Rozhovor s Jozefem Gajdošem, starostou obce Zemplínske Hámre

Kolik žije v obci Zemplínske Hámre obyvatel? Kolik z nich je ve věku 25 až 40 let a jsou nezadaní? Trápí vás, že je to velké číslo, snad tak velké, že je vesnice na vymření?

V obci Zemplínske Hámre žije v současnosti 1260 obyvatel. Nezadaných neboli „nezavrabčených“ ve věku 25–40 let je okolo 45. Je to určitě vysoké číslo a trend se nemění. To mě znepokojuje. Příčiny jsou u mužů a žen různé. U většiny chlapů je to alkoholismus, který v nich paradoxně utlumil mužské touhy, jen u malé skupinky je to upřednostňování práce před jinými zájmy. U většiny žen je tou příčinou pohodlí domova a také mateřská křídla, která tvoří pocit skoro absolutního bezpečí. Žádná starost o děti a rodinu, nedej bože o manžela ožralu. Navíc je tu nedostatek příležitostí se potkat a seznámit. Pro ženy je to kostel a domov, pro chlapy je to hospoda a delirium. Obec zatím nevymírá. Je tu naštěstí hodně aktivit, které to nedovolí. Ale nemusí to trvat věčně.

Týká se tento problém podle vás pouze vaší obce nebo i okolních vesnic, případně celého Slovenska nebo i dalších zemí?

Tento problém je kardinální a netýká se jen obce, regionu či Slovenska. Ten problém mají všechny postkomunistické státy. Nemají ho staré demokracie zavalené imigrační populací. I je však zanedlouho pohltí problém postavení státotvorného národa. To není o diskriminaci nebo demokracii. Je to o kvalitě a vyspělosti společnosti, o hodnotách a bezpečnosti občanů žijících v určitých geografických hranicích.

Z filmu Nesvatbov jsme se dozvěděli, že se snažíte situaci „svobodně“ žijících obyvatel ve vaší obci řešit. Jaké kroky jste již například v tomto podnikl? Byla některá opatření úspěšná?

Využívám každou příležitost, abych mladé lidi nabádal k rodinnému životu. Odvysílal jsem spoustu rozhlasových relací na toto téma. Použili jsme různé motivační prvky, které by pomohly mladým lidem překonat první kroky v manželství, při obavě o hmotné zabezpečení rodiny. Nabídli jsme starým mládencům a svobodným ženám 1000 eur jako příspěvek, když se „ovrabčí“ a do roka zplodí potomka. Nezabralo to. Zorganizovali jsme zábavy a společenské večery za účasti mužů z jiných obcí. Nic. Bez šance. Tady už pomůže asi jen středověk.

Řešil jste tuto situaci například se svými kolegy z jiných obcí?

Snažil jsem se do řešení tohoto problému zainteresovat i ostatní starosty z regionu, ale setkal jsem se jen s výsměchem a úšklebky. Většina starostů obcí na tento problém prostě ještě nedozrála. Je jim to fuk, mají jiné starosti nebo si nechtějí přidělávat další práci. I to, že je za chvilku nebude mít kdo volit, mají na háku. Vize, budoucnost, to vše je jim ukradené. Ukradené je to také vládám a parlamentům našich států.

Cítíte v prostředí, ve kterém žijete, že se rodinné vztahy nějak zásadně mění? Dejme tomu za posledních dvacet let.

Rodinné vztahy se v posledních letech podstatně změnily, řekl bych, že se jednoznačně zhoršily. Rodinná soudržnost, úcta dětí k rodičům, hodnotová orientace, zachováváni tradic, dobré sousedské vztahy, vesnice jako jedna rodina, to všechno je pryč! V bídě a věčných strastech minulosti tyto těžkosti lidi sbližovaly, rodiny to zocelovalo. Dnes se rodiny zakuklují do vlastních problémů, které jsou pro členy rodiny dilema a pro jiné tabu. Je jen málo rodin, které žijí družně a navzájem si ve všem pomáhají. Víc než v minulosti rodiny nahlodává alkoholismus, který už není jen výsadou mužů. Alkoholu holdují ženy a v posledních zhruba pěti letech hlavně mládež, a to víc děvčata než chlapci. Až na výjimky je otřesná také lhostejnost rodičů nad chováním dětí – zodpovědnost za výchovu přenášejí na bedra školy, přitom jsou chorobně nedůtkliví a urážliví, když se dětem něco vytýká. Děti vychovává víc ulice než rodina. Rodina nenávratně ztrácí svoji moc, svoje kouzlo, přetrhávají se pouta, příslovečné teplo domova je fuč.

A jak by podle vás měla vlastně vypadat evropská rodina 21. století? V čem je kouzlo rodinného života, které by nikdy nemělo zaniknout?

V lásce, důvěře, vzájemné úctě a pomoci, ve vzdělanosti, vyznávání hodnot a respektování tradic. V přirozené autoritě rodičů a uvědomělé a přirozené poslušnosti dětí. Rodiče by měli být dětem vzorem a spolu s nimi by se měli podílet na vytváření hodnot, což by mělo být základním motivačním prvkem rodiny. Evropská rodina 21. století by měla být aktivní buňkou zdravého společenského organismu.

Jste generál ve výslužbě, pomáhají vám zkušenosti z vojenského prostředí při řízení obce?

Generál nemá patent na rozum při manažování obce. Tady se nedá velet hlava nehlava a vyžadovat plnění rozkazů. V naší obci si každý občan myslí, že je svým způsobem nejchytřejší, a přesvědčit ho o tom, že i jiný může mít pravdu, je složité, někdy až nemožné. Naučit je žít podle zákonů je sysifovská dřina. Jako voják, kterému je vlastní disciplína, pořádek, je zvyklý řídit se zákony a přísnou logikou, jsem se musel postupně přizpůsobit lidem, prostředí, naučit se chápat jejich myšlení a potřeby. Byl jsem vytrvalý v cílech a záměrech a to zabralo. Výsledky mé práce mnohé, ale ne všechny, přesvědčily o správnosti mých záměrů. Vojenská nátura mi pomohla. Nikdy jsem se nevzdával. Co nemáš v hlavě, máš v nohou. To platí i pro generála a i já jsem se při starostování naběhal.

Před pár dny jste měli v obci premiéru Nesvatbova. Jak se film líbil?

Před premiérou filmu Nesvatbov jsme všichni byli plní napětí a očekávání. Napětí opadlo při prvních sekvencích filmu a zážitek a atmosféra po skončení filmu byly úžasné. Reakce diváků jednoznačná. Premiéry se přitom zúčastnili i lidé z okolních obcí a města Sniny. Mám však trochu obavy, že divákům šlo více o zábavu než o pointu filmu. Nechci nikomu vstupovat do svědomí. Film zabral, ozvaly se i negativní hlasy. Věřím, že postupně se film propracuje k tomu, že ho začnou zodpovědně vnímat ti, kterým při každých volbách vkládáme do rukou budoucnost svoji a našich dětí. Proto je tvůrcům tohoto filmu již teď potřebné vyslovit nejen srdečné poděkování, ale i projevit hluboké uznání za pozitivní vklad do hezčí budoucnosti následujících generací.