Dokumentární portrét připomene kromě Bělohlávkova dirigentského působení v čele renomovaných orchestrů i na operních scénách také jeho začátky coby nadějného cellisty.

Letošní sedmdesátník Jiří Bělohlávek, který se narodil 24. února 1946 v Praze, je mezinárodně uznávaný český dirigent. Studia dirigování započal na pražské konzervatoři, kde také studoval hru na violoncello, a pokračoval v nich na AMU. V roce 1971 byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. Bral mistrovské hodiny od Sergiu Celibidacheho. Bělohlávek byl dirigentem Státní filharmonie Brno, šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a po Sametové revoluci vyvrcholila jeho dlouholetá spolupráce s Českou filharmonií, u níž působil v letech 1990 až 1992 jako šéfdirigent.

V roce 2004 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, kde nastudoval představení Janáčkovy Káti Kabanové. Za nahrávku Martinů 3. a 4. symfonie s Českou filharmonií byl nominován na cenu Grammy za rok 2005. V letech 2006–2012 působil jako šéfdirigent londýnského BBC Symphony Orchestra, u něhož debutoval v roce 1995 uvedením Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů. Zde získal nedříve pozici hlavního hostujícího dirigenta, poté se stal šéfdirigentem.

Se svým působením v symfonickém orchestru BBC se rozloučil v rámci finálního večera BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Byl mu udělen Řád britského impéria (Commander, CBE), který obdržel za „službu hudbě“. Od září 2012 se Jiří Bělohlávek ujal funkce šéfdirigenta České filharmonie. Pod jeho taktovkou začala zde vznikat kompletní nahrávka devíti symfonií Antonína Dvořáka, které odvysílala ČT art.

Napište nám