Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Když na šumavských stráních taje sníh, rozezpívají se celé hory písničkou o jaru. Stráně jsou nasáklé vodou a všude zurčí a bublají rychlé potůčky.

Jednou ráno jsem se s medvíďaty vypravil až do míst, kde ještě ležel sníh. Na cestě k Prášilskému jezeru ho bylo pořád dost. Myslel jsem, že medvíďata bílé stráně překvapí, ale kluci mne převezli. Ve sněhu si vyšlapovali tak samozřejmě, jakoby v něm vyrůstali odjakživa.

Rozvodněné potoky naháněly strach spíš mě, než medvíďatům, a proto jsem je přes nebezpečná místa raději přenášel.

V místech, kam se opírá slunce, si méďové začali ve sněhu hrát. To bylo něco pro Kubu. Vůbec mu nevadilo, že si promáčel kožíšek, neustále brášky pokoušel a nakonec se všichni tři honili a na mne úplně zapomněli.

Prášilské jezero bylo ještě zamrzlé, ale u břehu už stála voda. Méďové lezli po pařezech a hráli si a prali se. Taková pranice na břehu jezera má něco do sebe. Kluci se naučili další medvědí poučku. „Všechno se zmůže medvědí silou.“

Kuba objevil párek divokých kachen. Jakmile se však ti hroziví ptáci pohnuli, raději ustoupil. Stejný hrdina byl i Matěj, a tak napoprvé zvítězily kachny.

Modravské louky byly promáčené vodou. Na břehu potoka jsem hledal místa pro fotografování a medvíďata mě doprovázela. Kuba měl žízeň, ale rozbouřeného potoka se bál, a tak to chytře vyřešil.

V suché trávě, jen kousek od posledních zbytků sněhu, se vyhřívala černá zmije. Jakmile jsme se k ní přiblížili, hned začala hrozit, ale méďové si jí naštěstí nevšimli. Raději jsem je odvedl na druhou stranu potoka, na sněhový ostrůvek, kde mohli po medvědím skotačit.

A najednou - další hrozba: co to je? Hnědého skokana nejdřív zpozoroval Vojta. Chtěl si s ním hrát, ale protože viděl takového tvora poprvé, trochu se bál a za chvilku ho přestal zajímat. Kdyby se žába nehýbala, Kuba by si jí nevšimnul a možná, že by si ušetřil i pěkné leknutí. Nejdřív si asi myslel, že je to nějaká medvědí hračka. Chvilku si skokana prohlížel, ale nevěděl co s ním. Trošičku se určitě i bál, ale brášky, kteří si opodál hráli, na pomoc nechtěl. Pak se rozhodnul, že tu divnou věc pohladí. To bylo panečku překvapení! S úžasem si toho nebezpečného tvora prohlížel, ale přihnal se Matěj, a vyzval Kubu ke hře. Skokan raději odlezl mimo sníh, kde už nebyl tak nápadný a méďové na něho zapomněli.

A když se na skotačící trojici přišlo podívat i stádo oveček s jehňaty, řekl jsem si, že bude lepší vrátit se domů. Zážitků bylo dost a blížila se doba medvědího oběda a spánku.

Stopáž8 minut
Rok výroby 2001
 ST AD 4:3