Lebka

1. září 1939 bylo Polsko napadeno Německem. 17. září bylo Polsko napadeno také z východu - Rudou armádou. Zatímco nacistické jednotky SS odváděly nepohodlné občany do koncentračních táborů, Sověti měli jiný postup. Veškeré přeživší důstojnictvo polské armády internovali v táborech a v roce 1940 odvezli do katyňského lesa. Tam byli všichni popraveni a zahrabáni do hromadných hrobů. Po válce byla vina házena na nacisty.

Na první pohled je historie lebky Ludwika Szymanského, důstojníka z Krakova, téměř neuvěřitelná. V roce 1943 probíhaly v katyňském lese exhumace obětí za přítomnosti mezinárodní komise soudních lékařů, kteří pomáhali identifikovat těla. Jedním z nich byl i Helge Tramsen z Dánska. Každý lékař si náhodně vybral jedno tělo, které nakonec pitval.

Tramsen odjížděl do Ruska s tehdy obecně přijímaným názorem, že za hromadné vraždy je odpovědné Německo. Když ale viděl na vlastní oči tu hrůzu kolem, stav těl i nalezené dokumenty, které měli důstojníci u sebe, nabyl přesvědčení, že vraždy mají na svědomí Sověti. Tušil, že dokazování viny bude hodně složité. Chtěl uchovat doklad o zločinu, a tak prostřelenou lebku důstojníka, kterého pitval, odvezl tajně do Dánska. Nějakou dobu ji měl u sebe doma. Bál se sovětské pomsty. Až po letech ji předal do Ústavu soudního lékařství. Tam ležela zapomenuta až do objevení, kdy se roztočil kolotoč událostí...