roce 2003 vydal Krepindl vlastním nákladem 2CD legendární hradecké skupiny Záře (pohrobku Elektrickýho Šoku), takto dobové nahrávky z let 1983 až 1989. Vydavatel si namlouval, že se jedná o nedoceněné, velice originální autorské dílo, přičemž hudební publicista Petr Slabý o tomto nosiči prohlásil, že v Čechách „nic obskurnějšího“ nevyšlo. Fikar pak obdobně nechal remasterovat nahrávky teplické kapely Emise a sestříhal 8mm filmy Václava Strassera z roku 1982 do klipů jednotlivých písní severočeské legendy. Od roku 2010 Krepindl objíždí koncerty a festivaly s kamerou a na Vimeo vyvěšuje živá videa českých i světových kapel od jazzu, etna, přes ambient až po hardcore a pochopitelně underground.

Zdeněk „Krepindl“ Fikar se sám necítí součástí undergroundu, nýbrž pouze jako kus party „z Prahy donášejících vysokoškoláků“, kteří ve Stoleté hospodě v Hradci Králové tvořili vlastní sekci. A kteří svou činností obohatili neoficiální scénu města, které mělo jinak v podzemních kruzích vždy poněkud pejorativní nádech „rudého koutku“.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu