Vánoční bohoslužba

Přímý přenos z modlitebny Církve bratrské v Brně na Kounicově ulici. Režie J. Rásocha

Dnešní den oslavují křesťané na celém světě narození Ježíše Krista. Česká televize připravila přímý přenos vánoční bohoslužby z modlitebny Církve bratrské v Brně na Kounicově ulici. Bohoslužbu vede Petr Raus a káže Daniel Komrska.

Milí bratři a sestry, milí přátelé, vítám vás zde v modlitebně a zdravím i vás, kdo nás sledujete v televizi. Skončil čas, někdy hektických, ale i milých příprav na Vánoce. Čas chystání dárků, čas očekávání. Skončilo období, kterému jako křesťané říkáme Advent, čas příprav na příchod Pána Ježíše, čas příprav na setkání s Pánem Ježíšem. Nastal čas setkání s narozeným Spasitelem. Nevím, jak jste to všichni prožívali, zaujalo mně, jak to prožívaly dvě náhodně potkané dámy.

Právě nakupovaly v adventním čase dárky. Chtějí koupit to nejlepší, na nějaké koruně jim nezáleží. Jsou nadšené z nabídky obchodů, obdivují vánoční výzdobu vánočních trhů. Na konci nákupu jdou kolem kostela, na kterém visí pozvánka na vánoční bohoslužby. Čtou ji a kazí jím to dobrou náladu, kterou si tak při nakupování užívaly. Pohoršeně nad pozvánkou kroutí hlavou a jedna z nich říká: To je neslýchané, že se i o Vánocích církev takto musí vnucovat. Vypovídá to mnohé, o tom, jaké představy jsou o tom, co k Vánocům patří, a co nepatří.

Přečtu z Bible část z dopisu apoštola Jana, ve kterém připomíná to, co je o Vánocích nejdůležitější.

1 Janův 3:1 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. 2 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. 5 A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. 8 Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.

Apoštol Jan nás v tomto textu vyzývá, abychom se podívali na dary, které nám Bůh daroval. Všichni tak můžeme patřit k obdarovaným. Ano k Vánocům patří dary. Je to tak a tak tomu asi bylo u mnohých z vás včera večer. O Vánocích každý něco dostal, nebo by měl dostat. Ale s dárky to není vždy jednoduché a snadné a s radostí z dárků také ne. Docela často se stává, že při darování i dostávání, že dojde k nějaké nepříjemnosti. Ne každý nejdražší dárek vyvolá též největší radost. Na druhé straně jsou často nenápadné dárky, které vyvolají gejzír nadšení. Jsou dárky, které vypadají nádherně, ale není v nich láska. Na druhé straně jsou dárky, které vypadají nenápadně a skromně, ale můžeme z nich vycítit lásku, s kterou byly vybírané, vytvořené i zabalené.

Jenže právě s tou láskou to není tak jednoduché, ta třeba není vidět hned na první pohled. Abychom ji viděli, potřebujeme víc než otevřené oči. Potřebujeme otevřené srdce. Pak může být i nedokonalý, vlastníma rukama vytvořený dárek daleko cennější, něž počítač za desítky tisíc korun. Hleďte jak velká láska je v tomto dárku. Dostával jsem a dostávám často k vánocům knížky a jsem za ně vděčný. Z té řady knih, které jsem dostal se jedna kniha vymyká. Dostal jsem ji od člověka, kterého jsem směl po nějakou dobu doprovázet v jeho životním zápase. A on mi k Vánocům daroval knihu Profily odvahy. Knihu, kterou jsem si přál mít, ale v té době kdy jsem ji chtěl číst už nebyla k sehnání. Daroval mi svoji vlastní knihu, obal byl už potrhaný, na stránkách bylo vidět, že ji často četl. Hleďte, s jak velkou láskou byla darovaná.

Chudým zůstane ten, kdo vidí jen to, co je na povrchu a neprohlédne až k lásce, nenajde ji. Jak šťastný je ten, kdo v dárku může objevit i lásku, která je v dárku ukryta. A to je to pravé tajemství Vánoc, objevení lásky, která je v dárcích ukryta, právě ta láska dává dárkům tu pravou hodnotu. Hleďte jak velkou lásku nám Otec daroval, tak se raduje Jan ve svém dopise, který jsme četli na začátku.

Hleďte, to je vánoční výzva. Ano o Vánocích můžeme vidět mnoho krásného. Tak to bylo i o těch prvních Vánocích v Betlémě. Ale tehdy lidé nezůstali jen na povrchu, u krásného balení, u krásné vánoční pohody. Právě naopak, tehdy v Betlémě to vypadalo velmi jednoduše a chudě, bídně. Maličké dítě, v obyčejném chlévě, obyčejní, chudí rodiče, obyčejní chudí pastýři. A přesto, hleďte jak velkou lásku nám Otec daroval.

Zvláštní tato láska, nepochopitelná, tak obyčejná, tak prostá. A protože nám ten vánoční dar od Boha připadá tak obyčejný a prostý, tak jsme si ho nově zabalili. Z plačícího novorozence, jsme udělali roztomilého Ježíška, pach chléva jsme nahradili vůní františků, purpury, nebo vůní vánočního cukroví. Vděčně vzpomínám na Vánoce mého dětství. Měli jsme vzácnou knihu vánočních biblických příběhů s obrázky. Rádi jsme si ji jako děti prohlížely. Někdo z mých sourozenců si ji prohlížel, když seděl na nočníků a nešťastnou náhodou ta kniha v tom nočníku pak skončila. Plném. Rodiče, se pak snažili tuto vzácnou knihu očistit a zachránit, co se nakonec i podařilo, ale od té doby měla tato knížka svou zvláštní vůni, vlastně téměř originální vůni betlémského chléva. Stačilo ji otevřít a rázem jste se ocitli v betlémském chlévě. Hledal jsem v široké nabídce vánočních vůní, ale vůně betlémského chléva v nabídce není.

Tak slavíme rok co rok svátky plné romantiky v klidu domova, nebo v přeplněných nákupních centrech na vánočních trzích, kde toho můžeme tolik vidět. Hleďte jak velkou lásku nám Otec daroval. Škoda, že vidíme jen tu nasládlou romantiku, těšíme se vánočním pozlátkem. A nevidíme, neprohlédneme k podstatě Vánoc.

Hleďte jak velkou lásku nám Otec daroval. Boží slovo nám může otevřít oči pro vánoční dary od Boha, našeho nebeského Otce. Chci ukázat na tři vánoční dary, které možná unikají naší pozornosti, pojďme je společně rozbalit a dejme se jimi obdarovat.

Tím první je 1 Janův 3:1 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Možná namítnete, co je to za dárek? To nepotřebuji. Božím dítětem jsem, konečně všichni jsme Božími dětmi. Kvůli tomu ještě nemusím slavit Vánoce. Ale ano, právě proto máme slavit Vánoce. Všichni jsme Božím stvořením ale ne všichni jsme Božími dětmi. Být Božím dítětem, to je něco jiného.

Velmi dobře to pochopila naše vnučka, když slavila v létě své 4. narozeniny. Dlouho se na ně těšila a také měla jasnou představu, co si k narozeninám přeje. V srpnu chtěla dort s koníčkem a vánoční stromeček. Tak se také stalo. Já jsem si přitom uvědomil, jak toto dítě pochopilo to, o čem teď společně přemýšlíme. Své narozeniny, své narození do své rodiny spojila s Vánocemi s narozením do Boží rodiny.

Základní kámen pro to položil Bůh o Vánocích. Jan, jehož vánoční poselství čteme z jeho dopisu napsal i evangelium, kde na začátku můžeme číst toto o narození a příchodu Božího Syna, Pána Ježíše: Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Nenašlo se místo pro Ježíše, začalo to jeslemi a provázelo ho to celý život, který skončil křížem. Nenašlo se místo.

Ale ta dobrá zpráva evangelium pokračuje: Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Božími dětmi se mohou stát všichni, kdo Ježíše přijmou, všichni kdo najdou ve svém životě místo pro Ježíše. A to je co chce Ježíš s námi sdílet svůj život. A tam, kde se najde pro něj místo, se stává člověk Božím dítětem. Najdeme místo pro Ježíše? Můžeme ho pozvat v prosté modlitbě, aby přebýval v mém životě a vůbec nevadí, že to v mém životě nevypadá dobře, ten kdo nepohrdl ani chlévem, ten nepohrdne žádným otevřeným srdcem. Když ho pozveme, On přijde a staneme se Božím dítětem a nic a nikdo na tom nic nemůže změnit.

Jsou Vánoce svátkem dětí? Ano, protože vy i já smíme být Božími dětmi. Jsou Vánoce svátkem rodiny? Ano, protože smíme patřit do Boží rodiny. A to všechno proto, že Bůh poslal na svět svého nejmilejšího Syna. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval.

Tím prvním darem je Boží láska, kterou nás přijímá za své děti. Tím druhým darem Vánoc je: Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval, náš největší nepřítel je Ježíšem poražen: verš 8. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.Na webových stránkách s programem všech možných televizních stanic mne zaujalo, že přenos vánoční bohoslužby byl zařazen do programové kategorie Zábava. Tak nevím, jestli ti z vás, kteří očekávají v tomto přenosu zábavu, nebudou zklamáni, protože tímto darem Vánoc jakoby končí Vánoční idyla a je tu řeč o ďáblovi. Co ten má co s Vánocemi, to nás teď ruší, o něm teď nemluvme.

Ano přesně tak, ďábel ruší a jak! Narušuje celý život člověka od začátku až dokonce. Nejvíce se snaží narušit náš vztah k Bohu. Bůh, to je pro moderního člověka zcela překonaná představa. A vůbec jak může být Bůh, když je ve světě tolik utrpení. Bůh ten nám jen kazí naši hru, žít svůj život bez něj a nenechat si jím kazit radost ze života. Před třemi lety se jedna reklamní kampaň na dopravních prostředcích šířila v mnoha zemích světa. Z Velké Británie pronikla do Španělska, Itálie a Ameriky. Tam všude jezdily autobusy s nápisem: Bůh asi není. Nedělej si žádné starosti a užívej si života.

Nemyslím, že by tato reklamní kampaň nějak zásadně ovlivnila myšlení lidí. Ale svým způsobem ukázala, co je ďáblovým záměrem. Narušit náš vztah k Bohu. A daří se mu to velmi dobře. Nejsou pro nás důležitější jiné věci než je Bůh? Co všechno se dostalo na Jeho místo. Naše peníze, prosperita, úspěch. Snaha seberealizace, za každou cenu i na úkor druhých, vždyť žiju jen jednou, tak to nesmím propást Nejdříve já a pak se uvidí.. Pro někoho se obsahem jeho života stala závislost, na hraní, alkoholu, jídle či internetu.

V tom všem se vnucuje něco jiného, na Boží místo, něco jiného se stává středem našeho života, ztrácíme tak pevnou půdu pod nohama. A to je přesně to, kam nás ďábel chce dostat. Já vím, že moderní člověk nevěří na ďábla a z toho má ďábel právě největší radost. O to snadnější má s člověkem práci.

Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Ježíš se nenarodil, aby nám vytvářel vánoční idylku, ale jako ten, který přišel zmařit ďáblovy činy. Nepřišel stavět vzdušné zámky dokonalého světa, ale přišel zachránit svět, který šel k čertu. A to ho stálo život a právě tak svět řítící se do záhuby zachránil. Aby zmařil činy ďáblovy, obětoval Ježíš svůj život. Obětoval ho za nás: „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval“.

Tím druhým darem Vánoc je Boží láska, která maří činy ďáblovy. To třetí Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval, smíme růst s Ježíšem: verš 2 budeme mu podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Křesťané mají cíl svého života. Být jako Ježíš, být mu podobný. Tomu jsme teď ještě vzdáleni. Bible mluví jasně o hříchu, ještě kazí náš život. A to se musí změnit.

Když jsme se přijetím Ježíše stali Božími dětmi, byli jsme Bohem přijati. To bez výhrad platí. Má to však důsledek, že se náš život mění. Že budeme bojovat s hříchem, tedy s tím, kde se náš život mine cíle, našeho společenství s Ježíšem. Znamená to, že porosteme ve víře, znamená to, že budeme Ježíši podobnější. Ale to nás stojí každodenní zápas. Dar Boží lásky je tak i závazkem a výzvou.

Výzvou k zápasu se zlozvyky v mém životě. Je škoda nechat nějaký dar nerozbalený a nepřijmout ho. Jsem v osobním životě podobnější Ježíši, nebo se omlouváme, já už jsem takový a nedá se s tím nic dělat. Výzvou k zápasu s povrchností a formalizmem v církvi. Nezůstal v církvi tento dar bez povšimnutí, rosteme do Ježíšovy podoby v Jeho tichosti, pokoře, zbohacující chudobě?

Výzvou k zápasu se zlem ve společnosti. Dokázat nazývat věci pravým jménem. Vždy s láskou k lidem, se kterými máme co do činění. Ale i s jasným a čitelným postojem tam, kde je třeba nazvat hřích hříchem, zlo zlem, lež lží. Přitom na tomto světe nebudeme sami bez hříchu. Bez hříchu jsme jen skrze Ježíše. Jen s ním. Jen v zaměření na něj. Nikdy v pohledu na nás samotné. Nikdy se proto nemůžeme povyšovat nad ostatní. Ale i v tomto nesnadném zápase platí, že stojíme na straně vítěze. V tomto zápase jsme ve společenství s živým Bohem.

Když jsme slabí, je On naší silou. Když padáme, je to On, kdo nás pozvedne. Když mu vyznáme naše provinění, tak je to On, kdo nám odpouští. A tak rosteme jako křesťané. Roste naše víra, rosteme do Ježíšovy podoby. Až ho pak jednou uvidíme, protože ho spatříme takového, jaký jest. A aby se to tak stalo, Ježíš žije v nás, narodil se pro mne: „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval.“

Tím třetím darem je Boží láska, která formuje naše životy a proměňuje je do podoby Pána Ježíše. Na začátku jsem pověděl, že potřebujeme otevřené srdce, abychom viděli v dárcích lásku. To platí i pro růst s Ježíšem.

Přeji vám a prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu. Efezským 1:17-18 Je to i moje prosba i vánoční přání. Abyste poznali o těchto Vánocích Ježíše a osvíceným vnitřním zrakem viděli k jaké naději vás povolal. Abyste osvíceným vnitřním zrakem viděli vánoční dary které nám Bůh z lásky daroval: Jsme nazváni Božími dětmi; Nepřítel, ďábel je poražen; Smíme růst s Ježíšem do jeho podoby. Přeji vám všem, abyste tyto Vánoce mohli vidět osvíceným vnitřním zrakem úžasné dary Boží lásky.

Stopáž60 minut
Rok výroby 2012
 L