Bylo možné žít v době tzv. normalizace normální život? Třetí díl volného cyklu Tenkrát mapuje naše novodobé dějiny (2002). Scénář R. Procházka. Režie R. Sedláček
00:00:01 Na rok 1976 však budeme vzpomínat jen s radostí.
00:00:05 Udělali nám ji fotbalisté, když postoupili až do finále ME.
00:00:09 Po marném prodloužení rozhodovaly zápas penalty.
00:00:13 Jurkemik 4:3 - nervy. Jinak vynikající Heretz přestřelil.
00:00:17 Osud utkání je na kopačkách Panenky.
00:00:23 Góóól!
00:00:28 Jsme mistři Evropy!
00:00:30 Titul mistrů Evropy zaslouženě vybojovalo mužstvo
00:00:33 Československé socialistické republiky.
00:00:41 Kdo souhlasí s předloženým návrhem?
00:00:49 Celá naše vlast, milióny pracujících prokázaly
00:00:53 svou oddanost, věrnost našemu socialistickému zřízení.
00:01:02 Vážené soudružky a soudruzi!
00:01:05 Vzrostla politická i pracovní aktivita našeho lidu.
00:01:08 Naše zřízení dává každému možnost.
00:01:11 Dělníci, rolníci, inteligence vyjadřovali plnou podporu programu
00:01:16 XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.
00:01:21 My, děti, se učíme pracovat a žít, abychom se staly dobrými občany
00:01:26 naší socialistické vlasti.
00:01:35 Láska k rodné zemi se spojuje se socialistickým zřízením.
00:01:41 Soudruha Husáka uznávají a respektují lidé v celé naší zemi.
00:01:47 Já jsem přesvědčen, že člověk je nejspokojenější,
00:01:50 když je ve společnosti, kde vládne pevný řád.
00:01:53 Tak přísaháme!
00:01:56 Budujeme společnost šťastných lidí.
00:01:59 A proto bych chtěl za sebe, a nejen za sebe, poděkovat
00:02:02 našemu stranickému a státnímu vedení za příznivou atmosféru.
00:02:07 Řečeno slovy soudruha Gustáva Husáka, všichni žijeme
00:02:11 na této planetě.
00:02:14 Chci poděkovat vám všem za takovou vysokou politickou uvědomělost.
00:02:34 Totální deprese, nikomu nevěříte.
00:02:39 Hlavní zásadou je bezzásadovost.
00:02:42 Potřebovali, aby všichni drželi hubu.
00:02:45 ...si většina lidí asi řekla, to je navždy.
00:02:48 Ty pomůžeš nám a my pomůžeme tobě. To byl kšeft.
00:02:52 Celou dobu šlo jenom o to, aby lidé předstírali,
00:02:56 že nejsou proti.
00:02:58 Ty nám to podepíšeš a dostaneš se v pořadníku na byt na přední místo.
00:03:03 Já jsem, přiznám se, těch přesvědčených komunistů
00:03:06 za svůj život mnoho nepotkala.
00:03:09 Nikdo z nás si nedovedl představit, že by ten režim padnul.
00:03:12 Ale ten systém nefungoval, ten prostě přežíval.
00:03:15 On tam byl taky trochu strach.
00:03:18 Já jsem byla asi rok ve vězení.
00:03:21 Musíte emigrovat, v té zemi už nežít, nebo se musíte přidat
00:03:25 k těm komunistům a dělat s nimi tu kariéru.
00:03:28 Anebo rezignovat na svou ctižádost a zmizet někde v obyčejném životě
00:03:33 a najít si někde nějakou enklávu.
00:03:37 Ta doba byla nesmírně lajdácká, změklá, nepořádná, nedůsledná.
00:03:43 To byste musel prožít a pak byste to pochopil.
00:03:47 Děti se učí z toho, jak žijí rodiče.
00:03:56 Tati, připadalo ti ještě před 15 lety, že žiješ v okovech?
00:04:04 -Nesvobodně?
-Ne.
00:04:05 -Zle?
-Ne.
00:04:08 -Ve lži?
-To ne.
00:04:11 -Nelhal's?
-Ne.
00:04:13 -Nebyl's nucen lhát?
-Ne. Proč?
00:04:16 Nevěřím ti.
00:04:18 Na nás to tak nedošlo. Proč? Protože my jsme prakticky,
00:04:22 dá se říct, že já jako mistr nebo mamka, která dělala v projekci
00:04:27 nebo v přípravě, jsme si vydělali peníze.
00:04:30 Na co jsme měli peníze, to jsme si koupili.
00:04:32 Byt jsme měli, tak proč bych já...
00:04:35 My jsme nebyli tak nespokojeni, to se nedá říct.
00:04:40 Ale "se Sovětským svazem na věčné časy", to není metafora
00:04:42 normálního světa.
00:04:45 To máš pravdu. Já jenom přemýšlím a dávám si sama sobě otázku,
00:04:50 jak se to mohlo stát, že jsme takto všichni věděli nebo velká většina,
00:04:56 jak je to špatný, i když to je slabé slovo, a přitom jsme v tom
00:05:04 -kráčeli...
-Jak teda?
00:05:08 Nevím. To já nedovedu na to odpovědět.
00:05:13 Nedovedu, to bych si musela něco vymyslet. Nevím.
00:05:49 Jmenuji se Robert Sedláček a tohle je moje rodné město.
00:05:52 Když jsem byl kluk, říkalo se mu Gottwaldov.
00:05:54 Teď zase Zlín. Obytná čtvrť, okolo továrny dalo by se říct.
00:05:59 Táta je ročník '48, a tohle už jsou naši spolu.
00:06:02 Ještě nevědí, jak bude vypadat jejich 1. syn,
00:06:05 ale už tuší, jaká je čeká budoucnost.
00:06:07 Brzy budou mít svůj byt v tomto domě.
00:06:09 Spolu s nimi a později i s bráchou tady strávím celé svoje
00:06:12 šťastné dětství.
00:06:14 Husák zrovna oslaví šedesát, když přijdu na svět.
00:06:17 Uprostřed baby-boomu, pětiletek, soudruhů a soudružek,
00:06:19 průměru jako normy, tanků a později jaderných raket
00:06:22 spřátelené sovětské armády.
00:06:24 Tak to vypadá aspoň z pohledu dneška, kdy dítě Husákovy éry
00:06:28 nabralo vlastní rozum.
00:06:30 Choval jsem se tak, abych přežil a přitom se za sebe nemusel stydět,
00:06:33 řekl mi táta, když jsem poprvé otevřel tohle téma.
00:06:38 My jsme nevěděli vůbec, odkud jsou, ale věděli jsme,
00:06:41 že to jsou sovětská vojska, která přišla na pomoc.
00:06:44 A zůstal ti ten vztek na Rusáky?
00:06:48 Zůstalo i nezůstalo, protože mně oni nic neudělali.
00:06:53 Já jsem sloužil to, co každý druhý.
00:06:57 Potom, dál do života?
00:06:59 Do života bylo to, že jsem třeba dostal opušťák a jel jsem
00:07:03 na tu dovolenou.
00:07:04 Musel jsem v Praze u Hlavního nádraží v tom mantlu,
00:07:07 co jsme měli ještě, tak jsem ležel na zemi, aby mě nezastřelili
00:07:10 z toho transportéru. Tak to potom mě poznamenalo.
00:07:25 Tam to stálo. Tam už bylo nějaké dojetí.
00:07:30 Protože to byl šok, to byla hrůza.
00:07:34 Jmenuji se Radim Procházka.
00:07:36 Pocházím z jihomoravského 20 000 okresního města Vyškova.
00:07:40 Narodil jsem se uprostřed normalizace v roce 1975.
00:07:45 Můj tatínek Jan je zemědělský inženýr a maminka Libuše
00:07:48 středoškolská profesorka. Bydleli jsme na sídlišti.
00:07:52 Ve Vyškově bylo mnoho komunistů, a žádní disidenti.
00:07:56 Moje maminka učila na místním gymnáziu češtinu a ruštinu.
00:07:59 Přednášela tedy i o socialistickém realismu a o krásách země,
00:08:03 kde zítra již znamená včera.
00:08:06 Když mi byly 3 roky, přestěhovali jsme se do rodinného domku
00:08:09 na okraji města.
00:08:10 Mám 2 starší sourozence Zuzanu a Aleše, kteří se mamince narodili
00:08:14 v prvním manželství.
00:08:17 Já jsem velice člověk takovej z citů složenej,
00:08:21 takže mě to fakt úplně bolelo.
00:08:25 Tak já jsem: Počemu vy prijechali? Počemu vy prijechali? Vernite sa!
00:08:40 Poslední záběry z Hradčanského náměstí.
00:08:43 Pak už tam Čech nesměl vstoupit.
00:08:49 Toto byla akce, kterou nikdo z nás nečekal.
00:08:53 Nás učili odmalička, že Sovětský svaz náš přítel, náš vzor.
00:08:57 Já jsem prakticky viděl, že to, co je nejlepší,
00:09:01 tak to jsem viděl v Rusku.
00:09:03 Protože dál jsme se k informacím nedostali.
00:09:06 Já jsem si myslel, že když budu těžce nemocný, že jedině v Rusku
00:09:11 mě vyléčí. Takové uvažování!
00:09:14 To jsem si já myslel, taková ideologie.
00:09:16 Teď už si to nemyslím.
00:09:19 -Takováhle masáž to byla?
-Ano.
00:09:22 A to se změnilo po tom osmašedesátým.
00:09:25 Už jsi tomu nevěřil?
00:09:27 Už jsem tomu nevěřil, už ne.
00:09:30 To byl definitivní konec nějakých mých představ, že třeba
00:09:34 komunistická strana je schopna nějakým způsobem to řídit i jinam,
00:09:42 než to dělala do té doby.
00:11:13 Soudruh Husák představuje kontinuitu vedení zápasu
00:11:19 o socialistický charakter republiky a s obdobím výstavby vyspělé
00:11:24 socialistické společnosti.
00:11:28 Proto není náhoda, že právě on byl vyvolen, aby stanul v čele
00:11:33 nového vedení Komunistické strany Československa.
00:11:37 Má spolu s tímto vedením velkou a nespornou zásluhu
00:11:43 na rychlém překonání společenské krize.
00:11:49 Husák byl velmi ctižádostivej a příšerně ješitnej člověk,
00:11:55 kterej jako životní trauma nesl, že byl 10 let ve vězení.
00:11:57 Že ho tak hloupý lidi, jako byl Gottwald a Jan Široký, přehráli.
00:12:02 A ten rok '69 chápal jako obrovskou satisfakci, protože najednou viděl,
00:12:06 že přehraje on je.
00:12:08 Já myslím, že to nebyl žádnej opravdovej komunista.
00:12:12 To byl muž, kterej bažil po moci.
00:12:16 My jsme se jednou jedinkrát setkali v televizním studiu,
00:12:19 kde já jsem viděl, jak on se tam chová k některým slovenským lidem.
00:12:24 Třeba k velmi úctyhodné starší paní spisovatelce Zoře Jesenské.
00:12:32 On jí nepodal ruku, a já jsem pochopil, že to je strašně
00:12:35 namyšlený, arogantní, tvrdý člověk, kterému (to řeknu asi hodně tvrdě),
00:12:45 kterému prostě to vězení nepomohlo k růstu životnímu a k moudrosti,
00:12:54 ale k pocitu vyvolenosti.
00:13:01 Učinil ho tvrdým, nelítostným mužem, který si je jist
00:13:08 svým posláním.
00:13:13 Soudruh Gustáv Husák, moudrý a prozíravý politik.
00:13:19 Člověk oddaný své vlasti a socialismu,
00:13:23 oddaný lidu této země.
00:13:28 Kasař Králíček měl za sebou taky pár let v Leopoldově.
00:13:33 Přišel tady v tom dubnu za tím mým přítelem právníkem a říká mu,
00:13:39 tak, pane doktore, já se jdu s váma rozloučit, já zdrhám.
00:13:44 A on mu říkal, počkejte, nějaká kasa se snad ještě najde.
00:13:50 Zřejmě s ním nějak takhle vtipkoval.
00:13:53 A on říkal, ne, víte, já když jsem seděl v Leopoldově,
00:13:56 tak jednou takhle večer jsme si povídali, co kdo z nás bude dělat,
00:14:01 až se z toho kriminálu dostane.
00:14:04 A ten říkal, že sbalí 10 ženskejch najednou, ten jak se opije.
00:14:09 A byl tam jeden s brejličkama, a ten neříkal nic.
00:14:15 My jsme mu říkali, Gusto, co budeš ty dělat?
00:14:19 On říkal, já vás jenom poslouchám a směju se.
00:14:22 Protože až já budu prezidentem v téhle zemi,
00:14:26 tak budu mít tohle všechno a ještě spoustu věcí navíc.
00:14:30 A pane doktore, uzavřel kasař Králíček, ten člověk tím
00:14:34 prezidentem brzy bude. Mějte se hezky a zdrávi.
00:14:41 Sĺubujem na svoji čest a svedomie, vernosť Československej
00:14:47 socialistickej republike a veci socialismu.
00:14:52 Svými vlastnostmi, svou prací a životem získal soudruh Husák
00:14:57 vysokou autoritu ve straně, u československého lidu...
00:15:01 Tati, co se ti vybaví, když řeknu "čistky"?
00:15:04 Jé, tak to bylo v práci prověřování.
00:15:07 Ale ne nás, my jsme byli mladí, ale ti, co byli v odborech,
00:15:12 co byli v komunistické straně, co byli v milici, co byli jako
00:15:16 vedoucí představitelé,
00:15:18 hlavně mistři nebo vedoucí, tak ti byli probíráni pořád.
00:15:23 To mně došlo až potom, že vlastně ty stranické prověrky byly předem
00:15:29 připravené, kdo ve straně zůstane a kdo ne.
00:15:34 Já jsem o tom skálopevně přesvědčena.
00:15:36 Protože já když jsem přišla k těm prověrkám, tak zase to tam tak
00:15:41 sedělo kolem stolu, posaď se, soudružko.
00:15:45 My si chceme s tebou promluvit, jak to vlastně...
00:15:49 A já jsem pochopila, když oni začali mluvit, že já jsem byla
00:15:52 z těch, která v té straně zůstat měla.
00:15:56 A teď oni, tak my se teď zeptáme, jak se díváš na vstup
00:16:01 spřátelených armád?
00:16:04 A oni byli strašně překvapeni, že já jsem řekla, že samozřejmě
00:16:09 s tím nemůžu souhlasit.
00:16:12 A teď jsme to tak nějak ještě rozvíjeli a ten jeden říká,
00:16:17 tak soudružko, to ty nejseš schopna hájit politiku strany?
00:16:22 Já říkám, tak asi nejsem.
00:16:24 Ale to se budeme muset rozloučit.
00:16:27 No tak to se budeme muset rozloučit.
00:16:30 Nechceme idealizovat věci, všecko je krásné, dobré, růžové atd.
00:16:36 Jenom je důležitý ofenzivní, útočný, důrazný přístup.
00:16:42 Já jsem odevzdal legitimaci.
00:16:45 Ona totiž ve stanovách té strany žádná možnost vystoupení není.
00:16:50 Což já jsem to pak hořce celá léta komentoval, že kdyby si to člověk
00:16:56 pořádně přečetl a zjistil, že z toho nelze vystoupit,
00:17:00 tak tam taky stačí jako důvod tam nikdy nevstoupit.
00:17:07 Když jsem viděla, že už vlastně nastoupil Husák, tak jsem z té
00:17:11 komunistické strany odešla.
00:17:13 Bylo to v mém případě možné, protože jsem tu schůzi vedla,
00:17:16 pak tu organizaci zrušili.
00:17:22 Já jsem po odvolání Dubčeka z funkce vlastně odložil
00:17:26 stranickou knížku s tím, že s tím nechci mít nic společného.
00:17:30 Nicméně tehdejší politruk podplukovník Rus mi tu knížku
00:17:35 asi po 14 dnech vrátil s tím, že takhle se s ní nezachází,
00:17:41 protože celá řada lidí s touhle knížkou šla vědomě na smrt
00:17:47 v průběhu války.
00:17:50 Vlastně byla nasáklá krví našich předchůdců, takže si pak člověk
00:17:59 srovnal celou řadu věcí.
00:18:03 Myslím, že jsem potom k té stranické knížce našel
00:18:06 trošku jiný vztah než do té doby.
00:18:11 Já jsem odmítl prověrkové komise.
00:18:14 Já jsem jim písemně sdělil, že nežiju v době inkvizice.
00:18:18 Že inkvizice už je dávnou historií a že se odmítám zúčastnit
00:18:24 její reprízy v jakékoliv formě.
00:18:34 Jak se na hledání té práce podepsalo to, že jsi krátce
00:18:38 před tím byla vyloučena z té strany?
00:18:40 Ředitel nemocnice mě přijal a jednal se mnou velice hezky.
00:18:44 A když jsem řekla, že mám zrušené členství ve straně, tak on říká,
00:18:52 tak ano, tak samozřejmě ředitelku byste dělat nemohla,
00:18:57 ale učit ano.
00:18:58 A že o tom se rozhodne a mám se za nějaký čas zeptat.
00:19:04 A to dokonce, to já vím pozitivně,
00:19:07 že se zapřel, že tam není a už se mnou nikdy nejednal.
00:19:10 Ale nakonec to dopadlo líp, jak by to bývalo dopadlo
00:19:14 s tou zdravotní školou.
00:19:16 Najednou jsem byla vyzvána, abych se dostavila na gymnázium,
00:19:20 neb jeden kolega byl vybrán jako ředitel té zdravotnické školy.
00:19:26 A protože on měl stejnou aprobaci jako já a protože se to odehrálo
00:19:31 na poslední chvíli a oni neměli čas někoho shánět, tak jsem tam přišla
00:19:37 a vzali mě.
00:19:40 Mě nikdo nešikanoval, nediskriminoval nebo něco takového.
00:19:43 Proč?
00:19:44 Tys byl vlastně na okraji a oni na tebe kašlali.
00:19:47 No jistě.
00:19:48 Tys byl ten, kdo se přilepí k tomu, co oni rozhodnou?
00:19:53 Jistě, to jo, to bylo mnoho z nás, mnoho. Oni chtěli,
00:19:59 abysme třeba vstoupili do svazu. Tenkrát bylo SSM.
00:20:03 Do SSM?
00:20:05 Tenkrát bylo ČSM a potom byl Svaz socialistické mládeže,
00:20:13 to až později. My jsme prostě od vyučení po pracovní dobu prožívali
00:20:20 v pohodě, já nemám proti tomu nic.
00:20:24 To stálo akorát podpis.
00:20:27 Tak my jsme ani nic nepodepisovali, abych ti pravdu řekl.
00:20:30 A byl jsem svazák.
00:20:34 Za rozvoj naší společnosti jsou zodpovědné i společenské organizace
00:20:38 Národní fronty, především Revoluční odborové hnutí.
00:20:41 Prvotní je samozřejmě jeho ekonomická a výchovná funkce.
00:20:46 Neméně významné poslání však plní i v oblasti péče o pracující.
00:20:50 Ať už jde o bezpečnost práce, závodní stravování nebo rekreaci.
00:20:55 Na výběrové bylo toho roku 460 000 pracujících
00:20:59 a jejich rodinných příslušníků.
00:21:01 Na zahraniční víc než 70 000 odborářů.
00:21:05 A 3 miliony lidí se zúčastnily podnikové rekreace.
00:21:10 Tento režim nám dovolil totiž dost udělat to, že jsme dostali peníze.
00:21:17 Já jsem hrál závodně, pak se šlo do odborářských věcí,
00:21:20 a ti odboráři nás tak zaplatili!
00:21:23 Pojezdili jsme, kde jsme mohli.
00:21:26 Na kapitalistické státy jsme nemohli, ale do socialistických
00:21:29 států a do republiky jsme se každý rok krásně s celou partou dostali.
00:21:33 V tomto sportu jsme se dostali prakticky, kam jsme chtěli.
00:21:38 A ještě jsme měli všechno zaplaceno.
00:21:41 A vyvažovalo to to ostatní?
00:21:44 To, že jsi nemohl jet třeba do Německa?
00:21:48 To nevyvažovalo, ale nám to tehdy stačilo.
00:21:52 Já jsem potřebovala se nějakým způsobem realizovat.
00:21:56 Tak abych byla spokojená, já musím se vystrkovat
00:22:01 i na tu veřejnost.
00:22:03 Tak já jsem dělala kulturní referentku v ROH, ve výboru.
00:22:10 Ale hlavně jsme měli ve škole recitační kroužek a samozřejmě,
00:22:18 že jsme měli povinnost dělat programy na slavné svátky
00:22:24 jako 7. listopad atd.
00:22:26 Ale zase jsme si to hojili tím, že jsme třeba dělali MDŽ.
00:22:34 Já vím, že Mezinárodní den žen se pak zprofanoval,
00:22:38 ale na tom my jsme se vyřádili.
00:22:41 My jsme jednou udělali kolegyním takové pásmo,
00:22:44 kde vystoupily jejich děti, takoví ti drobci 4-5letí,
00:22:50 a potom to naši studenti doplnili nějakou lyrikou o ženách.
00:22:56 A to se přece dá vybrat. A bylo to dojemné a bylo to krásné.
00:23:10 Na právnické fakultě byla veliká čistka.
00:23:15 Naše katedra byla rozprášena.
00:23:18 Já jsem neměl žádnou volbu.
00:23:22 Když jsem se vrátil z Oxfordu, tak jsem se rovnou nastěhoval
00:23:28 do maringotky Vodních zdrojů.
00:23:32 Já jsem šel pracovat manuálně.
00:23:38 Pět let jsem budoval trasu C metra a část áčka.
00:23:43 To bylo období dost obtížné, protože jsem nesměl dostávat
00:23:49 odměny, prémie apod.
00:23:51 Dokonce se stalo, že jsem šel se svými spolupracovníky na pivo,
00:23:57 a je to stálo prémie. Tak to bylo dost obtížné.
00:24:04 Napřed jsem pracovala někde jako uklízečka na filozofické fakultě.
00:24:09 Pak mě posunuli dál, takže jsem uklízela Clementinum.
00:24:13 Ani to se tehdy nelíbilo soudruhům, takže potom jsem se dostala
00:24:18 do Thomayerovy nemocnice.
00:24:23 Dnes se v práci vystřídá během tří směn 7 miliónů lidí.
00:24:29 Najednou jako by se celá naše země proměnila v ohromné mraveniště.
00:24:35 Spěcháme, všichni spěcháme.
00:24:40 Bylo to v r. 1971, v době, kdy končily kádrové přesuny
00:24:46 na vedoucí funkci v Jednotných zemědělských družstvech po r. 1968.
00:24:52 Tehdejší předseda byl odvolán a já jsem byl doporučen na jeho místo
00:24:57 a samozřejmě zvolen předsedou.
00:25:04 V té době za mnou přišli, abych kandidoval do národního výboru.
00:25:09 V r. 1971 to bylo poprvé. Fungovala Národní fronta v obci.
00:25:13 To byl takový výbor složený ze všech složek společenských
00:25:18 organizací. Samozřejmě partajní, takže tehdy přišel představitel
00:25:25 té Národní fronty, že se připravuje kandidátka a jestli bych byl
00:25:31 ochotný do toho jít.
00:25:36 Předseda Městského národního výboru ve Spišské Nové Vsi F. Pukluš
00:25:41 nastoupil do funkce v r. 1976 a shodou okolností prý trochu
00:25:45 připomíná televizního Muže na radnici.
00:25:53 Můj scénář vlastně vytváří život nebo každý občan města,
00:25:57 který něco potřebuje nebo přichází s nějakou připomínkou.
00:26:01 Někdy opravdu jsem musel v práci říct to, co jsem si nemyslel.
00:26:05 To jo, to říkám.
00:26:06 Samozřejmě, když se někdo uvolnil, sedlo se po zápase,
00:26:09 tak se říkalo zase něco jiného. Ale to tak bývá i v dnešní době.
00:26:15 Řekneš to, co bys neměl říct. Nebo měl? Nevím.
00:26:21 Nebyl jsem takový revolucionář.
00:26:26 Nestraník měl povinnost chodit na veřejnou stranickou schůzi,
00:26:30 to už je dost. Ale zase
- povinnost, já říkám povinnost.
00:26:35 My jsme dělali možná víc, než se po nás chtělo,
00:26:40 protože já si někdy kladu otázku, co by se stalo, kdybysme tam nešli?
00:26:45 My jsme to nikdo nezkusili.
00:26:48 Teď si říkáme, já budu mluvit za sebe, protože to nemá cenu,
00:26:53 jde tady o mě. Já jsem nikdy nezkusila říct, ne nepůjdu,
00:26:57 protože já s tím nesouhlasím, tak nepůjdu.
00:26:59 Ne, šla jsem, samozřejmě.
00:27:02 A tak si člověk na to zvykl a tak do toho krásně zapadl,
00:27:08 že už v tom zase pochodoval a hledal způsob, jak v tom žít.
00:27:18 Co by se muselo stát, abys šel proti nim?
00:27:21 Tak to bych udělal jedině kvůli té rodině a kvůli tomu,
00:27:26 že by mi sahali do soukromí.
00:27:29 Tak my jsme s mamkou nebyli moc revoluční.
00:27:33 Spíš jsme jenom dělali a snažili se žít takovým životem, jak bylo.
00:27:45 Mně bylo osmadvacet.
00:27:47 Když přišel listopad, tak mi bylo sedmačtyřicet.
00:27:50 A to poznáš sám, že to jsou pro člověka úplně nejlepší léta.
00:27:56 To máš spoustu sil a energie a život zkrátka jde dál.
00:28:02 A ty žít chceš - teď jsem chtěla říct, že žít musíš, ale nemusíš,
00:28:08 žít chceš a nechceš být otrávený.
00:28:11 Já to nechci omlouvat, co jsem dělala, ale odepsat se,
00:28:17 někam se zastrčit do koutka a přežívat.
00:28:22 Bohužel, na to já nemám povahu.
00:29:07 Byla to doba mimořádně prázdná, bez ideálů, praktická, pragmatická.
00:29:15 Říkám, byla to první úspěšná privatizace v České republice,
00:29:21 kde zalezli do svých doupat.
00:29:25 Sociologové tomu říkají "opevněné domácnosti".
00:29:30 Ta společnost se rozbila, atomizovala.
00:29:34 Já si myslím, že jsme se dodnes z toho nevzpamatovali.
00:29:43 Já jsem relativně pragmatický člověk.
00:29:46 Díky tomu, že se také ve stejné chvíli narodil 1. syn a potom 2.,
00:29:52 tak člověk ztratil jeden styl a typ života a životní
00:29:58 seberealizaci, takže byl doma, vychovával, jezdil s kočárkem,
00:30:06 chodil pro dětičky do jeslí a do školky.
00:30:12 Mohl jsem se věnovat svým dvěma synům daleko více,
00:30:16 než kdybych normálně pracoval. Takže ten život je bláznivý.
00:30:22 Ten režim postupoval po stránce psychologické nesmírně vhodně.
00:30:27 On nedával lidem nějaké meze, takové velké, které by byly
00:30:32 nepřekročitelné. On je vlastně dusil v těch jednotlivostech.
00:30:37 Mně to vždycky tak připadalo,
00:30:40 jako když třeba neumíte příliš dobře jezdit na lyžích.
00:30:45 Jedete s kopce, svalíte se.
00:30:49 Napřed se oprášíte, ale když už se svalíte podruhé, tak už je to jedno
00:30:54 a nezáleží vám na tom, jestli dolů přijedete z té sjezdovky
00:30:59 a jste obalen tím sněhem.
00:31:04 Chceme žít v klidu a míru, abychom mohli zabezpečit
00:31:07 šťastný život naší generaci i těm příštím.
00:31:10 Ale nemůžeme nečinně přihlížet tomu, co se odehrává na západ
00:31:12 od našich hranic.
00:31:15 Nebezpečí jaderné války je příliš reálné.
00:31:21 Když vypukla kampaň proti neutronové bombě,
00:31:23 psali jsme proti neutronové bombě a tak dále atd.
00:31:26 Ale nikdo se nerozplýval nadšením nad úspěchy socialismu.
00:31:31 A oni to snad ti soudruzi ani po nás nechtěli.
00:31:36 Já nevím, prostě my jsme tam nějakým způsobem přežívali.
00:31:42 Nedovedu pochopit, nejen jako žena pracující v oblasti vědy
00:31:45 a techniky, ale jako žena matka, že se vůbec mohou na světě najít
00:31:49 lidé, kteří se propůjčí k tomu, že vyvinuli tak strašnou zbraň,
00:31:53 jakou je neutronová bomba.
00:31:56 A přímo ohrožují naše děti i život celé naší společnosti.
00:32:16 Jak to bylo s těmi vnějšími projevy režimu?
00:32:21 Myslím demonstrace, volby...
00:32:25 Tak naprosto v houfu.
00:32:28 Na 1. máje sice vzteklá, ale vždycky.
00:32:35 Vedení každého závodu mělo zájem, tehdy v tolik hodin přijdeš tam
00:32:40 a budeš buď foukat balónky, nebo dostaneš vlajku a tak.
00:32:45 Tam dokonce, když vypochodovalo JZD Slušovice, tak tam každý,
00:32:49 kdo nesl vlajku, dostal 300 Kč. Odměnu peněžitou.
00:32:56 My ne, my jsme tam šli kvůli tomu, abysme se v té práci udrželi.
00:33:02 Co si myslíte, že je nejpodstatnější pro to,
00:33:04 aby byla atmosféra prvomájového průvodu taková, jaká je?
00:33:08 Prostě mír, hlavně mír aby byl.
00:33:11 Abysme byli spokojení a hlavně tyhle malé děti.
00:33:13 Všecko pro mír budem dělat.
00:33:15 Dobrý den, můžu vás na chvíli zastavit.
00:33:17 Vidím, že dítě usnulo únavou.
00:33:19 Já myslím, že usnulo proto, že žijeme v míru
00:33:22 a že si to klidně může dovolit.
00:33:38 My jsme se ulili, svedli jsme to, že prší, tak jsme se schovali
00:33:41 do školy. S kolegyní jsme to vysledovaly, aby na to nikdo
00:33:44 nepřišel, že jsme tam, takže to nebyla žádná demonstrace.
00:33:49 K volbám vždycky.
00:33:52 -S jakým pocitem?
-S pocitem naprosto...
00:33:57 Ať už to mám za sebou, na 5 let mám pokoj.
00:34:01 Tak možná, asi tak.
00:34:04 Jsem se podívala zase tam, kam kandiduje ta osoba,
00:34:07 kterou jsem znala dobře, tak jí dáme hlas.
00:34:11 Dalo se na ty volby vykašlat, nejít tam?
00:34:15 Jako v těch letech? V těch letech ne.
00:34:18 -Sedmdesátých, osmdesátých.
-Ne ne.
00:34:22 Já si myslím, že to bysme byli černí u všech nejen obyvatel domu,
00:34:30 ale u dalších představitelů, kteří by se to dozvěděli.
00:34:35 Tenkrát když jsi nešel okolo domu na brigádu, kolem činžáku,
00:34:41 kde byly organizované brigády, tak už jsi tam byl poznamenán,
00:34:47 žes nebyl na brigádě. Tak to říkám i o tomto.
00:34:53 K těm volbám se šlo. Nám to nic neudělalo, my jsme odvolili a...
00:35:01 Jako zodpovědný hospodář, který svrchovaně rozhoduje ve své zemi,
00:35:05 volil náš lid podle zákonů socialistického státu své zástupce.
00:35:12 Socialistická demokracie, to samozřejmě neznamená
00:35:15 jednou za čas dát někomu svůj hlas a pověřit ho odpovědností.
00:35:20 Znamená to také být odpovědný i sám vůči sobě
00:35:24 ve své každodenní práci.
00:35:26 A výčitky?
00:35:29 Ne, to bych se stavěla do světla
- neměla jsem výčitky,
00:35:33 to bych si teda vymýšlela.
00:35:35 A z ničeho jiného, co se týče politiky nebo toho,
00:35:40 o čem se bavíme, jsi výčitky měla, co jsi ty dělala v té době?
00:35:46 Dívej se - výčitky, to není úplně správné slovo.
00:35:50 Třeba člověka to štvalo vnitřně, že nejedná otevřeně,
00:35:56 že neřekne, je to takové či onaké.
00:36:00 Nemůžu říct, že by mě hryzalo svědomí.
00:36:22 Já jsem měl to štěstí být na Praze 9, na Proseku,
00:36:26 tehdy jakoby v mém volebním okrsku kandidoval pan Gustáv Husák.
00:36:32 Takže já jsem ostentativně šel za tu plentu a škrtl jsem tam
00:36:38 Gustáva Husáka.
00:36:40 A měl jsem pocit, že jsem jakoby udělal svůj miniprotest.
00:36:44 Ale nechci tohle nijak zveličovat.
00:36:48 Rozumný český člověk věděl, že ve volbách komunismus neporazí.
00:36:56 Já jsem vždycky vtipkovala, že dělám alibi režimu,
00:36:59 protože se říkalo, kdo půjde při volbách za plentu,
00:37:02 tak bude vyhozenej ze zaměstnání.
00:37:04 Já jsem chodila k volbám, abych splnila svou občanskou povinnost.
00:37:08 A abych dala najevo svůj názor, tak jsem šla za plentu,
00:37:11 tam jsem to všechno přeškrtala a hodila to do toho kaslíku.
00:37:14 Nikdy mě nevychodili.
00:37:18 Na vesnici už si to opravdu těžko někdo mohl dovolit.
00:37:22 Na tom Místním národním výboru a Okresním národním výboru
00:37:26 byl závislý.
00:37:28 On potřeboval postavit kůlnu, králíkárnu a měl strach,
00:37:33 že když nepůjde k volbám, tak nebude ani králíkárna, ani kůlna.
00:37:41 Rozumíte, tam to bylo naprosto zřetelně provázáno.
00:37:47 Zajímalo by mě, jestli znáte svého poslance a proč mu jdete dát
00:37:50 své hlasy?
00:37:52 Znám ho a právě v tuto chvíli na něho myslím, na dr. Neumanna.
00:37:57 Mně imponuje už to, že ten člověk si vzal na sebe úkol pracovat
00:38:01 v tom nejcentrálnějším centru.
00:38:09 7. června Ústřední volební komise konstatovala, že se voleb
00:38:13 zúčastnilo 99,51 % voličů.
00:38:17 A tebe někdy znovu ještě oslovili, abys vstoupila do strany?
00:38:22 Oficiálně ne.
00:38:23 Oficiálně ne, ale měla jsem takové,
00:38:27 protože tam to bylo sousedské, takže se nic neutajilo,
00:38:31 takové hlášky, že se o tom uvažuje, že bych mohla znovu.
00:38:37 A to se teda přiznám, že jsem měla panickou hrůzu, protože ta odvaha
00:38:42 z konce let 60. a počátku sedmdesátých mě opustila.
00:38:46 Já jsem si jenom vymýšlela, co řeknu, jak zdůvodním,
00:38:52 že do té strany jít nemůžu.
00:38:56 Proč jsi nevstoupil do strany?
00:39:02 Nevím, jestli to můžu říct.
00:39:05 Měl jsi nějakej průšvih?
00:39:07 Neměl jsem žádnej průšvih, ale můžu říct to, že jsem řekl,
00:39:12 nevím, kdo mi to poradil nebo jestli mě to napadlo,
00:39:16 že jsem byl v SSM a že jsem nezralý straník.
00:39:21 Nejsem ještě zralý pro stranu, proto jsem pořád toto tvrdil.
00:39:26 A ty jsi byl nezralý až do roku '89?
00:39:29 Ano, pořád nezralý.
00:39:32 A jak se to poznalo?
00:39:34 Nevím, já jsem to tvrdil akorát.
00:39:38 My jsme ještě nemluvili o tatínkovi, že byl ve straně.
00:39:41 Já jsem pak byla ráda, že se nemluvilo o tatínkovi,
00:39:44 protože ty teď se zeptáš, proč jsi neřekla tatínkovi, aby tam nešel.
00:39:50 On tam byl proto, že jeho šéf mu řekl, chceš-li to dělat,
00:39:55 tak musíš být ve straně.
00:39:58 Dovedu si představit, že mu tu přihlášku i vyplnili,
00:40:02 protože víš, jak on je na papírování.
00:40:05 Ale on to podepsal a to je to nejdůležitější.
00:40:08 Ty jsi ještě říkala, žes mu řekla, aby tam šel,
00:40:11 aby tam byli ti dobří lidé.
00:40:13 Já jsem to řekla úplně jinak, to se nehodí teď tady citovat.
00:40:17 Tak to cituj.
00:40:19 Mám to citovat? Tak tam běž, ať tam nejsou samí voli.
00:40:22 Jedním z nich je i Josef Král.
00:40:24 Řekněte mi, jaké je vlastně hrdinství té dnešní doby,
00:40:27 kdy vlastně žijeme v míru?
00:40:29 Já si myslím, že v dnešní době lze hrdinně pracovat nebo dosahovat
00:40:35 hrdinných výsledků v každodenní tvořivé práci.
00:40:38 Nejde přece jen o to pro společnost pracovat,
00:40:42 ale také žít socialisticky.
00:40:45 V tamhle těch místech bydlím.
00:40:49 Zajímavý na tom je to, že já dobře vidím z bagru domů.
00:40:53 A ještě lepší z domova, z té výšky na bagr.
00:40:57 Mám ráda lidi jako takový.
00:41:00 Stojí za to z člověka dělat tu bytost, kterou chceme vidět
00:41:04 v těch budoucích letech toho moderního člověka, který odhodí
00:41:07 jednou všecky ty zbytky, který na nás navěsila vývojová etapa
00:41:12 kapitalismu, imperialismu atd.
00:41:15 Za překonávání starého novým, za odstraňování překážek atd.
00:41:20 Prostě je to zápas.
00:41:25 To je zákon marxistický dialektiky.
00:41:32 Ve zdravotnictví členů strany bylo málo.
00:41:37 V naší lékárně nebyl nikdo ve straně.
00:41:39 Tam bylo asi 14 - 15 lidí, kteří tam pracovali,
00:41:41 ale nikdo ve straně nebyl. Ani vedoucí.
00:41:46 A nabízeli vám to někdy třeba?
00:41:48 Nabízeli mi to, ale já jsem řekl, děkuji, ne.
00:41:50 A tím to skončilo?
00:41:52 Tím to skončilo.
00:41:53 Já jsem říkal, že byly věci, které někteří lidé nedělali.
00:41:58 Tak oni si ty dělníky tipovali.
00:42:01 Vždycky si vytipovali někoho a zavolali si ho na výbor.
00:42:08 A vytipovali si obvykle mladé kluky. Tam byli převážně řidiči,
00:42:13 muži, kteří se chystali oženit. Nebo kteří se oženili, čekali dítě.
00:42:20 Nebo měli už dítě, ale měli potíže s bydlením.
00:42:25 Firma stavěla byty, stavěla sídliště na Zbraslavi.
00:42:30 A oni si ho zavolali a říkali, podívej se, ty pomůžeš nám
00:42:36 a my pomůžeme tobě.
00:42:38 Ty nám to podepíšeš a dostaneš se v pořadníku na byt
00:42:41 na nějaké přední místo.
00:42:44 Kolikrát jste odmítl vstup do KSČ?
00:42:51 Asi třikrát, dvakrát na vysoký škole, jednou nebo dvakrát v rádiu.
00:42:54 Ale to ne, že by mě pozval nějaký ten orgán.
00:42:57 Tak mě potkal jeden v kantýně a říkal,
00:43:00 tak jsme o tobě dneska mluvili.
00:43:02 Já jsem říkal, co je, jako kvůli vysílání?
00:43:06 Ne ne ne, že bys mohl být kandidátem a tak.
00:43:10 Já jsem říkal, kluci, neblázněte, to ne.
00:43:12 Náš vedoucí potřeboval ještě nějakého komunistu,
00:43:16 aby tam nebyla přesilovka - čtyři nestraníci a jeden straník.
00:43:22 S tím on asi měl problémy, tak říkal, když tam vstoupíš,
00:43:25 tak dostaneš byt.
00:43:27 Já jsem říkal, ani takhle ne.
00:43:30 Tak jste tam nevstoupil.
00:43:31 Já jsem nechtěl. Co bych tam dělal?
00:43:34 Rozumíte, já jsem měl práci, která mě bavila.
00:43:38 Nebyla tam podmínka, že musím být u komunistů, mohl jsem ji dělat,
00:43:42 a já jsem nic víc nechtěl.
00:43:46 Určitě byly typy, který si takhle cíleně budovaly kariéru a k tomu
00:43:50 byla asi z jejich pohledu nutná ta knížka, ale tady ne.
00:43:55 Chápal jsem to, že to udělali z nějakého důvodu.
00:43:58 Třeba se chtěl dostat na primářské místo.
00:44:02 Vstoupit do strany?
00:44:04 Vstoupit do strany a stát se primářem.
00:44:06 Jinak to asi tenkrát nešlo.
00:44:08 To byl třeba jeden případ mého kamaráda, který to udělal.
00:44:13 Dodneška si myslím, že je to vynikající doktor.
00:44:16 Na výzvu nejvyšších stranických a státních orgánů odpovídaly
00:44:20 milióny lidí. Schůze i konference komunistické strany Československa
00:44:23 se staly důležitou politickou událostí v životě strany
00:44:27 a celé naší společnosti.
00:44:37 Velice často to byli lidé, kteří byli zvyklí na určitý
00:44:40 životný standard. To je jedna věc, jeden motiv.
00:44:45 Nedovedli si představit, že by šli rapidně dolů
00:44:50 s tímto standardem. Za druhé to byli lidi...
00:44:54 Jeden můj kolega to vyjádřil tak, že jsou mezi námi lidé,
00:45:00 jejichž hlavní zásadou je bezzásadovost.
00:45:04 Patřím mezi ty a není jich v tomto sále málo, kteří raději zpívají
00:45:11 než mluví. Jsou však chvíle
00:45:13 a situace, kdy pouze zpívat nestačí.
00:45:19 Bylo to setkání, které snad v krátké historii tohoto žánru
00:45:22 nemá u nás obdobu.
00:45:24 Naši zpěváci, textaři a skladatelé populárních písní dokázali jasně
00:45:29 svoji příslušnost k celé kulturní frontě.
00:45:34 Můj talent pochází z lidu této vlasti a jí patří.
00:45:38 Vše, co mám, co vím a čím jsem dal mi socialismus.
00:45:43 Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Děkuji.
00:45:47 POTLESK
00:45:51 Proto připojuji svůj hlas k mohutnému proudu vyznání umělců
00:45:56 ve jménu socialismu a míru.
00:46:00 Mě vyhodili po 14 měsících, protože jsem odmítl podepsat
00:46:02 rezoluci proti Chartě.
00:46:04 POTLESK
00:46:07 Když si vezmete ten určující článek, který tehdy vyšel
00:46:11 v Rudém právu, který mluvil o travičích studní a roznašečích
00:46:17 moru, to skutečně byla 50. léta a hodně raná 50. léta.
00:46:22 Teď tam píšou o lidech, které jsem znal odmalička,
00:46:26 některým jsem říkal strejdo, některým jsem tykal.
00:46:30 To byla ta čára, za kterou už jsem nemohl.
00:46:37 To, čemu říkáme v mém případě anticharta, já jsem nemusel chodit
00:46:41 do Národního divadla něco podepisovat.
00:46:45 To si vedení Barrandova zveřejnilo v novinách a na mně bylo tam chodit
00:46:48 a říkat, já jsem to nepodepsal.
00:46:50 A já jsem tak nad tím mávnul rukou a řekl jsem si,
00:46:52 co se s tím budu mazat.
00:46:55 Když budete fízl, tak to mně přišlo, že to je hodně vážný.
00:46:59 To znamená udávat, ničit kamarádům život atd. To něco je.
00:47:03 Ale toto bylo úplně bezvýznamný.
00:47:06 Anticharta, to byl zase jeden veliký smutek.
00:47:11 Já si pamatuju, že jsme seděli v kuchyni se ženou,
00:47:15 četli jsme ty nekonečné seznamy,
00:47:18 vždycky jsme nějaké jméno vyslovili a říkali jsme si, tak ty taky.
00:47:23 Mezi nimi byli naši známí, naši kamarádi.
00:47:29 Já nemůžu říct, že jsem měl nějaký vztek nebo že bych dokonce
00:47:36 ty lidi nenáviděl, to vůbec ne.
00:47:39 Bylo mi to strašně líto, připadal jsem si, jako že právě emigruju.
00:47:45 Pro lidi mého typu, kteří neměli v tu dobu ještě ani televizi
00:47:51 a v životě se na televizi nepodívali, takže nějaké
00:47:55 podepisování archů fyzicky očima neviděli a neprožívali.
00:48:01 Tak pro nás to byla věc, kterou jsem snad ani nezaregistroval.
00:48:08 To byly relativně okrajové události.
00:48:14 V představách mnohých zneuznaných mluvčích se odchod "proslavených"
00:48:19 jmen z popředí kulturní tvorby ztotožňoval s kulturní katastrofou.
00:48:26 Nic takového se nestalo. Naopak.
00:48:29 Proti očekávání a prognózám, samozřejmě postupně a ne
00:48:35 bez osobních sebezkoumání, se skutečně plodné tvůrčí osobnosti
00:48:40 chopily práce a zůstaly věrny dávným tradicím
00:48:44 našich národních kultur.
00:48:48 Všichni si upřímně vážíme toho, jak komunistická strana
00:48:51 v čele se soudruhem Husákem vyvedla naši společnost z hluboké krize
00:48:56 k novému rozkvětu socialistického života.
00:49:02 A Charta '77, co to bylo?
00:49:05 Já tě nezkouším.
00:49:07 Ne ne, já si myslím, ta Charta '77, to bylo něco takového,
00:49:12 že se někdo postavil proti tuhému režimu.
00:49:17 To mě strašně zaujalo tady toto.
00:49:22 A věděl jsi o tom?
00:49:24 No, to už potom jsem tak četl víc. Co ses mohl tenkrát dočíst?
00:49:28 Dočetl ses to, že je nějaká anticharta nikoliv Charta.
00:49:32 Tak to jsem se nedočetl.
00:49:34 Ne? Nepodepisoval jsi nic proti Chartě '77?
00:49:39 Ne, to teda ne. Já na podpisy moc nejsem.
00:49:46 Jako asi hodně lidí tady v té době, tak jsem pochopitelně poslouchala
00:49:54 zahraniční rozhlas. Já speciálně Hlas Ameriky,
00:49:58 takže nějaké informace...
00:50:01 Na konci, spíš ale řekněme až někdy na přelomu 70. a 80. let a potom už
00:50:07 velmi pravidelně, ale o Chartě jsme se taky dozvěděli oficiálně.
00:50:13 Protože nás pochopitelně v jednom tom školení tady informovali,
00:50:17 co je to zač.
00:50:20 A věřilas jim, když tě informovali oficiálně?
00:50:23 To víš, že ne.
00:50:25 Pamatuješ, když tu antichartu tehdy podepsali v Národním divadle?
00:50:29 To ale bylo dost smutný.
00:50:32 To bylo ještě takový - to si člověk v takových chvílích uvědomoval,
00:50:37 co tu je, v čem žije.
00:50:42 Jenomže oni byli herci, oni byli známí, oni byli významní.
00:50:46 Já jsem byla řadová kantorka tady, po mně takové gesto nikdo nechtěl.
00:50:52 Já jsem žádnou antichartu podepisovat nemusela,
00:50:56 takže to se docela dobře cítí s těmi, kdo museli.
00:51:00 Otázka by byla, kdyby nám to tak třeba předhodili na nějaké
00:51:03 té veřejné stranické schůzi a řekli, podepište.
00:51:08 Život v naší vlasti se pod vedením Komunistické strany Československa
00:51:12 opět rozpjal k úkolům sledujícím blaho a štěstí člověka.
00:51:23 Já se vám přiznám, že vlastně dodneška neznám obsah.
00:51:28 Nikdy jsem se k obsahu té Charty nedostal.
00:51:32 Dodneška jsem neměl možnost si to přečíst.
00:51:36 Když jsem tehdy jako čerstvě nastoupivší tajemník národního
00:51:40 výboru absolvoval krajskou politickou školu,
00:51:44 tak tam jsem vznesl dotaz na to, proč jsme jako stranická veřejnost
00:51:48 aspoň nebyli s Chartou seznámeni.
00:51:52 Bylo mi odpovězeno, že byla napsaná tak rafinovaně, že bychom jí mohli
00:51:57 uvěřit, a proto že nám ji nemohou dát.
00:52:04 V tom čase vystupuje na scénu hrstka samozvanců, která se pokouší
00:52:08 v žoldu zahraniční reakce špinit naši vlast.
00:52:12 Ihned se ocitá v izolaci.
00:52:16 V té době se nejvíc o Chartě mluvilo v zahraničním rozhlase.
00:52:22 V našem rozhlase se o tom mluvilo velmi málo.
00:52:25 Já jsem z nějakých zásadních důvodů zahraniční rozhlas v té době
00:52:29 vůbec neposlouchal.
00:52:31 Tady tyto věci jsem tak nějak nesledoval a pro nedostatek času
00:52:36 jsem se o to vůbec nezajímal.
00:52:41 Nechceme podceňovat tuto kampaň proti socialistickým zemím,
00:52:47 ovšem historická zkušenost je taková, že všechny kampaně založené
00:52:53 na lži, na nepravdě, na klamu, všecky kampaně,
00:52:57 které jsou v rozporu se životem a svědomím našich lidí,
00:53:01 můžou skončit jen krachem.
00:53:04 A že vlastně figurky, které se k tomu propůjčí,
00:53:07 skončily a skončí znovu na smetišti dějin.
00:53:12 Já jsem Chartu podepisovala jako jedna z prvních.
00:53:15 A když jsem viděla, jak se televizní moderátor rozčiluje
00:53:21 a říká tam něco o vyděděncích a oportunistech,
00:53:24 tak jsem si pořád říkala, to je někdo pořádně asi naštval.
00:53:27 Protože já jsem žila na chalupě na Vysočině, tak jsem si vždycky
00:53:31 pustila takovou malinkou televizi za odstupné od Polidoru.
00:53:35 V tom roce 1971 mi vypověděli smlouvu, protože mi vzali pas.
00:53:40 Tak za odstupné jsem si koupila takovou malinkou Sony.
00:53:47 Tu jsem měla pořád na stole v kuchyni, tak koukám a říkám si,
00:53:51 to není možný, někdo je pěkně naštval.
00:53:54 A když řekli Charta '77, tak jsem řekla, bože, to jsem podepsala já.
00:54:02 Charta byla první pokus pár lidí se postavit a říct, my jsme tady,
00:54:10 my jsme občané a nemůžete nás pořád válcovat.
00:54:14 Zvlášť po tom, co jste podepsali v Helsinkách.
00:54:19 A celý to vzniklo kvůli pár kapelám, který já jsem nesnášel,
00:54:25 myslel jsem si o nich skutečně špatný věci, ta muzika se mi
00:54:30 z hloubi duše nelíbila a to, co se dělali mužský kolem Plastiků
00:54:37 nebo kolem DJ, to mi skutečně bylo z hloubi duše protivný.
00:54:43 Ale ještě horší bylo to, co ten režim s nimi udělal,
00:54:50 jakou proti nim rozvinul kampaň.
00:54:55 A když pak jsem podepsal Chartu, tak během půl hodiny mé věci
00:54:58 vysypali na schody.
00:55:01 Ředitel dal příkaz a obsah všech skříní a šuplat vyházeli.
00:55:07 To bylo dost blbý na těch schodech to sbírat, to byl činžovní dům.
00:55:12 Pak jsem během několika týdnů přišel o telefon, občanský průkaz,
00:55:17 řidičský průkaz, pas.
00:55:21 Mě Charta neoslovila absolutně v ničem a byla nesena lidmi,
00:55:25 kterých se přiznám, jsem neměl nějak super důvod si jich vážit.
00:55:33 Ta Charta byla založena na spoustě lidí z osmašedesátého roku,
00:55:38 na spoustě exkomunistů, postkomunistů, neokomunistů.
00:55:44 Prostě těch dubčekovských komunistů či socialistů s lidskou tváří.
00:55:50 To pro mě byl svět absolutně, nekonečně, smrtelně nepřijatelný.
00:55:55 Že tam byli asi jiní lidé, to já vím.
00:55:59 Nás všechny spojoval společný nepřítel.
00:56:03 Jestli vás vezou na výslech a vylezete v té služebně,
00:56:11 kolem vás jsou estébáci a před vámi na schodech jde Pavel Kohout,
00:56:17 Jiří Hájek nebo Vašek Benda nebo někdo z těch undergroundů,
00:56:24 to je putna. V tu chvíli jste jedna parta.
00:56:32 Já ji mám ještě ofotografovanou, celou 1. verzi a 1. seznam těch,
00:56:39 kteří to podepsali.
00:56:41 Já jsem velice uvažoval, mám-li rovněž.
00:56:45 Rozhodl jsem se nakonec, že ne.
00:56:49 A uvedu dva důvody, ne podle síly významu, ale dva hlavní.
00:57:00 Jeden byl ten, že jsem nechtěl mít svůj podpis vedle mnoha komunistů,
00:57:09 kteří vskutku v té době předtím se pohybovali na velice
00:57:16 významných místech. A za druhé jsem měl přece jenom trochu strach.
00:57:23 Kvůli dětem.
00:57:27 Vím, že žena mi celá ta léta byla neobyčejnou podporou,
00:57:35 ale tohle by byla nepodpořila.
00:57:43 Budujeme společnost šťastných lidí.
00:57:46 Společnost, která je spravedlivá, která každému dává stejné možnosti.
00:57:53 Společnost, která však od každého vyžaduje, aby také on přiložil ruce
00:57:59 ke společné práci.
00:58:32 Ten malý človíček nebude vědět, kde je a proč.
00:58:36 Až později se dozví pravdu, kdo musel bojovat a s kým,
00:58:40 aby jeho dětství bylo šťastné.
00:58:45 Sĺubujem na svou čest a svedomie vernost Československej
00:58:49 socialistickej republike a veci socialismu.
00:58:59 Udávali lidi v tvém okolí?
00:59:04 Já si myslím, že ano a moc.
00:59:06 Chodil jsem na průmyslovou školu, kde jsem seděl v lavici,
00:59:10 za mnou nebo přede mnou seděl jistý člověk, který se zmínil u své
00:59:14 babičky na Olomoucku, že ten režim je takový a takový.
00:59:19 Za týden už nebyl ve škole, v té hospodě ho vzali
00:59:23 a normálně ho zatkli.
00:59:26 On byl jeden z nejchytřejších žáků naší třídy.
00:59:30 Zatkli ho, normálně ho dali do basy pro dvě slova, pro dvě věty možná
00:59:36 ho zatkli na Olomoucku, a už s námi nedochodil tu školu.
00:59:41 Tak to ti říkám jeden z těch příkladů.
00:59:43 Vždyť to jste přece museli vědět, kdo vás udával.
00:59:46 Ale my jsme to nevěděli. Já nemůžu vědět kdo.
00:59:49 To musel být někdo z blízkého okolí, ale my jsme absolutně
00:59:54 nevěděli, kdo na koho žaluje.
00:59:57 Já aspoň ne.
01:00:03 Tati, bál ses jich?
01:00:05 Já ne, já jsem neměl důvod. Já jsem nic takového nedělal.
01:00:13 Samozřejmě, že jsem věděla, že je někdo, kdo na té škole musí
01:00:19 bdít nad ostatními.
01:00:24 Jenže musím říct, že jsme tipovali a vůbec jsme se nestrefili.
01:00:32 Aspoň jsme se nestrefili do toho.
01:00:37 Když pak vyšly seznamy, tak jsme jenom tiše zírali.
01:00:42 Já jsem měla známé, před kterými jsem si říkala, že nemusím dávat
01:00:46 pozor na pusu.
01:00:49 A dívej se, vzhledem k tomu, že se mně nic nestalo,
01:00:52 tak si myslím, že to bylo v pohodě, přestože někdo z nich v tom seznamu
01:00:58 byl zapsán.
01:01:00 Podobná situace nastala i u nás, kdy jsem v nedávné poště obdržel
01:01:05 obálku s přesnou adresou naší Lidové školy umění ve Žďáru n/S.
01:01:11 A s poštovním razítkem Stockholm.
01:01:14 Po otevření obálky jsem poznal, že se jedná o malou brožurku
01:01:18 s nadpisem Listy. Po přečtení několika řádků jsem zjistil,
01:01:23 že se jedná o protistátní, štvavý a pomlouvačný materiál,
01:01:29 a proto jsem vše ihned oznámil a předal bezpečnosti.
01:01:34 Náš lid nedopřává sluchu těmto rádcům Smíchova, Paříže, Říma.
01:01:42 A osud tiskovin?
01:01:44 Je jen jedna alternativa.
01:01:53 Ten rituál vypadal tak, že vás obeslali k vyšetření, k vysvětlení
01:01:57 do nějaký policejní kanceláře a tam pak seděli takoví dva páni,
01:02:02 jeden hodnej, jeden zlej.
01:02:04 Ten zlej vás obviňoval z různých zločinů, který o vás věděj.
01:02:08 A ten hodnej vám dával najevo, že vám rozumí, že jste jako mladej,
01:02:12 bezvadnej a prima a že bysme se mohli domluvit.
01:02:15 A takhle se s vámi nějakou dobu tahali.
01:02:20 A měl jste možnost poslat je do háje?
01:02:23 Jo jo, a celkem se mi nezdálo, že to vyžaduje velkou odvahu.
01:02:28 Bylo z toho zřejmý, že oni to dělají trošku tak jako mechanicky.
01:02:34 Já jsem je neposlal do prdele hned, protože jsem byl hodně vystrašenej,
01:02:39 přece jenom, ale až za chvíli.
01:02:41 A on mi pak ten fízl ještě cynicky říkal, proč jste to neřekl hned,
01:02:44 myslíte, že máme jenom vás, že se budeme s vámi zdržovat?
01:02:47 Ještě mě vlastně trochu ponížil.
01:02:50 Jeden zrovna z okruhu mých přátel, tak ten to říkal otevřeně.
01:02:53 Hoši, přede mnou radši nic neříkejte,
01:02:55 já jsem to musel podepsat. To byly běžné případy.
01:02:59 "Já jsem to podepsal", skutečně tam je.
01:03:03 Já jsem mu tenkrát moc ani nevěřil.
01:03:06 Každej, kdo dneska říká, že musel, já tomu nevěřím.
01:03:09 Já si myslím, že nemusel.
01:03:11 Zřejmě těch udavačů se hlásilo dost, takže když někdo nechtěl,
01:03:15 tak ho zas příliš nemučili.
01:03:20 Já nikdy nezapomenu na to, když jsme v pátek odpoledne odjížděli
01:03:24 s manželkou na chalupu a ozval se telefon odkudsi z ciziny
01:03:28 od našich bývalých známých.
01:03:32 Nic. My jsme odjeli. Mezitím byla víkendová neděle a tento telefon
01:03:40 byl tak někdy v pět šest hodin v pátek.
01:03:45 Nikdy s manželkou nezapomeneme na to, že ona šla druhý den
01:03:49 do práce - druhý den myslím v pondělí v 8 hodin ráno.
01:03:55 Potkala ve dveřích přicházející kádrovačku té instituce,
01:04:01 kde pracovala, a ta jí říkala, paní inženýrko, doufám,
01:04:05 že mi přijdete nahlásit ten rozhovor, který jste v pátek měli.
01:04:10 Tak věci tohoto typu jste měli nepřetržitě na talíři,
01:04:16 ale myslím, že se z nich nedělaly žádné zásadní závěry.
01:04:37 Občanský průkaz.
01:04:39 Od této chvíle jste dospělí, už nejste dětmi,
01:04:44 stali jste se občany. Máte svá práva i povinnosti.
01:04:49 Je vám 15 let, noví občané Československé soc. republiky.
01:04:58 Byl tlak takový, že by ty děti na tu školu se potom nemusely
01:05:04 dostat, tak to jsem si musel trošku dávat pozor.
01:05:08 Abys měl jistotu, že já, abych mohl jít studovat...
01:05:11 Ano, přesně tak.
01:05:13 Tebe někdo držel pod krkem?
01:05:15 Nedržel, ale nemohl jsem říct něco takového, aby ses tam nedostal.
01:05:24 Tady Michal šel do učení a potom šel do školy, tak taky jsem si
01:05:29 nemohl dovolit proti podniku nebo proti něčemu, že se mi nelíbí.
01:05:33 Proti podniku je jedna věc, druhá věc je říct,
01:05:36 tady to stojí za prd.
01:05:38 Tak to jsem si nedovolil.
01:05:41 To bych byl špatný tady v tomto.
01:05:43 Oni by řekli, že tento synek nebyl dobře vychováván a hotovo.
01:05:49 I když to bylo už po těch sedmdesátých letech.
01:05:56 Třeba tvůj bratr doplatil na to, že mě ze strany vyhodili,
01:06:00 nebo že jsem odešla ze strany. Na to doplatil on.
01:06:04 To byl důvod, proč ho nevzali na vysokou.
01:06:06 Ale nicméně, ty jsi potom...
01:06:09 Nicméně ho vzali, protože ten režim...
01:06:13 Já vím, že třeba vaše generace to nepochopí.
01:06:16 To bylo tak něco zkorumpovaného.
01:06:21 To člověk našel cestu, když chtěl, měl dostatek energie a nemluvím
01:06:29 o penězích, když měl peníze, tak to šlo ještě líp.
01:06:32 Ale to nikdy nebyla naše silná stránka.
01:06:36 Ale to získal všechno, všechno šlo. Najít známé,ti zase měli své známé.
01:06:45 Ale ono to chce trošku se oprostit od jakéhosi studu,
01:06:48 protože to se v podstatě musíš ponížit.
01:06:53 -Morálních zábran.
-Zbavit.
01:06:56 Ale když si zase řekneš, že je to pro dobrou věc,
01:07:00 že se Aleš dostal nakonec a to, co dělá, dělá rád a hoví si v tom.
01:07:05 Tak přece to stálo za to.
01:07:09 Jsme si vědomi toho, že pokud se věnujeme naší mládeži,
01:07:13 že z nich vyrostou opravdu poctiví občané naší republiky.
01:07:18 Horníci milicionáři pro nás pořádají každý rok branné tábory.
01:07:22 Postavili pro nás jediný skokanský můstek s umělým povrchem
01:07:25 v Krušných horách.
01:07:27 Pořádají pro nás různé zájezdy, jako např. do Prahy,
01:07:31 a financují nám všechny akce naší skupiny.
01:07:34 Letos jsme získali 1. cenu v národní soutěži za nejlepší
01:07:38 spolupráci s Lidovými milicemi.
01:07:41 I v tom nám pomáhají horníci z dolu Prezident Gottwald.
01:07:45 Děti se učí z toho, jak žijí rodiče, takže jim přímo nemusíte
01:07:51 říkat, pozor dítě, tady je nebezpečí.
01:07:55 Ale dítě vidí a slyší, co říká otec, jak komentuje situaci,
01:08:00 kterou vidí nebo situaci, která nastane, a bere to automaticky.
01:08:05 To nebylo, že by si nás rodiče sezvali a konspirativně šeptali,
01:08:10 tohle neříkej ve škole, tohle říkej jenom doma.
01:08:13 To bylo už takové normální, že se o tomhle ve škole nemluví.
01:08:17 A doma třeba jo.
01:08:20 Myslím, chlapci, že je potřebné, abychom si na dnešní hodině
01:08:23 důsledně zopakovali především otázky formování se proletářské
01:08:27 a socialistické poezie u nás.
01:08:30 Prvňáci možná už ne, ale druháci a třeťáci už věděli,
01:08:34 co paní učitelka říká, co říkat musí a co se říká doma.
01:08:37 To byl ten střet.
01:08:40 Věděli, že si nemůžou pouštět hubu na špacír.
01:08:46 Že se musí držet při zdi, když se hovoří o velké říjnové revoluci.
01:09:13 To jsou naši otcové a mámy, naši dobří učitelé.
01:09:17 Obětaví vedoucí, vojáci, kteří chrání naše hry.
01:09:22 Právě od nich se chceme učit pracovat a žít.
01:09:26 A proto, nechť stále hoří naše pionýrská pochodeň,
01:09:30 tři rudé plameny pionýrů, svazáků a komunistů.
01:09:36 Pionýr, svazák, komunista!
01:09:47 Kdo z nás by si nepřál... POTLESK.
01:09:53 Já jsem si tehdy říkal, když se takříkajíc prodám nebo ohnu,
01:10:00 tak mi děti jednou mohou říct, tatínku, ty jsi byl pěkný
01:10:03 bezcharakterní darebák.
01:10:08 A fakt je, že třeba starší syn by mi to řekl. To vím bezpečně.
01:10:15 Ale jestliže se takto rozhodnu, tak se mi taky může stát,
01:10:19 že mi děti jednou řeknou, tatínku, ty jsi nám kvůli svým názorům
01:10:23 a svým nápadům pěkně zkomplikoval život. Což se taky může stát.
01:10:30 Takže jsem si řekl, že se člověk musí rozhodnout sám.
01:10:34 Musí s tím souhlasit manželka, jestliže rodina má zůstat,
01:10:39 a pak už se s tím dá žít.
01:10:45 Když jsme čekali první dítě, tak přišli za mojí ženou do práce,
01:10:51 a přestože dělala hrdinu, tak potratila.
01:10:56 V osmaosmdesátém, přestože to perfektně věděli, tak vzali
01:11:01 třikrát za sebou k výslechu mého otce, který měl 4 infarkty.
01:11:11 A zemřel.
01:11:14 Byla doba, kdy jsem jim musel dát najevo, že mě nemůžou přes rodinu
01:11:21 vydírat, ale...
01:11:29 Nikdy už nebudu vědět, jestli jsem měl právo to udělat.
01:11:34 Riskovat ty nejbližší.
01:11:39 Jediný, co vím, že kdyby to bylo ochotno udělat sto tisíc lidí,
01:11:46 tak to tak nedopadlo ani v mým případě.
01:11:51 Já nemohu říct, že by mi cokoliv chybělo.
01:11:56 Já v té době jsem postavil rodinný domek, zplodil dvě krásné děti,
01:12:00 žil jsem prostě takovým nějakým naprosto normálním životem,
01:12:04 jakým žije každý z nás.
01:12:07 Normální život - přesto bych to rozvedl: co to je normální život?
01:12:11 Normální život, to znamená, když přišel čas, jel jsem na dovolenou,
01:12:17 když přišly Vánoce, staraly jsme se o to, aby bylo co pod stromečkem,
01:12:22 aby byly dárečky.
01:12:25 Abychom z dětí vychovali lidi, za které se nebudeme muset stydět.
01:12:30 To se myslím povedlo.
01:12:35 Přivést děti, to je těžká volba.
01:12:38 Žijete s něčím, co se nemůže změnit, nebo s pocitem a vědomím
01:12:42 toho, že se to nikdy nezmění, tak kvůli tomu člověk nepřestane žít.
01:12:48 To je princip, musí se přežít.
01:12:49 Musí se přežít, musí se přizpůsobit.
01:12:58 Naše Lucinka se narodila ještě na Žižkově.
01:13:01 Narodila se v dubnu, a proto jsme byli strašně rádi, že jsme dostali
01:13:05 dekret na tento nový byt.
01:13:07 Jsme tady velice spokojení, protože bydlení se nedá
01:13:10 vůbec srovnávat se Žižkovem.
01:13:13 I dnes přibylo dalších 482 bytů pro 762 dětí,
01:13:18 které se u nás každý den narodí.
01:13:21 Pro 431 šťastných novomanželů, kteří v naší zemi každý den
01:13:26 uzavírají sňatek.
01:13:34 Prosím vás, soudruhu prezidente, abyste přistoupil k Ústavě
01:13:38 Československé socialistické republiky.
01:13:43 Sĺubujem na svoju čest a svedomie vernosť Československej
01:13:48 socialistickej republike a veci socialismu.
01:13:54 Žili jsme, dá se říct, na takové slušné úrovni.
01:13:59 Koupili jsme si jedni z prvních auto, jezdili jsme na dovolenou.
01:14:04 Dál když jsem se oženil, neměl jsem žádné problémy,
01:14:07 tak do těch let já prakticky jsem si nemohl stěžovat.
01:14:15 Celý ty komunistický léta nebyly tak mizerný?
01:14:19 Ano, já to musím říct poctivě, nebyly mizerné, nemůžu říct.
01:14:24 Mně to sice vadilo, tady ta nadvláda tady těchto lidí,
01:14:29 proto jsem tam taky nevstoupil, ale my jsme se neměli špatně.
01:14:35 Samozřejmě to, co se vykládá, že se musely stát fronty
01:14:39 na všechno, tak z toho se chudoba nebo vítězství nedělá, že?
01:14:45 Ale hlásit se k něčemu, čemu nevěřím?
01:14:49 Se Sovětským svazem na věčné časy?
01:14:52 Tak já jsem se nehlásil, akorát jsem musel do toho průvodu,
01:14:54 jak ty říkáš.
01:14:56 No, ale toto jsem nikdy nedělal.
01:15:00 To byla doba. Doba je taková.
01:15:03 Nemůžeš toho člověka odsoudit, že žil v této době.
01:15:09 Byla to doba všivá.
01:15:12 Ovšem v té době se žilo a člověk v tom přece musel najít způsob,
01:15:18 jak aspoň sám před sebou mít čistý svědomí. A to teda mám.
01:15:24 A to teď řeknu něco, co teda bude znít, ale víš, co já beru za úplně
01:15:31 největší důkaz toho, že jsem se nechovala nijak kolaborantsky
01:15:38 vyloženě, protože to je to slovo, co ty se bojíš vyslovit,
01:15:43 ale ono tady někde je.
01:15:45 Třeba moje děti.
01:15:48 Protože já si myslím, že sobec vychová sobce,
01:15:52 zbabělec zbabělce, křivák křiváka.
01:15:56 A já můžu s klidným svědomím říct, že jsem vychovala děcka,
01:16:03 který jsou přímý, čestný, pracovitý, zdatně si vedou
01:16:08 ve své profesi. Navíc dokáží i udělat něco pro jiný lidi.
01:16:14 To je přece taky výsledek toho mýho života, nebo ne?
01:16:33 To byl takovej Kocourkov.
01:16:37 Kde by vás napadlo - oni když zjistili, že skutečně čekám dítě,
01:16:41 tak se mi přišli příslušníci uniformovaní zeptat,
01:16:45 jestli jsem ochotná přijít na výslech.
01:16:48 Já jsem řekla, ani slovo, prostě to nepřipadá v úvahu.
01:16:52 A oni přišli podruhý a řekli, prosím vás, a mohl by
01:16:55 pan podplukovník s váma aspoň vyvenčit psy?
01:16:58 Tak v jakým státu se vám tohle stane?
01:17:02 Normálně jsme chodili kolem baráku, moji dva pudlíci si tam pobíhali,
01:17:07 a pan plukovník se mě ptal, jaký mám plány?
01:17:09 Já jsem říkala, tak především to donosit a porodit, dá-li Pánbůh,
01:17:12 a pak uvidíme. Tak to byl výslech taky.
01:17:16 Tak to se vám stane jenom v Česku.
01:17:18 To se vám v normálním státě nestane.
01:17:32 Ty různé politické problémy s OV KSČ nebo existenční problémy
01:17:35 jsem taky sem tam nějaké měl.
01:17:39 Takže dneska si třeba říkám, proč jsem partaji,
01:17:45 která mě dříve i částečně šikanovala, zůstal věrný?
01:17:51 Ale na toto nenacházím takovou nějakou odpověď.
01:17:55 Já si myslím, že to je otázka charakteru, otázka vztahu k věci.
01:18:01 Já si myslím, že to byla v mnohém, v mnohém léta, kdy člověk ztratil
01:18:07 tisíc věcí, možností a já nevím, čeho všeho.
01:18:12 Ale myšlenka, že bych tomu řekl "totálně ztracená léta"
01:18:17 i v těch nejčernějších komunistických dnech?
01:18:22 Já bych řekl, že v standardní letní den jsem si šel odpoledne
01:18:27 zahrát tenis a večer jsem šel do jednoho z pražských jazzových
01:18:31 klubů a hrál tam Jirka Stivín.
01:18:34 Já tohle používám jako příklad, jak ten život je
01:18:38 mnohadimenzionální a daleko složitější.
01:18:47 Jsem spíš člověk emoce než rácia, tak mně z toho života
01:18:52 v 70. a 80. letech zůstávají v hlavě vzpomínky na hezký
01:18:58 básničky, na příjemný rande, na dobrý knížky,
01:19:04 kterých jsem přečetl mraky,
01:19:10 na pestrej bohémskej studentskej život.
01:19:15 A když na to vzpomínám, tak musím vzpomenout i na ty komunisty.
01:19:37 A je to paradox, že někteří lidé se báli víc než v padesátých letech,
01:19:43 kdy tady byl totalitní režim a kdy opravdu šlo o životy.
01:19:49 Ono je to všecko relativní.
01:19:52 V této době jste mohla přijít o místo, o postup.
01:19:56 Ano, syn se nedostal napoprvé na školu, ale třeba napotřetí
01:20:00 už se tam dostal.
01:20:02 A přesto pro mnohé lidi to byla nepřekročitelná bariéra.
01:20:07 Ale já nejsem jejich soudce.
01:20:10 Je hrozně těžký vám něco vysvětlit.
01:20:15 Já vám můžu vysvětlit svůj stav, který se pohyboval po celá ta léta
01:20:20 někde mezi pocitem pohrdání vůči režimu a pocitem ponížení z toho,
01:20:25 že v tom režimu žiju.
01:20:27 Ale já nejsem nijak statečný tvor, abych se vrhla do ulic
01:20:31 a začala vyřvávat hesla.
01:20:34 Já jsem nikdy neměl na to, abych se stal revolucionářem,
01:20:37 abych se postavil do opozice a na všechno se vykašlal.
01:20:41 Ale byly věci, které vůbec hodně slušných lidí nedělalo.
01:20:44 Havel tam má přirovnání o tom, jak ten zelinář vyvěšuje ty hesla,
01:20:49 ale existovali taky zelináři, kteří ty hesla nevyvěšovali.
01:20:53 Kteří na těch schůzích byli, a neřekli to, co si myslí,
01:20:57 protože se jich na to nikdo nezeptal.
01:21:01 Třeba. Nepotřebovali zvednout ruku nebo přihlásit se a říct, víte co,
01:21:06 děláte to blbě, komunismus je zlo.
01:21:09 To konečně všichni věděli, že komunismus je zlo.
01:21:17 Já jenom nesnáším takový ty floutky, který předstíraj,
01:21:23 že se narodili v devětaosmdesátým, když jim bylo čtyřicet.
01:21:28 Nesnáším, když ještě teď jdete do nějaký společnosti a kdybyste
01:21:34 se někoho zeptali, co dělal před devětaosmdesátým,
01:21:38 tak vás všichni mají za pitomce,
01:21:41 protože to je přece neslušná otázka.
01:21:56 V bratislavské nemocnici zemřel dnes krátce po poledni
01:21:59 bývalý prezident ČSSR a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.
01:22:06 Příčinou smrti bylo selhání
01:22:08 srdečního, cévního a dýchacího systému.
01:22:15 Když jsem tam viděl ty lidi, se kterými jsem předtím přicházel
01:22:18 do styku v novinářské praxi, třeba při různých vyznamenáních
01:22:22 a návštěvách tehdy ještě prosperujících podniků,
01:22:25 oslav 1. májů, sjezdů KSČ atd., teď jsem je tam viděl sklíčené,
01:22:30 smutné, jako by věděli, že mají za sebou politický život.
01:22:38 A možná, že i ten jejich osobní život už končí.
01:22:42 Takže projevili se tak lidsky.
01:22:46 Zkrátka, ta jejich sláva, ta gloriola, kterou předtím
01:22:49 předváděli v 613 s ochrankou atd., ta se někde ztratila v zapomenutí.
01:22:59 Jednoho člověka jsem hned nezaregistroval,
01:23:01 a až potom se ukázalo, že to byl Milouš Jakeš.
01:23:06 Vzpomínám si, jak M. Jakeš v době, kdy tady začínala trestní stíhání
01:23:11 vůči některým představitelům režimu, říkal Černogurskému
01:23:16 a mně, že by nebylo dobré, kdybychom nezačali s procesy.
01:23:20 Prý nedělejte takové chyby, jaké jsme dělali my.
01:23:23 -To tam přímo v krematoriu?
-Ano.
01:23:29 (G. Husák) Historická zkušenost je taková, že všechny kampaně založené
01:23:33 na lži, na nepravdě, na klamu, všechny kampaně, které jsou
01:23:37 v rozporu se životem a s vědomím našich lidí, můžou skončit
01:23:42 jen krachem. A železné figurky, které se k tomu propůjčí, skončily
01:23:47 a skončí znovu na smetišti dějin.
01:23:53 Na rok 1976 však budeme vzpomínat jen s radostí.
01:23:57 Udělali nám ji fotbalisté, když postoupili až do finále ME.
01:24:02 Po marném prodloužení rozhodovaly zápas penalty.
01:24:05 Jurkemik 4:3 - nervy. Jinak vynikající Heretz přestřelil.
01:24:10 Osud utkání je na kopačkách Panenky.
01:24:14 Góóól!
01:24:20 Jsme mistři Evropy!
01:24:22 Titul mistrů Evropy zaslouženě vybojovalo mužstvo
01:24:25 Československé socialistické republiky.
|
Celovečerní dokumentární film Tenkrát 3 - Husákovo ticho je třetí částí volné trilogie režiséra a scénáristy Roberta Sedláčka a producenta a scénáristy Radima Procházky neboli autorů rozsáhlých reflexí naší novodobé historie. V prvním díle svého volného triptychu, tedy ve filmu Tenkrát (1999), se autoři prostřednictvím výpovědí tehdejších nejvýznamnějších osobností zabývali listopadovými událostmi z roku 1989. Desetiletý odstup od změny režimu umožnil aktérům revoluce i filmu hovořit otevřeně a věcně, díky čemuž může divák nad přelomovými dějinnými okamžiky přemýšlet jako nad konkrétními projevy politických i mezilidských strategií. Napětí mezi motivacemi osobními a politickými - dá se říct v podobě střetu idealistického vnímání světa s pragmatickým - se podařilo Sedláčkovi s Procházkou zpřítomnit také v druhém díle nazvaném Tenkrát 2 - Šance pro Slovensko (2000), o němž autoři řekli: "Náš film chce ukázat, že rozdělování Československa je od počátku do konce příběhem učení se politické profesi, hledání postupů a standardů pro politická jednání a rozhodování. Česko-slovenská otázka byla jednou z nejtransparentnějších oblastí, kde se politická garnitura nastoupená po roce 1989 učila vykonávat politiku jako povolání." Ve třetím díle volné historické trilogie neboli ve filmu Tenkrát 3 - Husákovo ticho (2002) se autoři věnují dokumentaristy doposud v podstatě opomíjené době tzv. normalizace tedy 70. a 80. rokům minulého století. A i tentokrát se autorům podařilo zachytit různorodé životní zkušenosti, přičemž v tomto případě se jedná nikoliv pouze o zkušenosti společenské elity, ale také o lidské zkušenosti v obecném slova smyslu. Ve filmu tak na dobu normalizace vzpomínají a tuto éru reflektují nejen tehdejší disidenti, ale také lidé, kteří se s tehdejším režimem v různých podobách potýkali a v neposlední řadě lidé, kteří tuto dobu vnímají převážně jako plnohodnotné a šťastné období svého života. Leitmotivem filmu přitom jsou osobní a díky důslednému tázaní autorů obnažující rozhovory s vlastními rodiči (Sedláček zpovídá svého otce a Procházka svoji maminku), kteří spolu s výpověďmi tehdejších řadových komunistických funkcionářů či například Václava Klause, Petra Pitharta, Karla Steigerwalda nebo Jana Urbana tvoří naléhavé svědectví o různorodosti hodnotových norem a to nikoliv pouze v souvislosti s normalizací. |
