3/6
Středa 18. 3. 2020 na ČT200:00:19 Sedm let od smrti soka Ludvíka Bavora,
00:00:21 v roce 1347, se Karel připravoval na cestu do Říma.
00:00:27 Císařská korunovace měla stvrdit jeho vládu
00:00:29 ve Svaté říši římské.
00:00:32 A zde v Sulzbachu měl čas přemýšlet.
00:00:35 Věděl, že korunovace je věcí prestiže
00:00:38 především ve středoevropském prostoru.
00:00:44 Šanci faktického ovládnutí severní Itálie nedávaly
00:00:48 jak stálé boje mezi italskými městskými státy,
00:00:52 tak zájmy Francie, či nechuť papežů
00:00:55 k silné vládě císaře na italské půdě.
00:00:59 Přesvědčil se o tom Karlův děd Jindřich VII.
00:01:02 i otec Jan Lucemburský. Nebylo ale jiné volby.
00:01:11 Cestu Karel zahájil zde v Sulzbachu,
00:01:14 hlavním městě jeho projektu Nových Čech.
00:01:17 28. září 1354.
00:01:22 Na svátek českého patrona, sv. Václava,
00:01:25 vyjel z města průvod Karlovi věrných říšských knížat a pánů
00:01:30 a také nepočetný vojenský oddíl čítající asi tři sta jezdců.
00:01:36 Mimo řady jednání totiž Karel očekával i vojenské střety.
00:01:39 Na italské půdě přivítal Karla již 14. října 1354
00:01:45 aquilejský patriarcha Mikuláš, jinak Karlův nevlastní bratr.
00:01:52 Během porad nad plány a dalším postupem,
00:01:56 zastihla Karla před Akvilejí také skvělá zpráva.
00:02:01 Podle této zprávy 5. října 1354 zemřel
00:02:07 milánský arcibiskup Giovanni Visconti,
00:02:11 jinak úhlavní nepřítel a zásadní odpůrce Lucemburků.
00:02:15 A tak cesta do Lombardie se zdála zcela otevřená.
00:02:20 Na další zastávce v Mantově zůstal Karel
00:02:24 na vévodském dvoře v Palazzo Ducale déle jak dva měsíce.
00:02:29 Jednak zde vedl jednání s Benátskou ligou,
00:02:32 ale také hlavně pokračoval v získávání svatých ostatků.
00:02:37 Ty nejdůležitější získal v Pavii,
00:02:40 kde si vyprosil i ostatky hlavy a těla sv. Víta,
00:02:43 tu nejcennější relikvii pro budovanou pražskou katedrálu.
00:02:48 Z Mantovy se Karlův průvod vydal po starobylé cestě
00:02:52 La Cisa přes Pisu do Říma.
00:02:56 Ale ještě dříve než Karel vstoupil do Pisy,
00:02:59 dosáhl na první cíl.
00:03:02 6. ledna roku 1355 přijal v chrámu sv. Ambrože v Miláně
00:03:09 železnou lombardskou korunu a stal se tak italským králem.
00:03:15 Byla to ostatně nezbytná podmínka pro císařskou korunovaci.
00:03:20 Zdálo se, že nebe nad Karlovými plány se rozjasňuje.
00:03:25 A vypadalo to, že cesta, po které kráčeli
00:03:29 před více jak tisíciletím římské legie
00:03:32 ke svým triumfálním vítězstvím, může být také cestou,
00:03:36 po které dojde k svému vítěznému triumfu i Karel.
00:03:42 Pisa vždy patřila k městům, která podporovala
00:03:45 římské krále a císaře. Ostatně není divu.
00:03:49 Ve zdejší katedrále dodnes spočívají ostatky Karlova děda,
00:03:54 císaře Jindřicha VII., kterým se Karel
00:03:58 neopomněl přijít poklonit.
00:04:02 A sem také, 8. února 1355, dorazila
00:04:06 za doprovodu arcibiskupa Arnošta z Pardubic
00:04:10 a s průvodem čítajícím asi dva tisíce jezdců i královna Anna.
00:04:18 Do Říma zbývalo 250 kilometrů a času bylo málo,
00:04:26 stejně jako teď, ale nakonec Karel rozbil své ležení
00:04:30 před branami Věčného města včas.
00:04:33 O Zeleném čtvrtku, 2. dubna 1355,
00:04:37 na Monte Mario před kostelem sv. Marie Magdaleny.
00:04:47 Musel dodržet slib, že bude v Římě jen jeden den, v den korunovace.
00:04:54 Delší pobyt by byl totiž vnímán jako intervence
00:04:57 do svrchovanosti Papežského státu, ale za den
00:05:01 se zase nedala stihnout pouť, kterou si Karel naplánoval.
00:05:05 A tak slib dodržel trochu jako chytrá horákyně -
00:05:09 ano i ne. S tajným papežovým souhlasem
00:05:13 vstoupil do města již ve čtvrtek
00:05:15 jako host kanovníků Svatopetrské baziliky.
00:05:20 O půlnoci vstal, aby "s velkou pokorou uctil
00:05:23 přesvatou Kristovu tvář na Veroničině roušce",
00:05:27 což bylo, jím velmi oblíbené, spodobnění Krista.
00:05:31 Tím začala Karlova velkopáteční pouť
00:05:34 po významných římských bazilikách.
00:05:37 Nejdelší dobu strávil zde, při bazilice sv. Pavla -
00:05:41 San Paolo furori le Mura - a odtud také,
00:05:47 aby uctil památku utrpení Páně, již nejel dále na koni,
00:05:50 ale pokračoval v cestě pěšky, jako prostý poutník.
00:05:56 Až po západu slunce došel Karel
00:06:00 k chrámu sv. Jana Křtitele v Lateránu,
00:06:02 prý matce a hlavě všech chrámů Říma i světa
00:06:05 a také prvnímu sídlu papežů.
00:06:09 Poklonil se relikvii, vážící se k obřezání páně -
00:06:12 kapce krve v křišťálové nádobce - a pak si také prohlédl stůl,
00:06:17 na němž Kristus s apoštoly naposledy večeřel.
00:06:22 A zde Karel také přijal darem třísku z tohoto stolu.
00:06:30 A před rozedněním byl Karel již zde,
00:06:33 v klášteře San Silvestro in Capite,
00:06:37 kde se uchovávala hlava sv. Jana Křtitele,
00:06:41 ale ještě předtím navštívil baziliku Santa Maria Maggiore,
00:06:46 čtvrtou největší v Římě a největší ze všech
00:06:49 zasvěcených Panně Marii.
00:06:53 Po půlnoci už byl zase v kostele Santa Prassede,
00:06:56 kde se dotkl sloupu, u něhož byl bičován Kristus.
00:07:01 Ráno zde v San Silvestro in Capite
00:07:05 byl Karel na nohou již 24 hodin a na všech místech,
00:07:08 která navštívil, získal darem relikvie.
00:07:14 Po této třicetihodinové pouti se Karel vrátil
00:07:18 k bazilice sv. Petra a vstoupil do papežského paláce.
00:07:23 S velkým potěšením se najedl, napil a na chvíli usnul.
00:07:27 Až pak se představil těm, kteří ho chtěli pozdravit
00:07:30 a přijal zástupce římského senátu.
00:07:37 5. dubna roku 1355 brzy ráno se Karel vrátil do svého ležení,
00:07:42 aby se připravil na korunovační obřad.
00:07:46 Ten začal oficiálním Karlovým vstupem
00:07:49 branou Porta Collina, tady poblíž Andělského hradu.
00:07:54 Průvod stovek příslušníků vysoké šlechty, církevních hodnostářů,
00:08:00 hrabat, rytířů a prelátů, pak pokračoval městem
00:08:06 až ke Svatopetrské bazilice a byl po celou dobu -
00:08:11 a to jsem si raději napsal: "Vítán Římany
00:08:15 a převelikým množstvím lidu všech končin světa,"
00:08:19 jak píší dobové kroniky.
00:08:24 V místech, kde stával kostel Panny Marie in Turri,
00:08:28 sesedl Karel z koně a přivítal se polibkem
00:08:32 s kardinálem Pierrem de Colombiers.
00:08:35 Po přísahách vstoupil do chrámu, aby před hrobem sv. Petra
00:08:38 padl na tvář a byly nad ním proneseny litanie.
00:08:43 Pak, a to již s královnou Annou,
00:08:46 přistoupil k oltáři, kde jej kardinál pomazal
00:08:49 na pravé ruce a mezi lopatkami, a pak položil na jeho hlavu korunu.
00:08:56 Tím okamžikem se Karel stal římským císařem.
00:09:04 Ihned po obřadu přejel císař a císařovna na bílých koních
00:09:08 za velikého jásotu obyvatel po tomto mostě přes Tiber,
00:09:13 ale ještě před tím byla řada pánů pasována na rytíře
00:09:17 a mnoho jiných obdrželo významné prebendy
00:09:20 a významné řády - inu jako dneska.
00:09:25 Poté už se císařský pár odebral do Lateránu
00:09:29 ke slavnostní hostině a noc již strávil císař Karel
00:09:34 za branami města.
00:09:36 Tím splnil slib, který dal - strávil ve městě pouze jeden den.
00:09:45 Karel začal používat u svého jména číslovku "čtvrtý".
00:09:49 To proto, aby zdůraznil předky z rodu Karla Velikého.
00:09:53 Ještě během korunovačního dne podepsal nový císař řadu listin.
00:09:59 Pro České země byla zřejmě nejdůležitější
00:10:05 Inkorporační listina, která určovala
00:10:07 panství v Horní Falci a zároveň práva,
00:10:10 která zde může český král užívat.
00:10:13 Nakonec, po jednodenní návštěvě blízkého Tivoli,
00:10:16 Karel z Říma odjel.
00:10:21 "Tak to nám to pěkně začíná." Mohl si říci Karel
00:10:23 po příjezdu do Pisy, kde spory rodinných klanů
00:10:29 přerostly v ozbrojené střety.
00:10:31 Obavy všech na čí stranu se císař vlastně přidá,
00:10:35 celou situaci jenom zhoršovaly. Navíc po Pise kolovaly zprávy,
00:10:40 že Lucca se vymanila z pisánského područí.
00:10:44 Všeobecný chaos, který nastal, nakonec našel ventil
00:10:47 v samotném útoku na císaře. A tak Karel IV. i jeho doprovod
00:10:52 byli nakonec rádi, že zachránili holé životy.
00:10:58 V noci 19. května 1355 vypukl na radnici,
00:11:02 která byla i skladem munice, prudký požár.
00:11:05 V domě ubytovaný císařský pár stačil opustit hořící budovu
00:11:10 jen ve velmi sporém oblečení.
00:11:12 Následkem paniky pak bylo rozšíření zvěsti,
00:11:15 že šlo o atentát, a že: "Už to začalo."
00:11:20 Vypuklo povstání, ve kterém musel císař
00:11:23 se zbraní v ruce hájit svoji císařskou čest
00:11:27 a svůj císařský holý život.
00:11:31 Iniciátoři vzpoury se později přiznali,
00:11:35 jak jinak než na mučidlech, že osnovali spiknutí
00:11:38 proti císařskému majestátu.
00:11:41 26. května 1355 bylo sedm mužů vydáno katu
00:11:47 a město bylo odsouzeno k vysoké pokutě na úhradu způsobených škod.
00:11:53 Ihned po popravě Karel z Pisy urychleně odjel.
00:11:58 Vzpoura byla důkazem vratkosti uzavřených smluv.
00:12:03 Přestávaly platit jedna za druhou a místy si musel císař
00:12:07 průchod na cestě zpět vynutit dokonce zbraněmi.
00:12:12 Jako by chtěl problémy nechat za alpskými hřebeny,
00:12:17 přes které spěchal do Norimberku, odtud do Sulzbachu,
00:12:24 kde svou římskou jízdu začal, a pak dále do Prahy,
00:12:28 která přivítala císařský pár s velkou slávou
00:12:32 15. srpna roku 1355.
00:12:38 V dalších dnech provedl císař oficiální návštěvu Karlštejna
00:12:43 a také zde uspořádal oslavu pro císařovnu Annu.
00:12:46 Vzhledem k bezpečnosti, kterou hrad nyní poskytoval,
00:12:49 bylo rozhodnuto, že ve Velké věži, tehdy ještě nedostavěné,
00:12:53 budou uloženy říšské korunovační klenoty
00:12:56 a insignie moci.
00:12:59 Karlštejn tak získal punc té největší důležitosti.
00:13:04 Začaly všední pracovní dny.
00:13:07 Císařova snaha o vydání zákoníku pro České království -
00:13:11 Maiestas Carolina - narazila na odpor šlechty,
00:13:15 která nechtěla být vázána psaným zemským právem.
00:13:20 Karel tedy od vydání ustoupil
00:13:23 a nechtěje přiznat porážku, prohlásil, že návrh shořel.
00:13:29 Nebyla to samozřejmě pravda, a ostatně,
00:13:31 zákoník se i nadále neoficiálně používal.
00:13:35 Výborně naopak probíhala příprava říšského zákoníku,
00:13:40 tzv. Zlaté buly Karla IV.
00:13:43 Tento zákoník, upevňující moc českého krále
00:13:46 ve Svaté říši římské, byl nakonec schválen
00:13:50 v roce 1356 v Metách.
00:13:54 Na Veveří, sídle markraběte moravského -
00:13:58 Jana Jindřicha, nejsme náhodou.
00:14:00 Nad Lucemburky se vznášel po léta otazník dědiců.
00:14:03 Václav Lucemburský byl bezdětný
00:14:06 a z Karlových dětí žila jen dcera Kateřina.
00:14:08 Nadějí tedy byla moravská větev.
00:14:12 Jan Soběslav, syn Jana Jindřicha,
00:14:14 ale snížil počet kandidátů na trůn svým vstupem na církevní dráhu.
00:14:19 Naštěstí ale byl markrabě Jan Jindřich ochoten
00:14:23 obětovat se v zájmu udržení rodu, i kdyby měl duši vypustit.
00:14:28 A to přesto, že byl bývalou manželkou
00:14:31 Markétou Korutanskou označen za impotenta. Vzpomínáte?
00:14:35 Výsledkem této impotence bylo šest nynějších dětí,
00:14:39 které měl s Markétou Opavskou.
00:14:42 Z toho tři byli synové: Jošt, Prokop a Jan Soběslav.
00:14:49 A pak, že to nejde.
00:14:52 Ještě v září 1355 se proto Karel pokoušel
00:14:55 zajistit nástupnictví moravské větvi.
00:14:59 Když pak v roce 1360 odjížděl na vojenské tažení,
00:15:04 rozhodl se zanechat svou těhotnou manželku zde v Norimberku.
00:15:08 To proto, že stále ještě doufal v syna
00:15:11 a tentokrát si byl skutečně stoprocentně jist,
00:15:14 že to bude kluk.
00:15:16 Proto si i přál, aby už místem narození
00:15:19 byl předurčen říšské koruně.
00:15:23 26. 1361 se Karlovi IV. jeho sen splnil.
00:15:30 Jmenoval se Václav.
00:15:33 Křest následníka trůnu byl odsunut
00:15:36 na čas zdejšího dvorského sjezdu.
00:15:39 A proto se na obřad 11. dubna 1361 v kostele sv. Seebalda
00:15:43 sjeli kurfiřti, vévodové, knížata říšských území,
00:15:47 říšští biskupové, pražský arcibiskup,
00:15:50 biskupové olomoucký a litomyšlský,
00:15:52 nejvyšší kancléř Českého království
00:15:56 a pochopitelně nechyběli ani zástupci české šlechty.
00:16:01 Nemluvněti byla v Norimberku vybrána dokonce i nevěsta,
00:16:05 dcera purkrabího, ale nakonec z dohody sešlo,
00:16:09 protože Václavovi našli fajnovější nevěstu,
00:16:11 fajnovější partii, princeznu Johanu Bavorskou.
00:16:16 Nevěsta pro nemluvně, to je jedna věc.
00:16:20 Zvyklost tehdejší doby, jak jsme si řekli.
00:16:23 Zato další krok Karla IV. o dva roky později
00:16:26 vzbudil velkou nevoli.
00:16:29 Císař totiž, aby zamezil pochybnostem
00:16:31 o právu Václava na trůn, nechal toto dvouleté batole
00:16:35 zde v katedrále sv. Víta korunovat v roce 1363 českým králem
00:16:42 a to bylo moc i na tehdejší dobu.
00:16:46 Vzniklé pomluvy se táhly později celým Václavovým životem.
00:16:52 Pohodu pražského dvora vystřídá o rok později smutek.
00:16:58 To když při třetím porodu císařovna Anna i její dítě umírají.
00:17:03 Karel odjíždí za svým bratrem Václavem Lucemburským
00:17:06 a s ním v kruhu rodinném tráví Vánoce roku 1362
00:17:11 a hledá rozptýlení.
00:17:13 Zřejmě se to podařilo, ale nezůstalo bez následků.
00:17:18 O šestnáct let později se Karel hlásí oficiálně
00:17:21 ke svému synovi, který byl počat v těchto dnech.
00:17:25 Možná zde v Durbuy.
00:17:30 Ale nepředbíhejme. Píše se rok 1363.
00:17:37 Sídlo polských králů - hrad Wawel v Krakově.
00:17:40 Krása. Neméně krásná byla
00:17:43 i zdejší svatba 21. května, roku 1363.
00:17:49 Povinností panovníků je zajistit následníky,
00:17:52 a těch není nikdy dost.
00:17:55 V souladu s tím a politickými zájmy císař Karel
00:17:59 nabídl ruku šestnáctileté Alžbětě Pomořanské
00:18:02 z polské královské rodiny.
00:18:05 Svatba přinesla Karlovi patnáct let klidného manželství
00:18:09 a nejvíce dětí.
00:18:13 A přišel životní diplomatický úspěch Karla IV.
00:18:17 Ukončil spory s Habsburky a v roce 1364 zde
00:18:23 v Brně podepsal s Ludvíkem IV. Habsburským a zástupcem Anjouovců,
00:18:28 Ludvíkem Uherským, tzv. Dědické úmluvy.
00:18:33 Smlouvy definovaly pravidla, kterými se budou signatáři řídit
00:18:37 v případě, že některý z rodů vymře bez dědiců.
00:18:43 Byl to zcela bezprecedentní krok, který rozdal karty
00:18:48 a poznamenal politické rozložení sil
00:18:51 ve středoevropském prostoru mnoho set let do budoucnosti.
00:18:57 Avignonský papežský palác byl sice papežovi Urbanovi V.
00:19:01 honosným sídlem, ale Řím je Řím.
00:19:05 A tak se Karel IV. pokoušel prokázat svou císařskou prestiž
00:19:09 mimo jiné také prosazováním návratu papeže do Říma.
00:19:13 Cesta k dohodě ale byla velice složitá a těžká,
00:19:16 protože už v názoru na načasování a způsob provedení akce
00:19:21 se oba protagonisté rozcházeli.
00:19:24 A tak nakonec 16. října 1367 vjel do bran Říma
00:19:28 papež Urban V. sám.
00:19:31 A Karel IV. jej následoval až v dubnu 1368.
00:19:39 Jenže to už byl Urban V. po krátkém,
00:19:42 symbolickém vstupu do Říma, zase zpátky ve Viterbu.
00:19:47 Karel jej tam tedy následoval, aby spolu probrali
00:19:51 detaily definitivního návratu papeže do Říma.
00:19:56 Podle nich císař 19. října 1368 přijel do Věčného města,
00:20:05 aby o dva dny později mohl přivítat papeže
00:20:08 a provést jej městem.
00:20:12 Císař šel pěšky s obnaženou hlavou
00:20:16 a za uzdu držel papežova koně, aby dal najevo
00:20:19 pokoru a úctu před nejvyšší hlavou křesťanstva.
00:20:26 Zde sesedl papež z koně a spolu s císařem
00:20:29 dokráčeli k apoštolovu hrobu.
00:20:33 Celá show ale neměla příliš velký praktický význam,
00:20:36 protože papež Urban V. po odjezdu císaře Karla IV.
00:20:40 dne 23. prosince 1368 v Římě nezůstal ani o den déle.
00:20:49 Cestou zpět Karel navštívil oblíbenou Luccu,
00:20:53 aby ji za velké peníze vymanil z područí Pisy
00:20:56 a zároveň zde také založil univerzitu.
00:21:01 Ostatně zakládání univerzit, měst, hradů a sídel
00:21:03 ve všech korunních zemích, to vše bylo
00:21:06 organickou součástí Karlovy politiky.
00:21:15 No řekněte sami, není nádherný?
00:21:20 Hrad a klášter Oybin vybudoval Karel IV. nedaleko Žitavy,
00:21:25 stejně jako jiný hrad Karlsfried, který sloužil i jako celnice.
00:21:30 K největším Karlovým projektům na severovýchodě území,
00:21:34 která ovládal, patřila výstavba Luckau a Tangermünde,
00:21:39 nových center Dolní Lužice a Braniborska.
00:21:48 Karlova politika měla daleké budoucí vize.
00:21:52 Na rok 1378 naplánoval velkou návštěvu
00:21:56 na francouzský královský dvůr v Louvru.
00:22:01 Důvody k cestě byly dva.
00:22:03 Jednak v zájmu zachování Lucemburské převahy
00:22:07 ve střední Evropě potřeboval Karel získat
00:22:10 souhlas tradičního partnera pro své záměry a projekty,
00:22:14 týkající se jeho budoucích nástupnických vizí a dědictví.
00:22:18 Druhým bylo to, že chtěl představit
00:22:21 svého syna Václava IV. a uvést ho do vysoké politiky.
00:22:27 Cesta byla zahájena v roce 1377.
00:22:33 1. ledna 1378 vstoupil císařů průvod na francouzskou půdu.
00:22:41 Císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV.
00:22:45 přivítala celá francouzská královská rodina,
00:22:49 v čele s vévodou Ludvíkem II. Bourbonským.
00:22:56 Slavnostní náladu kazila pouze dlouhotrvající
00:23:00 a skličující císařova nemoc, kvůli které
00:23:03 nebyl schopen jet na koni a absolvoval cestu
00:23:07 buďto na nosítkách nebo na voze.
00:23:11 Stejným způsobem právě absolvoval cestu i do Paříže.
00:23:17 A ze stejného důvodu se nemohl zúčastnit
00:23:19 ani slavnostní hostiny, kterou absolvoval
00:23:22 pouze sedmnáctiletý následník trůnu
- jeho syn Václav IV.
00:23:32 Druhý den, dopoledne 6. ledna, se nechal vynést
00:23:37 do horního patra duchovního srdce královského paláce,
00:23:42 kaple Le Sainte-Chapelle, aby spatřil proslulé relikvie,
00:23:47 mezi nimi i Kristovu korunu.
00:23:51 Přes závažnost svého onemocnění nemohl císař vynechat
00:23:54 ani společensky povinnou prohlídku nového paláce v Louvru.
00:24:06 V Saint Pol navštívil císař královnu Janu Bourbonskou
00:24:11 a také vévodkyni matku.
00:24:15 Kroniky popisují, že císař i vévodkyně,
00:24:20 jinak sestra jeho první ženy, Blanky z Valois,
00:24:26 se oba rozplakali při vzpomínce na své blízké.
00:24:30 62letého císaře zjevně přemohly vzpomínky na mládí
00:24:36 a své dojetí nijak neskrýval.
00:24:41 Do smrti císaře Karla IV., krále římského,
00:24:45 českého, italského a arelatského zbývá málo času.
00:24:51 Na podzim roku 1378 onemocněl zápalem plic
00:24:56 a 29. listopadu téhož roku na Pražském hradě zemřel.
00:25:03 Císaře na jeho poslední cestě provázely
00:25:06 velkolepé obřady a upřímný smutek.
00:25:10 Nikdo netuší, že nezemřel jen jeden z největších evropských panovníků,
00:25:15 ale že také pomalu začíná odchod rodu Lucemburků
00:25:19 z forbíny světové politiky.
00:25:22 Netuší to ani Václav IV., který přebírá žezlo v době,
00:25:27 která bude více než složitá.
00:25:47 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010