Rozhovor s Vladimírem Javorským

Když jste si poprvé přečetl scénář Poupat, co jste si řekl?

Že život je někdy pěkná depka, tedy že to někdo může mít hodně složité. Moc dobrý scénář.

Už jste si zahrál pěknou řádku outsiderů. Čím se od nich liší váš Jarda z Poupat?

Role outsiderů mi nevadí, spíš naopak. A rozdíly? Jarda je starší, než byli ti předchozí, má rodinu a je závislý. Prostředí, ve kterém se příběh filmu odehrává, je navíc velice blízké tomu, co znám z dětství. Tedy prostředí průmyslové Ostravy

Váš hrdina Jarda by mohl být normální slušný člověk, který má rád svou rodinu, kdyby se nedostal do bludného kruhu. Životní beznaděj ho žene k automatům, a závislost zase stahuje stále hlouběji ke dnu. Tedy svou bídu si z velké míry zavinil sám. Vy nějakou šanci pro svého ztroskotance vidíte? Chápete ho, litujete, vyčítáte mu slabost, která ničí osudy jeho nejbližších?

Víte, asi je to koktejl tolika kdyby, že se do něj nechci pouštět, proč a bylo-li nutné sednout před automat. Jinak to jsou otázky pro diváky, podaří-li se filmu, aby si je kladli.

Vyrůstat a žít v takovém ekologicky zatíženém prostředí, jako hrdinové filmu, je objektivně nezdravé fyzicky. Ale zhoubný vliv na psychiku musí mít také, ne?

Studii vlivu ekologické zátěže na lidskou psychiku přenechám jiným, ale řekl bych, že ji to radikalizuje, neboť´stresuje. Ale totéž platí i v prostředí ekologie duševní o zátěži a traumatech třeba z politiky.

Natočil jste desítky filmů s těmi nejzkušenějšími režiséry. Jak se vám pracovalo s debutujícím Zdeňkem Jiráským?

Moc pěkně, se Zdendou se dělá dobře, jen je škoda, že v případě nízkorozpočtového filmu není víc času. Myslím, že takhle dobrý scénář by si zasloužil důstojnější podmínky vzniku.

Máte pocit, že jste dostal od režiséra dost prostoru, abyste si mohl přizpůsobit svou roli „na tělo“?

Určitě přiměřený prostoru, který dostal sám (viz výše). Jedna věc je povídat si o postavě a druhá mít prostor a čas na místě trochu hledat. A snad šlo spíše o to, abych se já dostal do kůže postavy, než si ji takříkajíc přešít na tělo.

Myslíte si, že lidi, kteří mají dnes často svých dost vlastních existenčních starostí, chtějí ještě vidět bídu těch druhých?

Věřím, že pořád ještě chtějí vidět a slyšet příběhy, jak tomu bylo odedávna. Dáváme-li v tom kterém okamžiku přednost uvolnění, či něčemu „těžšímu“, je naše volba.

Které okamžiky natáčení byly pro vás nejtěžší?

Okamžiky vlastní nedostatečnosti před kamerou a vyrovnání se s daností prostředí.

Jak si rozumíte se svou filmovou manželkou Malgorzatou Pikus?

Je výborná. Pochází ze stejného kraje, jako já, zasažena stejnou aglomerací, jen z opačné strany hranice. Původem a alespoň částečnou znalostí problémů rodiny v takovém prostředí, jsme si možná bližší, než s některými kolegy třeba z Prahy.