Mikiny s kapucí nosíme všichni

Klikněte pro větší obrázek
Kdyby vás pozval prezident republiky na Hrad, šli byste na premiéru, na recepci, na koktejl a nebo na přijímací pohovor do nového zaměstnání, věděli byste, co si obléci, abyste působili příjemně a sebejistě? Se stoprocentní jistotou si umí vybrat jen málokdo, proto se rubriky časopisů plní tučnými úlovky módní policie. Nechcete-li uvíznout v síti prohřešků, využijte rad a nápadů, které nabízí pořad Šaty dělaj člověka. Hodit se vám budou, i když nejste zrovna celebrita nebo manažer. Ocitnete se ve výjimečných, ale také zcela běžných situacích.

Zastavili jsme se s Denisou Kasl Kollmannovou, odbornou spolupracovnicí cyklu a s Martinou Víchovou, jednou z oděvních návrhářek, s níž jste se v pořadu setkali, a ptali jsme se:

DENISA

Co myslíte, ono pověstné „šaty dělaj člověka“ lidé spíš podceňují nebo přeceňují?

Klikněte pro větší obrázek
U nás je situace oproti jiným evropským zemím odlišná: lidé se zde bojí vyslovit svůj názor, a to se týká i oblékání. Nevadí jim vyjít z domu v teplákách, ale když si mají vzít třeba šaty nebo drahý oblek, bojí se, že je sousedé pomluví. Na druhé straně stojí extrémy: slečinky ve značkovém oblečení za statisíce – ale stejně to jsou zase jen tenisky, trička a džíny. Podobnou situaci jsem zažila jen v Číně. Obyčejní lidé jdou v létě do samoobsluhy v pyžamu, zatímco novodobí boháči skupují evropské značkové butiky v Hongkongu. Prostě nám chybí kvalitní střední třída, a to i ve vkusu.

Dá se říci, že toto úsloví platí dnes víc, než kdy jindy?

Myslím, že když někdo nemá patřičnou úroveň, může to dobře zakrýt oblečením, ostatně je tu armáda vizážistů a módních poradců. Ale stačí, aby pak řekl pár vět, a poznáte, jestli si na světáka jenom hraje.

V čem se lidé dopouštějí největších prohřešků?

Prohřešky spatřuji v detailech: špinavé boty, špatně zkrácené kalhoty, a neupravené vlasy. Na každém rohu je kadeřnictví, ale vypadá to, jako bychom tam chodili jen jednou za rok. Velkou chybu vidím v tom, že hlavně mladí utrácejí za módu bezhlavě – koupí si věci, které se evidentně po prvním vyprání mohou vyhodit. To by se třeba v Japonsku nestalo – tamní zákazníci vyžadují nejen vytříbený styl, ale hlavně kvalitu oblečení. V nabídce mezinárodních módních řetězců u nás a v západní Evropě je velký rozdíl – prodejci dobře vědí, že nám mohou naservírovat horší kusy, a Češi si je stejně koupí.

Má více inspirace a informací pozitivní vliv na kulturu oblékání?

Myslím, že ne – ale je tu jeden zajímavý nový trend. Vysoká móda dnes často přebírá prvky té „nízké“ – třeba různých subkultur, jako vyznavačů temné gotiky nebo třeba amerických hiphoperů. Inspirují se tím špičkoví návrháři, třeba Karl Lagerfeld nebo John Galliano. No a od těch to zase ve zjednodušené formě kopírují masové módní řetězce, takže se nám kolečko uzavírá a mikiny s kapucí nebo trička s lebkami nosíme všichni…

MARTINA

Co myslíte, ono pověstné „šaty dělaj člověka“ lidé spíš podceňují nebo přeceňují?

Klikněte pro větší obrázek
Obecně řečeno lidé kladou přehnaný důraz na značkové oblečení, ale podceňují, nebo přesněji řečeno, nemají svůj vlastní styl.

Dá se říci, že toto úsloví platí dnes víc, než kdy jindy?

Dnes ani dříve z nikoho drahé oblečení lepšího člověka neudělá, i když si to mnozí myslí. Ale krásné šaty vám pomohou dobře vypadat a cítit se tak lépe.

V čem se lidé dopouštějí největších prohřešků?

Špatně si vybírají velikosti a střihy. V obchodech chybí personál, který by jim poradil. A také neuváženě doplňují svůj šatník.

Má více inspirace a informací pozitivní vliv na kulturu oblékání?

Zájmu vypadat dobře nasvědčují přeplněné obchody s oblečením a množství časopisů. Ale kultura odívání není jen o trendech a předraženém oblečení. Zmačkané sako, sešlapané špinavé boty, celková neupravenost je v našich ulicích k vidění běžně. Mohlo by být tedy lépe. Ale také hůř.

A Martina dodává: „Někdo si vezme k saku tenisky a jeho osobnost výstřelek unese, jiný vypadá trapně. Každý jsme jiný, volit bychom měli nejen to, co nám sluší, co právě letí, ale to, v čem se cítíme dobře a jistě.“

Text: Daniela Kupsová; foto: Punk film
Převzato z časopisu ČT+