Kapka naděje

Kapka naděje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 12  
Sdílet
| Poslat odkaz

Daruj naději, aneb pět splněných dětských snů a přání. Přímý přenos charitativního koncertu Nadačního fondu Kapky naděje z kongresového centra Clarion v Praze. Účinkují: H. Zagorová, M. Žbirka, V. Postránecký, D. Deyl, M. Konvičková a skupiny Wanastowi Vjecy, Divokej Bill, Maxim Turbulenc, Mandrage a další. Večerem provázejí P. Šiška a V. Auš Svobodová. Režie P. Soukup

Kapka nadějeJiž dvanáctým rokem pomáhá Nadační fond Kapka naděje postiženým dětem s poruchou krvetvorby. Trpělivá a velmi intenzivní pomoc Nadačného fondu Kapka naděje nemocným dětem přesáhla postupně brány motolské nemocnice v Praze a stala se symbolem velmi přesně cílené a efektivní charitativní činnosti s celorepublikovým dosahem. Cílem posunu celého projektu, jak po obsahové, tak po mediální stránce, je aktivní zapojení zdravých dětí do charitativní činnosti s cílem prokázat, že chuť pomáhat druhým je součástí lidské přirozenosti, odpovědnosti k ostatním, ale i formou zábavy, na jejímž konci může být společná zábava pro zdravé i nemocné.

Jednorázová DMS. Odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS KAPKANADEJE na telefonní číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč, NF KAPKA NADĚJE obdrží 27 Kč.

DMS Roční podpora. Nyní můžete nově přispívat pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku. Stačí odeslat SMS ve tvaru DMS ROK KAPKANADEJE na číslo 87 777 a každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30 Kč.

Motto: „Pomohli jsme už mnoha nemocným dětem a další na naši pomoc čekají.“

5 příběhů vyléčených dětí, 5 splněných přání

Příběh první – Kristýna Kočíková

Klikněte pro větší obrázekBlížil se konec školního roku červen 2009. Vše pro nás začalo „banální“ virózou. Bolesti bříška a zvýšená teplota. Kristýnce bylo 6 let a po prázdninách ji čekala první třída. Zhruba za tři týdny Kristýnka celá zežloutla. Po odběru krve jsme byly poslány do Opavy na infekční oddělení se žloutenkou. Po provedených testech přišla lékařka se dvěma zprávami. Lepší: „Nemáte žloutenku.“, horší: „ Nevíme co máte.“ Druhý den ráno jsme byly převezeny do Olomouce.

Klikněte pro větší obrázekPo čtrnácti dnech strávených na JIP, přišli lékaři s verdiktem. Vaše dcera má autoimunní onemocnění (tělo si samo poškozuje játra), časem bude třeba transplantace jater. (V tu chvíli bych dala vše za to, aby to byla ta nechtěná, již oplakaná žloutenka.) Hlavou mi jen běželo – ŽIJE a to bylo to nejdůležitější. Přeložili nás na hematologické dětské oddělení (zrovna měli volno jen na tomto dětském oddělení), kde jsme po týdením pobytu měly být propuštěny v pátek s léky domů.

Jen nás ještě ráno měla čekat biopsie jater a pak konečně domů. Ráno nám nabraly krev a do hodiny přišel lékař s papíry na povolení odběru kostní dřeně a kostního válečku. Nic nechápající s obrovským strachem, jsem dala ke všemu souhlas.

Klikněte pro větší obrázekK večeru si mě s manželem zavolal lékař. Verdikt byl nemilosrdný – velmi těžká aplastická anemie. Hned druhý den ráno v pět hodin nás převáželi do Prahy do Motola. Měli jsme tři možnosti léčby: 1. sestra jako dárce kostní dřeně, 2. imunosupresivní léčba, 3. transplantace kostní dřeně od cizího dárce. Bohužel sestřička Leonka (11 let) neshodná. Imunosupresivní léčbu jsme zvládly a po třech měsících strávených v nemocnici jsme byly propuštěny s jedinnou podmínkou, naučit se a píchat každý den Kristýnce neupogen (ne sice domů do Šumperka, ale do vypůjčeného bytu v Praze). Dvakrát až třikrát týdně jsme dojížděli do ambulance na pravidelné odběry a kontroly. Manžel byl s námi, jen druhou dceru jsme nechali doma, kde se o ni starali prarodiče. Je to něco hrozného mít jedno dítě smrtelně nemocné a nevidět se s druhým, které je od vás vzdálené 250 km. S Kristýnkou vypadalo vše dobře až do ledna 2010. Pak přišla viróza a kostní dřeň znovu přestala pracovat.

Pomalu jsme se začali všichni připravovat na třetí možnost – trasplantace kostní dřeně od nepříbuzného dárce. Byli jsme nadšeni, když nám bylo oznámeno, že máme dárkyni. Manželovi umožnili převelení do Prahy (je hasičem z povolání) a Leonka zůstávala u prarodičů. Týden před odjezdem na trasplantační oddělení nám zavolal pan doktor: „Bohužel vaše dárkyně odřekla, bez udání důvodu.“ Bylo to velké zklamání, chápu, že člověk může dostat strach nebo může mít jiný důvod. To vše chápete, jen je to pro vás obrovské zklamání. Vaše dítě je na pokraji života. Téměř denně potřebuje transfůzi krve, krevních destiček a hlavně je celou tu dobu bez bílých krvinek.

Naše přání bylo vyslyšeno a do třech týdnů se našel nový dárce. A tak se Kristýnka 16. 4. 2010 podruhé narodila! Zhruba po měsíci a půl jsme byly propuštěny domů do Šumperka. Do Prahy jsme dojížděli dvakrát do týdne. O prázdninách jsme konečně měli domě obě naše holčičky! A tak žijeme šťasně, všichni pohromadě dodnes. Na pravidelné kontroly jezdíme jednou za dva měsíce.

Příběh druhý – Katka Černá

Klikněte pro větší obrázekKačka byla vždy zdravé dítě a k lékaři chodila většinou jen na preventivní prohlídky, žádná větší nemocnost u ní nikdy nebyla. Po nástupu do první třídy si začala stěžovat na bolest bříška, která se objevovala především ráno před odchodem do školy. Z počátku jsme si mysleli, že je to z důvodu obav ze školy. Přesto jsme s Kačkou raději zašli k obvodnímu lékaři, který ji poslal na další vyšetření do nemocnice pro vyloučení podezření na zánět slepého střeva. Po provedeném vyšetření v nemocnici nám bylo oznámeno, že si tam Kačku nechají na pozorování. Byla jí odebrána krev. Než jsme s paní doktorkou v nemocnici stačili vyplnit vstupní formuláře, přišla zdravotní sestřička, s hrůzou v očích, že při rozboru krve bylo zjištěno, že má Kačka malé množství krevních destiček. A tak začal celý kolotoč.

Klikněte pro větší obrázekPo týdnu v děčínské nemocnici byla Kačka převezena do Ústí nad Labem, kde jí byla odebrána kostní dřeň a dále již byla v péči paní doktorky z hematologie. V listopadu téhož roku jsme už byli posláni na kontrolu do pražské nemocnice v Motole. Kačce byla opět odebrána kostní dřeň, ze které pak v prosinci bylo diagnostikováno onemocnění – myelodysplastický syndrom. Toto onemocnění postihuje kmenové buňky kostní dřeně projevující se poruchou krvetvorby. Díky tomu dochází ke změnám v krevním obraze, které je charakterizováno zejména úbytkem jednotlivých krevních elementů, případně přítomností atypických buněk. Nemoc často přechází v akutní leukémii.

Klikněte pro větší obrázekVzhledem k tomu, že v případě Kačenky byla stanovena jediná cesta léčby směřující k transplantaci kostní dřeně, bylo nám sděleno, jakým způsobem se bude v našem případě postupovat. Vzhledem k tomu, že Kačka má brášku, nejprve se zjistí, zda by byl vhodným dárcem on, tzn. že by musela být shoda v 10 znacích. V případě, že by nebyl vhodným dárcem, muselo by se hledat v registru dárců kostní dřeně. Pravděpodobnost shody s bratrem byla cca 20 %. Samozřejmě jsme netrpělivě čekali na výsledky a doufali, že syn by mohl být vhodným dárce, do týdne jsem věděli výsledky, shoda byla. Také díky tomu Kačka koncem února nastoupila na transplantaci kostní dřeně v Motole, kde nejdříve podstoupila přípravný režim, který zahrnoval chemoterapii a dne 5. 3. 2010 byla provedena samotná transplantace. Vzhledem k tomu, že Kačenka po samotné transplantaci neměla žádné větší komplikace, byla přibližně koncem dubna propuštěna do domácí léčby. Domácí léčka byla taky docela náročná, museli jsme se snažit Kačku držet v izolovaném prostředí (od bakterií a virů), měla speciální jídelníček a velké množství léků.

Příběh třetí – Majda Havlínová

Majdalenka onemocněla ve věku pěti let. Začalo to nepříjemnou nákazou virem campylobacterus. Měla vysoké horečky, pohubla a její imunita byla zřejmě silně narušena. Vzápětí následovala za sebou dvě onemocnění, vypadající jako angína, se zduřelými uzlinami.

Klikněte pro větší obrázekZkrátka bylo vidět, že se děje cosi nepěkného. Naštěstí naše obvodní lékařka Mudr. Vokálová, vyhodnotila situaci nejlépe, jak mohla. Odeslala nás s Majdou na vyšetření do nemocnice, a to ihned poté, co ji u nás doma při návštěvě sama vyšetřila. Myslím, že v tu chvíli už paní doktorka tušila, že nejde o žádné banální onemocnění. Do motolské nemocnice jsme odjížděli asi kolem 17. hodiny večer 5. 12. Majda s vysokou teplotou a velmi unavená mi seděla v autě na klíně a kolem po ulicích pobíhali čertíci a Mikulášové. Doma jsme nechali v péči babičky jedenáctiletého Toma, který neměl ani potuchy, že jsme se mu téměř na tři čtvrtě roku ztratily z dohledu.

Klikněte pro větší obrázekMyslím, že tu situaci nesl moc a moc těžce. Měl strach a stýskalo se mu. Navíc, jak se později ukázalo, byl před ním těžký úkol, dát Majdaleně kostní dřeň. Tom byl strašně rád, že může Madlence pomoct, ale zároveň nevěděl, co ho čeká. Naštěstí měla Madla dostatek sil, skvělého dárce, výbornou péči sestřiček a lékařů z hematologie. Také nám pomáhala paní Radimcová z Nového Strašecí, ke které jsem chodila na kurzy reflexní terapie a která byla mojí velkou oporou. Zkrátka Majda měla všechny podmínky pro to, aby se mohla uzdravit. A taky se nad námi asi slitovala nebesa.

Klikněte pro větší obrázekDnes je Majda ve výborné kondici, baví ji studium na gymnáziu, baví jí život. Nikdy se nenudí, má silně vyvinuté sociální cítění a chtěla by studovat medicínu a pracovat posléze právě na hematologickém oddělení. Miluje svého bráchu Tomáše a je mu vděčná za záchranu svého života. A Tom, dnes už dospělý chlapík, má moc pěkný vztah k Madle. Občas má sklony ji přehnaně vychovávat a napravit to, co my, rodiče neděláme správně. Ale Majda to bere s rezervou a stejně jede podle svého. Nás všechny, tím myslím celou rodinu, příbuzné a kamarády tahle situace silně ovlivnila. Uvědomili jsme si, jak důležité je se semknout, držet při sobě, vzájemně se podporovat, mít víru, lásku, naději a sílu.

Příběh čtvtý – Ondřej Unzeitig

Klikněte pro větší obrázekOndrova nemoc začíná v jeho necelých dvou letech, kdy jdeme na běžné očkování a mimo jiné se zmiňujeme paní doktorce, že se nám zdá být pořád nějaký bledý. Paní doktorka nás posílá na odběr krve, zda nemá málo železa. Doma jsme se sotva vysvlékli, když zazvoní telefon a je nám sděleno, že si máme zabalit věci a je nutné jet do nemocnice v Olomouci bez náznaku něčeho bližšího.

Klikněte pro větší obrázekByli jsme přijati na hematoonkologii, kde nám pak doktor sdělil: „Že je to leukemie víme docela jistě, ale jaká, to musí teprve zjistit.“ Byla to CML (chronická myeloidní leukemie). Léčba byla jen na lécích. Po pětiměsících se našel dárce a ve stejnou dobu jsme zjistili, že čekáme druhé dítě.Tím pádem se to zastavilo a čekalo se, zda bude malý dárcem pupečníkové krve. Bohužel nebyl. Byla doba čekání a klidu.

Klikněte pro větší obrázekOndra v šesti letech nastoupil do školy, kdy hned druhý den jsme měli kontrolní odběr kostní dřeně a během toho nám bylo oznámeno, že se po čtyřech letech našel opět vhodný dárce, z Austrálie. Potom už to šlo docela rychle. Hned v říjnu jsme nastoupili do FN v Motole a o týden později proběhla transplantace kostní dřeně. Ondra to zvládl úplně na jedničku bez větších komplikací. Přesně měsíc po transplantaci jsme byli opět doma. Vzhledem k tomu že jsme měli nepříbuzného dárce, měli jsme několikrát reakci štěpu proti hostiteli. Půl roku po transplantaci nám doma upadl do bezvědomí a s následným otokem mozku skončil na JIP. Ondra je bojovník, tak vše dobře dopadlo. Teď už jsme v relativním klidu, kdy chodí do školy a zapojuje se do normálního života jako předtím.

Příběh pátý – Lucie Vrbová

Klikněte pro větší obrázekLucinka se narodila 29. 6. 2005 jako jedno z dvojčátek. Obě holky byly od začátku hodně čilé, rychle jedly. Lucinka postupně mnohem více spinkala, dlouho trvalo, než se najedla a byla celkově unavená. I v noci jsem ji kolikrát musela budit na jídlo. Přestávala se mi líbit její čím dál víc světlá kůže, velké bříško a viditelná žilní kresba na těle. Po konzultaci u její paní doktorky mi ona řekla, že je Lucinka zdravé, prospívající dítě. Nezdálo se mi to, proto jsem se rozhodla změnit dětského lékaře. Díky tomu její nová lékařka, která nás poslala na celkové vyšetření (i krevní obraz), zjistila, že není vše v pořádku a v domnění, že Lucinka potřebuje transfúzi, nas poslala na dětskou kliniku Ke Karlovu. Odtud nás po opětovném odběru krve převezli sanitkou do Motola.

Klikněte pro větší obrázekTam Lucinku ihned přijali a mě oznámili tu hroznou zprávu, že má leukemii. Velmi nám pomohli moji rodiče, kteří se ujali druhé holčičky Kačenky, abych přes den mohla být s Lucinkou v nemocnici a večer, kdy mě v nemocnici střídal manžel, jsem jela za Kačenkou k rodičům. Nejdřív se rozhodli lékaři léčit bloky chemoterapie, bez transplantace. Po jednom z nich měla velkou komplikaci (peritonitidu – ruptura střeva do bříška), kdy skončila na 1,5 měsíce na ARO. Tam nám řekli, že nemáme počítat, že by se z toho Lucinka mohla dostat. Lucinka ale svůj boj nevzdala a díky ní a lékařům na ARO se stal zázrak (jak i oni řekli). Z této léčby odcházela z ARO po dvou operacích s vývodem střeva (kolostomií). Po doléčení bloků chemoterapie Lucinku propustili z nemocnice domů.

Klikněte pro větší obrázekPo 14 dnech při prvním kontrolním odběru kostní dřeně zjistili lékaři, že se Lucince nemoc vrátila a následoval zase její příjem do nemocnice. Tam ji začali léčit opět bloky chemoterapie a čekali jsme na verdikt lékařů, jestli budou v léčbě vůbec ještě pokračovat, protože nám bylo řečeno, že již prakticky nemá žádnou naději. Díky rozhodnutí pana profesora Starého (zač mu mnohokrát děkuji) se lékaři usnesli pokračovat v léčbě, nyní jediné možnosti – transplantace. Lucinka dostávala opět bloky chemoterapie, která v první řadě musela zlikvidovat nádorové buňky, a lékaři hledali dárce. 3. 6. 2006 Lucinka nastoupila na transplantační jednotku, kde podstoupila nejdříve 10denní přípravu a 13. 6. 2006 transplantaci pupečníkovou krví. 16 dní po transplantaci „oslavila“ své 1. narozeniny. Po velkých zkouškách po transplantaci, po komplikacích virů i operaci zanoření střeva do bříška konečně přišlo její propuštění z nemocnice dne 23. 2. 2007. Lucinka domů přišla po roce a půl stráveném v nemocnici, se zavedeným centrálním katetrem, žaludeční sondou na přijímání potravy a s novou nadějí na život.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • Racek Chechtavý 16. 2. 2012 22:54

    Snažme se hledat to dobré!

    Dobrý večer! Obvykle se nazapojuji do internetových diskuzí, často si tu totiž jen pár zamind…

  • Lukáš 15. 2. 2012 13:44

    ad haranti

    Loni měla Kapka naděje koncert s podtitulem "...aby děti mohly zlobit" .. aneb každé d…

  • kikisek1973 14. 2. 2012 19:56

    podivejte se na www.kapkanadeje.cz

    Mozna by bylo fajn podivat se na stranky nadace kolik dobre prace odvedli. Kol…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 90 minut – Rok výroby: 2012 – L
Žánr: Zábava
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Další zdroje