Marná lásky snaha

Nad Evropou se stahují válečná mračna budoucího světového konfliktu, na dvoře navarrského krále ovšem bijí na poplach z jiného důvodu. Neboť mladý panovník má zřejmě v úmyslu přeměnit své království v ideální říši vědění. Tak lze alespoň soudit podle slibu tříletého celibátu, v jehož průběhu se hodlá i se svými třemi věrnými druhy věnovat pouze studiu a vědám a vystříhat se všelikých světských radovánek a především a zejména styku s ženským pokolením, byť bylo sebesvůdnější. Dlužno ovšem říci, že královo předsevzetí není právě nejvhodněji načasováno. Neboť francouzské poselstvo, které na navarrský dvůr právě přijíždí, je složeno takřka převážně z žen, a to z žen mimořádně půvabných a okouzlujících. Je vůbec možno takovému pokušení odolat?

Shakespearova komedie Marná lásky snaha stojí už od svého vzniku poněkud v pozadí zájmu tvůrců i diváků. Po Shakespearově smrti se dokonce více než 200 let na divadle vůbec nehrála, filmové i televizní verze by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Kenneth Branagh, který má na svém kontě již řadu shakespearovských adaptací, se této látky chopil s invencí sobě vlastní, přenesl její děj do třicátých let minulého století a natočil ji jako muzikál v klasickém hollywoodském stylu. V roztančeném a rozezpívaném příběhu uvidíme v netradičních rolích řadu předních britských i zahraničních herců, kteří si své účinkování v tomto experimentu evidentně velmi vychutnávají (za všechny jmenujme např. Timothyho Spalla...)