Ze života manželů Johnsonových

Klikněte pro větší obrázekA přece nemůže být šťastnějšího domova nad náš. Nemáme u nás lahůdkářského krámu. A nejbližší telefon je vzdálen pět set mil. Ale máme slunce, smích a květiny po celý rok. V jednom směru jsme králem a královnou… Alespoň takový máme pocit ve svém malém knížectví na vrcholu hory, pod níž leží jezero, jež jsme nazvali Rajským.

Když se Martin Johnson v roce 1906 dozvěděl o výpravě spisovatele a dobrodruha Jacka Londona do jižních moří, rozhodl se zúčastnit jeho expedice. Napsal šestistránkový dopis, v němž ho přesvědčoval, že Londonova loď Snark nesmí postrádat kuchaře jeho kvalit. London mladíka přijal, odpluli do Oceánie a stali se z nich přátelé. Martin moc vařit neuměl, zato ale uměl fotografovat a natáčet. A zatímco London si z expedice přivezl podlomené zdraví, Johnson pořídil stovky metrů filmu, tisíce fotografií a začal o expedici přednášet po Spojených státech.

Při promítání svých snímků v Kansasu se ve městě Chanute seznámil s mladou zpěvačkou jménem Osa Leighty. Martinovi imponovala její suverenita a vzdor, Ose zase dobrodružná povaha a odvaha mladého cestovatele. Jiskra, která mezi nimi přeskočila, musela být obrovská, protože do týdne vstoupili do manželství.

Jejich práci uznávali odborníci po celém světě – od přírodovědce Carla Akeleyho až po známé osobnosti, jakými byl Ernest Hemingway, George Eastman „Kodak“ či Charlie Chaplin. Ve své fotografické práci Johnsonovi položili základy současné wildlife fotografii a byli průkopníky tzv. fotografického safari – tedy cesty do Afriky ryze za účelem fotografování.

Urazili jsme 12 000 mil a vynaložili celé bohatství, abychom zachytili filmem opravdovou historii života afrických zvířat, volných a nespoutaných – a to vše bez režisérů, kulis, různých triků a ochočených zvířat, která jsou obvyklá u obchodních filmů.

V jejich díle můžete vidět Afriku tak, jak už ji dnes neuvidíte. Zachytili stohlavá sloní stáda v keňských močálech, početné skupiny černých nosorožců v severní Keni či břehy řeky Rutshuru „poseté“ obrovskými nilskými krokodýly. Podobně jim svět vděčí za unikátní záznam dialektu kmene Rendillů, jejichž jazyk dnes už neexistuje.

Pomocí experimentů zjistili, že je lepší se k divokým zvířatům přibližovat pěšky a během několika let si vybudovali úspěšnou strategii. Osa zužitkovala sparťanskou výchovu z dětství – s puškou chodila vždy ke zvířatům až „na dostřel“, zatímco Martin fotografoval nebo natáčel. V několika případech se přesvědčil o její střelecké neomylnosti a spolehlivosti.

„Největším nebezpečím, které na fotografy v Africe číhalo, nebyly šelmy nebo jedovatí hadi, ale fotografování jako takové. Vážné zranění si Martin přivodil při nočním fotografování slonů. Dobové bleskové výboje byly způsobené vzplanutím magneziového prášku. Martin velice často používal fotografické pasti, složené z více než osmi bleskových zařízení. Jedné noci nemohl usnout a při procházce vstoupil omylem přímo mezi blesky. Následky popálenin si nesl do konce života.

Jelikož se zdá, že všechny knihy mají být někomu věnovány, vypadá vhodně zasvětit tuto knihu Dobrodružství, bez něhož bychom, Osa ani já, nikdy nebyli šťastni. Za dobrodružstvím jsme šli po celý život, hledajíce věci neobvyklé, neznámé a při všem podivuhodný pocit svobody. Doufáme, že tato kniha bude zajímavá pro ty, kteří nemají takové štěstí jako my, kteří jsme si mohli povolání učinit radostí… Vždy znovu hledáme hrnec zlata u paty duhy a nikdy ho nenalézáme; ale to nám vůbec nevadí. Neboť jdeme právě za životem Skvělého Dobrodružství, který také nacházíme.

V roce 1932 se Martin s Osou rozhodli zdokumentovat Afriku z ptačí perspektivy. Zakoupili tedy dva obojživelné letouny značky Sikorsky a ze dne na den se naučili pilotovat. Mohli tak podniknout leteckou pouť z Kapského Města do Káhiry, během níž nalétali přes sto tisíc mil. Jako první na světě pořídili letecké snímky hory Kilimandžáro a Mt. Kenya.

Martin tragicky zahynul v roce 1937. Osudnou se mu ale nestala divočina. Johnsonovi letěli běžnou linkou Western Air Express ve Spojených státech, jejich Boeing 247 však ve špatném počasí narazil do skály. Martin druhého dne podlehl zraněním, Osa byla upoutána na vozík. Osa se ještě několikrát do Afriky vypravila. Napsala vzpomínkové knihy a stala se autorkou prvního televizního seriálu s přírodní tematikou. Zemřela v roce 1953 na infarkt.

text: Jan Svatoš, kurzívou citace z knih Martina Johnsona