Podzimní zahrady
Život ministra zemědělství malátně pluje mezi hony se zahraničními delegacemi a nesmyslným úřadováním prokládaným partičkou karet, sklenkou vína nebo vzpíráním. Z letargie ho vyvede až nucený odchod z dobře placeného místa. Jediný předmět, který si s sebou do nového života vezme, je antikvární škrábátko na záda symbolizující jeho dosavadní "aktivitu". Návrat mezi obyčejné smrtelníky není zprvu jednoduchý, bez peněz, opuštěn milenkou i manželkou, se chystá nastěhovat do starého bytu, jenž se za léta samoty stal ghettem afroamerických imigrantů. Laskavá péče kamarádů z mokré čtvrti, přítelkyň-utěšitelek a obětavé matky v neodolatelném podání M. Piccoliho ho uvede do pravda o nic smysluplnější, ale o to spokojenější existence běžného člověka.
Režisér Iosseliani netíhne k moralismu ani ostré sociální satiře, jeho příběh je hravým zpodobněním marnosti lidského života a zkorumpovanosti politiky na pozadí úchvatně zachyceného francouzského koloritu.