Mají mladí čeští Vietnamci blíže k Čechům, anebo k Vietnamcům? Zatímco dospělí Vietnamci žijící v ČR tráví většinu času prací, česky mluví špatně a cítí stesk po domově, jejich děti mluví česky mnohdy lépe než vietnamsky a ke staré vlasti mají často neujasněný vztah. Režie M. Ryšavý
00:00:08Prosím.
00:00:12Kde můžu potkat pana Dvořáka?
00:00:14-Já vás tam odvedu.
-Děkuju.
00:00:25-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:00:33-Dobrý den. -Dobrý den! Jak se máte, paní učitelko?
00:00:36Vzpomínám si. Táňa. Pak jste šla do Krumlova.
00:00:39-Ano.
-Kolik je vám už roků?
00:00:41-Dvacet pět už je mi.
-To není možný!
00:00:44-Ano, paní učitelko.
-Vždyť jste byla... Dvacet pět?
00:00:48Ale já už bych jako vůbec tu podobu...
00:00:50Vidím pořád tu holčičku. Mám i fotku s tebou, jak tam stojíme
00:00:54spolu, já mám nějaké modré tričko a ty nějaké šatečky na sobě.
00:00:57-Ano.
-Mám tu fotku doma.
00:00:59Já mám taky fotku s váma a s paní Chrástkovou doma,
00:01:02co jste byly u nás na Nový rok.
-No to je krásné setkání.
00:01:05-Ale takové přepadení tedy.
-My se omlouváme.
00:01:41Já dělám takovou studii o vietnamštině Vietnamců u nás
00:01:45v České republice. A zajímají mě slova,
00:01:49třeba máte výrazy jako sí zan - smažený sýr.
00:01:53To už je taková směs češtiny a vietnamštiny.
00:01:56Snažíme se integrovat. A za druhý některá slova
00:02:00se ani nedají přeložit, protože ve Vietnamu to slovo neexistuje.
00:02:04Já jsem narazila na mnoho případů, kdy ta věc existovala
00:02:07tady v Čechách, ale ve Vietnamu není, tak jak to máme přeložit?
00:02:10Třeba řízek, že jo?
00:02:12Vy třeba tady komolíte český zeměpisný názvy.
00:02:14Říkáte třeba Ka, což jsou Karlovy Vary.
00:02:16Nebo Ot je Ostrava. Nebo Kef je Cheb,
00:02:20jsem slyšel několikrát, že říkali lidi.
00:02:23Nebo fun pat jako pasové oddělení nebo cizinecká policie.
00:02:27Tak vlastně pat jako pas, že jo?
00:02:30Jazyk se zjednodušuje, tak se asi i vietnamština snaží zjednodušovat
00:02:33na to běžné používání.
00:02:35Je těžký na to vymyslet vietnamský překlad,
00:02:38takže bereme rovnou to české slovo.
00:02:41akorát s trošku jinou výslovností.
00:02:44Je to méně náročné.
00:03:26Jak vypadá banán?
00:03:28Ty vole, banán? Já znám víc druhů banánů.
00:03:30-Malej, velkej...
-Normálně v obchodě.
00:03:33-Jak vypadá banán, kterej jíš?
-Španělský.
00:03:36No jo. A jak vypadá zvenku?
00:03:40Tak jsou všechny stejný, žlutý, ty vole, pak zelený trošku.
00:03:43Dozrálej banán! Normální banán.
00:03:46Neber to, jestli to je zelený nebo žlutý.
00:03:49Normální banán vypadá zvenku žlutě.
00:03:54A uvnitř máš prostě...
00:03:55Ty český jsou zelený, ty vole. Ty, co se dováží, jsou zelený.
00:04:00-Aby to vydrželo.
-Ale my se teď nebavíme o tom...
00:04:04Ty jsi začal, jak to vypadá, ty vole.
00:04:06Tak já se ptám obecně! Když se zeptám dítěte,
00:04:10jak vypadá banán, tak ono to řekne žlutě.
00:04:14-Žlutej, no.
-A ne jako ty.
00:04:16Jo, banány! On jde po rase asi. Že je žlutý, ty vole, banán.
00:04:21-Banánový, že je to žlutý.
-No jo, tak jsme taky žlutý.
00:04:24-Jo. Ale uvnitř je bílý.
-No. -Chápeš?
00:04:27To znamená, že ten banán, jako že banánový děti,
00:04:31jako že zvenku vypadáme normálně žlutě jako my,
00:04:36jako prostě Vietnamci, ale chováme se jako Češi.
00:04:40-Jo, dobrý.
-Nebo jako Evropani.
00:04:42Už tomu rozumím. To je dobrý.
00:04:53Teďka jsme v Sapě.
00:04:55A to je vlastně nákupní centrum pro nás.
00:04:59Asiatů, Mongolců, Číňanů, Korejců, Vietnamců.
00:05:05Pakliže sem jdete, to už je skoro jako Vietnam.
00:05:08Tady máte vlastně hlučnost. Když někdo někdo byl ve Vietnamu,
00:05:11tak asi určitě ví, že tam jen tak jako se nevyspí
00:05:15jako ve dne. To si musí vzít špunty do ucha,
00:05:19aby se vyspal.
00:05:20Je to trochu chaotický, ale to jsou Vietnamci.
00:05:33Tady se obchoduje. A to je to hlavní,
00:05:36co se dělá v Sapě. Vlastně to je obchod.
00:05:38Jde o zisk, o vydělávání a o peníze.
00:05:42Tady jde o život prostě.
00:05:44Proč vlastně žijete? Žijete proto, abyste vydělávali.
00:05:48A děti, vlastně mladí sem chodí vypomáhat.
00:05:53Tady zrovna nikoho nevidím, ale někoho vám najdu.
00:05:57Určitě. To je moje teta.
00:06:02Ona má taky syna, má i dceru, ona tu někde běhá.
00:06:06Taky tu pomáhá jako já.
00:06:09Já tady taky jsem kvůli tomu, že pomáhám rodičům.
00:06:13Oni mají bistro a takový. Taky vařím,
00:06:16taky nesu jídlo sem, tam jako poslíček támhle a semhle.
00:06:19Tady máme takový systém, že vždycky někdo zavolá,
00:06:23objedná si jídlo, já to někde udělám,
00:06:27pak prostě doběhnu a přinesu jim to. A dobrou chuť!
00:06:33Vlastně tady děti pomáhají rodičům
00:06:35a rodiče vydělávají jim na vzdělání.
00:06:38Vlastně to je morální princip naší rodiny.
00:06:41Vietnamský rodiny.
00:07:02Hezký festival středního podzimu!
00:07:33Kdybys přišel domů, otevřel dveře od domu
00:07:37a cizí člověk chtěl s tebou vejít dovnitř, otevřeš mu?
00:07:39-Ne.
-Ne. Radši si třeba zazvoň
00:07:42na někoho, nebo odejdi do obchodu a počkej, až přijde.
00:07:45-A chová se dobře tenhle kluk, nebo tenhle kluk? -Tenhle.
00:07:49Ano. Tenhle si všímá, co se děje, zatímco tenhle se zabývá
00:07:53jenom mobilem a sluchátkama a je mu úplně jedno,
00:07:56co se děje okolo. Takže je dobrý si všímat,
00:08:00abychom se mohli vyhnout nebezpečí. Tak co si chceš vybrat?
00:08:04Chodíš do školy? Tak já ti dám omalovánky na dlouhou chvíli.
00:08:08Vždycky to, co je vybarvené, je špatně,
00:08:11a co je nevybarvené, je dobře. Tak se nad tím doma zamysli.
00:08:15Kdo je na řadě?
00:08:18Já jsem vůbec nevěděl, kam jdu.
00:08:21Táta nás vzal sem a máma taky nic nevěděla.
00:08:24My jsme vůbec nevěděli, co to je Česká republika.
00:08:28To není jako v Čechách,
00:08:30že když rodiče někam jedou, zeptají se:
00:08:33Chceš jet s námi? Chceš, nechceš, chceš, nechceš?
00:08:36A tady prostě oni se nás neptají. Prostě jedou.
00:08:40Hlava rodiny je vždycky muž. Takže ten když něco rozhodne.
00:08:45Táta rozhoduje.
00:08:47Když jsem se naučil první slovo, asi ahoj nebo dobrý den,
00:08:49tak jsem šel ven a koho jsem potkal, toho jsem pozdravil.
00:08:53Docela se divili.
00:08:56A ve škole jsem vůbec česky neuměl.
00:09:38Můj táta tady studoval na ČVUT.
00:09:42Dostudoval, měl červený diplom
00:09:45a jel do Vietnamu. Tam potkal moji mámu.
00:09:49Oženil se, udělali si dítě, z čehož jako jsem vznikla já.
00:09:54-A jaké mu dali jméno?
-No, hele, Luu Ly překvapivě.
00:09:58-Takhle česky Luly?
-Ne, Luu Ly!
00:10:03Potom táta jel sem zpátky, protože ve Vietnamu
00:10:06v osmdesátých letech prej byla hrozná bída nebo co.
00:10:09Takže on jel zpátky, aby si tady vydělával.
00:10:13A v roce 1995 nás vzal do Čech.
00:10:18Hrozně se mi líbily domy třeba.
00:10:20Ve Vietnamu jsou úplně jiné domy, takový jako vysoký baráky,
00:10:24malý pokoje a tak.
00:10:27Domy tady jsou takový jako teploučký a hrozně hezký.
00:10:31Takový jako útulný to bylo.
00:10:38Mně tehdy bylo osm a táta mě hned strčil do 1.třídy.
00:10:43A přes léto jsem byla u babičky, kde jsem se naučila česky.
00:10:50Tak hele, jděte tam dolů, tam máte zahradu.
00:10:53My už jsme se chystali, ale tohle chtělo kakat.
00:10:56No neboj se!
00:11:00Má trošku teď rýmu, když jsou ty květy, viď?
00:11:03Tak jsme unudlaný malinko. Už je to dobrý?
00:11:08To je Anička. Ta tu byla krátce jenom,
00:11:10protože byli do Vietnamu. A teď se vrátili.
00:11:14Tak je tady máte.
00:11:16Pá, pá vám udělá. On je hodnej.
00:11:19Teď mu musím dát botičky. Je bosej, chudinka.
00:11:22Kdyby to viděla maminka, tak se zblázní, že bude nemocný,
00:11:25že bude mít rýmu. Ten malinkej přišel, má tohleto tričko
00:11:28a pod tím má bodíky s rukávem. Teď ještě má svetřík
00:11:31a ještě bundičku. A ono je 24 ve stínu.
00:11:36Proč kopřiva pálí, proč zelenou chválí,
00:11:44proč, proč, proč? Pro slepičí kvoč.
00:11:50Haido, pojď sem, ať jsi u Toníka.
00:11:56A budete hezky číst, ano?
00:12:00Tak. Začíná kdo? Deniska.
00:12:03Tak prosím. A vy ostatní tichoučko.
00:12:07-Maminka vaří. Občas vaří i táta.
-Nahlas!
00:12:12Maminko, dnes budu vařit já.
00:12:18Tak dobře, Tomáši,
00:12:20ale ne aby ses opařil.
00:12:24Výborně! Zatleskáme Denisce. Krásně četla.
00:12:28-Tak Denisko, kdo u vás vaří?
-Maminka.
00:12:31-Táta nevaří?
-Někdy.
00:12:33Někdy. A co to znamená opařil?
00:12:37-Aby se nespálil.
-Nespálil. Protože jsme si říkali,
00:12:40že to hodně bolí. Tak kdo je teď na řadě?
00:12:43Toník.
00:12:45Uvař brambory. K večeři budou řízky a brambory.
00:12:52-Ne. Pozor!
-Bramborová kaše.
00:12:56Nahlas.
00:12:59A jak se vaří řízky?
00:13:03Řízky se nevaří, řízky se smaží. Víš co?
00:13:12Stačí. Počkej. Výborně! Zatleskáme i Toníkovi.
00:13:16Tam jsou těžká písmenka, to ř jste se učili,
00:13:21i š, ž, a tak vám to jde dobře. Tak a Haida nakonec.
00:13:25Ty uvaříš brambory
00:13:30a já usmažím řízky.
00:13:35Co tomu říkáš, mami?
00:13:51Já si pamatuju, že jsem seděla někde támhle v první řadě
00:13:55s Luckou Hrdličkovou.
-Měli jsme tu tenkrát dvě řady.
00:13:59-A tedy jsem byl v týhle.
-Měli jsme to prodloužený dozadu.
00:14:03A bylo více žáků.
00:14:06My jsme takhle nemohli malovat. To jsme takovou třídu neměli.
00:14:09To vám závidím. Já bych se vrátila do čtvrté třídy znovu.
00:14:17Tenkrát jsme tady ani neměli ústřední topení, co pamatuju.
00:14:31Jmenuju se Wu Ha Thu.
00:14:35-Wu Ha Thu, že?
-Ano.
00:14:37-A znamená to Lotosový květ?
-Ne. Podzimní tanečnice.
00:14:42Podzimní tanečnice. Já vím, že jedna byla Lotosový květ
00:14:44a druhá Tančící tanečnice...
00:14:48Netoč nás!
00:15:14Odjela jsem do Francie, protože jsem cítila,
00:15:18že když tady udělám školu v České republice,
00:15:21tak jako právnička si nepověsím svůj diplom
00:15:26s vietnamským jménem,
00:15:29v České republice nejde mít kancelář advokátní.
00:15:32Tak to asi bylo těžko. Proto jsem odešla.
00:15:36Cítila jsem, že tady jsou lidé ještě velmi uzavření.
00:15:41Protože jsem hodně slyšela, když jsem byla mladá,
00:15:44hodně se říká: Vietnamci - stánkaři.
00:15:47A to hrozně mě třeba dotklo,
00:15:50protože jako když to je pro živobytí,
00:15:53ale myslím, že třeba my, jako ta další generace
00:15:56jsme mohli být něčím jiným, někým jiným.
00:16:01Vy tady budete něco soutěžit nebo tančit?
00:16:03Ne, ne! Dneska bude jenom předvádění tradičního oblečení.
00:16:08Za chvilku bude přehlídka.
00:16:10A pak bude ve společenských šatech.
00:16:14A pak bude to vyhlášení, no.
00:16:22Odešla jsem z jednoho důvodu, že jsem cítila,
00:16:25že bych tu nemohla být tím, co vystuduju
00:16:28tady v České republice.
00:16:31A druhý bylo, že jsme se neshodli vůbec s rodiči
00:16:33v tomhle období času. Tak jsem odešla.
00:16:37Když jsem přišla do Francie, tak jsem přišla na pobočku policie
00:16:41francouzský u nádraží a řekla jsem,
00:16:44že jsem přijela z Vietnamu. Prostě jsem si to vymyslela,
00:16:47abych to prostě zaručila, že mě neodvedou zpátky do Čech.
00:16:52Potom stát francouzský mě jako vzal do své péče.
00:16:57Jenže z důvodu rodičů jsem se vrátila zpátky
00:17:02v loňském roku kvůli tomu, že byli na tom špatně morálně.
00:17:08Francie je země, kde jsem žila, a já jsem francouzská občanka.
00:17:12Ale necítím takový ten kořen jako k Česká republika.
00:17:23Mým přáním je, že až vdám skutečně,
00:17:27tak pojedu se svým manželem na svatební cestu do Vietnamu.
00:17:35Tak já jako jsem odešla z Vietnamu,
00:17:39když mi bylo deset a půl.
00:17:42A potom po těch třinácti letech jsem se tam vrátila
00:17:48a teprve začínám teď znovu to spojení, ten kontakt.
00:17:52Tak něco přece jenom vím o své zemi,
00:17:55ale že bych ji úplně chápala, tak úplně ne.
00:17:59Mně je tak jako trapně, abych tak řekl,
00:18:03že vám mám vykládat o Vietnamu, což je vaše vlast,
00:18:07ale u nás lidí, kteří se zabývají vědecky kulturou,
00:18:11my máme mnohem více možností, než lidé doma,
00:18:14aby se s tou zemí seznámili.
00:18:16Stejně je to i u mých vietnamských kolegů,
00:18:20kteří toho vědí o naší zemi pravděpodobně více než já
00:18:23v mnoha ohledech.
00:18:25Já jedu! Já vidím, kam jedu! Pojď!
00:18:29Á! Sakra!
00:18:33Já si myslím, že je důležité, aby vietnamské děti,
00:18:37které chodí do českých škol a jejich prvním jazykem je čeština,
00:18:42vietnamsky umějí většinou docela dobře,
00:18:45ale myslím si, že právě proto,
00:18:49že jejich druhým domovem je tedy Česká republika,
00:18:53tak přesto je pro ně strašně důležité,
00:18:55aby měly možnost být ve styku i s domovem svých rodičů.
00:19:03Doufám, že neveze nic nelegálního, aby ho tam zadrželi.
00:19:09Ale on asi takový není.
00:19:14Už ho vidím! Už ho vidím!
00:19:19On tam chodí dokola, protože ještě nemá zavazadlo.
00:19:25Čau!
00:19:29-Taková podpora tady?
-No jasně. To víš.
00:19:32-Ukaž!
-Tam nic není, ty vole.
00:19:44To je zvláštní, že šla rychle ta kontrola. Nic, žádný kecy.
00:19:48-Protože jsi Čech, vole.
-Divný.
00:19:51-Ale celkově jako.
-No protože jsi Čech.
00:19:55-Mě prohledali.
-Prohledali? -Jo.
00:19:57Všechny kontrolovali, ale já jsem neměl žádné problémy.
00:20:01Prošel jsem a nic prostě.
00:20:04Tohle jsem dostal před odletem. To mi dal.
00:20:08Tady je plán, kam mám jít a co jídlo. To půjdeme jako první.
00:20:11Prosím tě, tohle je po Čecha. To je pro turistu.
00:20:15Ty tady musíš podle chuti těch lidí, co tady bydlej.
00:20:19Co vědí, kde co a jak.
00:20:22To není jako v Čechách, že to máš všechno na internetu.
00:20:25Tady to na internetu mají jenom lidi,
00:20:28co jsou vychcaný a chtěj si udělat jako reklamu.
00:20:32Ale tady ti, co jsou dobrý, oni se nestarají o to,
00:20:36aby měli nějakou reklamu na internetu.
00:20:39Protože jim to klape a oni na to kašlou. Chápeš?
00:21:06-Támhle bysme měli jít.
-Tam ne.
00:21:17Tady je takový místo, kam každý ráno chodíme běhat.
00:21:22Teda chodím běhat. Ty ne. Jo, přesně tak.
00:21:27Dneska jsem to teda nezvládl,
00:21:29jelikož jsem byl moc vožralej včera.
00:21:35Kde tvůj táta sbalil tvou mámu?
00:21:39No doma. Kde asi, vole?
00:21:41To není jako teď, že jdeš někam ven
00:21:44a sbalíš někoho. To museli rodiče zapracovat hodně.
00:21:48Ne jako teďka,
00:21:50kdy můžeš jít kdy chceš, kam chceš, s kým chceš.
00:21:54Dobrý, dobrý, dobrý.
00:21:57Co tam je, ty vole?
00:21:59Jo, támhle! Pojď! To je kostel. Pojď tam.
00:22:10Já jsem napsala článek, jak se sem dostali Vietnamci
00:22:15v posledních dvaceti letech, co všechno museli dělat,
00:22:19jakou cenu museli platit, aby sem dostali.
00:22:23A tady v Čechách proč jsou furt kritizovaní,
00:22:27jakoby že se uzavřou, že jenom makají,
00:22:32že nedokážou se bavit třeba v české hospodě.
00:22:36Tak jsem chtěla ukázat všem,
00:22:39že my jsme museli zaplatit hrozně drahou cenu,
00:22:42abychom se sem dostali.
00:22:45My jsme museli opustit domov, což není levný.
00:22:50Za druhé my jsme museli zařídit to vízum.
00:22:55S tím, že prostě je tam korupce.
00:22:58Bylo to drahý se sem dostat.
00:23:00Jenže potom z komunity vyšel článek,
00:23:04což byla reakce,
00:23:06že moje rodiče museli mě vychovat hrozně,
00:23:10že nejsem hrdá za to, že jsem Vietnamka,
00:23:13že jsem pomluvila vietnamskou komunitu.
00:23:16Já si myslím, že to není pravda.
00:23:18Jenže Vietnamci na to koukají asi s nějakou zábranou.
00:23:21Protože oni jsou Vietnamci, tak prostě si to vzali moc osobně.
00:24:40My máme spíš kolektivizmus.
00:24:44A spíš ta rodina než kolektivita.
00:24:47V rodině má hlavní slovo táta nebo ten nejstarší muž.
00:24:52Když jsme byli malí, tak nám řekli:
00:24:56Dospělí mají vždycky pravdu. Děti mají poslouchat.
00:25:00A takhle.
00:25:02A říká se, že druhá generace se dobře integrují.
00:25:07Jenže to je třeba jenom v učení. Oni se učí dobře,
00:25:11že dokážou mluvit dobře česky.
00:25:13Jenže mentalita je zachovaná v tý rodinný konzervě.
00:25:17Oni mají všichni Vietnamci tendenci
00:25:20zachovat to, co si myslí, že to tak funguje.
00:25:24A mají větší tendenci, když jsou v cizině,
00:25:28že jsou jakoby hrdí a patrioti nebo nějak tak.
00:26:20Každý den vždycky musí být rýže. Jinak se naši zblázní.
00:26:26Ze školy buď k našim do práce, nebo domů.
00:26:29Večer vždycky večeře a jde se spát.
00:26:33V sobotu naši odjíždějí do Prahy, takže se nevídáme skoro vůbec.
00:26:37Vždycky se vrací pozdě večer.
00:26:40A v neděli to je takový pohodový den.
00:26:43Sedneme si doma a podíváme se na nějaký film.
00:26:47Tyhle prázdniny jsem většinou spíš byla se svými přáteli někde.
00:26:51Jsme něco podnikali. Protože doma to bylo prostě
00:26:54celý den sedět u televize, to mě fakt jako nebavilo.
00:26:58A u našich v práci, tam nebyla ani noha,
00:27:02takže to bylo zbytečný tam chodit.
00:27:06Hele, a rodiče uměj česky?
00:27:08Tak decentně. Mamče to dělá ještě problémy,
00:27:12ale táta už se v tom docela jako vyzná dost.
00:27:17Umíš si třeba představit, že by ses vrátila do Vietnamu?
00:27:20Ne. Ani omylem.
00:27:23Já jsem si oblíbila hodně tu Evropu teda.
00:27:26Hlavně tady.
00:27:28A se sestrou mluvíte česky, nebo vietnamsky?
00:27:31Mezi sebou se sourozenci určitě česky.
00:27:34Ale když jsou naši doma, tak musíme vietnamsky,
00:27:37jinak by byl výprask.
00:27:45Musíme celý den tady zůstat, celý rok taky.
00:27:48Nemáme jako u vás soboty a neděle a tak.
00:27:53Teď je těžko, nemůže do Vietnamu,
00:27:56protože podívejte se:
00:27:59Nájem, daně, sociál taky musí zaplatit,
00:28:04pojištění zdravotní. A ještě dítě do školy,
00:28:09všechno musíš sám zaplatit.
00:28:12Málo lidí, hodně jich nechodí.
00:28:16Tak taky nejde kšeftuje.
00:28:19Teď když pořád bankrot, tak co? Musí hledat jiný práce, ne?
00:28:24A co byste dělali za jinou práci?
00:28:27-To je...
-Do továrny nebo do Vietnamu.
00:28:30Co kdo umí, ne?
00:28:34No podívejte se. Třicet minut ani nikdo.
00:28:37Jenom chodit.
00:28:41-Jak dlouho tu jste?
-Pět let.
00:28:44-Ale to umíte výborně česky.
-Musíš se učit, ne?
00:28:47Jako vy, když pojedete do Anglie, musíte se učit taky.
00:28:52Když jste tam rok nebo dva rok, taky musíte naučit.
00:28:56Musí učit pořád. Učit se, učit se, učit se!
00:29:00-Kdo to řekl?
-Vladimír Iljič Lenin.
00:29:03To je komunista!
00:29:07VÝUKA VIETNAMŠTINY Komunikují vietnamsky
00:29:39Výborně!
00:29:46Něco těžkýho!
00:30:21Davídku!
00:30:29Hlavička!
00:30:35Tělíčko!
00:30:39Ještě dvě ručičky a dvě nožičky. Budete oběšení!
00:30:49Co to je?
00:30:52-Nějaký ptáček.
-Tak co to je?
00:30:55-Čáp.
-Čáp.
00:30:57Ostudy!
00:30:58Ještě by nás moc zajímalo, jestli byste se chtěli
00:31:01do Vietnamu vrátit? Jestli byste si uměli představit,
00:31:03že tam budete bydlet.
-Ne. To nikdy.
00:31:08-A proč?
-Mně se tam moc nelíbí jako tady.
00:31:13-Ty už jsi zvyklá tady?
-Hm.
00:31:16-Ty taky, Honzíku?
-Ano.
00:31:18-Davídek taky?
-Jo.
00:31:20A co se ti tady nejvíc líbí?
00:31:24Co se ti tady líbí?
00:31:27Babička, škola nebo co?
00:31:31Že já jdu furt každý den k Honzovi.
00:31:38A Honza? Že tě každý den navštěvuje David, viď?
00:31:59Běžte sem a...
00:32:06Nerada vzpomínám na základní školu,
00:32:09protože spolužáci možná byli xenofobní.
00:32:12Prostě si ze mě pořád dělali srandu,
00:32:16že jsem ting, ťang, ťong nebo tohle,
00:32:18a to jsem fakt jako nenáviděla.
00:32:21A závratná změna byla tehdy, když jsem nastoupila na gympl.
00:32:27Tam už jsou inteligentní lidi, takže už mi to nedělali.
00:32:32Dámy a pánové, žijme pro krásu okamžiku, vykřičník!
00:32:40Chci jít na diplomacii. Buď na VŠE, nebo na UK.
00:32:46Ale co jsem slyšela, tak zkoušky na UK jsou hrozně těžký.
00:32:49Hlavně jako matematika.
00:32:51Takže nevím. Podám tam přihlášky, zkusím to,
00:32:55ale pochybuju, že se tam dostanu.
00:33:13Fakt nechcete jít k Nerudovi na Slavín?
00:33:16To půjdeme taky. A můžeš nám říct, proč chceš jít
00:33:19k Nerudovi na Slavín?
-Protože mně se hřbitovy líbí.
00:33:23Je to takový jako tajemný a takové jako...
00:33:27Já nevím. Takový strašidelný. A to se mi líbí, takový věci.
00:33:32Chtěla bych tam být taky jednou pohřbená.
00:33:37-Na Slavíně? Vedle Nerudy?
-Třeba.
00:33:40Teda jestli tam budou mít pro mě ještě místo.
00:33:43-To bys musela něco významného vykonat. -No právě proto!
00:33:47A co by to mělo být? Tam jsou spisovatelé hlavně, skladatelé...
00:33:51Budu spasitelem světa.
00:33:55Tak tedy dobrý večer. Vítáme všechny přítomné i nepřítomné.
00:33:58Těm méně prezenčním zaznamenáme čárku za absenci.
00:34:02Měli tu bejt. Mají smůlu.
00:34:05A vám, kteří v sobě našli tolik odvahy
00:34:08a vydali se na náš maturitní ples, vzdáváme hold
00:34:11a budeme se orientovat jen a jen na vás.
00:34:14-Skvěle! Ty jsi tak šikovnej!
-Já vím. To mám po mámě.
00:34:22A nyní už nezbývá nic jiného,
00:34:24než vám popřát příjemně strávený večer a veselou zábavu!
00:34:36Neutančíš mě?
00:34:52Tys mně hodil... Já jsem zakopla o tvou nohu.
00:34:55-Jo?
-No!
00:35:10Hele, když chceš být pohřbená tady na Slavíně,
00:35:13tak musíš být někdo hodně významný, jak jsi říkal.
00:35:15Hodně významný.
00:35:18A když udělám něco pro Vietnam, tak co to znamená pro Česko? Nic.
00:35:23A když udělám něco jako pro Česko, tak já si myslím,
00:35:28že zas tak slavná nebudu.
00:35:30A když udělám něco pro celý svět,
00:35:33tak to už jako budu mít tu čest být tady pohřbená.
00:36:00-Čau!
-Čau!
00:36:09-Nevybíral jsi holky podle zadku...
-Já jsem nevybíral nikoho, ty vole.
00:36:13Na rýžových polích?
00:36:16Nepracovaly, je zima, ty vole. To je starý.
00:36:19Hele, jak to je s těma ženskejma? Jak se vybíraj na rýžových polích?
00:36:22Tam vždycky z dálky vidíš takový ty trojúhelníčky,
00:36:26nahoru a dolů, nahoru a dolů. Přijdeš blíž, plácneš na zadek,
00:36:31ona se otočí...
-To kecá.
00:36:34Fakt. Ta historka se tady vypráví normálně.
00:36:38To by mu dali přes držku.
00:36:41Plácneš jí na zadek, ona se otočí, koukne na tebe...
00:36:45-Tak tuhle ne. Tak jdeš o dům dál.
-Akorát že v těch rýžových polích
00:36:48někdy nerozeznáš, kdo je chlap a kdo ženská.
00:36:54-Co to jsou ty banánové děti?
-Banánové dítě je dítě,
00:36:58který vlastně vyrostlo v Čechách a je to Vietnamka nebo Vietnamec.
00:37:04Podle barvy. Žlutá je Asie, bílý je Čech. Nebo Evropa.
00:37:08-Ale ne, prosíme tě.
-Tak ne, ty vole.
00:37:11-No to jo, ale...
-Ale chápeš to, ne?
00:37:13To je z angličtiny přeložený.
00:37:15To se používalo v Americe pro Číňany.
00:37:19To je termín pro Číňany. Na povrchu žlutí, ale uvnitř,
00:37:22protože prošli výchovou a školením ve Státech,
00:37:26tak už myslí jako bílí. Takže jako když se loupe banán.
00:37:30Půl na půl. Prostě jsem teď půl na půl.
00:37:33Tady můžu bejt taky. Já tady mám taky jako domov.
00:37:37Tam taky. Ale teď jsem český občan, tak spíš tam.
00:37:43Ale v krvi jsem pořád tady. Já nevím.
00:37:46Když jsem přiletím, tak pro mě to je prostě
00:37:49ze začátku nezvyk, ale potom, po měsíci
00:37:52už si na to zvyknu.
00:37:55Dokážeš si představit, že bys tady žil?
00:37:58Já můžu tady zůstat taky.
00:38:00A jak myslíš, že dopadneš? Vrátíš se, nebo budeš v Čechách?
00:38:04Podle toho, kde seženu lepší práci.
00:38:07Vždycky jde o práci asi.
00:38:09A ožením se s Vietnamkou, takže...
00:38:13-Rodiče už ti ji vybrali?
-To ne. To nemůžou ani.
00:38:36Vážení hosté! Manželství je krásný přístav,
00:38:40do kterého vplouvají jen šťastné lodi.
00:38:44Dovolte, abych jménem nás všech Vietnamců
00:38:48a jménem nevěsty a ženicha přivítal zde mezi námi
00:38:53české přátele a popřál jim hezký večer!
00:38:59Jsem tu odmalička, já jsem tu vyrůstala, jsem tu patnáct let,
00:39:02od pěti let prostě, tím pádem většinu svého života.
00:39:05Ale pořád se cítím spíš s tou starší generací.
00:39:09Nebo ne s tou starší úplně, jak jsou mí rodiče,
00:39:12ale nejsem z těch, co narodili tady.
00:39:15Tím pádem pořád jakoby dokážu se kouknout z toho úhlu pohledu
00:39:19jak těch původních Vietnamců, tak těch nově narozených.
00:39:23Tím pádem já jsem vyloženě na pomezí dvou kultur.
00:39:26A o to je to těžší.
00:39:38A jak jsem už psala v tom iDnesu, tak hrozně proti mně mluvili,
00:39:43jako že ušpiním národ.
00:39:46A proč ušpiním, když říkám jen pravdu?
00:39:49Já nechápu, proč ti lidi. Oni ani nerozuměj česky,
00:39:53jenom slyšeli, že na Mladé frontě nějaká Vietnamka
00:39:59píše úplně špatně o Vietnamu, ty jo, ušpiní národ,
00:40:03nemá vůbec žádnou hrdost. Tak to teda ne!
00:40:06Já mám úplně největší hrdost ze všech Vietnamců.
00:40:10-Ne! To není pravda!
-To je pravda.
00:40:12-Já taky mám hrdost!
-Tak máš taky největší! Jako já.
00:40:16Jo! Hele, pozor! Když jsme u té pověsti.
00:40:19Vietnamec, to je pověst nade vše. Prostě pověst nade vše.
00:40:23A my máme, hele, pozor! Sedíte, máte tu čest sedět
00:40:26s lidmi, kteří mají nejhorší pověst v celé Plzni.
00:40:29-Horší už to bejt nemůže.
-My jsme úplně zkažený.
00:40:31-Kalíme!
-Jo, kalíme! To přece není možný,
00:40:35aby Vietnamka... To ne prostě. No a prostě hele, čas ukáže.
00:40:39Prostě čas ukáže, že prostě co jsme za lidi.
00:40:42Víte co? Protože oni staří žijou podle toho, co říkaj ostatní.
00:40:46Pověst nade vše!
00:40:48Říkal mi otec prostě: Ničíš pověst rodině,
00:40:51ničíš pověst národu, bože!
00:42:19Jaké je nejčastější jméno Vietnamců český,
00:42:22když si říkají česky?
00:42:25Honza, Petr, Michal, Franta a Tonda.
00:42:31Jiný jména už si většinou ani nevyberou.
00:42:34Takže znáte třeba nějaký lidi, že byste mohli jmenovat
00:42:38jako jméno i příjmení? Schválně dohromady, jak by to znělo.
00:42:41Jo, znám. Moniku Skořepovou.
00:42:43Né! Tu asi zrovna nemyslel.
00:42:47-To je ale Vietnamka.
-On je její tajný ctitel.
00:42:51-Nejsem. Já jsem u ní bydlel.
-No vidíš!
00:42:54Ona má takové jméno, protože ji adoptovala ta babička.
00:42:57-No. Rodiče ji nechali.
-Tak má jméno po babičce.
00:43:01-Jak jako že ji nechali?
-Prostě oni byli v Česku,
00:43:05dali ji k té babičce a vždycky večer si ji odvezli k sobě.
00:43:09Ale jednou vlastně nepřijeli.
00:43:12Když ta babička se chtěla dovolat těm rodičům,
00:43:15tak vlastně se dovolala a ti jí řekli,
00:43:19ať si ji nechá, že jsou v Německu.
00:43:21-Jako fakt?
-Emigrovali.
00:43:24-Emigrovali. -A to jako nechali své dítě úplně cizímu člověku?
00:43:30Jo. Ale ta paní je strašně hodná a vzala si ji do své péče
00:43:36a adoptovala ji.
-To je Češka? -Češka, no.
00:43:40A ta holčina není s těma rodičema vůbec v kontaktu?
00:43:44Ne. Ta je nenávidí vlastně.
00:43:48I když matka vlastně posílá alimenty.
00:43:52Třeba jim tady nešel kšeft. Prostě chtěli jít do Německa,
00:43:55tam vydělávat peníze a mysleli si, že by tu holčičku mohli nechat
00:43:59té babičce, posílat jí peníze a až si tam udělají dobrý obchod
00:44:05a dobře ty papíry, tak že ji tam vezmou.
00:44:08Ale oni zase jako... Ve Vietnamu psychologie
00:44:11ještě vůbec není taková jako zažitá.
00:44:15Oni si prostě myslí, že ta dcera se k nim normálně jako vrátí.
00:44:19Jako automaticky. Asi to nechápou, že žijou v Evropě.
00:44:25Vietnamci žijou v rámci některých automatických dějů,
00:44:30což znamená, že jako třeba děti následují své rodiče a tak.
00:44:35Ale třeba rodiče nikdy nepozorují chování dítěte
00:44:40a nedávají vůbec pozor na to, jak se dítě chová
00:44:43a co si dítě myslí. Jim... Já nevím jako.
00:44:49Nechci říct, že jim je to jedno, ale vlastně oni...
00:44:54Pro ně to není důležitý.
00:44:56RÁNA
00:44:58-Candyman!
-Candyman!
00:46:14Sami jste říkali, že ty kontroly probíhaly už nesčetněkrát,
00:46:18a nikdy na to nikdo nereagoval.
00:46:21Ať to bylo podle zákona, nebo to nebylo podle zákona,
00:46:26tak Vietnamci byli vždycky tiší.
00:46:29Souhlasili s tím, ať už to dopadlo jakkoliv.
00:46:32A tentokrát si myslím, že se jedná o ten samý případ.
00:46:37Lehni si na zem!
00:46:39Dělej! Lehni si na zem!
00:46:43-Co se stalo?
-Ruce za záda!
00:46:47-Já jsem byl na záchodě!
-Ruce za záda!
00:46:52My tady máme už nějaké vzdělání, známe to tady,
00:46:57známe zákony a my jsme se ozvali,
00:47:00abychom zabránili těmto dalším případům
00:47:05vlastně nehumánního chování vlastně k našim lidem.
00:47:10K Vietnamcům.
00:47:12Ta restaurace má celý den otevřeno.
00:47:16Tam lidi jedli a policisté se tam mohli dostat normálně
00:47:21předníma dveřma. Ale policisté to obešli,
00:47:24aby se tam dostali zezadu. Když tam šli do druhého patra,
00:47:27tak otevřeli záchod a viděli tam číšníka.
00:47:30On vylezl ze záchoda a nevím, co se stalo,
00:47:34on řekl ještě "dobrý den". Byl překvapenej prostě.
00:47:38Řekl dobrý den. A ti policisté řekli:
00:47:41Ruce nahoru, buď zticha a stůj tam.
00:47:46On prostě nic nevěděl. A najednou ho srazili k zemi,
00:47:49nasadili mu pouta, přiložili mu pistoli na hlavu.
00:47:53V tom odkazu tam je tato scéna.
00:47:59Já myslím, že v právním státě vždycky platí presumpce neviny,
00:48:03to znamená, že ten člověk, když je nevinen,
00:48:06když jste mu nedokázali, že je vinen,
00:48:09tak snad předpokládáte, že je nevinen. A ne že je vinen,
00:48:11že budete mířit na něj pistolí.
00:48:14Já myslím, že je dobré mu říct, jaký on má práva.
00:48:19A ne mu tykat a mířit mu pistolí na hlavu.
00:48:25Vy jste byli odvážní a stěžujete si.
00:48:28Zastupujete Svaz vietnamských studentů.
00:48:32Což je naprosto v pořádku. Ale já tady zcela odpovědně říkám,
00:48:36že žádná takovéto akce není zaměřena
00:48:40na konkrétní národnost.
00:48:44To znamená, že jestliže jsou předváděny osoby,
00:48:47tak jsou předváděny proto, že porušují zákon České republiky.
00:48:52A mně jako policistovi je v tuto chvíli úplně jedno,
00:48:55jestli je Vietnamec, Mongolec, jestli je to Slovák, Čech,
00:48:59Ukrajinec. Mně to je prostě jedno.
00:49:02Taky vidíte, že mezi 44 předvedenými osobami
00:49:05bylo spektrum národností.
00:49:13Ten kontakt mezi studenty a normálními lidmi ze Sapy
00:49:17je fakt minimální, protože oni nemají hlavní cíl
00:49:21zprostředkovat, oni chtějí jenom dokázat, že my studenti
00:49:25máme nějaký názor.
00:49:28Sice mají názor, ale nemají z čeho obhájit.
00:49:32Nemají vůbec žádné důkazy. Ani důvody.
00:49:35Já jsem psala na internetu v diskuzi,
00:49:38jestli můžou psát konkrétně, že ten policajt,
00:49:42který má tady nějaké číslo, dělal kde, kdy co.
00:49:47A oni mně potom zablokovali přístup.
00:49:50To je prostě život mezi Vietnamcema.
00:49:53Když máš jiný názor, tak tě zablokujou.
00:49:56Vlaky! Nádraží!
00:49:59Hele, Region je vzadu! Myslíš, že tady přijede Pendolino?
00:50:07Takže my jsme četli krásnou knížku
00:50:10a tam byla spousta básniček o Praze, že jo?
00:50:14-No.
-Kolik má věží, Vltava...
00:50:17-Co to je Vltava?
-To je voda!
00:50:20-Jaká voda?
-Jako potok.
00:50:23Ale potok? Řeka! A mosty. Jak se jmenuje nejkrásnější most?
00:50:27-Karlův most.
-Karlův most. Výborně.
00:50:30A potom je na Matějské pouti. To jsem vám říkala,
00:50:33že tam je veliká pouť, když má svátek Matěj.
00:50:36-Co to je metro?
-To je vlak podzemní.
00:50:39Ano. Co to znamená, že fičí ostošest?
00:50:42-Že jede rychle!
-Ano. Metro je podzemní vláček,
00:50:46který je jenom u nás v Praze a jezdí velice rychle.
00:50:49Vy tam samy zatím nemůžete, protože to tam neznáte.
00:50:53Musíte jít s rodičema nebo s někým. S dospělýma.
00:50:58Fuj! Hrozný. To se nepapá.
00:51:02-Fuj!
-To byla kočka.
00:51:06No. Fuj!
00:51:11Dneska když se řekne v Česku Vietnamec,
00:51:13tak si každej vybaví... První asociace - stánek.
00:51:16Ale vím, že ta naše kultura je neuvěřitelně bohatá.
00:51:19A prostě měli bychom vyzdvihovat to, co máme jedinečné,
00:51:22co nikdo prostě nemá. O to jde.
00:51:25A ne se honit za Západem a prostě napodobovat ten Západ.
00:51:29Proto já si osobně fakt nerozumím s Vietnamcema, s vrstevníkama.
00:51:32Vůbec. Každej musí bejt nejlepší, každej se hrne, diplom!
00:51:36Kdo není na gymplu, ten je špatnej.
00:51:39A to je ten ovečkoidní fenomén.
00:51:41Když se zeptáš proč... Nevím. Tak je to asi správný.
00:51:46Dobrý den! Ahoj, děti! Jelikož máte dneska svátek,
00:51:50připravili jsme si pro vás sportovní odpoledne
00:51:55v duchu soutěží, her, zábavy.
00:51:58Máme tu i nějaký překvapení pro vás připravený.
00:52:01Takže bych vás chtěl přivítat, zapojte se do hry se zápalem.
00:52:05A popřál bych vám hodně zdaru. A bez úrazů!
00:52:22Proč musí být někdo Vietnamec a někdo Čech?
00:52:25Proč nemůže být někdo prostě jenom Terka
00:52:28nebo Hanka nebo Maiu?
-Jo. To je ono.
00:52:32Já jsem vyloženě proti tomu házení do jednoho pytle.
00:52:35Jako já soudím lidi podle toho, jaký jsou to lidi,
00:52:38a je mi jedno, jestli je bílej, černej nebo žlutej.
00:52:41-A já si nemyslím, že jsme žlutí.
-Nebo banány.
00:52:44Proč nemůžeme být taky citrony, pomeranče, papaya? Toho je!
00:52:49To je ono. To je to škatulkování trapný.
00:52:52To je ta omezenost, když jako zaškatulkuješ.
00:52:56Já jsem cholerik a nic víc. Ale takhle to nefunguje.
00:52:59-Nic není čistokrevné. -Já jsem Terka. To je jediná kategorie.
00:53:01Ty jsi Terka? Ty se cítíš vyloženě jako Terka?
00:53:04-Jako Češka Terka?
-Já se prostě cítím jako Terka.
00:53:08-Já jsem já. Jo, já jsem já!
-No to já jsem taky já!
00:53:11-Takhle se budu představovat.
-A já jsem Zun
00:53:15a jdu udělat bramborák.
-Já taky. My už máme hroznej hlad.
00:53:19-Takže ahoj, ahoj!
-Zdravím všechny z Plzně!
00:53:24Já nevím. Ty máš ráda Plzeň, ty jsi Terka Plzeň, já ne.
00:53:27-Já jsem prostě, patřím všude.
-Já mám ráda Plzeň, protože...
00:53:30-Já mám ráda plzeň jenom pivo.
-Dobrý pivo, pěkný chlapi,
00:53:34punkové kapely, skinheadi...
-No, tak to už...
00:53:37-A zdravím Éčka z Plzně!
-Ahoj!
00:53:41-Máme rádi rockšnšroll!
-Máme rádi zvířata!
00:53:45Ne! Máme rádi rockšnšroll!
00:53:50Čau!
00:54:49Tady to mám hrozně ráda, sem chodím meditovat.
00:54:54Tady si sedneš a díváš se dokola. Teda okolo.
00:54:59A je to hrozně uklidňující tady.
00:55:03Prostě nikdo sem nechodí. Občas někdo sem zajde,
00:55:06ale je tu fakt málo lidí. Hlavně málo turistů.
00:55:14Koukněte se na tu krásu!
00:55:16Teda kromě toho čoudícího komína, co tam je.
00:56:48Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2010
Zatímco dospělí Vietnamci žijící v České republice tráví většinu času prací, česky mluví špatně a cítí stesk po domově, jejich děti mluví česky mnohdy lépe než vietnamsky a ke staré vlasti mají často neujasněný vztah. Jak cítí svoji identitu? Jaké problémy řeší? Co jejich příběhy vypovídají o vietnamské komunitě v ČR?
Dokumentární film režiséra Martina Ryšavého představuje jak školáky z nižších tříd, tak maturanty nebo absolventy českých vysokých škol. Jejich prostřednictvím diváci nahlédnou do svérázného a vizuálně inspirativního prostředí vietnamské komunity, považované často za dosti uzavřenou.
Snímek rozkrývá komplikovanou situaci rodin, jejichž příslušníci žijí v neustálém napětí: na jedné straně komunita svázaná tradičními konvencemi, na druhé straně cizí prostředí, kterému se snaží přizpůsobit.
