Život obyvatel bulharského pohoří Rodopy mezi skutečností a mýtem (2010). Režie S. Lazarová

Rodopy jsou turisticky stále populárnější pohoří v jihovýchodní Evropě, z něhož osmdesát procent náleží Bulharsku, zbytek patří Řecku. Nejde jen o nádherný a minimálně dotčený kus přírody s krasovými jevy a hustými listnatými lesy. Jedná se i o svébytnou etnografickou oblast, v níž se především prolínají vlivy křesťanství a islámu a dodnes tu narazíme na svébytné ozvěny pradávné thrácké kultury.

Lydie, která pochází z tohoto kraje, prožívá svůj bolestný návrat do dávno již neobydleného domu prarodičů. Nachází zde ztracené iluze a pocity marnosti života. Co je to hlavní, co přetrvává a dělá život smysluplným? V rodopské vesnici Stomanovo se připravuje pradávný pohanský obřad „nestinarů“ (chození po žhavých uhlících), který pochází z thráckých dob. Celý den probíhají rituály na oslavu harmonie a míru ve vesnici. Součástí rituálu je i oběť posvátného zvířete. Při hledání Dionýsovy svatyně se seznamujeme s věšteckými obřady Thráků. Pátrání pokračuje v antickém městě Perperikon, kudy v dávných dobách prošli i Alexandr Veliký a římský císař Oktavián Augustus. Etnická a náboženská rozličnost obyvatelstva Rodop nijak nenarušuje jeho pospolitost. Převládá péče o etnografické bohatství a kulturní dědictví. Lidová řemesla v Zlatogradu jsou pokračováním řemeslných tradic dávných časů, a to jak zručností umělců, tak i ctěním morálních hodnot. Na cestě za „hledáním svého domova“ zjišťuje Lidie, jak důležitý je pro člověka pocit „rovnováhy“.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2010
 ST
ŽánrDokument