Cutty Sark - Vzkříšení z popela

Příběh pozoruhodné lodi, která se stala symbolem historie britské mořeplavby. Britský dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Cutty Sark, při své první plavbě před 140 lety byla jednou z nejrychlejších lodí na světě. Dnes je poslední z proslulých čajových kliprů, plachetnic známých svou rychlostí a elegancí. Světový obchod před 150 lety velmi závisel na lodích. V 60. letech 19. století to byly nejrychlejší a nejpohlednější obchodní lodě – takzvané klipry. V té době to byly nedostižné obchodní lodě, které spěšně převážely velice hodnotné náklady. Mnohé se staly legendami. A Cutty Sark patří mezi ně.

První plavby

Klikněte pro větší obrázek V roce 1869 ji nechal postavit skotský lodní magnát Jock „White Hat“ Willis. Cutty Sark byla skvostem, mistrovským dílem stavitelů plachetnic. Její neobvyklé jméno pochází z básně Roberta Burnse – Tam O'Shanter, jejíž hlavní hrdina je pronásledován čarodějnicemi. Nejrychlejší z nich je Nannie a chytne jeho koně za ocas, což znázorňuje figura na přídi lodi. Halence, která spoře zahaluje její hrudník, se ve skotštině říká cutty sark, tedy krátká košilka. Cutty Sark byla postavena nejen k převážení nákladu, ale i k vyhrávání závodů. „White Hat“ Willis měl zálusk na výnosný obchod s čajem, ve kterém bylo zapotřebí být rychlý. Čajové klipry každým rokem závodily, který se s nákladem vrátí z Číny nejrychleji. První z nich přivezl zboží nejčerstvější a to se prodalo za nejvyšší cenu. Šlo tedy o dobré jméno i o výdělek. Každoroční čajové závody se staly viktoriánským fenoménem. Telegrafy přinášely informace o poloze lodí, které pak otiskovaly všechny noviny. Na závodníky se také ve velkém sázelo.

Cutty Sark poprvé vyplula v roce 1870 s nákladem různých výrobků, vína, pálenky a piva určených pro čínský trh. Plavbu do Šanghaje vzdálené téměř 30 tisíc kilometrů zvládla za 104 dny. Zpět do Londýna vezla 580 tun čaje, který měl v dnešních cenách hodnotu 18 milionů liber. Nicméně začátek její kariéry nakonec nebyl příliš zářný. Cutty Sark se vrátila za 110 dní. To bylo rychlé, ale o pět dní pomalejší než nejrychlejší cesta toho roku. Jejím prvním kapitánem byl George Moodie, prozíravý Skot, který ji do Číny vedl dvakrát, a pokaždé to byla cesta výnosná. Ale Cutty Sark zpomaloval slabý vítr a drobné nehody. Svá nejlepší léta ještě měla před sebou. Její šance přišla v roce 1872. V Šanghaji na ni naložili čaj a Cutty Sark vyplula společně s Thermopylae. To byla loď, která vytvořila nový rekord na cestě z Londýna do Melbourne, 60 dní, a to při své první plavbě. Cutty Sark měla nejlepšího soupeře. Ale v sázce nebyl jen zisk. Kapitáni a posádky kliprů se považovali za elitu. Šlo tedy i o respekt a pověst.

Klikněte pro větší obrázek Obě lodě vypluly 17. června. O 9 dní později projely kolem Hongkongu, stále bok po boku. Cutty Sark poté začala nabírat vodu a na Jávě musela přistát. Navzdory tomuto zpoždění brzy Thermopylae předjela. Její smůla ale nebrala konce. Velké vlny zničily Cutty Sark kormidlo. Posádka na otevřeném moři jen s námahou vytvořila provizorní náhradu, ale přišla i o ni, takže Thermopylae dorazila do Londýna o týden dříve. Ale kapitán a posádka Cutty Sark za své hrdinství získali vítězství alespoň morální. Majestátní klipry začaly z moří mizet jeden po druhém. Ztroskotaly nebo je jejich majitelé prodali na vrakoviště.

Díky štíhlému trupu a 30 arům plachtoví mohla uhánět po světových lodních cestách. V roce 1889 předjela u břehů Austrálie úplně nový poštovní parník Britannia. To bylo něco neslýchaného. Zápis v jeho lodním deníku zní takto: „Ta plachetnice nás dostihla a předjela!“ Rychlost Cutty Sark byla 17 uzlů, což je přes 31 kilometrů za hodinu. K její obsluze bylo potřeba 25 mužů. Kapitánovi lodi pomáhali dva důstojníci. Loďmistr dohlížel na 12 řadových námořníků. Dalšími členy posádky byli kuchař, plachtář a tesař. Dále mohlo být na palubě až 9 kadetů. Byli to chlapci ve věku okolo 14 let, které jejich rodiče vyslali, aby se vyučili námořnímu řemeslu a mohli se stát důstojníky na obchodních lodích. Většina z nich si však musela budovat kariéru na parnících. Ve srovnání s Cutty Sark to byly hřmotné, špinavé a nevzhledné lodě. Nicméně parníky do roku 1880 plachetnice z obchodu s čajem úplně vytlačily. Éra velkých závodů kliprů skončila. Cutty Sark se plahočila po mořích a hledala své nové místo. To vedlo k její nejhorší plavbě poznamenané vzpourou a smrtí.

Pekalná loď

Rozhodnutí postavit nejrychlejší obchodní plachetnici planety nemohlo být načasováno hůře. V listopadu 1869, pouze týden před jejím dokončením, byl otevřen Suezský průplav. Prorazit tuto cestu pro lodě Sinajskou pouští trvalo 11 let. Díky tomuto počinu se zkrátila plavba z Evropy na Dálný východ o více než 8 tisíc kilometrů. Povětrnostní podmínky Rudého a Středozemního moře ale plachetnicím nevyhovovaly. Parníkům jejich cesta do Číny najednou trvala o dva měsíce méně. Nyní byly dvakrát rychlejší než plachetnice, které pořád musely obeplouvat Afriku. Milovníci plachetnic, jako třeba vlastník Cutty Sark Jock „White Hat“ Willis, průplav hanlivě nazývali „stokou“. Byli přesvědčeni, že bude příliš nákladné jej udržovat a že se brzy zanese. Jenže průplav a parníky přetrvaly. Do 70. let 19. století zaplavily parníky světové lodní cesty a vytlačily Cutty Sark z obchodu s čajem. Jock Willis měl s hledáním nových nákladů pro své klipry problémy. Jejich budoucnost nevypadala vůbec dobře.

Klikněte pro větší obrázek V roce 1880 vyslal Cutty Sark do Penarthu, aby vyzvedla velšské uhlí pro americkou tichomořskou flotu, která měla základnu v Japonsku. Tam Cutty Sark nikdy nedorazila. Naopak, tato plavba proslula velice neblaze. Nový velitel lodi, kapitán Wallace, udělal první chybu v tom, že z Penarthu vyplul v pátek. Námořníci byli velice pověrčiví a toto pro ně bylo předzvěstí něčeho zlého. Jeden starý námořník začal znervózňovat posádku černými předpověďmi. A despotický první důstojník, Sidney Smith, atmosféře nepřidal. Zasedl si na námořníka Johna Francise, který dříve sloužil na parnících. Ti dva se nemohli vystát, a když Francis jednou jeho rozkaz ignoroval, rozpoutala se rvačka. Francis napadl Smithe pákou navijáku, ale ten mu ji vytrhl, praštil ho s ní do hlavy a zabil ho. Smith byl uvězněn ve své kajutě, ale když kotvili na Jávě, kapitán ho nechal utéct.

Posádka se začala bouřit, že smrt Francise zůstane nepotrestána, a odmítala pracovat. Vypukla vzpoura. O 4 dny později prý kapitána Wallace dohnal pocit viny a zoufalství k sebevražednému skoku do Jávského moře, kde ho sežrali žraloci. Cutty Sark s nákladem uhlí do Japonska nikdy nedoplula. Byli na ni nasazeni další kapitáni, ale ti byli buď neschopní, nebo alkoholici, a tak došlo k dalším vzpourám a úmrtím. Jeden muž spadl přes palubu. Dva zemřeli na choleru. Staří námořníci začali Cutty Sark přezdívat „pekelná loď“ a „prokletý klipr“.

Nebezpečné rekordy

Ale majitel Jock Willis se zařekl, že osud lodi zvrátí. V roce 1885 najal vynikajícího kapitána kliprů Richarda Woodgeta, který je zde zachycen u kormidla. Woodget byl prvotřídní kapitán, i když poněkud výstřední. Když bylo moře klidné, rád na palubě učil kadety jezdit na kolečkových bruslích. Kapitán Woodget také pro Cutty Sark našel nové uplatnění. V nebezpečných výpravách pro vlnu do Austrálie. Cesta vedla nejprve kolem Mysu Dobré naděje, potom přes Indický oceán s kurzem pod 40 stupňů jižní šířky, aby loď využila takzvané „řvoucí čtyřicítky“, poměrně stálé silné větry vanoucí z Antarktidy. A dále až k Novému Jižnímu Walesu. Když byly žoky s vlnou pečlivě přibity a přivázány v podpalubí, vyrazila Cutty Sark na cestu domů kolem ledovců jižního Tichomoří. Obeplula známý Hoornský mys a zamířila vzhůru Atlantikem až do Londýna. Když šlo všechno dobře, urazila až 550 kilometrů za den. Snaha o udržení co nejvyšší rychlosti neustále prověřovala odolnost lodi i celé posádky.

Klikněte pro větší obrázek Největší zkouškou, a také nebezpečím, byla plavba kolem Hoornského mysu. Z deníku kapitána Woodgeta: „28. června 1891. Prudké vichřice a děsivé nápory větru. Bouřící moře si s námi dělá, co chce. Když jsem pozoroval ty obří vlny, které se nad námi tyčily a byly strmé jako útesy, vypadalo to, jako by se nám měly převalit přes záď a pohřbít celou loď. Bily do paluby na obou stranách tak silně, že vyrážely dveře vnějších kajut na přídi i na zádi a zalévaly palubu záďové nástavby. Celá loď byla v podstatě pod vodou. Za 31 let, co se plavím po mořích, jsem nikdy neviděl nic, co by se tomu byť jen přiblížilo. Za takových podmínek se kormidelník většinou přivazoval ke kormidlu, aby ho vlny nesrazily z paluby.“

Ale ne každý se mohl přivázat. V roce 1888 byl do moře smeten kadet Cooke a utonul. O 5 let později stáli John Doyle a John Clifton na šlápnicích kosatkové čnělky, když příď rozrazila mohutnou vlnu. Spadli do severního Atlantiku a už je nikdo neviděl. Záchranná akce nebyla za takových podmínek možná. Pod velením kapitána Woodgeta se Cutty Sark proslavila svými bleskurychlými plavbami. Když jezdila Cutty Sark pro vlnu, překonala rychlostní rekordy plachetnic na cestě z Londýna do Melbourne a Sydney. Nakonec to ale byla ziskovost nikoli sláva nebo rekordy, co určilo její osud.

Vysloužilá kráska

Cutty Sark byla brána jako vysloužilá už před více než sty lety, v roce 1895. Blížil se konec její životnosti. Nejhorší ale bylo, že už nebyla dostatečně zisková. Provozovat plachetnice přestalo být výhodné. Nahradily je parníky. Kráse a eleganci Cutty Sark se rovnat nemohly, ale uvezly toho mnohem více. Obchodníkům také vyhovovalo, že parníky pluly vždy stejně dlouho a nebyly závislé na větru, přílivu a odlivu ani na roční době. Navíc se po otevření Suezského průplavu jejich cesty zkrátily o mnoho týdnů. Jock Willis, muž, který před 30 lety nechal Cutty Sark postavit, ji nyní s těžkým srdcem prodal portugalské obchodní společnosti. Ta ji přejmenovala na Ferreiru a dalších 25 let s ní dopravovala zboží mezi Portugalskem, Afrikou a Amerikou. V roce 1922 už Ferreira nebyla schopná vydělat si ani na svůj vlastní provoz. A bylo to vidět. Když však tehdy tato rozpadající se loď zakotvila ve Falmouthu, pořád přitahovala obdivovatele.

Klikněte pro větší obrázek Jedním z nich byl vysloužilý kapitán Dowman, který nikdy nezapomněl na podmanivou krásu Cutty Sark, když byla v nejlepších letech. Žalostný stav lodi mu vnukl myšlenku. Následující rok ji od Portugalců koupil. Vrátil jí i původní jméno. Doplul s ní do Falmouthu, kde ji nechal opravit a otevřel ji pro veřejnost. Když kapitán Dowman v roce 1936 zemřel, přešla loď do majetku Královské námořní akademie v Greenhithe u Dartfordu. Celá nová generace královských i obchodních námořníků se na ní naučila ovládat plachetnice. Po 80 letech byla stále ještě funkční. Když ale skončila druhá světová válka, Královská námořní akademie získala novou plachetnici a Cutty Sark měla opět namále. V roce 1951 založili její ctitelé Společnost pro záchranu Cutty Sark, předchůdce Cutty Sark Trust. S podporou veřejnosti a svého patrona vévody z Edinburghu získali dostatek prostředků na její opravu. Domluvili se, že se z ní stane muzeum, a v Greenwichi pro ni vybudovali suchý dok. V prosinci 1954 Cutty Sark vyrazila na svou poslední plavbu. Jejím kapitánem tehdy byl Charles Irving.

Poslední čajový klipr byl pro veřejnost znovu otevřen v roce 2011. Ale aby vydržel co nejdéle, s údržbou není možné nikdy přestat. Cutty Sark už má své legendární plavby dávno za sebou. Nyní je však opět jako nová a jejím posláním je nám tu slavnou éru připomínat. Její ohromující příběh i krása mají stále své kouzlo. A to už se postará, aby se vždycky našli lidé, kteří budou o uchování této lodi pečovat.

Originální názevCutty Sark: Out of The Ashes
Stopáž47 minut
Rok výroby 2010
 )D( ST
ŽánrDokument