Rozhovor s lužickosrbským spisovatelem a publicistou (2002). Připravili: Z. Valenta, M. Štěpánek a Z. N. Bričkovský

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Víska Hórki, kde se lužickosrbský prozaik, básník, dramatik a publicista Jurij Koch v roce 1936 narodil, je vždy východiskem pro autorova nová literární zamyšlení. Prožil tu nejdůležitější část života – dětství. Na literárním poli působí již padesát let, angažuje se ale také jako žurnalista zejména v oblasti ekologie.

Pro lužickosrbskou literaturu znamenalo obrovský pokrok oproštění od lokálního provincionalismu. „Malé problémy, které prožívá Horní a Dolní Lužice jsou stejné jako ty, které vznikají ve „velkém světě“. Literatura tak malého národa, jakým jsou Lužičtí Srbové, může překročit hranice a svůj stín jedině tehdy, když čtenáře přesvědčí, že se její autoři nepohybují jen mezi Chotěbuzí a Budyšínem, ale zabývají se otázkami, které mohou zajímat lidi i mimo Lužici.“ Obyvatelé Lužice, potomci Polabských Slovanů, se přes tisíc let brání germanizaci. Ačkoli už dnes není obvyklé, aby rodiče předávali dětem znalost rodné řeči (k lužickosrbské národnosti se hlásí čím dál méně lidí – v roce 1900 sto padesát tisíc, dnes již jen padesát tisíc), zachovali si Lužičtí Srbové dodnes svůj jazyk i obyčeje. „Jsem šťastný, že se mohu po Lužici pohybovat,“ říká Jurij Koch, „protože mám možnost poznat reálný, objektivní, autentický život. Každá situace, každý člověk, s nímž se setkám, je pro mne modelem k mým literárním postavám. Nedokážu si představit, že bych mohl psát román nebo povídku, aniž bych měl zkušenosti ze zážitků z Lužice.“

Syn skaláka (o otce přišel nešťastnou náhodou jako devítiletý) navštěvoval gymnázium ve Varnsdorfu, později studoval žurnalistiku v Lipsku, kde dokončil i dálkové studium divadelní vědy. V Kochově tvorbě se často vyskytuje kámen jako vyjádření jednoty a symbol něčeho, co se nedá snadno rozbít. A také jako metafora národního kulturního života v Lužici. „Vyvíjíme se do sjednocené Evropy a musíme jako etnická skupina, malý národ, minorita, v tom velkém globálním světě obstát. Nemá žádný smysl se tomu bránit. Vývoj půjde dál i bez nás. S důsledky se proto musíme smířit a vzít si z toho pro nás to nejlepší.“

Stopáž57 minut
Rok výroby 2003
 ST 4:3
ŽánrDokument