Otáčení Země kolem vlastní osy je nejen příčinou střídání dne a noci, ale i původcem mnoha dramatických povětrnostních jevů. Dokumentární cyklus BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Rotace Země zásadním způsobem ovlivňuje její vlastnosti. Jen díky ní se střídá den a noc. Je původcem dramatických povětrnostních jevů, ale zároveň pomáhá stabilizovat světové klima. A také změnila směr lidské historie. Rotace stvořila svět, jak jej dnes známe.

Východ a západ slunce

Každý den se po celém světě odehrává jeden z nejpůsobivějších přírodních jevů. A my ho většinou už ani nebereme na vědomí. Východ slunce. Obrovský žhnoucí kotouč, putující oblohou, býval považován za božstvo. Dnes ho bereme skoro jako samozřejmost. Ale tato nádherná podívaná nám připomíná něco, na co snadno zapomínáme. Ze Země při svém letu vesmírem rotuje a my rotujeme s ní. Každý den se Země jednou otočí kolem své osy. To je důvodem východu a západu slunce. Koloběh světla a tmy utváří život na Zemi. Se dnem přichází světlo a teplo. Rostliny pomocí fotosyntézy mění světlo na energii. Plazi si na slunci prohřívají svou chladnou krev.

Když se den změní v noc, k mělkým pobřežním vodám připlouvají z hlubin nejrůznější stvoření. V temnotách se mohou nakrmit a zároveň zůstat neviditelní pro své nepřátele. A s prvními paprsky úsvitu se vracejí do hlubin. Je to největší migrace na světě a probíhá každou noc. Temnota láká živočichy, kteří přivykli životu bez slunečního svitu. Někteří svou kořist stopují pomocí obrovských očí, jiní se neorientují zrakem, ale sluchem. Rotace udává rytmus našemu bytí na Zemi, ale zároveň nám dává mnohem víc než jen střídání dne a noci. Rotace utváří svět, protože právě ona dává do pohybu atmosféru i oceány.

Na konci srpna můžeme někdy zemskou rotaci sledovat v přímém přenosu. Na severní polokouli se léto pomalu chýlí ke konci. Ale přináší ještě jednu zápletku. Hurikány, cyklóny, tajfuny, to jsou různá jména pro obrovskou rotující bouři, která může po celém světě způsobit miliardové škody a vyžádat si tisíce životů. A za její existenci vděčíme zemské rotaci. Během léta oceán absorboval velké množství slunečního záření. Na přelomu léta a podzimu má kolem 30 stupňů Celsia, a to je dost velká porce energie na to, aby se vytvořila bouřková oblačnost, která se někdy změní v tropickou bouři nebo hurikán. Teplý oceán zahřívá vzduch nad sebou a tlačí ho vzhůru. Na jeho místo se nad hladinou žene nový vzduch a také on se ohřívá a stoupá. Spouští se mocný koloběh. Velká tlaková níže nasává další a další vzdušné masy. Jenže aby se z ní stal hurikán, musí začít rotovat. Potřebuje dostat silný točivý impuls. A ten jí udělí zemská rotace.

Coriolisova síla

Přestože to nevnímáme, náš svět se točí, a to má globální následky. Jsme zvyklí, že těleso letí vzduchem po přímé dráze. Pokud mu ale zároveň udělíte rotaci, začne se chovat podivně. Zakřivení dráhy těles pohybujících se v rotující soustavě způsobuje Coriolisova síla. A právě ta vyvolává vznik hurikánů. Země se točí jako kolotoč a stejně jako se stáčí dráha míče, stáčejí se i větry vanoucí napříč planetou. Ve středu hurikánu je velmi nízký tlak vzduchu, ale směrem k okrajům se zvyšuje. Za normálních okolností by byl vzduch s vyšším tlakem nasáván nejkratší cestou přímo do tlakové níže. Ale Coriolisova síla způsobí, že se nasávaný vzduch stáčí doprava a kolem níže se tak vytvoří silná rotace. A čím hlubší je tlaková níže, tím rychleji kolem ní hurikán krouží.

Dnes letadla létají tak rychle a tak daleko, že musejí Coriolisovu sílu vyrovnávat, aby nedošlo k jejich vychýlení z kurzu. Pokud byste snad chtěli vypustit střelu dlouhého doletu a nepočítali byste s Coriolisovou sílou, dopadne vaše raketa mnoho kilometrů od původního cíle. Je ale jedno místo, kde se tato síla neprojevuje, a tím je náš kuchyňský dřez. Často se říká, že odtékající voda krouží na každé zemské polokouli jiným směrem, ale je to nesmysl. Naše výlevka je příliš malá na to, aby se Coriolisova síla projevila. V celosvětovém měřítku má ovšem obrovský vliv. Nevytváří jen hurikány, dá se říci, že doslova řídí globální klima.

Globální proudění

Zásluhou rotace vzniká globální systém vzdušného proudění, který v podstatě řídí celosvětové klima. První důsledek globálního proudění poznáme snadno. Slunce má v rovníkových oblastech vysokou dráhu, putuje přímo nad námi. Díky tomu místní vegetace přijímá obrovské množství energie, kterou využívá k tak rychlému a bohatému růstu. Slunce tuto oblast nevysušuje, ale vytváří stálé vzdušné proudy, které pralesům přinášejí vláhu. Slunce rovníkovou oblast nepřetržitě vyživuje. A ohřátý vzduch, nasycený vodními parami, stoupá vzhůru. Slunce doslova vytahuje horký vlhký vzduch nahoru. To je počátek celosvětové vzdušné cirkulace. A právě ta určuje rozložení podnebných pásů na zemi.

Stoupající vodní páry se ochlazují a kondenzují. Malé kapičky se spojují do větších a vracejí se do pralesa v podobě deště. Roční srážkový úhrn tu dosahuje kolem 2500 milimetrů. Velký objem srážek je důvodem obrovské druhové rozmanitosti tropů. Právě vláha vytvořila tropické deštné lesy, které se v úzkém pásu kolem rovníku táhnou napříč zeměkoulí. Vzduch stoupající z pralesa nezůstává nad rovníkem. Zásluhou zemské rotace se podílí na vzniku dalšího podnebného pásu. Vzduch vystoupá asi do výšky 15 kilometrů. A pak se rozlévá tam, kde je volný prostor, na jih a na sever, směrem k chladnějším pólům. Coriolisova síla ho ale strhává do stran.

Originální názevOrbit - Earth's Ext
Stopáž50 minut
Rok výroby 2010
 )D( ST