Rozhovor s Danou Syslovou

Většinou hrajete v poslední době takové moudré, laskavé a milé ženy. Cvičitelka Prudká z Poupat své jméno nezapře. Je to taková „generálka“, která sebe i svůj úkol naučit ženy spartakiádní skladbu bere až komicky vážně. Jak se vám ta postava hrála?

Prudká je nadšená stupidní socialistická bezohledná kráva, která se mi ovšem hrála dobře, byla to příjemná změna v mém repertoáru.

Cvičila jste sama někdy na spartakiádě? Jak vzpomínáte na ten humbuk kolem masových vystoupení na pražském stadiónu na Strahově?

Cvičila jsem s obručemi, bylo mi asi 14 nebo 15, už nevím. Zkoušky byly vopruz, ale atmosféra potom a samotné cvičení bylo docela prima a mám na to hezké vzpomínky.

Zimní natáčení filmu, zvlášť pak vystoupení Poupat venku, což je vlastně finální scéna filmu, na hřišti při minus osmi stupních nebylo příjemné. Co vám z natáčení té scény a Poupat vůbec nejvíc utkvělo v paměti?

Zima a gulášová polívka, kterou nám přinesli tu poslední noc. Tak se mi zimou třásly ruce, že dalo práci trefit se lžící do pusy.

Během své dlouhé herecké kariéry jste spolupracovala s celou řadou renomovaných režisérů. Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi spoluprací se zkušeným režisérem a debutantem, jakým je Zdeněk Jiráský?

Zdeněk je milý, slušný a talentovaný režisér, který mi dal důvěru, že si mě obsadil bez konkurzu. A hlavně komunikuje s herci, tudíž může dojít i k vzájemné tvorbě. Přeju mu, ať mu to vydrží!