Nezištná pomoc v nejkritičtějších chvílích a na nejzasaženějších místech naší planety v bohatých archivních materiálech i názorech a zkušenostech českých lékařů. Dokument z cyklu Nevládní organizace (2002). Scénář a režie M. Dušák

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V roce 1971 se z podnětu Bernarda Kouchnera rozhodlo několik francouzských lékařů založit organizaci s názvem Médecins Sans Frontieres - Lékaři bez hranic. Šlo hlavně o levicově orientované nadšence, ale myšlenkový základ jejich organizace vycházel i z historických tradic Francie a byl bezprostředně inspirován pocitem bezmoci vyvolaným informacemi o hladovění tisíců obyvatel Biafry (Západní Sahara) a neschopnosti Červeného kříže zasáhnout v politicky obtížné situaci, kdy nebylo zřejmé ani kdo proti komu bojuje.

Ze začátku měly první akce podobu dobrodružných výprav mladých lékařů, které představovaly mediálně vděčnou látku, koncem sedmdesátých let se MSF začala profesionalizovat. Dnes se podílí nejen na odstraňování katastrof a válečných pohrom, ale i na mírových a nenápadnějších misích, jako je osvěta proti AIDS v Rusku, školení laborantů v Kambodži nebo pomoc duševně postiženým v Arménii.

MSF je největší soukromou humanitární organizací, s poměrně decentralizovaným řízením operací. Celkem 450 stálých pracovníků s 2500 dobrovolnými členy a 15 000 místními pomocníky se účastní na zhruba dvou stech projektech v osmdesáti zemích světa. Jednotlivé projekty jsou koordinovány z národních centrál převážně v evropských zemích. MSF nemá žádné hlavní sídlo, pouze pět zásahových centrál (Paříž, Barcelona, Ženeva, Amsterdam, Brusel), k nimž je přiřazeno devatenáct regionálních sekcí. Roční rozpočet organizace se blíží v přepočtu devíti miliardám korun.

Zhruba třetinu členů organizace tvoří lékaři, další třetinu zdravotní sestry a ošetřovatelé a zbytek jsou automechanici, inženýři nebo účetní, kteří mají na starosti správní a technické zabezpečení akcí.

Ústřední sklad v Bordeuax je vybaven pro každý předvídatelný případ. Během několika hodin lze odtud poslat do kteréhokoli místa na zeměkouli kontejnery se sanitárním zařízením, léky nebo zásobníky pitné vody. Celní odbavení je připraveno v předstihu, aby nezdržovalo transport. Při akcích MSF by měl pomocný tým včetně materiálu dorazit na kterékoliv místo určení v ideálním případě během čtyřiadvaceti hodin. Po příchodu na místo vždy následuje rychlá orientace v místní situaci. Za pár hodin proběhnou rutinní práce. Tři počítače a satelitní telefon vytvářejí logistické zázemí a umožňují e-mailové spojení s evropskou základnou.

Teprve po zajištění základny mohou lékaři vybalit stetoskopy, přístroje na měření krevního tlaku, seznam léků a příručku základních léčebných úkonů. Posledně zmíněné tiskoviny jsou jedním z klíčů k úspěchu organizace. Každý člen týmu může používat pouze metody uvedené v příručce a ordinovat některé ze zhruba tří set léků uvedených v seznamu. Žádná jiná organizace nesešněrovala své záchranáře tak přísnými normami.

Každý předem ví, jaký materiál má k dispozici a jak ho může využít. Při práci v jednotlivých vesnicích se pak každá diagnóza zanese do kartotéky a na konci dne je patrný zdravotní obraz celé obce. Vyšetření probíhá profesionálně, na první pohled snad až příliš s odstupem. Na druhé straně je samozřejmě rychlé a přesné.

K základním zásadám organizace patří nevystavovat svoje lidi nesmyslnému nebezpečí, a tak v případě eskalace násilí v oblasti jsou lékaři i další personál okamžitě staženi. K charakteru organizace patří až vojenská disciplína, ale na druhou stranu poměrně volná hierarchie vedení a názorová konfrontace. Nezasahování proti odlišným názorům je považováno za jednou z největších předností MSF. Přesto se během času některé spory rozhodla řešit část zakladatelů organizace včetně Bernarda Kouchnera odchodem a založením "konkurenční" organizace Lékaři světa. Otázek, které se v organizaci pracující často v tak vypjatých podmínkách a politicky složitých situacích mohou stát předmětem polemik, je více.

Lékaři bez hranic se ale nikdy nevyptávají na politické pozadí daného konfliktu. Jejich cílem je pomoc postiženým, nikoliv podpora z některé z bojujících stran. Etická otázka, zda i pachatelé zločinců mají nárok na lékařskou pomoc, je podle nich neslučitelná s lékařským slibem. K další z přísně dodržovaných zásad patří absolutní zákaz zbraní. V objektech ani vozidlech MSF nesmějí být žádné zbraně, ani pro osobní obranu.

Organizace nemá žádný mezinárodní mandát a nevztahují se na ni podobné úmluvy jako například na Červený kříž. Jedinou ochranou je proklamovaná mírumilovnost a důvěryhodnost. Snad právě proto zaznamenali Lékaři bez hranic za celé devětadvacetileté působení v nejtěžších podmínkách jen deset obětí.

Film pracuje jednak s materiálem poskytnutým centrem MSF v Paříži a jednak s materiálem zpřístupněným vídeňskou pobočkou, pod kterou spadají i dva čeští lékaři. Na těchto materiálech je postaven popis historie organizace a jejích jednotlivých misí a akcí, které během své historii uskutečnila. Dalším materiálem jsou dotáčky pořízené jednak v kapacitách ČT v Čechách (natáčení rozhovorů s oběma lékaři, s ostatními lékaři ze specializovaných pracovišť, s Petrem Příhodou - profesorem etiky na lékařské fakultě, s Janem Urbanem, novinářem s velkou zkušeností z krizových oblastí, s Janem Šibíkem, který jel fotit zmrzačené děti do Sierry Leone a s dalšími). Třetím zdrojem materiálu je pak amatérský záznam, který natočil Igor Máčala během svých pracovních cest pro MSF, materiál, který ukazuje konkrétního člověka a jeho každodenní práci, ubytování, jídlo, podmínky, ve kterých se pracuje, i některé operace, které Máčala a jeho kolegové realizovali.

Spolupráce na scénáři: Filip Pospíšil
Dramaturgie: Vladimír Štvrtňa
Kamera: Michal Hýbek
Scénář a režie: Marek Dušák
Účinkují: čeští lékaři, kteří dávají svou zkušenost ve prospěch nezištné pomoci v nejkritičtějších chvílích a na nejzasaženějších místech naší planety...
Stopáž54 minut
Rok výroby 2000
 ST
ŽánrDokument