Když na začátku arktického jara mláďata medvěda ledního poprvé vylezou z brlohu, teplota venku je až mínus 40 stupňů Celsia. I s tím si ale poradí. Dokumentární cyklus z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Změny, k nimž dochází v Arktidě a Antarktidě, jsme začali zaznamenávat až relativně nedávno, proto je obtížné předpovědět, jaké budou mít dopady. Sami na vlastní kůži však už pociťujeme, že se tato místa mění v takovém měřítku, že to nelze ignorovat. Oba póly, na severu i na jihu, jsou velmi odlehlé oblasti. Je ale pravděpodobné, že to, co se zde děje, na nás bude mít mnohem větší vliv než ostatní aspekty globálního oteplování. Jestliže bude dál mizet mořská ledová pokrývka v Arktidě, teplota na naší planetě se bude rychle zvyšovat. Roztátý led může zvednout mořskou hladinu na konci století až o metr, což by ohrozilo domovy lidí žijících na pobřeží na celém světě. Vidíme, že některá zvířata se už adaptovala. Teď je ale důležité, jak se změnám majícím svůj původ v mrazivých oblastech naší planety dokážeme přizpůsobit my.

Arktida

Pro většinu lidí je v Arktidě strašná zima, přesto se Arktida velice rychle otepluje, dvakrát rychleji než zbytek Země. Pokrývka Severního ledového oceánu je nyní tak tenká, že v létě může takřka celá roztát, a to včetně ledu na Severním pólu. Podle řady poznatků tady bude za několik desítek let poprvé v zaznamenané historii lidstva otevřené moře.

Jak prozrazují satelitní snímky, od roku 1980 se ledová pokrývka Severního ledového oceánu na konci léta, kdy bývá nejmenší, zmenšila o 30 %. Možná ještě důležitějším parametrem je ale síla ledu. Její měření bylo po mnoho let mimo možnosti vědců. Pak ale přišla pomoc od armád Spojených států, Británie a Ruska, jejichž ponorky ve zdejších vodách od konce 50. let hlídkují. Kromě pozorování činnosti protivníků vždy sledovaly i tloušťku ledu, protože musely znát místa, kde by se mohly vynořit. Když vědci dostali povolení prozkoumat data, která jejich posádky získaly, zjistili, že se ledová pokrývka od roku 1980 zmenšila téměř na polovinu. Zdá se, že doby, kdy byl Severní ledový oceán trvale pokrytý ledem, budou brzy minulostí.

Lední medvědi v ohrožení

Medvědi lední se živí lovem tuleňů kroužkových, v některých oblastech dokonce v podstatě nežerou nic jiného. Tuleni jsou proto poblíž svých dýchacích otvorů vždy velice obezřetní. Když je moře zamrzlé, potřebují je, aby mohli dýchat, jenže je díky nim mohou snadno najít jejich přirození nepřátelé. S postupujícím oteplováním se led pod medvědíma nohama začne rozpadat a nakonec roztaje. Jak led ustupuje, snižuje se i možnost úspěšného lovu, protože většina ledové pokrývky mělkých pobřežních vod, kde tuleni převážně žijí, časem zmizí. Doba, kdy je dostatek ledu, aby mohli lovit, se ve většině arktických oblastí neustále zkracuje. Nejvíc to postihuje medvíďata, protože nedokážou bez potravy přežít tak dlouho jako jejich matky. Na souši toho moc k snědku nenajdou. Prodlužující se léta bez ledu jsou tak pravděpodobně hlavní příčinou, proč se početní stavy medvědů ledních snižují.

Starosti obyvatelů Arktidy

Osud ledové pokrývky moře dělá velké starosti i obyvatelům Arktidy, kteří po ledu cestují každý den. Po souši vede velice málo cest, proto většina Inuitů odjakživa cestuje přes zamrzlé moře. Nejbezpečnější způsob cestování je se psím spřežením. Psi poznají, kdy mají pod nohama tenký led, a sami se vyhnou nebezpečným místům.

Trhliny v ledu se každé jaro tvořily vždy ve stejnou dobu a ve stejných místech. V současnosti se ale trhliny tvoří v místech, kde nikdy předtím nebyly. Někteří lidé zde mají speciální GPS přijímač, se kterým zaznamenávají pozici nových trhlin a místa s tenkým ledem. Výsledky slouží místním obyvatelům k bezpečnějšímu cestování i vědcům, již se snaží předpovědět, jak se bude ledový příkrov v následujících letech měnit.

Užitek z tání Severního ledového oceánu?

Někomu ale může nedostatek ledu vyhovovat. Na dně Severního ledového oceánu jsou ložiska ropy a zemního plynu za biliony dolarů. Donedávna bylo možné se k nim dostat pouze pomocí nákladných umělých ostrovů. Pokud mořský led zmizí, přístup k bohatým nalezištím ropy a plynu bude mnohem snadnější. Proto se státy kolem Severního pólu snaží nárokovat právo na co největší plochu oceánu. Pokus Rusů z roku 2007, při kterém se snažili zabrat pro sebe mořské dno na Severním pólu, o které se pře několik států, vyvolal bouřlivou nevoli, a je pravděpodobné, že podobné spory budou přibývat. Arktida v tomto ohledu nikdy nebyla tak důležitá jako nyní.

Z nezamrzlého Severního ledového oceánu mohou mít užitek i některá zvířata. Velryby grónské vždy patřily k nemnoha kytovcům, kteří mohou žít v Arktidě celý rok. Díky jedinečnému tvaru těla měly většinu roku Severní ledový oceán jen pro sebe, teď se sem ale začaly stěhovat jejich příbuzné z jihu – kosatky. Jejich vysoká hřbetní ploutev jim ztěžovala pohyb pod ledem, delší léto jim ale umožňuje pronikat mnohem dál na sever a více využívat bohatství polárního moře. Pro živočišstvo i člověka platí, že užitek ze změn Arktidy budou mít ti, kteří se jim dokážou lépe přizpůsobit.

Oceán jako zrcadlo

Tání mořského ledu se ale netýká jen polárních oblastí, jeho stav ovlivňuje klima celé planety. Zamrzlý Severní ledový oceán účinkuje jako obrovské zrcadlo, které odráží sluneční teplo zpátky do vesmíru. Donedávna tak pomáhal ochlazovat naši planetu. Až led roztaje, výsledek bude úplně jiný. Mořská voda je tmavá, proto většinu sluneční energie pohlcuje. V Arktidě by to mohlo vyvolat řetězovou reakci, kdy ohřátá voda způsobí další tání zbytků ledu, což se projeví rozšířením nekryté vodní plochy vystavené slunci. Tento začarovaný kruh, kdy stále větší část oceánu teplo neodráží, ale pohlcuje, je hlavním důvodem, proč se Arktida, region o velikosti Severní Ameriky, otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa.

Kde se nachází 99 % sladkovodního ledu Arktidy?

Existuje ještě jiný druh ledu, jehož změny mohou mít na naši planetu mnohem větší vliv. Je to pevninský sladkovodní led, který vznikal tisíce let hromaděním sněhu. Takové ledovce jsou, obrazně řečeno, jako řeky zmrzlé sladké vody, které pomalu stékají po povrchu souše.

Nejenže ledová pokrývka Grónska je v arktických oblastech zdaleka největší, nachází se tady 99 % sladkovodního ledu Arktidy. Na některých místech má mocnost více než 3 km a její plocha je šestkrát větší než rozloha Velké Británie. Každé léto část jejího povrchu roztaje a vzniknou safírově modrá jezera plná sladké vody. Za posledních 20 let, kdy se v Grónsku citelně oteplilo, se jejich počet výrazně zvýšil. Když už jezero přetéká, jeho vody si razí cestu hlubokým korytem v ledu. Povrch ledu je protkán mnoha takovými kanály, z nichž velká část náhle končí a roztátá voda, která jimi protéká, se z ničeho nic propadá do obrovského otvoru. Voda z povrchu padá systémem šachet skrze celou masu ledu až úplně dolů na skalní podloží a povrch ledu se v důsledku toho zvedá až o metr. Podle jedné teorie působí voda jako mazivo, takže čím je jí více, tím rychleji se ledovec posunuje. Výsledky dlouhodobého pozorování ukazují, že grónský ledovec stéká do moře dvakrát rychleji než před 20 lety. Rychlost pohybu ledovců ovlivňuje výšku hladiny moří, protože když se jejich čelo dostane do vody, uvolňují se z něj ledové kry.

Antarktida

Samotný kontinent je ukryt pod nejrozsáhlejší ledovou pokrývkou na světě. Její plocha je jedenapůlkrát větší než Austrálie a místy dosahuje mocnosti téměř 5 km. V tomto ledu se nachází 75 % celosvětových zásob sladké vody. Kdyby všechen antarktický led roztál, mořská hladina na celém světě by se zvýšila o 60 metrů.

V posledních letech přinesly silné větry dující přes Jižní oceán teplejší vzduch na cíp pevniny dlouhý 1300 km, který je nejsevernějším výběžkem kontinentu. Na Antarktickém poloostrově, vedla změna proudění vzduchu v posledních padesáti letech ke zvýšení teploty o téměř 3 °C. To je desetkrát víc, než je průměrný nárůst na zbytku planety.

Po stopách Shackletonovy expedice

V Antarktidě je sladkovodního ledu ve srovnání s Grónskem ještě mnohem víc. Dokonce je to oblast s největší koncentrací ledu na Zemi. Sledování ústupu ledové pokrývky zde mimoděk začala expedice vedená slavným průzkumníkem Ernestem Shackletonem. V roce 1916 jeho loď rozdrtil a potopil led. Shackleton se s několika muži vydal v malém záchranném člunu pro pomoc. Plavili se Jižním oceánem 1300 km, než se jim podařilo dostat se na ostrov Jižní Georgia. Po přistání se zcela vyhladovělí a oblečení v roztrhaných hadrech vydali sněhem a ledem napříč ostrovem na jeho druhou stranu, kde ležela velrybářská stanice, v níž chtěli najít pomoc. Shackletonův fotograf zde zachytil celou řadu ledovců. Když sem pak o 94 let později přišla expedice příslušníků Britského královského námořnictva, aby Shackletonovi vzdala hold, ani přes veškeré odhodlání nemohla jejich velký čin do detailu zopakovat, protože led tu už není takový, jaký byl tehdy. Největší změny byly zaznamenány od doby, před 30 lety.

Dopady klimatických změn na tučňáky

Rychlé oteplování má velké dopady na místní ptáky. Tučňáci kroužkoví žijí ze všech tučňáků nejjižněji a, podobně jako lední medvědi na severu, jsou závislí na mořském ledu. Na jaře se vydávají na dlouhou cestu od zamrzlého moře do vnitrozemí. Míří do míst, která nejsou pokryta sněhem, kde v koloniích čítajících i víc než sto tisíc jedinců vyvádějí mláďata. Mnohé kolonie tady ale v posledních letech poměrně rychle úplně zmizely. Tučňáci možná trpěli hladem, nebo se vydali dál na jih, kde je chladnější klima, a tím pádem dostatek mořského ledu.

Zatímco je tu pro zvířata milující zimu příliš velké teplo, podobně jako do Arktidy se sem stěhují noví obyvatelé, kteří si na chlad tolik nepotrpí. Jasně oranžové zobáky tučňáků oslích jsou dnes na Antarktickém poloostrově vidět mnohem častěji než dřív. Odhaduje se, že na poloostrově jich je v současnosti asi desetkrát víc než před pouhými 30 lety.

Vliv na celou planetu

Šelfové ledovce jsou přichycené ke břehům pevniny a fungují jako bariéra, která brání stékání pevninských ledovců do moře. Zvýšení teploty o 1 stupeň vedlo v posledních 30 letech jen na antarktickém poloostrově k rozpadu 7 velkých šelfových ledovců. Segment B Larsenova šelfového ledovce, který byl třikrát větší než Londýn i s předměstími, se rozpadl v roce 2002. Ledovce, které nad sebou držel, začaly poté postupovat do moře šestkrát rychleji. V roce 2008 se začal rozpadat ještě mnohem větší šelfový ledovec na jižním konci Antarktického poloostrova. Teď jsou patrné známky rozpadu Wilkinsova šelfového ledovce. Plocha o velikosti více než 10 tisíc km² byla dlouhé tisíce let pokrytá ledovým příkrovem vysokým 200 metrů. Dnes už se z ní však více než polovina odtrhla. A další na řadě budou šelfové ledovce, které nad sebou drží kontinentální ledovou pokrývku a už nyní začínají na některých místech slábnout. Kdyby jen její malá část sklouzla do oceánu, mělo by to velký dopad na celou planetu.

Originální názevFrozen Planet
Stopáž47 minut
Rok výroby 2011
 )D( ST
ŽánrDokument