Tanec na tři doby ve světových souvislostech. Francouzský dokument.

V tomto časosběrném francouzském dokumentu se mimo jiné překvapivě dozvíme, že "uvnitř každé ženy z Peru vězí valčík". K vyprávění, ke zpěvu, k tanci. Pro šlechtu, která tančila menuet, pavanu nebo čtverylku, znamenal valčík zkázu mravů. Byl to první tanec, kde se dvojice otáčí v těsném objetí. Valčík byl tedy původně tanec rebelský, a změnil se na tanec smyslný, elegantní, romantický a nikoliv lidový. Valčík vznikl ve Vídni v roce 1820. Devět let nato se v Rakousku-Uhersku zrodil také akordeon. Teprve poté dorazil do Francie. Právě tam se začal vyvíjet styl tak charakteristický pro Francii, proslulý valse musette. V podstatě je to zamilovaný vztah mezi tanečníkem a tanečnicí. Mezi nimi to smyslně jiskří, samozřejmě v dokonalém spojení s hudbou. Existuje i speciální forma valse musette a sice "toupie". Tanečníci se točí na místě oběma směry, mohou klidně tančit třeba na malém stolku. S vídeňským valčíkem to šlo vždycky z extrému do extrému. Jednou byl moderní, a pak zase proklínaný. Jistou dobu kolovaly pomluvy, že všichni, kdo tančí valčík, jsou nemocní, ta nemoc prý je "tanec svatého Víta".

Napište nám