Rozhovor se Simonou Monyovou, autorkou předlohy

Co vás přimělo k sepsání příběhu Tchyně a uzený?

Téma „tchyně“ jsem si nezvolila náhodou. Spisovatel je vždy ve výhodě, pokud píše o něčem, co zná. Ve svém životě jsem měla dvě tchyně, pochopitelně nikoliv souběžně. Obě by si zasloužily být hrdinkami samostatné knihy o tchyních. Přesto moje knižní tchyně je postavou fiktivní.

Jak kniha vznikala?

Příprava na sepsání příběhu, který se mi samovolně začal rozvíjet v hlavě, spočívala v nastudování odborné literatury ohledně takzvaného oidipovského komplexu. Nebylo třeba psát přímo antickou tragédii, kdy hlavním tématem je otcovražda. Moderní doba skýtá prostor pro výchovu mužů, příliš fixovaných na matku, už jen díky vysoké rozvodovosti a svěřování chlapců výhradně do péče matek. R. Gary kdysi prohlásil: „Netvrdím, že by se matkám mělo bránit v lásce k dětem. Říkám jen, že by matky měly milovat ještě někoho jiného.“ U matek synů to platí dvojnásob. V opačném případě se může stát, že matky projektují do svých synů nenaplněná očekávání v oblasti partnerských vztahů, a tím jim v podstatě brání skutečně dospět.

Jste vy sama někomu tchyní?

Mám tři syny, z nichž ten nejstarší se postaral o to, abych obdržela životní roli tchyně, přičemž se ji snažím hrát podle zcela jiného scénáře, než Tchyně a uzený…