Bylo možné žít v době tzv. normalizace normální život? Třetí díl volného cyklu Tenkrát mapuje naše novodobé dějiny (2002). Scénář R. Procházka. Režie R. Sedláček
00:00:01Na rok 1976 však budeme vzpomínat jen s radostí.
00:00:05Udělali nám ji fotbalisté, když postoupili až do finále ME.
00:00:09Po marném prodloužení rozhodovaly zápas penalty.
00:00:13Jurkemik 4:3 - nervy. Jinak vynikající Heretz přestřelil.
00:00:17Osud utkání je na kopačkách Panenky.
00:00:23Góóól!
00:00:28Jsme mistři Evropy!
00:00:30Titul mistrů Evropy zaslouženě vybojovalo mužstvo
00:00:33Československé socialistické republiky.
00:00:41Kdo souhlasí s předloženým návrhem?
00:00:49Celá naše vlast, milióny pracujících prokázaly
00:00:53svou oddanost, věrnost našemu socialistickému zřízení.
00:01:02Vážené soudružky a soudruzi!
00:01:05Vzrostla politická i pracovní aktivita našeho lidu.
00:01:08Naše zřízení dává každému možnost.
00:01:11Dělníci, rolníci, inteligence vyjadřovali plnou podporu programu
00:01:16XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.
00:01:21My, děti, se učíme pracovat a žít, abychom se staly dobrými občany
00:01:26naší socialistické vlasti.
00:01:35Láska k rodné zemi se spojuje se socialistickým zřízením.
00:01:41Soudruha Husáka uznávají a respektují lidé v celé naší zemi.
00:01:47Já jsem přesvědčen, že člověk je nejspokojenější,
00:01:50když je ve společnosti, kde vládne pevný řád.
00:01:53Tak přísaháme!
00:01:56Budujeme společnost šťastných lidí.
00:01:59A proto bych chtěl za sebe, a nejen za sebe, poděkovat
00:02:02našemu stranickému a státnímu vedení za příznivou atmosféru.
00:02:07Řečeno slovy soudruha Gustáva Husáka, všichni žijeme
00:02:11na této planetě.
00:02:14Chci poděkovat vám všem za takovou vysokou politickou uvědomělost.
00:02:34Totální deprese, nikomu nevěříte.
00:02:39Hlavní zásadou je bezzásadovost.
00:02:42Potřebovali, aby všichni drželi hubu.
00:02:45...si většina lidí asi řekla, to je navždy.
00:02:48Ty pomůžeš nám a my pomůžeme tobě. To byl kšeft.
00:02:52Celou dobu šlo jenom o to, aby lidé předstírali,
00:02:56že nejsou proti.
00:02:58Ty nám to podepíšeš a dostaneš se v pořadníku na byt na přední místo.
00:03:03Já jsem, přiznám se, těch přesvědčených komunistů
00:03:06za svůj život mnoho nepotkala.
00:03:09Nikdo z nás si nedovedl představit, že by ten režim padnul.
00:03:12Ale ten systém nefungoval, ten prostě přežíval.
00:03:15On tam byl taky trochu strach.
00:03:18Já jsem byla asi rok ve vězení.
00:03:21Musíte emigrovat, v té zemi už nežít, nebo se musíte přidat
00:03:25k těm komunistům a dělat s nimi tu kariéru.
00:03:28Anebo rezignovat na svou ctižádost a zmizet někde v obyčejném životě
00:03:33a najít si někde nějakou enklávu.
00:03:37Ta doba byla nesmírně lajdácká, změklá, nepořádná, nedůsledná.
00:03:43To byste musel prožít a pak byste to pochopil.
00:03:47Děti se učí z toho, jak žijí rodiče.
00:03:56Tati, připadalo ti ještě před 15 lety, že žiješ v okovech?
00:04:04-Nesvobodně?
-Ne.
00:04:05-Zle?
-Ne.
00:04:08-Ve lži?
-To ne.
00:04:11-Nelhal's?
-Ne.
00:04:13-Nebyl's nucen lhát?
-Ne. Proč?
00:04:16Nevěřím ti.
00:04:18Na nás to tak nedošlo. Proč? Protože my jsme prakticky,
00:04:22dá se říct, že já jako mistr nebo mamka, která dělala v projekci
00:04:27nebo v přípravě, jsme si vydělali peníze.
00:04:30Na co jsme měli peníze, to jsme si koupili.
00:04:32Byt jsme měli, tak proč bych já...
00:04:35My jsme nebyli tak nespokojeni, to se nedá říct.
00:04:40Ale "se Sovětským svazem na věčné časy", to není metafora
00:04:42normálního světa.
00:04:45To máš pravdu. Já jenom přemýšlím a dávám si sama sobě otázku,
00:04:50jak se to mohlo stát, že jsme takto všichni věděli nebo velká většina,
00:04:56jak je to špatný, i když to je slabé slovo, a přitom jsme v tom
00:05:04-kráčeli...
-Jak teda?
00:05:08Nevím. To já nedovedu na to odpovědět.
00:05:13Nedovedu, to bych si musela něco vymyslet. Nevím.
00:05:49Jmenuji se Robert Sedláček a tohle je moje rodné město.
00:05:52Když jsem byl kluk, říkalo se mu Gottwaldov.
00:05:54Teď zase Zlín. Obytná čtvrť, okolo továrny dalo by se říct.
00:05:59Táta je ročník '48, a tohle už jsou naši spolu.
00:06:02Ještě nevědí, jak bude vypadat jejich 1. syn,
00:06:05ale už tuší, jaká je čeká budoucnost.
00:06:07Brzy budou mít svůj byt v tomto domě.
00:06:09Spolu s nimi a později i s bráchou tady strávím celé svoje
00:06:12šťastné dětství.
00:06:14Husák zrovna oslaví šedesát, když přijdu na svět.
00:06:17Uprostřed baby-boomu, pětiletek, soudruhů a soudružek,
00:06:19průměru jako normy, tanků a později jaderných raket
00:06:22spřátelené sovětské armády.
00:06:24Tak to vypadá aspoň z pohledu dneška, kdy dítě Husákovy éry
00:06:28nabralo vlastní rozum.
00:06:30Choval jsem se tak, abych přežil a přitom se za sebe nemusel stydět,
00:06:33řekl mi táta, když jsem poprvé otevřel tohle téma.
00:06:38My jsme nevěděli vůbec, odkud jsou, ale věděli jsme,
00:06:41že to jsou sovětská vojska, která přišla na pomoc.
00:06:44A zůstal ti ten vztek na Rusáky?
00:06:48Zůstalo i nezůstalo, protože mně oni nic neudělali.
00:06:53Já jsem sloužil to, co každý druhý.
00:06:57Potom, dál do života?
00:06:59Do života bylo to, že jsem třeba dostal opušťák a jel jsem
00:07:03na tu dovolenou.
00:07:04Musel jsem v Praze u Hlavního nádraží v tom mantlu,
00:07:07co jsme měli ještě, tak jsem ležel na zemi, aby mě nezastřelili
00:07:10z toho transportéru. Tak to potom mě poznamenalo.
00:07:25Tam to stálo. Tam už bylo nějaké dojetí.
00:07:30Protože to byl šok, to byla hrůza.
00:07:34Jmenuji se Radim Procházka.
00:07:36Pocházím z jihomoravského 20 000 okresního města Vyškova.
00:07:40Narodil jsem se uprostřed normalizace v roce 1975.
00:07:45Můj tatínek Jan je zemědělský inženýr a maminka Libuše
00:07:48středoškolská profesorka. Bydleli jsme na sídlišti.
00:07:52Ve Vyškově bylo mnoho komunistů, a žádní disidenti.
00:07:56Moje maminka učila na místním gymnáziu češtinu a ruštinu.
00:07:59Přednášela tedy i o socialistickém realismu a o krásách země,
00:08:03kde zítra již znamená včera.
00:08:06Když mi byly 3 roky, přestěhovali jsme se do rodinného domku
00:08:09na okraji města.
00:08:10Mám 2 starší sourozence Zuzanu a Aleše, kteří se mamince narodili
00:08:14v prvním manželství.
00:08:17Já jsem velice člověk takovej z citů složenej,
00:08:21takže mě to fakt úplně bolelo.
00:08:25Tak já jsem: Počemu vy prijechali? Počemu vy prijechali? Vernite sa!
00:08:40Poslední záběry z Hradčanského náměstí.
00:08:43Pak už tam Čech nesměl vstoupit.
00:08:49Toto byla akce, kterou nikdo z nás nečekal.
00:08:53Nás učili odmalička, že Sovětský svaz náš přítel, náš vzor.
00:08:57Já jsem prakticky viděl, že to, co je nejlepší,
00:09:01tak to jsem viděl v Rusku.
00:09:03Protože dál jsme se k informacím nedostali.
00:09:06Já jsem si myslel, že když budu těžce nemocný, že jedině v Rusku
00:09:11mě vyléčí. Takové uvažování!
00:09:14To jsem si já myslel, taková ideologie.
00:09:16Teď už si to nemyslím.
00:09:19-Takováhle masáž to byla?
-Ano.
00:09:22A to se změnilo po tom osmašedesátým.
00:09:25Už jsi tomu nevěřil?
00:09:27Už jsem tomu nevěřil, už ne.
00:09:30To byl definitivní konec nějakých mých představ, že třeba
00:09:34komunistická strana je schopna nějakým způsobem to řídit i jinam,
00:09:42než to dělala do té doby.
00:11:13Soudruh Husák představuje kontinuitu vedení zápasu
00:11:19o socialistický charakter republiky a s obdobím výstavby vyspělé
00:11:24socialistické společnosti.
00:11:28Proto není náhoda, že právě on byl vyvolen, aby stanul v čele
00:11:33nového vedení Komunistické strany Československa.
00:11:37Má spolu s tímto vedením velkou a nespornou zásluhu
00:11:43na rychlém překonání společenské krize.
00:11:49Husák byl velmi ctižádostivej a příšerně ješitnej člověk,
00:11:55kterej jako životní trauma nesl, že byl 10 let ve vězení.
00:11:57Že ho tak hloupý lidi, jako byl Gottwald a Jan Široký, přehráli.
00:12:02A ten rok '69 chápal jako obrovskou satisfakci, protože najednou viděl,
00:12:06že přehraje on je.
00:12:08Já myslím, že to nebyl žádnej opravdovej komunista.
00:12:12To byl muž, kterej bažil po moci.
00:12:16My jsme se jednou jedinkrát setkali v televizním studiu,
00:12:19kde já jsem viděl, jak on se tam chová k některým slovenským lidem.
00:12:24Třeba k velmi úctyhodné starší paní spisovatelce Zoře Jesenské.
00:12:32On jí nepodal ruku, a já jsem pochopil, že to je strašně
00:12:35namyšlený, arogantní, tvrdý člověk, kterému (to řeknu asi hodně tvrdě),
00:12:45kterému prostě to vězení nepomohlo k růstu životnímu a k moudrosti,
00:12:54ale k pocitu vyvolenosti.
00:13:01Učinil ho tvrdým, nelítostným mužem, který si je jist
00:13:08svým posláním.
00:13:13Soudruh Gustáv Husák, moudrý a prozíravý politik.
00:13:19Člověk oddaný své vlasti a socialismu,
00:13:23oddaný lidu této země.
00:13:28Kasař Králíček měl za sebou taky pár let v Leopoldově.
00:13:33Přišel tady v tom dubnu za tím mým přítelem právníkem a říká mu,
00:13:39tak, pane doktore, já se jdu s váma rozloučit, já zdrhám.
00:13:44A on mu říkal, počkejte, nějaká kasa se snad ještě najde.
00:13:50Zřejmě s ním nějak takhle vtipkoval.
00:13:53A on říkal, ne, víte, já když jsem seděl v Leopoldově,
00:13:56tak jednou takhle večer jsme si povídali, co kdo z nás bude dělat,
00:14:01až se z toho kriminálu dostane.
00:14:04A ten říkal, že sbalí 10 ženskejch najednou, ten jak se opije.
00:14:09A byl tam jeden s brejličkama, a ten neříkal nic.
00:14:15My jsme mu říkali, Gusto, co budeš ty dělat?
00:14:19On říkal, já vás jenom poslouchám a směju se.
00:14:22Protože až já budu prezidentem v téhle zemi,
00:14:26tak budu mít tohle všechno a ještě spoustu věcí navíc.
00:14:30A pane doktore, uzavřel kasař Králíček, ten člověk tím
00:14:34prezidentem brzy bude. Mějte se hezky a zdrávi.
00:14:41Sĺubujem na svoji čest a svedomie, vernosť Československej
00:14:47socialistickej republike a veci socialismu.
00:14:52Svými vlastnostmi, svou prací a životem získal soudruh Husák
00:14:57vysokou autoritu ve straně, u československého lidu...
00:15:01Tati, co se ti vybaví, když řeknu "čistky"?
00:15:04Jé, tak to bylo v práci prověřování.
00:15:07Ale ne nás, my jsme byli mladí, ale ti, co byli v odborech,
00:15:12co byli v komunistické straně, co byli v milici, co byli jako
00:15:16vedoucí představitelé,
00:15:18hlavně mistři nebo vedoucí, tak ti byli probíráni pořád.
00:15:23To mně došlo až potom, že vlastně ty stranické prověrky byly předem
00:15:29připravené, kdo ve straně zůstane a kdo ne.
00:15:34Já jsem o tom skálopevně přesvědčena.
00:15:36Protože já když jsem přišla k těm prověrkám, tak zase to tam tak
00:15:41sedělo kolem stolu, posaď se, soudružko.
00:15:45My si chceme s tebou promluvit, jak to vlastně...
00:15:49A já jsem pochopila, když oni začali mluvit, že já jsem byla
00:15:52z těch, která v té straně zůstat měla.
00:15:56A teď oni, tak my se teď zeptáme, jak se díváš na vstup
00:16:01spřátelených armád?
00:16:04A oni byli strašně překvapeni, že já jsem řekla, že samozřejmě
00:16:09s tím nemůžu souhlasit.
00:16:12A teď jsme to tak nějak ještě rozvíjeli a ten jeden říká,
00:16:17tak soudružko, to ty nejseš schopna hájit politiku strany?
00:16:22Já říkám, tak asi nejsem.
00:16:24Ale to se budeme muset rozloučit.
00:16:27No tak to se budeme muset rozloučit.
00:16:30Nechceme idealizovat věci, všecko je krásné, dobré, růžové atd.
00:16:36Jenom je důležitý ofenzivní, útočný, důrazný přístup.
00:16:42Já jsem odevzdal legitimaci.
00:16:45Ona totiž ve stanovách té strany žádná možnost vystoupení není.
00:16:50Což já jsem to pak hořce celá léta komentoval, že kdyby si to člověk
00:16:56pořádně přečetl a zjistil, že z toho nelze vystoupit,
00:17:00tak tam taky stačí jako důvod tam nikdy nevstoupit.
00:17:07Když jsem viděla, že už vlastně nastoupil Husák, tak jsem z té
00:17:11komunistické strany odešla.
00:17:13Bylo to v mém případě možné, protože jsem tu schůzi vedla,
00:17:16pak tu organizaci zrušili.
00:17:22Já jsem po odvolání Dubčeka z funkce vlastně odložil
00:17:26stranickou knížku s tím, že s tím nechci mít nic společného.
00:17:30Nicméně tehdejší politruk podplukovník Rus mi tu knížku
00:17:35asi po 14 dnech vrátil s tím, že takhle se s ní nezachází,
00:17:41protože celá řada lidí s touhle knížkou šla vědomě na smrt
00:17:47v průběhu války.
00:17:50Vlastně byla nasáklá krví našich předchůdců, takže si pak člověk
00:17:59srovnal celou řadu věcí.
00:18:03Myslím, že jsem potom k té stranické knížce našel
00:18:06trošku jiný vztah než do té doby.
00:18:11Já jsem odmítl prověrkové komise.
00:18:14Já jsem jim písemně sdělil, že nežiju v době inkvizice.
00:18:18Že inkvizice už je dávnou historií a že se odmítám zúčastnit
00:18:24její reprízy v jakékoliv formě.
00:18:34Jak se na hledání té práce podepsalo to, že jsi krátce
00:18:38před tím byla vyloučena z té strany?
00:18:40Ředitel nemocnice mě přijal a jednal se mnou velice hezky.
00:18:44A když jsem řekla, že mám zrušené členství ve straně, tak on říká,
00:18:52tak ano, tak samozřejmě ředitelku byste dělat nemohla,
00:18:57ale učit ano.
00:18:58A že o tom se rozhodne a mám se za nějaký čas zeptat.
00:19:04A to dokonce, to já vím pozitivně,
00:19:07že se zapřel, že tam není a už se mnou nikdy nejednal.
00:19:10Ale nakonec to dopadlo líp, jak by to bývalo dopadlo
00:19:14s tou zdravotní školou.
00:19:16Najednou jsem byla vyzvána, abych se dostavila na gymnázium,
00:19:20neb jeden kolega byl vybrán jako ředitel té zdravotnické školy.
00:19:26A protože on měl stejnou aprobaci jako já a protože se to odehrálo
00:19:31na poslední chvíli a oni neměli čas někoho shánět, tak jsem tam přišla
00:19:37a vzali mě.
00:19:40Mě nikdo nešikanoval, nediskriminoval nebo něco takového.
00:19:43Proč?
00:19:44Tys byl vlastně na okraji a oni na tebe kašlali.
00:19:47No jistě.
00:19:48Tys byl ten, kdo se přilepí k tomu, co oni rozhodnou?
00:19:53Jistě, to jo, to bylo mnoho z nás, mnoho. Oni chtěli,
00:19:59abysme třeba vstoupili do svazu. Tenkrát bylo SSM.
00:20:03Do SSM?
00:20:05Tenkrát bylo ČSM a potom byl Svaz socialistické mládeže,
00:20:13to až později. My jsme prostě od vyučení po pracovní dobu prožívali
00:20:20v pohodě, já nemám proti tomu nic.
00:20:24To stálo akorát podpis.
00:20:27Tak my jsme ani nic nepodepisovali, abych ti pravdu řekl.
00:20:30A byl jsem svazák.
00:20:34Za rozvoj naší společnosti jsou zodpovědné i společenské organizace
00:20:38Národní fronty, především Revoluční odborové hnutí.
00:20:41Prvotní je samozřejmě jeho ekonomická a výchovná funkce.
00:20:46Neméně významné poslání však plní i v oblasti péče o pracující.
00:20:50Ať už jde o bezpečnost práce, závodní stravování nebo rekreaci.
00:20:55Na výběrové bylo toho roku 460 000 pracujících
00:20:59a jejich rodinných příslušníků.
00:21:01Na zahraniční víc než 70 000 odborářů.
00:21:05A 3 miliony lidí se zúčastnily podnikové rekreace.
00:21:10Tento režim nám dovolil totiž dost udělat to, že jsme dostali peníze.
00:21:17Já jsem hrál závodně, pak se šlo do odborářských věcí,
00:21:20a ti odboráři nás tak zaplatili!
00:21:23Pojezdili jsme, kde jsme mohli.
00:21:26Na kapitalistické státy jsme nemohli, ale do socialistických
00:21:29států a do republiky jsme se každý rok krásně s celou partou dostali.
00:21:33V tomto sportu jsme se dostali prakticky, kam jsme chtěli.
00:21:38A ještě jsme měli všechno zaplaceno.
00:21:41A vyvažovalo to to ostatní?
00:21:44To, že jsi nemohl jet třeba do Německa?
00:21:48To nevyvažovalo, ale nám to tehdy stačilo.
00:21:52Já jsem potřebovala se nějakým způsobem realizovat.
00:21:56Tak abych byla spokojená, já musím se vystrkovat
00:22:01i na tu veřejnost.
00:22:03Tak já jsem dělala kulturní referentku v ROH, ve výboru.
00:22:10Ale hlavně jsme měli ve škole recitační kroužek a samozřejmě,
00:22:18že jsme měli povinnost dělat programy na slavné svátky
00:22:24jako 7. listopad atd.
00:22:26Ale zase jsme si to hojili tím, že jsme třeba dělali MDŽ.
00:22:34Já vím, že Mezinárodní den žen se pak zprofanoval,
00:22:38ale na tom my jsme se vyřádili.
00:22:41My jsme jednou udělali kolegyním takové pásmo,
00:22:44kde vystoupily jejich děti, takoví ti drobci 4-5letí,
00:22:50a potom to naši studenti doplnili nějakou lyrikou o ženách.
00:22:56A to se přece dá vybrat. A bylo to dojemné a bylo to krásné.
00:23:10Na právnické fakultě byla veliká čistka.
00:23:15Naše katedra byla rozprášena.
00:23:18Já jsem neměl žádnou volbu.
00:23:22Když jsem se vrátil z Oxfordu, tak jsem se rovnou nastěhoval
00:23:28do maringotky Vodních zdrojů.
00:23:32Já jsem šel pracovat manuálně.
00:23:38Pět let jsem budoval trasu C metra a část áčka.
00:23:43To bylo období dost obtížné, protože jsem nesměl dostávat
00:23:49odměny, prémie apod.
00:23:51Dokonce se stalo, že jsem šel se svými spolupracovníky na pivo,
00:23:57a je to stálo prémie. Tak to bylo dost obtížné.
00:24:04Napřed jsem pracovala někde jako uklízečka na filozofické fakultě.
00:24:09Pak mě posunuli dál, takže jsem uklízela Clementinum.
00:24:13Ani to se tehdy nelíbilo soudruhům, takže potom jsem se dostala
00:24:18do Thomayerovy nemocnice.
00:24:23Dnes se v práci vystřídá během tří směn 7 miliónů lidí.
00:24:29Najednou jako by se celá naše země proměnila v ohromné mraveniště.
00:24:35Spěcháme, všichni spěcháme.
00:24:40Bylo to v r. 1971, v době, kdy končily kádrové přesuny
00:24:46na vedoucí funkci v Jednotných zemědělských družstvech po r. 1968.
00:24:52Tehdejší předseda byl odvolán a já jsem byl doporučen na jeho místo
00:24:57a samozřejmě zvolen předsedou.
00:25:04V té době za mnou přišli, abych kandidoval do národního výboru.
00:25:09V r. 1971 to bylo poprvé. Fungovala Národní fronta v obci.
00:25:13To byl takový výbor složený ze všech složek společenských
00:25:18organizací. Samozřejmě partajní, takže tehdy přišel představitel
00:25:25té Národní fronty, že se připravuje kandidátka a jestli bych byl
00:25:31ochotný do toho jít.
00:25:36Předseda Městského národního výboru ve Spišské Nové Vsi F. Pukluš
00:25:41nastoupil do funkce v r. 1976 a shodou okolností prý trochu
00:25:45připomíná televizního Muže na radnici.
00:25:53Můj scénář vlastně vytváří život nebo každý občan města,
00:25:57který něco potřebuje nebo přichází s nějakou připomínkou.
00:26:01Někdy opravdu jsem musel v práci říct to, co jsem si nemyslel.
00:26:05To jo, to říkám.
00:26:06Samozřejmě, když se někdo uvolnil, sedlo se po zápase,
00:26:09tak se říkalo zase něco jiného. Ale to tak bývá i v dnešní době.
00:26:15Řekneš to, co bys neměl říct. Nebo měl? Nevím.
00:26:21Nebyl jsem takový revolucionář.
00:26:26Nestraník měl povinnost chodit na veřejnou stranickou schůzi,
00:26:30to už je dost. Ale zase
- povinnost, já říkám povinnost.
00:26:35My jsme dělali možná víc, než se po nás chtělo,
00:26:40protože já si někdy kladu otázku, co by se stalo, kdybysme tam nešli?
00:26:45My jsme to nikdo nezkusili.
00:26:48Teď si říkáme, já budu mluvit za sebe, protože to nemá cenu,
00:26:53jde tady o mě. Já jsem nikdy nezkusila říct, ne nepůjdu,
00:26:57protože já s tím nesouhlasím, tak nepůjdu.
00:26:59Ne, šla jsem, samozřejmě.
00:27:02A tak si člověk na to zvykl a tak do toho krásně zapadl,
00:27:08že už v tom zase pochodoval a hledal způsob, jak v tom žít.
00:27:18Co by se muselo stát, abys šel proti nim?
00:27:21Tak to bych udělal jedině kvůli té rodině a kvůli tomu,
00:27:26že by mi sahali do soukromí.
00:27:29Tak my jsme s mamkou nebyli moc revoluční.
00:27:33Spíš jsme jenom dělali a snažili se žít takovým životem, jak bylo.
00:27:45Mně bylo osmadvacet.
00:27:47Když přišel listopad, tak mi bylo sedmačtyřicet.
00:27:50A to poznáš sám, že to jsou pro člověka úplně nejlepší léta.
00:27:56To máš spoustu sil a energie a život zkrátka jde dál.
00:28:02A ty žít chceš - teď jsem chtěla říct, že žít musíš, ale nemusíš,
00:28:08žít chceš a nechceš být otrávený.
00:28:11Já to nechci omlouvat, co jsem dělala, ale odepsat se,
00:28:17někam se zastrčit do koutka a přežívat.
00:28:22Bohužel, na to já nemám povahu.
00:29:07Byla to doba mimořádně prázdná, bez ideálů, praktická, pragmatická.
00:29:15Říkám, byla to první úspěšná privatizace v České republice,
00:29:21kde zalezli do svých doupat.
00:29:25Sociologové tomu říkají "opevněné domácnosti".
00:29:30Ta společnost se rozbila, atomizovala.
00:29:34Já si myslím, že jsme se dodnes z toho nevzpamatovali.
00:29:43Já jsem relativně pragmatický člověk.
00:29:46Díky tomu, že se také ve stejné chvíli narodil 1. syn a potom 2.,
00:29:52tak člověk ztratil jeden styl a typ života a životní
00:29:58seberealizaci, takže byl doma, vychovával, jezdil s kočárkem,
00:30:06chodil pro dětičky do jeslí a do školky.
00:30:12Mohl jsem se věnovat svým dvěma synům daleko více,
00:30:16než kdybych normálně pracoval. Takže ten život je bláznivý.
00:30:22Ten režim postupoval po stránce psychologické nesmírně vhodně.
00:30:27On nedával lidem nějaké meze, takové velké, které by byly
00:30:32nepřekročitelné. On je vlastně dusil v těch jednotlivostech.
00:30:37Mně to vždycky tak připadalo,
00:30:40jako když třeba neumíte příliš dobře jezdit na lyžích.
00:30:45Jedete s kopce, svalíte se.
00:30:49Napřed se oprášíte, ale když už se svalíte podruhé, tak už je to jedno
00:30:54a nezáleží vám na tom, jestli dolů přijedete z té sjezdovky
00:30:59a jste obalen tím sněhem.
00:31:04Chceme žít v klidu a míru, abychom mohli zabezpečit
00:31:07šťastný život naší generaci i těm příštím.
00:31:10Ale nemůžeme nečinně přihlížet tomu, co se odehrává na západ
00:31:12od našich hranic.
00:31:15Nebezpečí jaderné války je příliš reálné.
00:31:21Když vypukla kampaň proti neutronové bombě,
00:31:23psali jsme proti neutronové bombě a tak dále atd.
00:31:26Ale nikdo se nerozplýval nadšením nad úspěchy socialismu.
00:31:31A oni to snad ti soudruzi ani po nás nechtěli.
00:31:36Já nevím, prostě my jsme tam nějakým způsobem přežívali.
00:31:42Nedovedu pochopit, nejen jako žena pracující v oblasti vědy
00:31:45a techniky, ale jako žena matka, že se vůbec mohou na světě najít
00:31:49lidé, kteří se propůjčí k tomu, že vyvinuli tak strašnou zbraň,
00:31:53jakou je neutronová bomba.
00:31:56A přímo ohrožují naše děti i život celé naší společnosti.
00:32:16Jak to bylo s těmi vnějšími projevy režimu?
00:32:21Myslím demonstrace, volby...
00:32:25Tak naprosto v houfu.
00:32:28Na 1. máje sice vzteklá, ale vždycky.
00:32:35Vedení každého závodu mělo zájem, tehdy v tolik hodin přijdeš tam
00:32:40a budeš buď foukat balónky, nebo dostaneš vlajku a tak.
00:32:45Tam dokonce, když vypochodovalo JZD Slušovice, tak tam každý,
00:32:49kdo nesl vlajku, dostal 300 Kč. Odměnu peněžitou.
00:32:56My ne, my jsme tam šli kvůli tomu, abysme se v té práci udrželi.
00:33:02Co si myslíte, že je nejpodstatnější pro to,
00:33:04aby byla atmosféra prvomájového průvodu taková, jaká je?
00:33:08Prostě mír, hlavně mír aby byl.
00:33:11Abysme byli spokojení a hlavně tyhle malé děti.
00:33:13Všecko pro mír budem dělat.
00:33:15Dobrý den, můžu vás na chvíli zastavit.
00:33:17Vidím, že dítě usnulo únavou.
00:33:19Já myslím, že usnulo proto, že žijeme v míru
00:33:22a že si to klidně může dovolit.
00:33:38My jsme se ulili, svedli jsme to, že prší, tak jsme se schovali
00:33:41do školy. S kolegyní jsme to vysledovaly, aby na to nikdo
00:33:44nepřišel, že jsme tam, takže to nebyla žádná demonstrace.
00:33:49K volbám vždycky.
00:33:52-S jakým pocitem?
-S pocitem naprosto...
00:33:57Ať už to mám za sebou, na 5 let mám pokoj.
00:34:01Tak možná, asi tak.
00:34:04Jsem se podívala zase tam, kam kandiduje ta osoba,
00:34:07kterou jsem znala dobře, tak jí dáme hlas.
00:34:11Dalo se na ty volby vykašlat, nejít tam?
00:34:15Jako v těch letech? V těch letech ne.
00:34:18-Sedmdesátých, osmdesátých.
-Ne ne.
00:34:22Já si myslím, že to bysme byli černí u všech nejen obyvatel domu,
00:34:30ale u dalších představitelů, kteří by se to dozvěděli.
00:34:35Tenkrát když jsi nešel okolo domu na brigádu, kolem činžáku,
00:34:41kde byly organizované brigády, tak už jsi tam byl poznamenán,
00:34:47žes nebyl na brigádě. Tak to říkám i o tomto.
00:34:53K těm volbám se šlo. Nám to nic neudělalo, my jsme odvolili a...
00:35:01Jako zodpovědný hospodář, který svrchovaně rozhoduje ve své zemi,
00:35:05volil náš lid podle zákonů socialistického státu své zástupce.
00:35:12Socialistická demokracie, to samozřejmě neznamená
00:35:15jednou za čas dát někomu svůj hlas a pověřit ho odpovědností.
00:35:20Znamená to také být odpovědný i sám vůči sobě
00:35:24ve své každodenní práci.
00:35:26A výčitky?
00:35:29Ne, to bych se stavěla do světla
- neměla jsem výčitky,
00:35:33to bych si teda vymýšlela.
00:35:35A z ničeho jiného, co se týče politiky nebo toho,
00:35:40o čem se bavíme, jsi výčitky měla, co jsi ty dělala v té době?
00:35:46Dívej se - výčitky, to není úplně správné slovo.
00:35:50Třeba člověka to štvalo vnitřně, že nejedná otevřeně,
00:35:56že neřekne, je to takové či onaké.
00:36:00Nemůžu říct, že by mě hryzalo svědomí.
00:36:22Já jsem měl to štěstí být na Praze 9, na Proseku,
00:36:26tehdy jakoby v mém volebním okrsku kandidoval pan Gustáv Husák.
00:36:32Takže já jsem ostentativně šel za tu plentu a škrtl jsem tam
00:36:38Gustáva Husáka.
00:36:40A měl jsem pocit, že jsem jakoby udělal svůj miniprotest.
00:36:44Ale nechci tohle nijak zveličovat.
00:36:48Rozumný český člověk věděl, že ve volbách komunismus neporazí.
00:36:56Já jsem vždycky vtipkovala, že dělám alibi režimu,
00:36:59protože se říkalo, kdo půjde při volbách za plentu,
00:37:02tak bude vyhozenej ze zaměstnání.
00:37:04Já jsem chodila k volbám, abych splnila svou občanskou povinnost.
00:37:08A abych dala najevo svůj názor, tak jsem šla za plentu,
00:37:11tam jsem to všechno přeškrtala a hodila to do toho kaslíku.
00:37:14Nikdy mě nevychodili.
00:37:18Na vesnici už si to opravdu těžko někdo mohl dovolit.
00:37:22Na tom Místním národním výboru a Okresním národním výboru
00:37:26byl závislý.
00:37:28On potřeboval postavit kůlnu, králíkárnu a měl strach,
00:37:33že když nepůjde k volbám, tak nebude ani králíkárna, ani kůlna.
00:37:41Rozumíte, tam to bylo naprosto zřetelně provázáno.
00:37:47Zajímalo by mě, jestli znáte svého poslance a proč mu jdete dát
00:37:50své hlasy?
00:37:52Znám ho a právě v tuto chvíli na něho myslím, na dr. Neumanna.
00:37:57Mně imponuje už to, že ten člověk si vzal na sebe úkol pracovat
00:38:01v tom nejcentrálnějším centru.
00:38:097. června Ústřední volební komise konstatovala, že se voleb
00:38:13zúčastnilo 99,51 % voličů.
00:38:17A tebe někdy znovu ještě oslovili, abys vstoupila do strany?
00:38:22Oficiálně ne.
00:38:23Oficiálně ne, ale měla jsem takové,
00:38:27protože tam to bylo sousedské, takže se nic neutajilo,
00:38:31takové hlášky, že se o tom uvažuje, že bych mohla znovu.
00:38:37A to se teda přiznám, že jsem měla panickou hrůzu, protože ta odvaha
00:38:42z konce let 60. a počátku sedmdesátých mě opustila.
00:38:46Já jsem si jenom vymýšlela, co řeknu, jak zdůvodním,
00:38:52že do té strany jít nemůžu.
00:38:56Proč jsi nevstoupil do strany?
00:39:02Nevím, jestli to můžu říct.
00:39:05Měl jsi nějakej průšvih?
00:39:07Neměl jsem žádnej průšvih, ale můžu říct to, že jsem řekl,
00:39:12nevím, kdo mi to poradil nebo jestli mě to napadlo,
00:39:16že jsem byl v SSM a že jsem nezralý straník.
00:39:21Nejsem ještě zralý pro stranu, proto jsem pořád toto tvrdil.
00:39:26A ty jsi byl nezralý až do roku '89?
00:39:29Ano, pořád nezralý.
00:39:32A jak se to poznalo?
00:39:34Nevím, já jsem to tvrdil akorát.
00:39:38My jsme ještě nemluvili o tatínkovi, že byl ve straně.
00:39:41Já jsem pak byla ráda, že se nemluvilo o tatínkovi,
00:39:44protože ty teď se zeptáš, proč jsi neřekla tatínkovi, aby tam nešel.
00:39:50On tam byl proto, že jeho šéf mu řekl, chceš-li to dělat,
00:39:55tak musíš být ve straně.
00:39:58Dovedu si představit, že mu tu přihlášku i vyplnili,
00:40:02protože víš, jak on je na papírování.
00:40:05Ale on to podepsal a to je to nejdůležitější.
00:40:08Ty jsi ještě říkala, žes mu řekla, aby tam šel,
00:40:11aby tam byli ti dobří lidé.
00:40:13Já jsem to řekla úplně jinak, to se nehodí teď tady citovat.
00:40:17Tak to cituj.
00:40:19Mám to citovat? Tak tam běž, ať tam nejsou samí voli.
00:40:22Jedním z nich je i Josef Král.
00:40:24Řekněte mi, jaké je vlastně hrdinství té dnešní doby,
00:40:27kdy vlastně žijeme v míru?
00:40:29Já si myslím, že v dnešní době lze hrdinně pracovat nebo dosahovat
00:40:35hrdinných výsledků v každodenní tvořivé práci.
00:40:38Nejde přece jen o to pro společnost pracovat,
00:40:42ale také žít socialisticky.
00:40:45V tamhle těch místech bydlím.
00:40:49Zajímavý na tom je to, že já dobře vidím z bagru domů.
00:40:53A ještě lepší z domova, z té výšky na bagr.
00:40:57Mám ráda lidi jako takový.
00:41:00Stojí za to z člověka dělat tu bytost, kterou chceme vidět
00:41:04v těch budoucích letech toho moderního člověka, který odhodí
00:41:07jednou všecky ty zbytky, který na nás navěsila vývojová etapa
00:41:12kapitalismu, imperialismu atd.
00:41:15Za překonávání starého novým, za odstraňování překážek atd.
00:41:20Prostě je to zápas.
00:41:25To je zákon marxistický dialektiky.
00:41:32Ve zdravotnictví členů strany bylo málo.
00:41:37V naší lékárně nebyl nikdo ve straně.
00:41:39Tam bylo asi 14 - 15 lidí, kteří tam pracovali,
00:41:41ale nikdo ve straně nebyl. Ani vedoucí.
00:41:46A nabízeli vám to někdy třeba?
00:41:48Nabízeli mi to, ale já jsem řekl, děkuji, ne.
00:41:50A tím to skončilo?
00:41:52Tím to skončilo.
00:41:53Já jsem říkal, že byly věci, které někteří lidé nedělali.
00:41:58Tak oni si ty dělníky tipovali.
00:42:01Vždycky si vytipovali někoho a zavolali si ho na výbor.
00:42:08A vytipovali si obvykle mladé kluky. Tam byli převážně řidiči,
00:42:13muži, kteří se chystali oženit. Nebo kteří se oženili, čekali dítě.
00:42:20Nebo měli už dítě, ale měli potíže s bydlením.
00:42:25Firma stavěla byty, stavěla sídliště na Zbraslavi.
00:42:30A oni si ho zavolali a říkali, podívej se, ty pomůžeš nám
00:42:36a my pomůžeme tobě.
00:42:38Ty nám to podepíšeš a dostaneš se v pořadníku na byt
00:42:41na nějaké přední místo.
00:42:44Kolikrát jste odmítl vstup do KSČ?
00:42:51Asi třikrát, dvakrát na vysoký škole, jednou nebo dvakrát v rádiu.
00:42:54Ale to ne, že by mě pozval nějaký ten orgán.
00:42:57Tak mě potkal jeden v kantýně a říkal,
00:43:00tak jsme o tobě dneska mluvili.
00:43:02Já jsem říkal, co je, jako kvůli vysílání?
00:43:06Ne ne ne, že bys mohl být kandidátem a tak.
00:43:10Já jsem říkal, kluci, neblázněte, to ne.
00:43:12Náš vedoucí potřeboval ještě nějakého komunistu,
00:43:16aby tam nebyla přesilovka - čtyři nestraníci a jeden straník.
00:43:22S tím on asi měl problémy, tak říkal, když tam vstoupíš,
00:43:25tak dostaneš byt.
00:43:27Já jsem říkal, ani takhle ne.
00:43:30Tak jste tam nevstoupil.
00:43:31Já jsem nechtěl. Co bych tam dělal?
00:43:34Rozumíte, já jsem měl práci, která mě bavila.
00:43:38Nebyla tam podmínka, že musím být u komunistů, mohl jsem ji dělat,
00:43:42a já jsem nic víc nechtěl.
00:43:46Určitě byly typy, který si takhle cíleně budovaly kariéru a k tomu
00:43:50byla asi z jejich pohledu nutná ta knížka, ale tady ne.
00:43:55Chápal jsem to, že to udělali z nějakého důvodu.
00:43:58Třeba se chtěl dostat na primářské místo.
00:44:02Vstoupit do strany?
00:44:04Vstoupit do strany a stát se primářem.
00:44:06Jinak to asi tenkrát nešlo.
00:44:08To byl třeba jeden případ mého kamaráda, který to udělal.
00:44:13Dodneška si myslím, že je to vynikající doktor.
00:44:16Na výzvu nejvyšších stranických a státních orgánů odpovídaly
00:44:20milióny lidí. Schůze i konference komunistické strany Československa
00:44:23se staly důležitou politickou událostí v životě strany
00:44:27a celé naší společnosti.
00:44:37Velice často to byli lidé, kteří byli zvyklí na určitý
00:44:40životný standard. To je jedna věc, jeden motiv.
00:44:45Nedovedli si představit, že by šli rapidně dolů
00:44:50s tímto standardem. Za druhé to byli lidi...
00:44:54Jeden můj kolega to vyjádřil tak, že jsou mezi námi lidé,
00:45:00jejichž hlavní zásadou je bezzásadovost.
00:45:04Patřím mezi ty a není jich v tomto sále málo, kteří raději zpívají
00:45:11než mluví. Jsou však chvíle
00:45:13a situace, kdy pouze zpívat nestačí.
00:45:19Bylo to setkání, které snad v krátké historii tohoto žánru
00:45:22nemá u nás obdobu.
00:45:24Naši zpěváci, textaři a skladatelé populárních písní dokázali jasně
00:45:29svoji příslušnost k celé kulturní frontě.
00:45:34Můj talent pochází z lidu této vlasti a jí patří.
00:45:38Vše, co mám, co vím a čím jsem dal mi socialismus.
00:45:43Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Děkuji.
00:45:47POTLESK
00:45:51Proto připojuji svůj hlas k mohutnému proudu vyznání umělců
00:45:56ve jménu socialismu a míru.
00:46:00Mě vyhodili po 14 měsících, protože jsem odmítl podepsat
00:46:02rezoluci proti Chartě.
00:46:04POTLESK
00:46:07Když si vezmete ten určující článek, který tehdy vyšel
00:46:11v Rudém právu, který mluvil o travičích studní a roznašečích
00:46:17moru, to skutečně byla 50. léta a hodně raná 50. léta.
00:46:22Teď tam píšou o lidech, které jsem znal odmalička,
00:46:26některým jsem říkal strejdo, některým jsem tykal.
00:46:30To byla ta čára, za kterou už jsem nemohl.
00:46:37To, čemu říkáme v mém případě anticharta, já jsem nemusel chodit
00:46:41do Národního divadla něco podepisovat.
00:46:45To si vedení Barrandova zveřejnilo v novinách a na mně bylo tam chodit
00:46:48a říkat, já jsem to nepodepsal.
00:46:50A já jsem tak nad tím mávnul rukou a řekl jsem si,
00:46:52co se s tím budu mazat.
00:46:55Když budete fízl, tak to mně přišlo, že to je hodně vážný.
00:46:59To znamená udávat, ničit kamarádům život atd. To něco je.
00:47:03Ale toto bylo úplně bezvýznamný.
00:47:06Anticharta, to byl zase jeden veliký smutek.
00:47:11Já si pamatuju, že jsme seděli v kuchyni se ženou,
00:47:15četli jsme ty nekonečné seznamy,
00:47:18vždycky jsme nějaké jméno vyslovili a říkali jsme si, tak ty taky.
00:47:23Mezi nimi byli naši známí, naši kamarádi.
00:47:29Já nemůžu říct, že jsem měl nějaký vztek nebo že bych dokonce
00:47:36ty lidi nenáviděl, to vůbec ne.
00:47:39Bylo mi to strašně líto, připadal jsem si, jako že právě emigruju.
00:47:45Pro lidi mého typu, kteří neměli v tu dobu ještě ani televizi
00:47:51a v životě se na televizi nepodívali, takže nějaké
00:47:55podepisování archů fyzicky očima neviděli a neprožívali.
00:48:01Tak pro nás to byla věc, kterou jsem snad ani nezaregistroval.
00:48:08To byly relativně okrajové události.
00:48:14V představách mnohých zneuznaných mluvčích se odchod "proslavených"
00:48:19jmen z popředí kulturní tvorby ztotožňoval s kulturní katastrofou.
00:48:26Nic takového se nestalo. Naopak.
00:48:29Proti očekávání a prognózám, samozřejmě postupně a ne
00:48:35bez osobních sebezkoumání, se skutečně plodné tvůrčí osobnosti
00:48:40chopily práce a zůstaly věrny dávným tradicím
00:48:44našich národních kultur.
00:48:48Všichni si upřímně vážíme toho, jak komunistická strana
00:48:51v čele se soudruhem Husákem vyvedla naši společnost z hluboké krize
00:48:56k novému rozkvětu socialistického života.
00:49:02A Charta '77, co to bylo?
00:49:05Já tě nezkouším.
00:49:07Ne ne, já si myslím, ta Charta '77, to bylo něco takového,
00:49:12že se někdo postavil proti tuhému režimu.
00:49:17To mě strašně zaujalo tady toto.
00:49:22A věděl jsi o tom?
00:49:24No, to už potom jsem tak četl víc. Co ses mohl tenkrát dočíst?
00:49:28Dočetl ses to, že je nějaká anticharta nikoliv Charta.
00:49:32Tak to jsem se nedočetl.
00:49:34Ne? Nepodepisoval jsi nic proti Chartě '77?
00:49:39Ne, to teda ne. Já na podpisy moc nejsem.
00:49:46Jako asi hodně lidí tady v té době, tak jsem pochopitelně poslouchala
00:49:54zahraniční rozhlas. Já speciálně Hlas Ameriky,
00:49:58takže nějaké informace...
00:50:01Na konci, spíš ale řekněme až někdy na přelomu 70. a 80. let a potom už
00:50:07velmi pravidelně, ale o Chartě jsme se taky dozvěděli oficiálně.
00:50:13Protože nás pochopitelně v jednom tom školení tady informovali,
00:50:17co je to zač.
00:50:20A věřilas jim, když tě informovali oficiálně?
00:50:23To víš, že ne.
00:50:25Pamatuješ, když tu antichartu tehdy podepsali v Národním divadle?
00:50:29To ale bylo dost smutný.
00:50:32To bylo ještě takový - to si člověk v takových chvílích uvědomoval,
00:50:37co tu je, v čem žije.
00:50:42Jenomže oni byli herci, oni byli známí, oni byli významní.
00:50:46Já jsem byla řadová kantorka tady, po mně takové gesto nikdo nechtěl.
00:50:52Já jsem žádnou antichartu podepisovat nemusela,
00:50:56takže to se docela dobře cítí s těmi, kdo museli.
00:51:00Otázka by byla, kdyby nám to tak třeba předhodili na nějaké
00:51:03té veřejné stranické schůzi a řekli, podepište.
00:51:08Život v naší vlasti se pod vedením Komunistické strany Československa
00:51:12opět rozpjal k úkolům sledujícím blaho a štěstí člověka.
00:51:23Já se vám přiznám, že vlastně dodneška neznám obsah.
00:51:28Nikdy jsem se k obsahu té Charty nedostal.
00:51:32Dodneška jsem neměl možnost si to přečíst.
00:51:36Když jsem tehdy jako čerstvě nastoupivší tajemník národního
00:51:40výboru absolvoval krajskou politickou školu,
00:51:44tak tam jsem vznesl dotaz na to, proč jsme jako stranická veřejnost
00:51:48aspoň nebyli s Chartou seznámeni.
00:51:52Bylo mi odpovězeno, že byla napsaná tak rafinovaně, že bychom jí mohli
00:51:57uvěřit, a proto že nám ji nemohou dát.
00:52:04V tom čase vystupuje na scénu hrstka samozvanců, která se pokouší
00:52:08v žoldu zahraniční reakce špinit naši vlast.
00:52:12Ihned se ocitá v izolaci.
00:52:16V té době se nejvíc o Chartě mluvilo v zahraničním rozhlase.
00:52:22V našem rozhlase se o tom mluvilo velmi málo.
00:52:25Já jsem z nějakých zásadních důvodů zahraniční rozhlas v té době
00:52:29vůbec neposlouchal.
00:52:31Tady tyto věci jsem tak nějak nesledoval a pro nedostatek času
00:52:36jsem se o to vůbec nezajímal.
00:52:41Nechceme podceňovat tuto kampaň proti socialistickým zemím,
00:52:47ovšem historická zkušenost je taková, že všechny kampaně založené
00:52:53na lži, na nepravdě, na klamu, všecky kampaně,
00:52:57které jsou v rozporu se životem a svědomím našich lidí,
00:53:01můžou skončit jen krachem.
00:53:04A že vlastně figurky, které se k tomu propůjčí,
00:53:07skončily a skončí znovu na smetišti dějin.
00:53:12Já jsem Chartu podepisovala jako jedna z prvních.
00:53:15A když jsem viděla, jak se televizní moderátor rozčiluje
00:53:21a říká tam něco o vyděděncích a oportunistech,
00:53:24tak jsem si pořád říkala, to je někdo pořádně asi naštval.
00:53:27Protože já jsem žila na chalupě na Vysočině, tak jsem si vždycky
00:53:31pustila takovou malinkou televizi za odstupné od Polidoru.
00:53:35V tom roce 1971 mi vypověděli smlouvu, protože mi vzali pas.
00:53:40Tak za odstupné jsem si koupila takovou malinkou Sony.
00:53:47Tu jsem měla pořád na stole v kuchyni, tak koukám a říkám si,
00:53:51to není možný, někdo je pěkně naštval.
00:53:54A když řekli Charta '77, tak jsem řekla, bože, to jsem podepsala já.
00:54:02Charta byla první pokus pár lidí se postavit a říct, my jsme tady,
00:54:10my jsme občané a nemůžete nás pořád válcovat.
00:54:14Zvlášť po tom, co jste podepsali v Helsinkách.
00:54:19A celý to vzniklo kvůli pár kapelám, který já jsem nesnášel,
00:54:25myslel jsem si o nich skutečně špatný věci, ta muzika se mi
00:54:30z hloubi duše nelíbila a to, co se dělali mužský kolem Plastiků
00:54:37nebo kolem DJ, to mi skutečně bylo z hloubi duše protivný.
00:54:43Ale ještě horší bylo to, co ten režim s nimi udělal,
00:54:50jakou proti nim rozvinul kampaň.
00:54:55A když pak jsem podepsal Chartu, tak během půl hodiny mé věci
00:54:58vysypali na schody.
00:55:01Ředitel dal příkaz a obsah všech skříní a šuplat vyházeli.
00:55:07To bylo dost blbý na těch schodech to sbírat, to byl činžovní dům.
00:55:12Pak jsem během několika týdnů přišel o telefon, občanský průkaz,
00:55:17řidičský průkaz, pas.
00:55:21Mě Charta neoslovila absolutně v ničem a byla nesena lidmi,
00:55:25kterých se přiznám, jsem neměl nějak super důvod si jich vážit.
00:55:33Ta Charta byla založena na spoustě lidí z osmašedesátého roku,
00:55:38na spoustě exkomunistů, postkomunistů, neokomunistů.
00:55:44Prostě těch dubčekovských komunistů či socialistů s lidskou tváří.
00:55:50To pro mě byl svět absolutně, nekonečně, smrtelně nepřijatelný.
00:55:55Že tam byli asi jiní lidé, to já vím.
00:55:59Nás všechny spojoval společný nepřítel.
00:56:03Jestli vás vezou na výslech a vylezete v té služebně,
00:56:11kolem vás jsou estébáci a před vámi na schodech jde Pavel Kohout,
00:56:17Jiří Hájek nebo Vašek Benda nebo někdo z těch undergroundů,
00:56:24to je putna. V tu chvíli jste jedna parta.
00:56:32Já ji mám ještě ofotografovanou, celou 1. verzi a 1. seznam těch,
00:56:39kteří to podepsali.
00:56:41Já jsem velice uvažoval, mám-li rovněž.
00:56:45Rozhodl jsem se nakonec, že ne.
00:56:49A uvedu dva důvody, ne podle síly významu, ale dva hlavní.
00:57:00Jeden byl ten, že jsem nechtěl mít svůj podpis vedle mnoha komunistů,
00:57:09kteří vskutku v té době předtím se pohybovali na velice
00:57:16významných místech. A za druhé jsem měl přece jenom trochu strach.
00:57:23Kvůli dětem.
00:57:27Vím, že žena mi celá ta léta byla neobyčejnou podporou,
00:57:35ale tohle by byla nepodpořila.
00:57:43Budujeme společnost šťastných lidí.
00:57:46Společnost, která je spravedlivá, která každému dává stejné možnosti.
00:57:53Společnost, která však od každého vyžaduje, aby také on přiložil ruce
00:57:59ke společné práci.
00:58:32Ten malý človíček nebude vědět, kde je a proč.
00:58:36Až později se dozví pravdu, kdo musel bojovat a s kým,
00:58:40aby jeho dětství bylo šťastné.
00:58:45Sĺubujem na svou čest a svedomie vernost Československej
00:58:49socialistickej republike a veci socialismu.
00:58:59Udávali lidi v tvém okolí?
00:59:04Já si myslím, že ano a moc.
00:59:06Chodil jsem na průmyslovou školu, kde jsem seděl v lavici,
00:59:10za mnou nebo přede mnou seděl jistý člověk, který se zmínil u své
00:59:14babičky na Olomoucku, že ten režim je takový a takový.
00:59:19Za týden už nebyl ve škole, v té hospodě ho vzali
00:59:23a normálně ho zatkli.
00:59:26On byl jeden z nejchytřejších žáků naší třídy.
00:59:30Zatkli ho, normálně ho dali do basy pro dvě slova, pro dvě věty možná
00:59:36ho zatkli na Olomoucku, a už s námi nedochodil tu školu.
00:59:41Tak to ti říkám jeden z těch příkladů.
00:59:43Vždyť to jste přece museli vědět, kdo vás udával.
00:59:46Ale my jsme to nevěděli. Já nemůžu vědět kdo.
00:59:49To musel být někdo z blízkého okolí, ale my jsme absolutně
00:59:54nevěděli, kdo na koho žaluje.
00:59:57Já aspoň ne.
01:00:03Tati, bál ses jich?
01:00:05Já ne, já jsem neměl důvod. Já jsem nic takového nedělal.
01:00:13Samozřejmě, že jsem věděla, že je někdo, kdo na té škole musí
01:00:19bdít nad ostatními.
01:00:24Jenže musím říct, že jsme tipovali a vůbec jsme se nestrefili.
01:00:32Aspoň jsme se nestrefili do toho.
01:00:37Když pak vyšly seznamy, tak jsme jenom tiše zírali.
01:00:42Já jsem měla známé, před kterými jsem si říkala, že nemusím dávat
01:00:46pozor na pusu.
01:00:49A dívej se, vzhledem k tomu, že se mně nic nestalo,
01:00:52tak si myslím, že to bylo v pohodě, přestože někdo z nich v tom seznamu
01:00:58byl zapsán.
01:01:00Podobná situace nastala i u nás, kdy jsem v nedávné poště obdržel
01:01:05obálku s přesnou adresou naší Lidové školy umění ve Žďáru n/S.
01:01:11A s poštovním razítkem Stockholm.
01:01:14Po otevření obálky jsem poznal, že se jedná o malou brožurku
01:01:18s nadpisem Listy. Po přečtení několika řádků jsem zjistil,
01:01:23že se jedná o protistátní, štvavý a pomlouvačný materiál,
01:01:29a proto jsem vše ihned oznámil a předal bezpečnosti.
01:01:34Náš lid nedopřává sluchu těmto rádcům Smíchova, Paříže, Říma.
01:01:42A osud tiskovin?
01:01:44Je jen jedna alternativa.
01:01:53Ten rituál vypadal tak, že vás obeslali k vyšetření, k vysvětlení
01:01:57do nějaký policejní kanceláře a tam pak seděli takoví dva páni,
01:02:02jeden hodnej, jeden zlej.
01:02:04Ten zlej vás obviňoval z různých zločinů, který o vás věděj.
01:02:08A ten hodnej vám dával najevo, že vám rozumí, že jste jako mladej,
01:02:12bezvadnej a prima a že bysme se mohli domluvit.
01:02:15A takhle se s vámi nějakou dobu tahali.
01:02:20A měl jste možnost poslat je do háje?
01:02:23Jo jo, a celkem se mi nezdálo, že to vyžaduje velkou odvahu.
01:02:28Bylo z toho zřejmý, že oni to dělají trošku tak jako mechanicky.
01:02:34Já jsem je neposlal do prdele hned, protože jsem byl hodně vystrašenej,
01:02:39přece jenom, ale až za chvíli.
01:02:41A on mi pak ten fízl ještě cynicky říkal, proč jste to neřekl hned,
01:02:44myslíte, že máme jenom vás, že se budeme s vámi zdržovat?
01:02:47Ještě mě vlastně trochu ponížil.
01:02:50Jeden zrovna z okruhu mých přátel, tak ten to říkal otevřeně.
01:02:53Hoši, přede mnou radši nic neříkejte,
01:02:55já jsem to musel podepsat. To byly běžné případy.
01:02:59"Já jsem to podepsal", skutečně tam je.
01:03:03Já jsem mu tenkrát moc ani nevěřil.
01:03:06Každej, kdo dneska říká, že musel, já tomu nevěřím.
01:03:09Já si myslím, že nemusel.
01:03:11Zřejmě těch udavačů se hlásilo dost, takže když někdo nechtěl,
01:03:15tak ho zas příliš nemučili.
01:03:20Já nikdy nezapomenu na to, když jsme v pátek odpoledne odjížděli
01:03:24s manželkou na chalupu a ozval se telefon odkudsi z ciziny
01:03:28od našich bývalých známých.
01:03:32Nic. My jsme odjeli. Mezitím byla víkendová neděle a tento telefon
01:03:40byl tak někdy v pět šest hodin v pátek.
01:03:45Nikdy s manželkou nezapomeneme na to, že ona šla druhý den
01:03:49do práce - druhý den myslím v pondělí v 8 hodin ráno.
01:03:55Potkala ve dveřích přicházející kádrovačku té instituce,
01:04:01kde pracovala, a ta jí říkala, paní inženýrko, doufám,
01:04:05že mi přijdete nahlásit ten rozhovor, který jste v pátek měli.
01:04:10Tak věci tohoto typu jste měli nepřetržitě na talíři,
01:04:16ale myslím, že se z nich nedělaly žádné zásadní závěry.
01:04:37Občanský průkaz.
01:04:39Od této chvíle jste dospělí, už nejste dětmi,
01:04:44stali jste se občany. Máte svá práva i povinnosti.
01:04:49Je vám 15 let, noví občané Československé soc. republiky.
01:04:58Byl tlak takový, že by ty děti na tu školu se potom nemusely
01:05:04dostat, tak to jsem si musel trošku dávat pozor.
01:05:08Abys měl jistotu, že já, abych mohl jít studovat...
01:05:11Ano, přesně tak.
01:05:13Tebe někdo držel pod krkem?
01:05:15Nedržel, ale nemohl jsem říct něco takového, aby ses tam nedostal.
01:05:24Tady Michal šel do učení a potom šel do školy, tak taky jsem si
01:05:29nemohl dovolit proti podniku nebo proti něčemu, že se mi nelíbí.
01:05:33Proti podniku je jedna věc, druhá věc je říct,
01:05:36tady to stojí za prd.
01:05:38Tak to jsem si nedovolil.
01:05:41To bych byl špatný tady v tomto.
01:05:43Oni by řekli, že tento synek nebyl dobře vychováván a hotovo.
01:05:49I když to bylo už po těch sedmdesátých letech.
01:05:56Třeba tvůj bratr doplatil na to, že mě ze strany vyhodili,
01:06:00nebo že jsem odešla ze strany. Na to doplatil on.
01:06:04To byl důvod, proč ho nevzali na vysokou.
01:06:06Ale nicméně, ty jsi potom...
01:06:09Nicméně ho vzali, protože ten režim...
01:06:13Já vím, že třeba vaše generace to nepochopí.
01:06:16To bylo tak něco zkorumpovaného.
01:06:21To člověk našel cestu, když chtěl, měl dostatek energie a nemluvím
01:06:29o penězích, když měl peníze, tak to šlo ještě líp.
01:06:32Ale to nikdy nebyla naše silná stránka.
01:06:36Ale to získal všechno, všechno šlo. Najít známé,ti zase měli své známé.
01:06:45Ale ono to chce trošku se oprostit od jakéhosi studu,
01:06:48protože to se v podstatě musíš ponížit.
01:06:53-Morálních zábran.
-Zbavit.
01:06:56Ale když si zase řekneš, že je to pro dobrou věc,
01:07:00že se Aleš dostal nakonec a to, co dělá, dělá rád a hoví si v tom.
01:07:05Tak přece to stálo za to.
01:07:09Jsme si vědomi toho, že pokud se věnujeme naší mládeži,
01:07:13že z nich vyrostou opravdu poctiví občané naší republiky.
01:07:18Horníci milicionáři pro nás pořádají každý rok branné tábory.
01:07:22Postavili pro nás jediný skokanský můstek s umělým povrchem
01:07:25v Krušných horách.
01:07:27Pořádají pro nás různé zájezdy, jako např. do Prahy,
01:07:31a financují nám všechny akce naší skupiny.
01:07:34Letos jsme získali 1. cenu v národní soutěži za nejlepší
01:07:38spolupráci s Lidovými milicemi.
01:07:41I v tom nám pomáhají horníci z dolu Prezident Gottwald.
01:07:45Děti se učí z toho, jak žijí rodiče, takže jim přímo nemusíte
01:07:51říkat, pozor dítě, tady je nebezpečí.
01:07:55Ale dítě vidí a slyší, co říká otec, jak komentuje situaci,
01:08:00kterou vidí nebo situaci, která nastane, a bere to automaticky.
01:08:05To nebylo, že by si nás rodiče sezvali a konspirativně šeptali,
01:08:10tohle neříkej ve škole, tohle říkej jenom doma.
01:08:13To bylo už takové normální, že se o tomhle ve škole nemluví.
01:08:17A doma třeba jo.
01:08:20Myslím, chlapci, že je potřebné, abychom si na dnešní hodině
01:08:23důsledně zopakovali především otázky formování se proletářské
01:08:27a socialistické poezie u nás.
01:08:30Prvňáci možná už ne, ale druháci a třeťáci už věděli,
01:08:34co paní učitelka říká, co říkat musí a co se říká doma.
01:08:37To byl ten střet.
01:08:40Věděli, že si nemůžou pouštět hubu na špacír.
01:08:46Že se musí držet při zdi, když se hovoří o velké říjnové revoluci.
01:09:13To jsou naši otcové a mámy, naši dobří učitelé.
01:09:17Obětaví vedoucí, vojáci, kteří chrání naše hry.
01:09:22Právě od nich se chceme učit pracovat a žít.
01:09:26A proto, nechť stále hoří naše pionýrská pochodeň,
01:09:30tři rudé plameny pionýrů, svazáků a komunistů.
01:09:36Pionýr, svazák, komunista!
01:09:47Kdo z nás by si nepřál... POTLESK.
01:09:53Já jsem si tehdy říkal, když se takříkajíc prodám nebo ohnu,
01:10:00tak mi děti jednou mohou říct, tatínku, ty jsi byl pěkný
01:10:03bezcharakterní darebák.
01:10:08A fakt je, že třeba starší syn by mi to řekl. To vím bezpečně.
01:10:15Ale jestliže se takto rozhodnu, tak se mi taky může stát,
01:10:19že mi děti jednou řeknou, tatínku, ty jsi nám kvůli svým názorům
01:10:23a svým nápadům pěkně zkomplikoval život. Což se taky může stát.
01:10:30Takže jsem si řekl, že se člověk musí rozhodnout sám.
01:10:34Musí s tím souhlasit manželka, jestliže rodina má zůstat,
01:10:39a pak už se s tím dá žít.
01:10:45Když jsme čekali první dítě, tak přišli za mojí ženou do práce,
01:10:51a přestože dělala hrdinu, tak potratila.
01:10:56V osmaosmdesátém, přestože to perfektně věděli, tak vzali
01:11:01třikrát za sebou k výslechu mého otce, který měl 4 infarkty.
01:11:11A zemřel.
01:11:14Byla doba, kdy jsem jim musel dát najevo, že mě nemůžou přes rodinu
01:11:21vydírat, ale...
01:11:29Nikdy už nebudu vědět, jestli jsem měl právo to udělat.
01:11:34Riskovat ty nejbližší.
01:11:39Jediný, co vím, že kdyby to bylo ochotno udělat sto tisíc lidí,
01:11:46tak to tak nedopadlo ani v mým případě.
01:11:51Já nemohu říct, že by mi cokoliv chybělo.
01:11:56Já v té době jsem postavil rodinný domek, zplodil dvě krásné děti,
01:12:00žil jsem prostě takovým nějakým naprosto normálním životem,
01:12:04jakým žije každý z nás.
01:12:07Normální život - přesto bych to rozvedl: co to je normální život?
01:12:11Normální život, to znamená, když přišel čas, jel jsem na dovolenou,
01:12:17když přišly Vánoce, staraly jsme se o to, aby bylo co pod stromečkem,
01:12:22aby byly dárečky.
01:12:25Abychom z dětí vychovali lidi, za které se nebudeme muset stydět.
01:12:30To se myslím povedlo.
01:12:35Přivést děti, to je těžká volba.
01:12:38Žijete s něčím, co se nemůže změnit, nebo s pocitem a vědomím
01:12:42toho, že se to nikdy nezmění, tak kvůli tomu člověk nepřestane žít.
01:12:48To je princip, musí se přežít.
01:12:49Musí se přežít, musí se přizpůsobit.
01:12:58Naše Lucinka se narodila ještě na Žižkově.
01:13:01Narodila se v dubnu, a proto jsme byli strašně rádi, že jsme dostali
01:13:05dekret na tento nový byt.
01:13:07Jsme tady velice spokojení, protože bydlení se nedá
01:13:10vůbec srovnávat se Žižkovem.
01:13:13I dnes přibylo dalších 482 bytů pro 762 dětí,
01:13:18které se u nás každý den narodí.
01:13:21Pro 431 šťastných novomanželů, kteří v naší zemi každý den
01:13:26uzavírají sňatek.
01:13:34Prosím vás, soudruhu prezidente, abyste přistoupil k Ústavě
01:13:38Československé socialistické republiky.
01:13:43Sĺubujem na svoju čest a svedomie vernosť Československej
01:13:48socialistickej republike a veci socialismu.
01:13:54Žili jsme, dá se říct, na takové slušné úrovni.
01:13:59Koupili jsme si jedni z prvních auto, jezdili jsme na dovolenou.
01:14:04Dál když jsem se oženil, neměl jsem žádné problémy,
01:14:07tak do těch let já prakticky jsem si nemohl stěžovat.
01:14:15Celý ty komunistický léta nebyly tak mizerný?
01:14:19Ano, já to musím říct poctivě, nebyly mizerné, nemůžu říct.
01:14:24Mně to sice vadilo, tady ta nadvláda tady těchto lidí,
01:14:29proto jsem tam taky nevstoupil, ale my jsme se neměli špatně.
01:14:35Samozřejmě to, co se vykládá, že se musely stát fronty
01:14:39na všechno, tak z toho se chudoba nebo vítězství nedělá, že?
01:14:45Ale hlásit se k něčemu, čemu nevěřím?
01:14:49Se Sovětským svazem na věčné časy?
01:14:52Tak já jsem se nehlásil, akorát jsem musel do toho průvodu,
01:14:54jak ty říkáš.
01:14:56No, ale toto jsem nikdy nedělal.
01:15:00To byla doba. Doba je taková.
01:15:03Nemůžeš toho člověka odsoudit, že žil v této době.
01:15:09Byla to doba všivá.
01:15:12Ovšem v té době se žilo a člověk v tom přece musel najít způsob,
01:15:18jak aspoň sám před sebou mít čistý svědomí. A to teda mám.
01:15:24A to teď řeknu něco, co teda bude znít, ale víš, co já beru za úplně
01:15:31největší důkaz toho, že jsem se nechovala nijak kolaborantsky
01:15:38vyloženě, protože to je to slovo, co ty se bojíš vyslovit,
01:15:43ale ono tady někde je.
01:15:45Třeba moje děti.
01:15:48Protože já si myslím, že sobec vychová sobce,
01:15:52zbabělec zbabělce, křivák křiváka.
01:15:56A já můžu s klidným svědomím říct, že jsem vychovala děcka,
01:16:03který jsou přímý, čestný, pracovitý, zdatně si vedou
01:16:08ve své profesi. Navíc dokáží i udělat něco pro jiný lidi.
01:16:14To je přece taky výsledek toho mýho života, nebo ne?
01:16:33To byl takovej Kocourkov.
01:16:37Kde by vás napadlo - oni když zjistili, že skutečně čekám dítě,
01:16:41tak se mi přišli příslušníci uniformovaní zeptat,
01:16:45jestli jsem ochotná přijít na výslech.
01:16:48Já jsem řekla, ani slovo, prostě to nepřipadá v úvahu.
01:16:52A oni přišli podruhý a řekli, prosím vás, a mohl by
01:16:55pan podplukovník s váma aspoň vyvenčit psy?
01:16:58Tak v jakým státu se vám tohle stane?
01:17:02Normálně jsme chodili kolem baráku, moji dva pudlíci si tam pobíhali,
01:17:07a pan plukovník se mě ptal, jaký mám plány?
01:17:09Já jsem říkala, tak především to donosit a porodit, dá-li Pánbůh,
01:17:12a pak uvidíme. Tak to byl výslech taky.
01:17:16Tak to se vám stane jenom v Česku.
01:17:18To se vám v normálním státě nestane.
01:17:32Ty různé politické problémy s OV KSČ nebo existenční problémy
01:17:35jsem taky sem tam nějaké měl.
01:17:39Takže dneska si třeba říkám, proč jsem partaji,
01:17:45která mě dříve i částečně šikanovala, zůstal věrný?
01:17:51Ale na toto nenacházím takovou nějakou odpověď.
01:17:55Já si myslím, že to je otázka charakteru, otázka vztahu k věci.
01:18:01Já si myslím, že to byla v mnohém, v mnohém léta, kdy člověk ztratil
01:18:07tisíc věcí, možností a já nevím, čeho všeho.
01:18:12Ale myšlenka, že bych tomu řekl "totálně ztracená léta"
01:18:17i v těch nejčernějších komunistických dnech?
01:18:22Já bych řekl, že v standardní letní den jsem si šel odpoledne
01:18:27zahrát tenis a večer jsem šel do jednoho z pražských jazzových
01:18:31klubů a hrál tam Jirka Stivín.
01:18:34Já tohle používám jako příklad, jak ten život je
01:18:38mnohadimenzionální a daleko složitější.
01:18:47Jsem spíš člověk emoce než rácia, tak mně z toho života
01:18:52v 70. a 80. letech zůstávají v hlavě vzpomínky na hezký
01:18:58básničky, na příjemný rande, na dobrý knížky,
01:19:04kterých jsem přečetl mraky,
01:19:10na pestrej bohémskej studentskej život.
01:19:15A když na to vzpomínám, tak musím vzpomenout i na ty komunisty.
01:19:37A je to paradox, že někteří lidé se báli víc než v padesátých letech,
01:19:43kdy tady byl totalitní režim a kdy opravdu šlo o životy.
01:19:49Ono je to všecko relativní.
01:19:52V této době jste mohla přijít o místo, o postup.
01:19:56Ano, syn se nedostal napoprvé na školu, ale třeba napotřetí
01:20:00už se tam dostal.
01:20:02A přesto pro mnohé lidi to byla nepřekročitelná bariéra.
01:20:07Ale já nejsem jejich soudce.
01:20:10Je hrozně těžký vám něco vysvětlit.
01:20:15Já vám můžu vysvětlit svůj stav, který se pohyboval po celá ta léta
01:20:20někde mezi pocitem pohrdání vůči režimu a pocitem ponížení z toho,
01:20:25že v tom režimu žiju.
01:20:27Ale já nejsem nijak statečný tvor, abych se vrhla do ulic
01:20:31a začala vyřvávat hesla.
01:20:34Já jsem nikdy neměl na to, abych se stal revolucionářem,
01:20:37abych se postavil do opozice a na všechno se vykašlal.
01:20:41Ale byly věci, které vůbec hodně slušných lidí nedělalo.
01:20:44Havel tam má přirovnání o tom, jak ten zelinář vyvěšuje ty hesla,
01:20:49ale existovali taky zelináři, kteří ty hesla nevyvěšovali.
01:20:53Kteří na těch schůzích byli, a neřekli to, co si myslí,
01:20:57protože se jich na to nikdo nezeptal.
01:21:01Třeba. Nepotřebovali zvednout ruku nebo přihlásit se a říct, víte co,
01:21:06děláte to blbě, komunismus je zlo.
01:21:09To konečně všichni věděli, že komunismus je zlo.
01:21:17Já jenom nesnáším takový ty floutky, který předstíraj,
01:21:23že se narodili v devětaosmdesátým, když jim bylo čtyřicet.
01:21:28Nesnáším, když ještě teď jdete do nějaký společnosti a kdybyste
01:21:34se někoho zeptali, co dělal před devětaosmdesátým,
01:21:38tak vás všichni mají za pitomce,
01:21:41protože to je přece neslušná otázka.
01:21:56V bratislavské nemocnici zemřel dnes krátce po poledni
01:21:59bývalý prezident ČSSR a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.
01:22:06Příčinou smrti bylo selhání
01:22:08srdečního, cévního a dýchacího systému.
01:22:15Když jsem tam viděl ty lidi, se kterými jsem předtím přicházel
01:22:18do styku v novinářské praxi, třeba při různých vyznamenáních
01:22:22a návštěvách tehdy ještě prosperujících podniků,
01:22:25oslav 1. májů, sjezdů KSČ atd., teď jsem je tam viděl sklíčené,
01:22:30smutné, jako by věděli, že mají za sebou politický život.
01:22:38A možná, že i ten jejich osobní život už končí.
01:22:42Takže projevili se tak lidsky.
01:22:46Zkrátka, ta jejich sláva, ta gloriola, kterou předtím
01:22:49předváděli v 613 s ochrankou atd., ta se někde ztratila v zapomenutí.
01:22:59Jednoho člověka jsem hned nezaregistroval,
01:23:01a až potom se ukázalo, že to byl Milouš Jakeš.
01:23:06Vzpomínám si, jak M. Jakeš v době, kdy tady začínala trestní stíhání
01:23:11vůči některým představitelům režimu, říkal Černogurskému
01:23:16a mně, že by nebylo dobré, kdybychom nezačali s procesy.
01:23:20Prý nedělejte takové chyby, jaké jsme dělali my.
01:23:23-To tam přímo v krematoriu?
-Ano.
01:23:29(G. Husák) Historická zkušenost je taková, že všechny kampaně založené
01:23:33na lži, na nepravdě, na klamu, všechny kampaně, které jsou
01:23:37v rozporu se životem a s vědomím našich lidí, můžou skončit
01:23:42jen krachem. A železné figurky, které se k tomu propůjčí, skončily
01:23:47a skončí znovu na smetišti dějin.
01:23:53Na rok 1976 však budeme vzpomínat jen s radostí.
01:23:57Udělali nám ji fotbalisté, když postoupili až do finále ME.
01:24:02Po marném prodloužení rozhodovaly zápas penalty.
01:24:05Jurkemik 4:3 - nervy. Jinak vynikající Heretz přestřelil.
01:24:10Osud utkání je na kopačkách Panenky.
01:24:14Góóól!
01:24:20Jsme mistři Evropy!
01:24:22Titul mistrů Evropy zaslouženě vybojovalo mužstvo
01:24:25Československé socialistické republiky.
|
Celovečerní dokumentární film Tenkrát 3 - Husákovo ticho je třetí částí volné trilogie režiséra a scénáristy Roberta Sedláčka a producenta a scénáristy Radima Procházky neboli autorů rozsáhlých reflexí naší novodobé historie. V prvním díle svého volného triptychu, tedy ve filmu Tenkrát (1999), se autoři prostřednictvím výpovědí tehdejších nejvýznamnějších osobností zabývali listopadovými událostmi z roku 1989. Desetiletý odstup od změny režimu umožnil aktérům revoluce i filmu hovořit otevřeně a věcně, díky čemuž může divák nad přelomovými dějinnými okamžiky přemýšlet jako nad konkrétními projevy politických i mezilidských strategií. Napětí mezi motivacemi osobními a politickými - dá se říct v podobě střetu idealistického vnímání světa s pragmatickým - se podařilo Sedláčkovi s Procházkou zpřítomnit také v druhém díle nazvaném Tenkrát 2 - Šance pro Slovensko (2000), o němž autoři řekli: "Náš film chce ukázat, že rozdělování Československa je od počátku do konce příběhem učení se politické profesi, hledání postupů a standardů pro politická jednání a rozhodování. Česko-slovenská otázka byla jednou z nejtransparentnějších oblastí, kde se politická garnitura nastoupená po roce 1989 učila vykonávat politiku jako povolání." Ve třetím díle volné historické trilogie neboli ve filmu Tenkrát 3 - Husákovo ticho (2002) se autoři věnují dokumentaristy doposud v podstatě opomíjené době tzv. normalizace tedy 70. a 80. rokům minulého století. A i tentokrát se autorům podařilo zachytit různorodé životní zkušenosti, přičemž v tomto případě se jedná nikoliv pouze o zkušenosti společenské elity, ale také o lidské zkušenosti v obecném slova smyslu. Ve filmu tak na dobu normalizace vzpomínají a tuto éru reflektují nejen tehdejší disidenti, ale také lidé, kteří se s tehdejším režimem v různých podobách potýkali a v neposlední řadě lidé, kteří tuto dobu vnímají převážně jako plnohodnotné a šťastné období svého života. Leitmotivem filmu přitom jsou osobní a díky důslednému tázaní autorů obnažující rozhovory s vlastními rodiči (Sedláček zpovídá svého otce a Procházka svoji maminku), kteří spolu s výpověďmi tehdejších řadových komunistických funkcionářů či například Václava Klause, Petra Pitharta, Karla Steigerwalda nebo Jana Urbana tvoří naléhavé svědectví o různorodosti hodnotových norem a to nikoliv pouze v souvislosti s normalizací. |
