Portrét francouzského postimpresionalisty, který předznamenal surrealismus. Francouzský dokument

Odilon Redon (1840-1916) se do povědomí veřejnosti dostal až v roce 1884, kdy vyšel román A rebours francouzského spisovatele Jorise-Karla Huysmanse. V tomto kultovním dekadentním románu se Huysmans zmínil o tom, že jeho hlavní hrdina, zhrzený aristokrat žijící ve svém soukromém světě perverzních potěšení, sbíral Redonovy a Moreauovy kresby, což hned zvedlo poptávku po jeho díle. Redon se tak prakticky ihned stal jednou z hlavních osobností neoficiálního dekadentního světa, libujícího si v temných zákoutích lidské duše.

Redonova tvorba byla silně ovlivněna jeho bolestivým a osamělým dětstvím. Byl donucen žít odděleně od své rodiny, patrně proto, že jim jeho epilepsie přinášela mnohé problémy a těžkosti. Redon byl považován za otce symbolismu blízce spojeného s literární inspirací. Vzorem pro Redonovu tvorbu se stal prototyp poéte maudit, prokletého básníka, zosobnění dekadentního ducha přelomu století.

Redonovo umění obsahuje zvláštní děsivé scény, v souladu s teoriemi symbolismu se Redon soustředil na popis psýché, jeho předsevzetím bylo najít formu uměleckého vyjádření, které by podnítilo introspekci. Jeho víra ve vnitřní vizi vedla k tomu, aby tvořil díla s fantastickými předměty, představujícími zlomky jeho často děsivých snů. Jeho zaujetí podvědomím bylo tedy zákonitě důležitou inspirací pro pozdější tvorbu surrealistů.

Redonovy práce představují jeho cesty do jeho vlastního nitra, zosobňují jeho nejtemnější myšlenky i obavy. Jsou zajímavým svědectví ducha dekadence, vyprávějí o Redonových strašidelných přízracích a formujících silách. Redon byl jedinečným duchem své doby, svým uměním stál mimo jakékoliv směry nebo umělecká hnutí. Zajímavým svědectvím o Redonových inspiracích je jeho deník A Soi-meme (Sám sobě).

Napište nám