Originální metoda natáčení
Alice Nellis patří k nejzajímavějším tvůrcům současné české filmové tvorby. Její dosavadní práce se vyznačovala vždy snahou o nové pohledy na situace, které často považujeme za obyčejné nebo i banální. Právě v běžných lidských stereotypech, v šablonách rodinných a milostných vztahů a jejich zobrazení z překvapivých úhlů, nacházela Alice Nellis to podstatné, co by mohlo a mělo určovat hodnoty našeho života.
Ve filmu Mamas & Papas přichází nejen s příběhy plnými emocí, ale také s originálními vyprávěcími postupy. Herci předem neznali přesný scénář – jen jakýsi osud své postavy.
„Je nutno přiznat, že tato metoda je zdlouhavá, vyžaduje velké pochopení a podporu od celého štábu i herců,“ vysvětluje režisérka mantinely procesu. „Musí se točit chronologicky, což je produkčně náročné a nezvyklé, herci se uváží k filmu, jehož scénář nečetli, je nutná dost velká kázeň štábu, který musí – spolu s herci – dodržovat princip toho, že nikdo nemá být „popředu“ nebo vědět věci, které v příběhu vědět nemá… Další úskalí je, že vzhledem k tomu, že se používají dvě kamery, je materiálu dvakrát tolik a sám způsob natáčení formou improvizací vede k tomu, že ve střižně musí člověk spíše počítat s časem a způsobem, jakým se stříhají velké dokumenty,“ říká Alice Nellis.
Přesto však vidí v nezvyklém tvůrčím postupu výhody. „Když na toto všichni přistoupí a přizpůsobí se, výsledek může být úžasný, obzvláště když se jedná o film s tématem tak intimním jako je to v případě Mamas & Papas. Vzhledem k tomu, že o podobných věcech se mluví těžko a člověk je jen stěží dokáže přesně pojmenovat, dialogy a reakce, které vznikají reálně ze situací, kterými herec prochází poprvé a nemůže si je předem připravit nebo promyslet, jsou mnohem reálnější – mnohem více mi připomínají život v tom, jak je v něm člověk zoufale neobratný a jak těžké je komunikovat jeden s druhým.“
Jak se hercům pracovalo na filmu, jehož scénář neměli znát a dostávali instrukce až v den natáčení? „Ne ani tak v den natáčení jako spíš těsně před klapkou a mnohdy vůbec,“ upřesňuje Filip Čapka. „Běž a reaguj. Dost jsem se ze začátku bál, ale bylo to nejúžasnější natáčení jaké jsem kdy zažil. Nejdřív se bojíte, že nemáte nic v ruce a postupně zjišťujete, že to je na tom to nejlepší. Už bych chtěl točit jenom tímto způsobem,“ dodává herec.
„Zkušenosti s filmem jsem do té doby měla minimální,“ doplňuje Filipova filmová i životní partnerka Zuzana Čapková. „A když velká příležitost konečně přijde, rozhodnou se tvůrci pro tuto náročnou metodu. Měla jsem velký strach. Ale atmosféra při natáčení, kdy celý štáb byla opravdu jedna malá rodina, mi pomohla uvolnit se a na všechna úskalí zapomenout, naopak je využít a o to intenzivněji vnímat situace, partnery na place a sebe samu v příběhu, jehož rozuzlení jsem se dozvěděla u poslední klapky poslední natáčecí den. A jsem přesvědčená, že i na premiéře budu hodně překvapená,“ říká herečka.
„Kdybych měla popsat, jak probíhalo natáčení, tak to bylo asi takhle: v domluvenou hodinu jsme se sešli na domluveném místě, my herci jsme se nalíčili a převlíkli a pak si nás Alice postupně brala každého stranou a dostali jsme instrukce ke scéně, která se měla točit,“ popisuje proces natáčení herečka Martha Issová. „Ovšem často se dělo, že každý dostal instrukce záměrně jiné, nebo že si člověk šel pro kafe a někteří členové štábu přestali mluvit, protože i oni měli od Alice jasné příkazy, že nám ohledně děje nesmí nic prozrazovat. Takže to pro mně rozhodně byla nejdobrodružnější práce, jakou jsem zatím zažila. A těším se na premiéru, protože až tam se mi to konečně všechno propojí.“
S naprostou důvěrou šla do netradičního způsobu natáčení také Zuzana Bydžovská: „Celé natáčení stálo na tom, že mám k Alici po těch letech dlouhé spolupráce velkou důvěru a pak je to život sám. Mám pocit, že v tom mém příběhu není nic vymyšleného.“