Proutěný muž

Na odlehlý skotský ostrov přijíždí z pevniny policejní seržant Howie, který na místě hodlá prošetřit anonymní udání, že se zde pohřešuje mladá dívka. Obyvatelé ostrova tvrdí, že žádné takové děvče neexistuje, brzy se však ukáže, že místní venkovská komunita, vedená výstředním lordem Summerislem, není tím, čím by se na první pohled mohla zdát. Oddaný křesťan Howie postupně odhaluje svět prastarých božstev a pohanských zvyků a stále hlouběji se zaplétá do podivné hry, jejíž pravou podstatu pochopí až v pověstném šokujícím závěru filmu.

Snímek Proutěný muž, jeden z nejoriginálnějších příspěvků britské kinematografie hrůzy, natočil v roce 1973 jako svůj první celovečerní film tehdy třiačtyřicetiletý Robin Hardy podle scénáře Anthonyho Shaffera (v té době byl již podepsaný pod takovými filmy jako Zběsilost Alfreda Hitchcocka či Slídil Josepha L. Mankiewicze a v následujících letech se věnoval především velkorysým filmovým adaptacím poirotovských příběhů z pera Agathy Christie - Vražda v Orient Expresu, Smrt na Nilu, Zlo pod sluncem). Výsledný počin představuje jeden z mála kultovních filmů v pravém smyslu toho slova. Při svém původním uvedení prošel kiny takřka bez povšimnutí, zavržen studiem jako příliš excentrické, obtížně propagovatelné dílo. Vybudoval si však okruh skalních příznivců a teprve v průběhu let se postupně dočkal uznání, jež mu náleží. Provokativní a mnohoznačné dílo, které časopis Cinefantastique označil za Občana Kanea filmového hororu, se vymyká jednoznačným interpretacím. Přestože jej lze vnímat jako pozdní plod 60. let, ve svém pojednání o střetu konzervativního establishmentu, ztělesněného policejním důstojníkem, a svobodomyslné komunity, nesešněrované rigidními společenskými pravidly, se vyhýbá jednoznačným závěrům a nechává je na uvážení každého diváka. Film se vzpírá i jasnému žánrovému zařazení a suverénně střídá polohy od detektivního dramatu, přes košilaté vyprávění a hrůzostrašnou historku, až po etnografickou studii. Svorníkem, který drží tuto pestrou směsici pevně pohromadě je zneklidňující pocit jakési neustále přítomné, nevyslovené hrozby. Vedle brilantního scénáře a inteligentní režie se na působivosti filmu podílí i herecké obsazení, především pak angažmá hororových ikon Ingrid Pittové a Christophera Leea, který prohlásil, že v tomto filmu podal dle vlastního názoru nejlepší výkon své bohaté herecké kariéry. Pozoruhodná je také hudební složka, jejímž autorem je americký dramatik, herec a hudebník Paul Giovanni. Zmínit je třeba také autorskou poctivost Robina Hardyho, který ve jménu autenticity podání lidových zvyků v rámci přípravy pečlivě nastudoval Zlatou ratolest skotského antropologa Jamese George Frazera. Sluší se též uvést, že film v průběhu let existoval v několika různých sestřizích, z nichž každý má své vlastní kvality.

ČT uvádí studiový sestřih, který běžel v kinech při původním uvedení filmu v 70. letech. Pro zájemce můžeme doplnit, že tzv. dlouhou verzi, která ovšem rovněž nepředstavuje finální autorský sestřih, vydala v roce 2012 na DVD společnost Magic Box. Pro úplnost dodejme, že Robin Hardy v roce 2011 natočil volné pokračování filmu pod titulem The Wicker Tree a v současnosti připravuje závěrečný díl pomyslné trilogie nesoucí pracovní název The Wrath of the Gods.

Proutěný muž představuje ono vzácné solitérní dílo, jaké vzniká jen jednou za čas při mimořádně šťastné souhře tvůrčích okolností, a jako takový stojí osaměle v hloučku nemnoha podobně geniálně mimoběžných počinů, ať už jde o Zrůdy (Freaks, 1932) Toda Browninga, Lovcovu noc (The Night of the Hunter, 1955) Charlese Laughtona či Šmíráka (Peeping Tom, 1960) Michaela Powella. Úplně na závěr lze s jistou nadsázkou - vzhledem k obsahu filmu - říci, že Proutěný muž i po více jak čtyřiceti letech od svého vzniku stále hoří jasným plamenem.