Rozhovor se sinologem Štěpánem Pavlíkem

Čína prochází v posledních desetiletích dynamickým rozvojem. V čem se od ní může Evropa inspirovat?

Klikněte pro větší obrázekZáleží na hloubce poznání nejen čínské společnosti a kultury, ale i na poznání své vlastní společnosti a kultury. Čína prodělala a prodělává ohromné množství změn, z nichž některé jsou pozitivní, jiné negativní. Každopádně se inspirovala západní civilizací, z čehož vyplývá, že nám mimo jiné nastavuje naše vlastní zrcadlo, ať už je její uchopení některých procesů a myšlenek deformované vlastní tradicí (a tím pádem chybně vyloženo a pochopeno) nebo ne.

V současné době vnímám jako velký problém Evropy směřování k povrchnosti a čím dál menší schopnosti analýzy v širších souvislostech, absenci ideálů a vytyčených cílů v dlouhodobé perspektivě, ztrátu solidarity a z toho plynoucí, mimo jiné, čím dál tím silnější upřednostňování vlastních partikulárních zájmů na straně jedné a v zásadě v určité formě přetrvávající europocentrické myšlení na straně druhé.

Nelze velmi jednoduše přejímat principy, které fungují v Číně – v evropském kontextu by asi těžko fungovaly (a naopak). Důležité je vytyčit si, co je pro nás důležité, kam chceme směřovat, čeho chceme dosáhnout. Na základě této úvahy zanalyzovat procesy, které probíhají v Číně odlišně, a pak teprve lze uvažovat o inspiraci Čínou – srovnat podmínky, pochopit souvislosti a vzít si to, co vyhovuje našim cílům, případně vyvarovat se toho, co by nám nebylo prospěšné. To znamená předně se inspirovat v tom smyslu, že je důležité snažit se pochopit sám sebe, svá silná a slabá místa, a zároveň se bez jakýchkoliv předsudků snažit poznat druhou stranu.

Jak se díváte na současný vztah mezi starým kontinentem a Čínou?

Klikněte pro větší obrázekObávám se, že v současné době Evropa Číně nerozumí a pokud se o to pokouší, pak se špatným výsledkem, protože nerozumí sama sobě – zmítá se ve svých problémech, aniž by si je dokázala přiznat. Proto místo opravdového pochopení Číny si spíše Evropa buduje iluzi Číny, která zapadá do jejího rámce. Pro jedny je Čína exotickou zemí starých mudrců, pro jiné diktátorský režim odporných komunistů, další obdivují ekonomické úspěchy. Inspirovat se čímkoliv z takovéhoto iluzorního obrazu by bylo nejspíše katastrofální.

Čína toto již v některých ohledech pochopila, ač se tak navenek možná netváří. Pro příklad: v posledních letech jezdí do EU delegace, které analyzují a snaží se detailně pochopit např. systém sociálního zabezpečení v jednotlivých zemích. Snaží se podchytit veškerá pozitiva a negativa jednotlivých systémů, zanalyzovat, které principy v Číně fungovat budou a které nikoliv, následně dochází ke zkušebnímu zavádění v některých oblastech. Pokud se daný systém osvědčí, je postupně aplikován dále. Takto se čínští politikové postupně zabývají těmi oblastmi, které považují za méně vyspělé než jinde ve světě. Z toho plyne, že jsou schopni sebereflexe a sebekritiky a jsou otevření novým myšlenkám.

Na druhou stranu nepromyšlené nebo nedomyšlené kroky působí nedozírné škody ve společnosti, na životním prostředí, na kulturním dědictví apod., tyto škody bude velmi těžké odstranit.

Které problémy současnou Čínu nejvíce trápí?

Klikněte pro větší obrázekJe toho víc. Nerovnoměrnost mezi příjmy chudých a bohatých, rozdíly mezi městy a venkovem, případně mezi východními pobřežními oblastmi a západními a vnitřními částmi Číny. Týká se to zejména rolníků, kteří mají velmi nízké platy, téměř žádné vzdělání, a proto nejsou zaručena jejich práva. Navíc žijí ve venkovských oblastech, které jsou chudší a neposkytují služby běžné ve městech – chybí tam dostatečná infrastruktura a pěstování plodin a chov není zdrojem velkých příjmů. K dalším problémům patří přelidněnost, stárnutí populace a kvůli politice regulované porodnosti (politika jednoho dítěte) také nevyrovnaný počet mužů a žen. V Číně neexistuje celostátní systém sociálního a důchodového zabezpečení, roste podíl nezaměstnaných, častěji se objevují různé epidemie a civilizační nemoci. Velkým problémem je také korupce a netransparentnost procesů, znečišťování životního prostředí a vodních zdrojů, nedostatek energií a zvyšující se doprava.

A jak z tohoto souboje vychází tradiční kultura?

Mladí lidé si za vzor berou hlavně Západ a o vlastní kulturu se nezajímají. V rámci modernizace jsou často i za podpory veřejnosti bořeny staré památky a všudypřítomná komercionalizace se nevyhýbá ani náboženství. Problémem je i ztráta morálky, přestávají být vyznávány tradiční hodnoty, nebo vzrůstající nacionalismus a s ním spojené problémy s etnickými menšinami třeba v Tibetu nebo v Xinjiangu (Sin-ťiangu).

Hodně diskutovaná je také problematika lidských práv…

Klikněte pro větší obrázekV čínské společnosti je v některých ohledech míra osobní svobody větší než např. u nás nebo v západní Evropě. Systém funguje poměrně pragmaticky – snaží se omezovat jen takové jednání, které vyhodnotí jako reálně nebezpečné pro svou vlastní existenci. Neplatí tedy, že by jakákoliv kritika měla za následek okamžitou represi ze strany státních složek.

Dále platí, že čím vyšší společenský status, tím větší volnost jednotlivec má. Zároveň vytváří model, kdy dává naději nižším vrstvám se dostat na společenském žebříčku výše a tím vylepšit své postavení. Rolníci a dělníci jsou většinou relativně smířeni se svým postavením, pokud nedochází k ohrožení základních životních podmínek, většinou se nebouří a snaží se co nejvíce uspět a vyšplhat se na pomyslném společenském žebříčku výše.

Od střední vrstvy výše jsou Číňané zvyklí dožadovat se svých práv, a protože jsou si vědomi toho, že společenské postavení se odvíjí zejména od majetku, o politiku se až příliš nestarají – ledaže by ji brali jako prostředek společenského vzestupu a obživy. V takovém případě se ale přizpůsobují strukturám a většinou usilují o členství v KS Číny.

Dlužno dodat, že komunistický režim si je vědom deficitu v oblasti lidských práv, nicméně stále převládá názor, že příliš rychlé uvolnění poměrů by mělo neblahé následky pro rozvoj země, proto k demokratizačnímu procesu dochází velmi opatrně. Problém nicméně kolikrát není v nedemokratických zákonech, ale spíše v tom, že lidé si nejsou dostatečně vědomi svých práv nebo procesů, jak se o svá práva přihlásit – tj. není dostatečně vyspělá a informovaná občanská společnost. Místní vlády, které mnohdy mají na svědomí nepravosti a bývají zkorumpovány, samozřejmě nemají zájem na tom, aby se právní povědomí obyvatelstva zvyšovalo a oni byli nuceni čelit žalobám, kritice, výtkám apod.

Navzdory rostoucímu bohatství zůstávají v Číně stamiliony chudých. Co pro ně tamní úřady dělají?

Klikněte pro větší obrázekOd vyhlášení politiky reforem a otevírání se světu Deng Xiaopingem (Teng Siao-pchingem) na 14. sjezdu KS Číny v roce 1978 do roku 2004 došlo k prudkému snížení chudoby, na druhé straně kvůli zavedení tržního hospodářství došlo k růstu nerovnosti v příjmech, zvláště mezi městskými a venkovskými oblastmi, případně mezi vzdělanou a nevzdělanou městskou vrstvou obyvatelstva. K tomuto stavu napomáhala i restriktivní politika v oblasti migrace do měst. Centrální vláda se tedy v rámci své politiky snižování chudoby snaží v posledních letech jednak o podporu migrace do měst, dotuje vzdělávání a zdravotní zabezpečení v určených chudých oblastech, podporuje investice do veřejných služeb a stimuluje vnitrostátní spotřebu.

Jak už jsem říkal, v současné době v Číně neexistuje celostátní systém sociální podpory. Čína má ve skutečnosti jeden z nejvíce decentralizovaných fiskálních systémů na světě, to mimo jiné znamená, že výdaje na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví jdou z rozpočtu místních vlád. Ty jsou závislé zejména na výběru místních daní. Bohatší provincie si mohou dovolit až osminásobně vyšší výdaje na sociální zabezpečení než chudší provincie, na úrovni krajů je tento rozdíl až osmačtyřicetinásobný.

Dokáže Peking konstruktivním způsobem reagovat na zpětnou vazbu od svých obyvatel i mezinárodních partnerů?

Narážíme na již zmíněnou skutečnost, že Čína navzdory u nás všeobecně rozšířené představě není centralizovaný stát. Fakticky mají velkou moc vlády na úrovni provincií, prefektur, krajů. Centrální vláda (Státní rada) v Pekingu z této situace v některých případech rovněž těží. V případě problémů lze odpovědnost přenést na místní vládu.

Ve své podstatě se Čína nedá posuzovat jako jeden celek, neboť skutečně záleží na kvalitě místní vlády (na kterékoliv úrovni). Obecně lze ale říci, že čím vzdělanější obyvatelstvo v dané oblasti, tím kvalitnější je místní vláda. Vzdělaní a tím pádem i lépe informovaní lidé jsou si vědomi svých práv a vyvíjejí mnohem větší tlak na dodržování nařízení ze strany státních orgánů.

Ve vztahu k zahraničí pak záleží na tom, jaké má Čína cíle a čeho chce dosáhnout. Na jedné straně si snaží budovat co nejlepší mezinárodní pověst a „tvář“, na straně druhé si už čínští politici uvědomují svůj celosvětově rostoucí vliv.

Podle jakých pravidel probíhá v Číně byznys? A jak výrazná je v tomto směru „česká stopa“?

Klikněte pro větší obrázekČína představuje velký a důležitý trh, o který je zájem. Z toho plyne, že uspět na něm je velmi těžké a vyžaduje to poměrně velké a dlouhodobé investice. Je to tvrdý boj proti ohromné konkurenci nejen čínských, ale i zahraničních firem, které jsou na tomto trhu již etablovány. Česká republika svou šanci proniknout na tento trh ve větším měřítku po revoluci v roce 1989 nevyužila. V současné době už jsou lidé, kteří si pamatují kvalitní československé výrobky, většinou příliš staří a nemají vliv. Pro novou generaci jsou nejdůležitějšími obchodními partnery Německo a USA. Je nutné dodat, že většina českých podnikatelů se neumí na čínském trhu vůbec pohybovat. Naši byznysmeni podceňují jinou mentalitu, jiný jazyk (spoléhají se na místní tlumočníky do angličtiny), nejsou ochotni investovat tolik času a tolik prostředků, a pokud uspějí, nemají výdrž. Neuvědomují si, že proniknout na trh v Číně je pouze začátek a pokud se nebudou dále rozvíjet a budovat si silnější pozici, budou převálcováni konkurencí. Roli zde hraje i to, že je u nás Čína často vnímána jen jako výrobna nekvalitního zboží – což je ovšem spíše problém našich dovozců, kteří se snaží dovážet co nejlevnější výrobky bez ohledu na kvalitu a tento zkreslený obraz Číny pomohli vybudovat.

Ze strany české vlády rovněž neexistuje téměř žádná podpora podnikání – zahraniční politika vůči Číně se většinou omezuje jen na kritiku lidských práv, ovšem bez hlubších znalostí místních poměrů. Pokud se tedy český podnikatel rozhodne v Číně podnikat, octne se na trhu osamocen, vystaven všem rizikům. Na českých zastupitelských úřadech v Číně a v agenturách na podporu podnikání pracují většinou lidé bez znalosti čínštiny a místního prostředí, relativně často dochází k obměňování lidí, takže nejsou vybudovány žádné vztahy a noví lidé potřebují dlouhý čas na adaptaci.

Jak Číňané vzpomínají na Teng Siao-pchinga, rozporuplného vůdce a otce čínských reforem?

Deng Xiaoping (Teng Siao-pching) je vnímán jako jedna ze tří důležitých postav dějin moderní Číny. Sun Zhongshan (Sun Čung-šan, Sunjatsen) je považován za otce čínské republiky, díky kterému se Čína vydala cestou modernizace; Mao Zedong (Mao Ce-tung) dokázal Čínu sjednotit a vytvořit ČLR a díky Dengovi Čína začala opět prosperovat. Proto je stejně jako Mao Zedong vnímán pozitivně a je relativně populární i mezi mladou generací.

Troufnete si odhadnout, kde bude Čína za nějakých dvacet let?

Netroufám. To záleží na spoustě okolností, nejen na Číně, ale i na situaci jinde ve světě.